Jó 41
Ekumenicky Cesky Preklad (CZECEP) vs BKJ
1 Hle, čekat na něho je ošidné, při pohledu na něho se člověk hroutí.
1 Podes tu fisgar o leviatã com um anzol? Ou sua língua com um cordão que tu deixas cair?
2 Není odvážlivce, který by ho dráždil. Kdo potom obstojí přede mnou?
2 Podes pôr um anzol no seu nariz, ou furar sua mandíbula com um espinho?
3 Kdo mi napřed něco dal, abych mu to splatil? Pod celým nebem všechno je mé.
3 Fará ele muitas súplicas a ti? Falará ele palavras suaves a ti?
4 Nemohu mlčet o jeho údech, nemluvit o jeho bohatýrské síle a jeho výborné stavbě těla.
4 Fará ele um pacto contigo, ou o tomarás tu por servo para sempre?
5 Kdo odkryl jeho oděv a přistoupil k němu s udidly dvojitými?
5 Brincarás com ele como com um pássaro, ou o prenderás por causa de tuas donzelas?
6 Kdo otevřel vrata jeho tlamy? Strach jde z jeho zubů.
6 Farão teus companheiros um banquete com ele, ou o repartirão entre os mercadores?
7 Jeho hřbet je jako řady štítů těsně uzavřených pod pečetí,
7 Podes tu encher sua pele com ganchos, ou a sua cabeça com arpões de pescadores?
8 dotýkají se jedny druhých, vítr mezi ně nevnikne;
8 Põe a tua mão sobre ele, lembra-te da batalha, e não o faças mais.
9 jeden přilétá k druhému, jsou pevně sevřeny, nelze je oddělit.
9 Eis que a esperança dele é vã, não será alguém humilhado só de vê-lo?
10 Jeho kýcháním se rozžehává světlo, jeho oči jsou jak řasy jitřenky,
10 Ninguém é tão feroz que ouse atiçá-lo; quem, então, é capaz de ficar de pé diante de mim?
11 z úst mu vycházejí pochodně, unikají ohnivé jiskry,
11 Quem me precedeu para que eu devesse retribuí-lo? O que quer que esteja debaixo de todo o céu é meu.
12 z nozder mu vystupuje kouř jak z hrnce nad ohněm z rákosí rozdmýchaným,
12 Eu não esconderei suas partes, nem seu poder, nem sua graciosa proporção.
13 jeho dech rozžhavuje uhlí, z tlamy mu šlehá plamen,
13 Quem pode descobrir a face de sua vestimenta? Ou quem pode ir a ele com sua rédea dobrada?
14 v jeho šíji dříme síla, před ním se každý zkroušeně chvěje,
14 Quem pode abrir as portas da sua face? Seus dentes são terríveis ao redor.
15 laloky mu přiléhají k tělu jak ulité, netřesou se,
15 Suas escamas são seu orgulho, fechadas juntamente como por um selo apertado.
16 jeho srdce je slité, tvrdé jako kámen, slité jako spodní žernov.
16 Uma é tão próxima à outra, que nem o ar consegue passar entre elas.
17 Když se zvedne, sami bohové se leknou, při tom hrozném třesku jsou bez sebe strachy,
17 Elas se ligam umas às outras, ficam juntas, de maneira que não podem ser separadas.
18 meč, jenž by ho zasáhl, tu ránu nevydrží, ani kopí, vržená střela či hrot šípu.
18 Através de suas necessidades uma luz brilha, e seus olhos são como as pálpebras da manhã.
19 Železo má za slámu, bronz za trouchnivé dřevo,
19 Da sua boca saem tochas, e centelhas de fogo escapam.
20 šíp z luku ho nezažene na útěk, kameny z praku se před ním mění v stébla slámy,
20 Das suas narinas sai fumaça, como saem de uma panela fervente, ou de um caldeirão.
21 kyj má jen za slaměné stéblo, posmívá se, když přiletí chvějící se oštěp.
21 O seu fôlego acende os carvões; e uma chama sai de sua boca.
22 Vespod má ostny podobné střepům, vleče se blátem jako smyk na obilí,
22 No seu pescoço permanece a força; e a tristeza se transforma em alegria diante dele.
23 způsobuje, že to v hlubině vře jako v hrnci, moře je pro něj jak kelímek na masti,
23 Os flocos de sua carne estão juntos; são firmes neles mesmos; eles não podem ser movidos.
24 nechává za sebou světélkující dráhu, až se zdá, že propastná tůň zšedivěla.
24 O seu coração é firme como uma pedra; sim, duro como um pedaço da mó inferior.
25 Na prachu země mu není podobného, kdo by byl prost všeho děsu.
25 Quando ele se levanta, os poderosos temem; por causa de rupturas eles se purificam.
26 Na všechno vysoké pohlíží svrchu, nad všemi šelmami je králem."
26 A espada daquele que lhe tocar não consegue impedi-lo; nem a lança, nem o dardo, nem a malha de ferro.
27 — ausente —
27 Ele considera o ferro como palha, e o bronze como pau podre.
28 — ausente —
28 A flecha não pode fazê-lo fugir; as pedras das fundas se lhe tornam em restolho.
29 — ausente —
29 Os bengalões são contados como restolho; ele ri do brandir da lança.
30 — ausente —
30 Pedras afiadas estão debaixo dele; ele espalha coisas pontudas e afiadas sobre a lama.
31 — ausente —
31 Ele faz o abismo ferver como uma panela; ele faz o mar como uma panela de unguento.
32 — ausente —
32 Ele faz brilhar um caminho após si; alguém até pensaria que o abismo ficou grisalho.
33 — ausente —
33 Sobre a terra não há o que se lhe compare, que tenha sido criado sem medo.
34 — ausente —
34 Ele contempla todas as coisas altivas; ele é um rei sobre todos os filhos do orgulho.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Jó 41, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.