1 Nato Jób odpověděl. Řekl:
2 Kéž by byla pečlivě zvážena má nespokojenost a spolu s mým neštěstím byla vyzvednuta na miskách vah.
3 Vždyť je již těžší než mořský písek; kvůli tomu byla má slova neuvážená.
4 Vždyť ve mně vězí šípy Všemohoucího, jejichž jed saje můj duch; Boží pohromy se zaměří proti mně.
5 Cožpak bude divoký osel hýkat nad trávou? Bude snad býk bučet nad svou pící?
6 Cožpak se dá jíst něco, co samo nemá chuť, bez soli? Je snad nějaká chuť ve vaječném bílku?
7 Má duše se nechce dotýkat těch věcí; ⌈jsou pro mě nechutným pokrmem.⌉
8 ⌈Kéž se tak stane,⌉ že se naplní má prosba a Bůh dá, v co skládám svou naději.
9 ⌈Ať se Bůh odhodlá a srazí mě, povolí svou ruku a odtrhne mě,⌉
10 ať už nastane má útěcha a já mohu radostně poskakovat v bolesti, ačkoli mě Bůh nebude šetřit; neboť jsem nezatajil řeči Svatého.
11 Jakou mám sílu, že bych měl vytrvat, a jaký můj konec, že bych měl prodlužovat svůj život?
12 Je snad má síla silou kamenů? Je snad mé tělo z bronzu?
13 ⌈Není snad pro mne pomoc a obezřetnost byla ode mne zahnána?⌉
14 ⌈Zoufalému náleží milosrdenství jeho přítele, i když opustí bázeň před Všemohoucím.⌉
15 Moji bratři ⌈jednali zrádně⌉ jako potok, pominou jako řečiště potoků,
16 ⌈kalných od ledu, v nichž je skryt roztátý sníh.⌉
17 V době sucha se ztratily; v jeho žáru zmizely ze svého místa.
18 ⌈Stezky jejich pouti se vinou,⌉ přecházejí v pustotu a hynou.
19 Karavany z Témy je vyhlížely, průvody ze Šeby na ně čekaly.
20 ⌈Styděly se, protože každý si byl jistý; přišly až k nim a hanbily se.⌉
21 Teď jste se tedy stali něčím takovým jako ony; když uvidíte něco děsného, bojíte se.
22 Zdalipak jsem řekl: Dejte mi něco anebo zaplaťte za mě ze svého jmění
23 a zachraňte mě z ruky protivníka, z ruky násilníků mě vykupte.
24 Poučte mě a já umlknu, dejte mi porozumět, v čem jsem zbloudil.
25 ⌈Čím jsou hrozné upřímné řeči? Co však kárá vaše kárání?⌉
26 Rozhodnete se snad kárat výroky a nechat znít do větru řeči zoufalce?
27 To potom necháte padnout los na sirotka a zaprodáte svého bližního.
28 ⌈Nyní tedy buďte tak laskavi, pohleďte na mě, copak vám budu do očí lhát?⌉
29 Přestaňte prosím, ať se nespáchá zvrácenost, přestaňte už, jde tu o mou spravedlnost.
30 Cožpak je na mém jazyku zvrácenost? Nerozpozná snad mé patro zhoubné choutky?