Jó 30
Ekumenicky Cesky Preklad (CZECEP) vs NTLH
1 Avšak nyní se mi vysmívají ti, kteří jsou mladší než já, jejich otců jsem si vážil tak málo, že jsem je nestavěl ani ke svým ovčáckým psům.
1 “Mas agora homens mais moços do que eu zombam de mim. Os pais deles não valem nada; eu não poria essa gente nem com os cachorros que cuidam do meu rebanho.
2 K čemu je mi síla jejich rukou, když zhynula jejich svěžest?
2 De que me serviria a força dos seus braços? São homens magros,
3 Nouzí a hladověním vyčerpáni ohlodávají suchopár od včerejška pustý, zpustošený,
3 enfraquecidos de tanto passar fome e miséria. À noite, na solidão de lugares desertos, eles têm de roer raízes secas.
4 trhají lebedu mezi křovím a kořen kručinky jim je chlebem.
4 Pegam ervas e cascas de árvores e se alimentam de raízes que não servem para comer.
5 Byli vypuzeni z obce, pokřikovali za nimi jako za zlodějem;
5 São expulsos do meio das pessoas, que os espantam, aos gritos, como se eles fossem ladrões.
6 musejí bydlet ve srázných úvalech, v podzemních slujích a pod útesy,
6 Têm de morar em barrancos medonhos, em cavernas ou nas rochas.
7 hýkají v křoví, zalezlí pod kopřivami,
7 Uivam no meio das moitas e se ajuntam debaixo dos espinheiros.
8 bloudové, bezejmenní, ze země vymrskaní.
8 Raça inútil, gente sem nome, são enxotados do país.
9 A teď jsem jim předmětem popěvků a řečí;
9 “Mas agora essa gente vem e zomba de mim; para eles eu não passo de uma piada.
10 hnusí si mě a vzdalují se ode mne, nestydí se mi do tváře plivat.
10 Sentem nojo de mim e se afastam e chegam até a me cuspir na cara.
11 Bůh rozvázal mé stanové lano, pokořil mě, a oni všechny zábrany odhodili.
11 Deus me enfraqueceu e me humilhou, e por isso, furiosos, eles se viram contra mim.
12 Vyvstávají z pravé strany jako roj, podrážejí mi nohy, navršili proti mně cesty svých běd,
12 Essa raça de gente ruim me ataca, me faz correr e procura acabar comigo.
13 rozkopali moji stezku, usilují o můj pád a nebrání jim nikdo.
13 Eles não deixam que eu fuja, procuram me destruir, e ninguém os faz parar.
14 Jakoby širokou průrvou přicházejí, valí se uprostřed trosek.
14 Entram por uma brecha da muralha e no meio das ruínas se jogam contra mim.
15 Proti mně se obrátily hrůzy, jako vítr pronásledují mě za šlechetnost, jako oblak odplynula moje spása.
15 Eu fico apavorado. A minha honra foi como que varrida para longe pelo vento; a minha prosperidade passou como se fosse uma nuvem.
16 A nyní je vylita má duše ve mně, chopily se mě dny pokoření.
16 “Agora já não tenho vontade de viver; o desespero tomou conta de mim.
17 V noci mě bodá v kostech, hlodá mě bolest neutuchající.
17 De noite os ossos me doem muito; a dor que me atormenta não para.
18 Pro úpornou bolest se změnil můj oděv, sevřela mě jako pás suknici;
18 Deus me agarrou pela garganta com tanta violência, que desarrumou a minha roupa.
19 jsem smeten do bláta, podoben prachu a popelu.
19 Ele me atirou na lama; eu não valho mais do que o pó ou a cinza.
20 Volám k tobě o pomoc, a ty mi neodpovídáš, stojím tu, měj pro mě pochopení.
20 “Ó Deus, eu clamo pedindo a tua ajuda, e não me respondes; eu oro a ti, e não te importas comigo.
21 Změnil ses mi v krutého protivníka, strojíš mi úklady svou mocnou rukou.
21 Tu me tratas com crueldade e me persegues com todo o teu poder.
22 Unášíš mě větrem jako na voze, až mě opouštějí smysly.
22 Fazes com que o vento me carregue e numa tempestade violenta me jogas de um lado para outro.
23 Vím, že mě předáš smrti, přivedeš do domu, kde se setká všechno živé.
23 Bem sei que me levarás à Terra da Morte, o lugar de encontro marcado para todos os vivos.
24 Nikdo nepodá ruku do sutin, kdyby z nich hynoucí o pomoc volal.
24 Por que atacas um homem arruinado, que não pode fazer nada, a não ser pedir piedade?
25 Neplakal jsem snad za krušných dnů, nestaral jsem se o ubožáka?
25 Por acaso, não chorei com as pessoas aflitas? Será que não tive pena dos pobres?
26 Dobro jsem s nadějí očekával, a přišlo zlo, čekal jsem na světlo, a přišlo mračno.
26 Eu esperava a felicidade, e veio a desgraça; eu aguardava a luz, e chegou a escuridão.
27 Mé útroby neklidně vřou, mám před sebou dny utrpení.
27 “O meu coração está agitado e não descansa; só tenho vivido dias de aflição.
28 Chodím zarmoucen, ačkoli nepálí slunko, povstávám ve shromáždění a volám o pomoc.
28 Levo uma vida triste, como um dia sem sol; eu me levanto diante de todos e peço ajuda.
29 Stal jsem se bratrem šakalů, druhem pštrosů.
29 A minha voz é um gemido triste, como os uivos do lobo ou os gritos do avestruz.
30 Kůže na mně zčernala, kosti mám horkostí rozpálené.
30 A minha pele está ficando preta, e o meu corpo queima de febre.
31 Má citara zní při truchlení, moje flétna při hlasu plačících."
31 Eu costumava ouvir a música alegre de liras e flautas, mas agora só escuto gente chorando e soluçando.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Jó 30, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.