1 Tu odpověděl Elífaz Témanský. Řekl:
2 Cožpak bude mudrc odpovídat ⌈závanem vědomosti⌉ a naplní si břicho východním větrem?
3 Ospravedlňovat se slovem, které nepřinese užitek, a výroky, kterými člověk nic nezíská?
4 Ty chceš dokonce mařit Boží bázeň a omezovat rozjímání před Bohem.
5 Vždyť tvá zvrácenost poučuje tvá ústa, volíš si jazyk chytráků.
6 Vlastní ústa tě usvědčují z viny, nikoli já; tvé rty svědčí proti tobě.
7 Cožpak ses narodil jako první člověk, byl jsi zrozen dříve než kopce?
8 Nasloucháš snad Božímu důvěrnému sdělení, chceš omezovat moudrost jen na sebe?
9 Co víš, aniž bychom to věděli my? Čemu rozumíš, aniž by se to shledalo i při nás?
10 Mezi námi je také prošedivělý i kmet, ctihodnější věkem než tvůj otec.
11 Cožpak je ti málo Boží útěcha a slovo, kterým s tebou laskavě promlouvá?
12 ⌈Kam tě vede⌉ tvé srdce a ⌈proč se blýskají⌉ tvé oči,
13 že obracíš svůj hněv proti Bohu a necháváš ze svých úst vyjít takové výroky?
14 Co je smrtelný člověk, že by mohl být neposkvrněný a že by mohl být v právu, kdo se narodil z ženy?
15 Inu, on nevěří svým svatým, ani nebesa ⌈nejsou v jeho očích čistá.⌉
16 Tím spíše, když je to člověk ohavný a zvrhlý, muž, který pije zvrácenost jako vodu.
17 Chci ti něco sdělit, naslouchej mi, ať mohu vyprávět o tom, co jsem viděl,
18 co povídají moudří; nezatajili, co vědí od svých otců.
19 Jim jediným byla dána země a žádný cizinec ⌈mezi ně nepřišel.⌉
20 Po všechny dny se ničema sám svíjí úzkostí; po vyměřená léta, jež byla uspořena pro násilníka.
21 Děsivý zvuk zní v jeho uších; v době pokoje na něho přijde ničitel.
22 Neuvěří, že se navrátí z temnoty, je vyhlédnutý pro meč.
23 ⌈Vyplašeně bloudí za chlebem -- kde může být;⌉ ví, že den temnoty ⌈je mu pohotově po ruce.⌉
24 Poděsí ho tíseň a sklíčenost, přemůže jej jako král přichystaný k útoku,
25 neboť vztáhl svou ruku proti Bohu, vypíná se proti Všemohoucímu.
26 Běží proti němu s drzou šíjí, ⌈s tlustými hřbety⌉ svých štítů.
27 Pokryl si totiž tváře svým tukem a nahromadil sádlo na slabinách.
28 A osídlil zničená města, měli domy, kde lidé nemají bydlet, ⌈které byly určeny, aby se staly hromadami kamení.⌉
29 Nezbohatne a jeho majetek neobstojí ani neskloní k zemi svůj poklad.
30 Neujde temnotě, ⌈jeho ratolest vysuší plamen, zajde dechem jeho úst.⌉
31 ⌈Ať nevěří v klam; svádí se, neboť klam bude jeho odměnou.⌉
32 ⌈Naplní se mimo jeho čas,⌉ jeho mladý výhonek se nezazelená.
33 Jako réva setřese svůj trpký hrozen a jako oliva odvrhne svůj květ.
34 Vždyť shromáždění bezbožných je neplodné, oheň strávil stany milovníků úplatku.
35 Počali trápení a porodili nepravost, jejich lůno připravuje podvod.