Jó 30
Ekumenicky Cesky Preklad (CZECEP) vs NAA
1 Avšak nyní se mi vysmívají ti, kteří jsou mladší než já, jejich otců jsem si vážil tak málo, že jsem je nestavěl ani ke svým ovčáckým psům.
1 “Mas agora zombam de mim os que têm menos idade do que eu, cujos pais eu não teria aceito nem para colocar ao lado dos cães do meu rebanho.
2 K čemu je mi síla jejich rukou, když zhynula jejich svěžest?
2 De que também me serviria a força de suas mãos, se eles são homens cujo vigor já desapareceu?
3 Nouzí a hladověním vyčerpáni ohlodávají suchopár od včerejška pustý, zpustošený,
3 Enfraqueceram de tanto passar fome e necessidade; roem a terra seca, desde muito em ruínas e desolada.
4 trhají lebedu mezi křovím a kořen kručinky jim je chlebem.
4 Apanham malvas e folhas de arbustos e se alimentam de raízes de zimbro.
5 Byli vypuzeni z obce, pokřikovali za nimi jako za zlodějem;
5 São expulsos do meio das pessoas; grita-se contra eles, como se grita atrás de um ladrão.
6 musejí bydlet ve srázných úvalech, v podzemních slujích a pod útesy,
6 Têm de morar nos desfiladeiros sombrios, nas cavernas da terra e das rochas.
7 hýkají v křoví, zalezlí pod kopřivami,
7 Uivam entre os arbustos e se ajuntam debaixo dos espinheiros.
8 bloudové, bezejmenní, ze země vymrskaní.
8 São filhos de doidos, gente sem nome, e são escorraçados da terra.”
9 A teď jsem jim předmětem popěvků a řečí;
9 “Mas agora sou a canção de deboche dessa gente; sirvo de provérbio no meio deles.
10 hnusí si mě a vzdalují se ode mne, nestydí se mi do tváře plivat.
10 Eles me detestam, fogem para longe de mim e não têm receio de me cuspir no rosto.
11 Bůh rozvázal mé stanové lano, pokořil mě, a oni všechny zábrany odhodili.
11 Deus afrouxou a corda do meu arco e me oprimiu; por isso, sacudiram de si o freio diante de mim.
12 Vyvstávají z pravé strany jako roj, podrážejí mi nohy, navršili proti mně cesty svých běd,
12 À minha direita se levanta um bando e me empurra, e contra mim prepara o seu caminho de destruição.
13 rozkopali moji stezku, usilují o můj pád a nebrání jim nikdo.
13 Arruínam o meu caminho; promovem a minha destruição sem a ajuda de ninguém.
14 Jakoby širokou průrvou přicházejí, valí se uprostřed trosek.
14 Vêm contra mim como por uma grande brecha e se revolvem avante no meio das ruínas.
15 Proti mně se obrátily hrůzy, jako vítr pronásledují mě za šlechetnost, jako oblak odplynula moje spása.
15 Sobrevieram-me pavores; a minha honra é como que varrida pelo vento; como nuvem passou a minha felicidade.”
16 A nyní je vylita má duše ve mně, chopily se mě dny pokoření.
16 “Agora a minha alma se derrama dentro de mim; os dias da aflição se apoderam de mim.
17 V noci mě bodá v kostech, hlodá mě bolest neutuchající.
17 A noite perfura os meus ossos, e o mal que me corrói não descansa.
18 Pro úpornou bolest se změnil můj oděv, sevřela mě jako pás suknici;
18 Pela grande violência do meu mal está desfigurada a minha roupa; este mal me envolve como a gola da minha túnica.
19 jsem smeten do bláta, podoben prachu a popelu.
19 Deus me lançou na lama, e me tornei semelhante ao pó e à cinza.”
20 Volám k tobě o pomoc, a ty mi neodpovídáš, stojím tu, měj pro mě pochopení.
20 “Clamo a ti, ó Deus, e não me respondes; estou em pé, mas apenas olhas para mim.
21 Změnil ses mi v krutého protivníka, strojíš mi úklady svou mocnou rukou.
21 Tu foste cruel comigo; e, com a força da tua mão, me atacas.
22 Unášíš mě větrem jako na voze, až mě opouštějí smysly.
22 Tu me levantas sobre o vento e me fazes cavalgá-lo; no estrondo da tempestade me jogas de um lado para outro.
23 Vím, že mě předáš smrti, přivedeš do domu, kde se setká všechno živé.
23 Pois eu sei que me levarás à morte e à casa destinada a todos os vivos.”
24 Nikdo nepodá ruku do sutin, kdyby z nich hynoucí o pomoc volal.
24 “Não é fato que de um montão de ruínas um homem estenderá a sua mão? E, na sua desventura, não levantará um grito por socorro?
25 Neplakal jsem snad za krušných dnů, nestaral jsem se o ubožáka?
25 Por acaso, não chorei por aquele que atravessava dias difíceis? Não se angustiou a minha alma pelo necessitado?
26 Dobro jsem s nadějí očekával, a přišlo zlo, čekal jsem na světlo, a přišlo mračno.
26 Quando eu esperava o bem, eis que me veio o mal; esperava a luz, e veio a escuridão.”
27 Mé útroby neklidně vřou, mám před sebou dny utrpení.
27 “O meu íntimo se agita sem cessar; e dias de aflição me sobrevêm.
28 Chodím zarmoucen, ačkoli nepálí slunko, povstávám ve shromáždění a volám o pomoc.
28 Tenho a pele queimada, mas não pelo sol; levanto-me na congregação e clamo por socorro.
29 Stal jsem se bratrem šakalů, druhem pštrosů.
29 Sou irmão dos chacais e companheiro de avestruzes.
30 Kůže na mně zčernala, kosti mám horkostí rozpálené.
30 A minha pele escurece e cai; os meus ossos queimam de febre.
31 Má citara zní při truchlení, moje flétna při hlasu plačících."
31 Por isso, a minha harpa é usada para fazer lamentações, e a minha flauta, para acompanhar os que choram.”
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Jó 30, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.