Jó 30
Ekumenicky Cesky Preklad (CZECEP) vs VC
1 Avšak nyní se mi vysmívají ti, kteří jsou mladší než já, jejich otců jsem si vážil tak málo, že jsem je nestavěl ani ke svým ovčáckým psům.
1 Agora zombam de mim os mais jovens do que eu, aqueles cujos pais eu desdenharia de colocar com os cães de meu rebanho.
2 K čemu je mi síla jejich rukou, když zhynula jejich svěžest?
2 Que faria eu com o vigor de seus braços? Não atingirão a idade madura.
3 Nouzí a hladověním vyčerpáni ohlodávají suchopár od včerejška pustý, zpustošený,
3 Reduzidos a nada pela miséria e a fome, roem um solo árido e desolado.
4 trhají lebedu mezi křovím a kořen kručinky jim je chlebem.
4 Colhem ervas e cascas dos arbustos, por pão têm somente a raiz das giestas.
5 Byli vypuzeni z obce, pokřikovali za nimi jako za zlodějem;
5 São postos para fora do povo, gritam com eles como se fossem ladrões,
6 musejí bydlet ve srázných úvalech, v podzemních slujích a pod útesy,
6 moram em barrancos medonhos, em buracos de terra e de rochedos.
7 hýkají v křoví, zalezlí pod kopřivami,
7 Ouvem-se seus gritos entre os arbustos, amontoam-se debaixo das urtigas,
8 bloudové, bezejmenní, ze země vymrskaní.
8 filhos de infames e de gente sem nome que são expulsos da terra!
9 A teď jsem jim předmětem popěvků a řečí;
9 Agora sou o assunto de suas canções, o tema de seus escárnios;
10 hnusí si mě a vzdalují se ode mne, nestydí se mi do tváře plivat.
10 afastam-se de mim com horror, não receiam cuspir-me no rosto.
11 Bůh rozvázal mé stanové lano, pokořil mě, a oni všechny zábrany odhodili.
11 Desamarraram a corda para humilhar-me, sacudiram de si todo o freio diante de mim.
12 Vyvstávají z pravé strany jako roj, podrážejí mi nohy, navršili proti mně cesty svých běd,
12 À minha direita levanta-se a raça deles, tentam atrapalhar meus pés, abrem diante de mim o caminho da sua desgraça.
13 rozkopali moji stezku, usilují o můj pád a nebrání jim nikdo.
13 Cortam minha vereda para me perder, trabalham para minha ruína.
14 Jakoby širokou průrvou přicházejí, valí se uprostřed trosek.
14 Penetram como por uma grande brecha, irrompem entre escombros.
15 Proti mně se obrátily hrůzy, jako vítr pronásledují mě za šlechetnost, jako oblak odplynula moje spása.
15 O pavor me invade. Minha esperança é varrida como se fosse pelo vento, minha felicidade passa como uma nuvem.
16 A nyní je vylita má duše ve mně, chopily se mě dny pokoření.
16 Agora minha alma se dissolve, os dias de aflição me dominaram.
17 V noci mě bodá v kostech, hlodá mě bolest neutuchající.
17 A noite traspassa meus ossos, consome-os; os males que me roem não dormem.
18 Pro úpornou bolest se změnil můj oděv, sevřela mě jako pás suknici;
18 Com violência segura a minha veste, aperta-me como o colarinho de minha túnica.
19 jsem smeten do bláta, podoben prachu a popelu.
19 Deus jogou-me no lodo, tenho o aspecto da poeira e da cinza.
20 Volám k tobě o pomoc, a ty mi neodpovídáš, stojím tu, měj pro mě pochopení.
20 Clamo a ti, e não me respondes; ponho-me diante de ti, e não olhas para mim.
21 Změnil ses mi v krutého protivníka, strojíš mi úklady svou mocnou rukou.
21 Tornaste-te cruel para comigo, atacas-me com toda a força de tua mão.
22 Unášíš mě větrem jako na voze, až mě opouštějí smysly.
22 Arrebatas-me, fazes-me cavalgar o tufão, aniquilas-me na tempestade.
23 Vím, že mě předáš smrti, přivedeš do domu, kde se setká všechno živé.
23 Eu bem sei, levas-me à morte, ao lugar onde se encontram todos os viventes.
24 Nikdo nepodá ruku do sutin, kdyby z nich hynoucí o pomoc volal.
24 Mas poderá aquele que cai não estender a mão, poderá não pedir socorro aquele que perece?
25 Neplakal jsem snad za krušných dnů, nestaral jsem se o ubožáka?
25 Não chorei com os oprimidos? Não teve minha alma piedade dos pobres?
26 Dobro jsem s nadějí očekával, a přišlo zlo, čekal jsem na světlo, a přišlo mračno.
26 Esperava a felicidade e veio a desgraça, esperava a luz e vieram as trevas.
27 Mé útroby neklidně vřou, mám před sebou dny utrpení.
27 Minhas entranhas abrasam-se sem nenhum descanso, assaltaram-me os dias de aflição.
28 Chodím zarmoucen, ačkoli nepálí slunko, povstávám ve shromáždění a volám o pomoc.
28 Caminho no luto, sem sol; levanto-me numa multidão de gritos,
29 Stal jsem se bratrem šakalů, druhem pštrosů.
29 tornei-me irmão dos chacais e companheiro dos avestruzes.
30 Kůže na mně zčernala, kosti mám horkostí rozpálené.
30 Minha pele enegrece-se e cai, e meus ossos são consumidos pela febre.
31 Má citara zní při truchlení, moje flétna při hlasu plačících."
31 Minha cítara só dá acordes lúgubres, e minha flauta sons queixosos.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Jó 30, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.