Jó 31
Ekumenicky Cesky Preklad (CZECEP) vs VC
1 "Uzavřel jsem smlouvu se svýma očima, jak bych se tedy směl ohlížet za pannou?
1 Eu havia feito um pacto com meus olhos: não desejaria olhar nunca para uma virgem.
2 Jaký je úděl od Boha shůry, dědictví od Všemocného z výšin?
2 Que parte me daria Deus lá do alto, que sorte o Todo-poderoso me enviaria dos céus?
3 Zdali ne bědy pro bídáka a neštěstí pro pachatele ničemností?
3 A infelicidade não está reservada ao injusto, e o infortúnio ao iníquo?
4 Nevidí snad Bůh mé cesty a nepočítá všechny mé kroky?
4 Não conhece Deus os meus caminhos, e não conta todos os meus passos?
5 Jestliže jsem licoměrně jednal a moje noha spěchala za lstí,
5 Se caminhei com a mentira, se meu pé correu atrás da fraude,
6 ať mě Bůh zváží na vážkách spravedlnosti a pozná mou bezúhonnost.
6 que Deus me pese em justas balanças e reconhecerá minha integridade.
7 Jestliže se můj krok odchýlil z cesty a mé srdce si šlo za mýma očima nebo poskvrna ulpěla na mých dlaních,
7 Se meus passos se desviaram do caminho, se meu coração seguiu meus olhos, se às minhas mãos se apegou qualquer mácula,
8 ať jiný sní, co zaseju, a moji potomci ať jsou vykořeněni.
8 semeie eu e outro o coma, e que minhas plantações sejam desenraizadas!
9 Jestliže se mé srdce dalo zlákat cizí ženou a já jsem strojil nástrahy u dveří svého druha,
9 Se meu coração foi seduzido por uma mulher, se fiquei à espreita à porta de meu vizinho,
10 ať moje žena jinému mele a jiní ať se sklánějí nad ní.
10 que minha mulher gire a mó para outro e que estranhos a possuam!
11 Byla by to přece mrzkost, nepravost hodná odsouzení,
11 Pois isso teria sido um crime, um delito dependente da justiça,
12 byl by to oheň, jenž zžírá v říši zkázy, který do kořenů zničí všechnu mou úrodu.
12 um fogo que devoraria até o abismo, e que teria arruinado todos os meus bens.
13 Jestliže jsem porušil právo svého otroka či otrokyně, když se mnou vedli spor,
13 Nunca violei o direito de meus escravos, ou de minha serva, em suas discussões comigo.
14 co bych měl udělat, až Bůh povstane, co mu odvětím, až mě bude stíhat?
14 Que farei eu quando Deus se levantar? Quando me interrogar, que lhe responderei?
15 Což ten, který mě učinil v mateřském životě, neučinil i jeho, nebyl to týž, který nás připravil v lůně?
15 Aquele que me criou no ventre, não o criou também a ele? Um mesmo criador não nos formou no seio da nossa mãe?
16 Jestliže jsem odmítl nuzákovo přání, oči vdovy nechal hasnout v beznaději
16 Não recusei aos pobres aquilo que desejavam, não fiz desfalecer os olhos da viúva,
17 a sám pojídal své sousto, aniž z něho též sirotek jedl -
17 não comi sozinho meu pedaço de pão, sem que o órfão tivesse a sua parte;
18 ten přec od mládí už se mnou rostl jak u otce, také vdovu jsem od života své matky vodil -,
18 desde minha infância cuidei deste como um pai, desde o ventre de minha mãe fui o guia da viúva.
19 jestliže jsem viděl hynoucího bez oděvu, že se ubožák čím přikrýt nemá,
19 Se vi perecer um homem por falta de roupas, e o pobre que não tinha com que cobrir-se,
20 jestliže mi jeho bedra nežehnala za to, že se ohřívá vlnou mých jehňat,
20 sem que seus rins me tenham abençoado, aquecido como estava com a lã de minhas ovelhas;
21 jestliže má ruka hrozila sirotkovi, ač jsem v bráně viděl, že mu mohu pomoci,
21 se levantei a mão contra o órfão, quando me via apoiado pelos juízes,
22 ať mi odpadne lopatka od ramene a paže se mi vylomí z kloubu.
