Jó 30
Ekumenicky Cesky Preklad (CZECEP) vs ARA
1 Avšak nyní se mi vysmívají ti, kteří jsou mladší než já, jejich otců jsem si vážil tak málo, že jsem je nestavěl ani ke svým ovčáckým psům.
1 Mas agora se riem de mim os de menos idade do que eu, e cujos pais eu teria desdenhado de pôr ao lado dos cães do meu rebanho.
2 K čemu je mi síla jejich rukou, když zhynula jejich svěžest?
2 De que também me serviria a força das suas mãos, homens cujo vigor já pereceu?
3 Nouzí a hladověním vyčerpáni ohlodávají suchopár od včerejška pustý, zpustošený,
3 De míngua e fome se debilitaram; roem os lugares secos, desde muito em ruínas e desolados.
4 trhají lebedu mezi křovím a kořen kručinky jim je chlebem.
4 Apanham malvas e folhas dos arbustos e se sustentam de raízes de zimbro.
5 Byli vypuzeni z obce, pokřikovali za nimi jako za zlodějem;
5 Do meio dos homens são expulsos; grita-se contra eles, como se grita atrás de um ladrão;
6 musejí bydlet ve srázných úvalech, v podzemních slujích a pod útesy,
6 habitam nos desfiladeiros sombrios, nas cavernas da terra e das rochas.
7 hýkají v křoví, zalezlí pod kopřivami,
7 Bramam entre os arbustos e se ajuntam debaixo dos espinheiros.
8 bloudové, bezejmenní, ze země vymrskaní.
8 São filhos de doidos, raça infame, e da terra são escorraçados.
9 A teď jsem jim předmětem popěvků a řečí;
9 Mas agora sou a sua canção de motejo e lhes sirvo de provérbio.
10 hnusí si mě a vzdalují se ode mne, nestydí se mi do tváře plivat.
10 Abominam-me, fogem para longe de mim e não se abstêm de me cuspir no rosto.
11 Bůh rozvázal mé stanové lano, pokořil mě, a oni všechny zábrany odhodili.
11 Porque Deus afrouxou a corda do meu arco e me oprimiu; pelo que sacudiram de si o freio perante o meu rosto.
12 Vyvstávají z pravé strany jako roj, podrážejí mi nohy, navršili proti mně cesty svých běd,
12 À direita se levanta uma súcia, e me empurra, e contra mim prepara o seu caminho de destruição.
13 rozkopali moji stezku, usilují o můj pád a nebrání jim nikdo.
13 Arruínam a minha vereda, promovem a minha calamidade; gente para quem já não há socorro.
14 Jakoby širokou průrvou přicházejí, valí se uprostřed trosek.
14 Vêm contra mim como por uma grande brecha e se revolvem avante entre as ruínas.
15 Proti mně se obrátily hrůzy, jako vítr pronásledují mě za šlechetnost, jako oblak odplynula moje spása.
15 Sobrevieram-me pavores, como pelo vento é varrida a minha honra; como nuvem passou a minha felicidade.
16 A nyní je vylita má duše ve mně, chopily se mě dny pokoření.
16 Agora, dentro de mim se me derrama a alma; os dias da aflição se apoderaram de mim.
17 V noci mě bodá v kostech, hlodá mě bolest neutuchající.
17 A noite me verruma os ossos e os desloca, e não descansa o mal que me rói.
18 Pro úpornou bolest se změnil můj oděv, sevřela mě jako pás suknici;
18 Pela grande violência do meu mal está desfigurada a minha veste, mal que me cinge como a gola da minha túnica.
19 jsem smeten do bláta, podoben prachu a popelu.
19 Deus, tu me lançaste na lama, e me tornei semelhante ao pó e à cinza.
20 Volám k tobě o pomoc, a ty mi neodpovídáš, stojím tu, měj pro mě pochopení.
20 Clamo a ti, e não me respondes; estou em pé, mas apenas olhas para mim.
21 Změnil ses mi v krutého protivníka, strojíš mi úklady svou mocnou rukou.
21 Tu foste cruel comigo; com a força da tua mão tu me combates.
22 Unášíš mě větrem jako na voze, až mě opouštějí smysly.
22 Levantas-me sobre o vento e me fazes cavalgá-lo; dissolves-me no estrondo da tempestade.
23 Vím, že mě předáš smrti, přivedeš do domu, kde se setká všechno živé.
23 Pois eu sei que me levarás à morte e à casa destinada a todo vivente.
24 Nikdo nepodá ruku do sutin, kdyby z nich hynoucí o pomoc volal.
24 De um montão de ruínas não estenderá o homem a mão e na sua desventura não levantará um grito por socorro?
25 Neplakal jsem snad za krušných dnů, nestaral jsem se o ubožáka?
25 Acaso, não chorei sobre aquele que atravessava dias difíceis ou não se angustiou a minha alma pelo necessitado?
26 Dobro jsem s nadějí očekával, a přišlo zlo, čekal jsem na světlo, a přišlo mračno.
26 Aguardava eu o bem, e eis que me veio o mal; esperava a luz, veio-me a escuridão.
27 Mé útroby neklidně vřou, mám před sebou dny utrpení.
27 O meu íntimo se agita sem cessar; e dias de aflição me sobrevêm.
28 Chodím zarmoucen, ačkoli nepálí slunko, povstávám ve shromáždění a volám o pomoc.
28 Ando de luto, sem a luz do sol; levanto-me na congregação e clamo por socorro.
29 Stal jsem se bratrem šakalů, druhem pštrosů.
29 Sou irmão dos chacais e companheiro de avestruzes.
30 Kůže na mně zčernala, kosti mám horkostí rozpálené.
30 Enegrecida se me cai a pele, e os meus ossos queimam em febre.
31 Má citara zní při truchlení, moje flétna při hlasu plačících."
31 Por isso, a minha harpa se me tornou em prantos de luto, e a minha flauta, em voz dos que choram.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Jó 30, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.