22 que meu ombro caia de minhas costas, que meu braço seja arrancado de seu cotovelo!
23 Propadl bych jistě strachu, bědám Božím, na nic bych se nevzmohl před jeho vznešeností.
23 Pois o temor de Deus me invadiu, e diante de sua majestade não posso subsistir.
24 Jestliže jsem svou důvěru složil v zlato, třpytivému zlatu říkal: »V tebe doufám«,
24 Nunca pus no ouro minha segurança, nem jamais disse ao ouro puro: És minha esperança.
25 jestliže jsem se radoval, že jsem tak zámožný, že má ruka nabyla úctyhodného jmění,
25 Nunca me rejubilei por ser grande a minha riqueza, nem pelo fato de minha mão ter ajuntado muito.
26 jestliže jsem viděl světlo sluneční, jak září, a měsíc, jak skvostně pluje po obloze,
26 Quando eu via o sol brilhar, e a lua levantar-se em seu esplendor,
27 a mé srdce potají se dalo zlákat, abych polibek svých úst jim rukou poslal,
27 jamais meu coração deixou-se seduzir em segredo, e minha mão não foi levada à boca para um beijo.
28 i to by byla nepravost hodná odsouzení, neboť bych tím zapřel Boha shůry.
28 Isto seria um crime digno de castigo, pois eu teria renegado o Deus do alto.
29 Jestliže jsem se zaradoval ze zániku toho, kdo mě nenáviděl, a byl rozjařen, že potkalo ho něco zlého -
29 Nunca me alegrei com a ruína de meu inimigo, e nem exultei quando a infelicidade o feriu.
30 vždyť jsem nedal svým ústům zhřešit, nevyprošoval jsem si pro něho kletbu,
30 Não permiti que minha língua pecasse, reclamando sua morte por uma imprecação.
31 lidé z mého stanu si nestěžovali: »Kéž by nám dal trochu masa, nejsme syti«,
31 Jamais as pessoas de minha tenda me disseram: Há alguém que não saiu satisfeito.
32 cizinec nezůstával přes noc venku, pocestnému jsem otvíral dveře -,
32 O estrangeiro não passava a noite fora, eu abria a minha porta ao viajante.
33 jestliže jsem po lidsku své přestoupení skrýval, nepravost svou tajně uložil v své hrudi,
33 Nunca dissimulei minha culpa aos homens, escondendo em meu peito minha iniqüidade,
34 že bych se byl lekal početného davu a že bych se opovržení lidských čeledí děsil, pak ať zmlknu a nevyjdu ze dveří.
34 como se temesse a multidão e receasse o desprezo das famílias, a ponto de me manter quieto sem pôr o pé fora da porta.
35 Kéž bych měl někoho, kdo by mě vyslyšel! Zde je mé znamení. Ať mi Všemocný odpoví. Můj odpůrce sepsal zápis.
35 Oh, se eu tivesse alguém para me ouvir! Eis a minha assinatura: que o Todo-poderoso me responda! Que o meu adversário escreva também um memorial.
36 Klidně si jej vložím na rameno, ovinu si jej jak věnec.
36 Será que eu não o poria sobre meus ombros, e não cingiria minha fronte com ele como de uma coroa?
37 O každém svém kroku mu povím, jako vévoda přistoupím k němu.
37 Dar-lhe-ia conta de todos os meus passos, e me apresentaria diante dele altivo como um príncipe.
38 Jestliže má půda proti mně křičela a její brázdy přitom plakaly,
38 Se minha terra clamou contra mim, e seus sulcos derramaram lágrimas,
39 jestliže jsem její sílu spotřeboval bez placení a její vlastníky odbýval,
39 se comi seus frutos sem pagar, se afligi a alma de seu possuidor,
40 ať místo pšenice vzejde trní, místo ječmene býlí." Zde končí Jóbova slova.
40 que em vez de trigo produza espinhos, e joio em vez de cevada! Aqui terminam os discursos de Jó.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Jó 31, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.