Jó 30
CzeCSP: Czech Český studijní překlad (SM_CZECSP) vs ARA
1 A nyní se mi smějí ti, kteří jsou věkem mladší než já, jejichž otci jsem pohrdl tak, že jsem je odmítl nasadit ke svým ovčáckým psům.
1 Mas agora se riem de mim os de menos idade do que eu, e cujos pais eu teria desdenhado de pôr ao lado dos cães do meu rebanho.
2 Nač mi také je síla jejich rukou? Zralost u nich přišla vniveč.
2 De que também me serviria a força das suas mãos, homens cujo vigor já pereceu?
3 Nedostatkem a hladomorem vyčerpaní ohlodávají suchopár uplynulé noci, zkázu a zpustošení.
3 De míngua e fome se debilitaram; roem os lugares secos, desde muito em ruínas e desolados.
4 Trhají lebedu, listí z křoví a kořen janovce, aby je zasytily.
4 Apanham malvas e folhas dos arbustos e se sustentam de raízes de zimbro.
5 Jsou vypuzeni ze společenství, křičí na ně jako na zloděje.
5 Do meio dos homens são expulsos; grita-se contra eles, como se grita atrás de um ladrão;
6 Musejí přebývat v údolním srázu, dírách v podzemí a skalách,
6 habitam nos desfiladeiros sombrios, nas cavernas da terra e das rochas.
7 hýkají mezi křovím, zalezlí pod plevelem.
7 Bramam entre os arbustos e se ajuntam debaixo dos espinheiros.
8 Blázni, ano bezejmenní, byli vymrskáni ze země.
8 São filhos de doidos, raça infame, e da terra são escorraçados.
9 A teď jsem se stal jejich písničkou, stal jsem se námětem jejich výroku.
9 Mas agora sou a sua canção de motejo e lhes sirvo de provérbio.
10 Opovrhují mnou, vzdalují se ode mne a ⌈nemají zábrany plivat mi do tváře.⌉
10 Abominam-me, fogem para longe de mim e não se abstêm de me cuspir no rosto.
11 Jelikož on rozvázal mé lano a pokořil mě, oni si přede mnou povolili uzdu.
11 Porque Deus afrouxou a corda do meu arco e me oprimiu; pelo que sacudiram de si o freio perante o meu rosto.
12 Napravo povstávají jako mladická chátra, podrážejí mi nohy, vrší proti mně své zhoubné stezky.
12 À direita se levanta uma súcia, e me empurra, e contra mim prepara o seu caminho de destruição.
13 Mou pěšinu boří, přispívají k mé zkáze. Není před nimi pomocníka.
13 Arruínam a minha vereda, promovem a minha calamidade; gente para quem já não há socorro.
14 Přicházejí jako široká trhlina, valí se jako zkáza.
14 Vêm contra mim como por uma grande brecha e se revolvem avante entre as ruínas.
15 Hrůza se obrátila proti mně, mou důstojnost pronásleduje jako vítr; jako mračno pominula má spása.
15 Sobrevieram-me pavores, como pelo vento é varrida a minha honra; como nuvem passou a minha felicidade.
16 A teď je má duše rozlita nade mnou, dny soužení mě zachvacují.
16 Agora, dentro de mim se me derrama a alma; os dias da aflição se apoderaram de mim.
17 Noc ze mě vyloupala kosti. Neutichnou mé hlodající bolesti.
17 A noite me verruma os ossos e os desloca, e não descansa o mal que me rói.
18 Velkou silou se můj oděv změnil k nepoznání, mé roucho mě přepásá jako obojek.
18 Pela grande violência do meu mal está desfigurada a minha veste, mal que me cinge como a gola da minha túnica.
19 Vrhl mě do bláta, stal jsem se podobným prachu a popelu.
19 Deus, tu me lançaste na lama, e me tornei semelhante ao pó e à cinza.
20 Křičím k tobě o pomoc, a neodpovídáš mi. Když ⌈jsem se dříve postavil k modlitbě, měl jsi pro mě pochopení.⌉
20 Clamo a ti, e não me respondes; estou em pé, mas apenas olhas para mim.
21 Změnil ses mi v krutého nepřítele, strojíš mi úklady silou své ruky.
21 Tu foste cruel comigo; com a força da tua mão tu me combates.
22 Zvedneš mě, posadíš mě na vítr, necháš mě zmítat se v bouři.
22 Levantas-me sobre o vento e me fazes cavalgá-lo; dissolves-me no estrondo da tempestade.
23 Vždyť vím, že mě přivedeš k smrti, do domu setkání pro všechno živé.
23 Pois eu sei que me levarás à morte e à casa destinada a todo vivente.
24 ⌈On jistě nevztáhne ruku do sutin, když při své zkáze někdo volá o pomoc.⌉
24 De um montão de ruínas não estenderá o homem a mão e na sua desventura não levantará um grito por socorro?
25 Zdalipak jsem neplakal nad tím, kdo prožíval těžké dny? Nestarala se má duše o nuzného?
25 Acaso, não chorei sobre aquele que atravessava dias difíceis ou não se angustiou a minha alma pelo necessitado?
26 Vždyť jsem čekal dobro, a přišlo zlo, očekával jsem světlo, a přišlo setmění.
26 Aguardava eu o bem, e eis que me veio o mal; esperava a luz, veio-me a escuridão.
27 Mé nitro bylo přivedeno do varu a nemělo pokoj, potkaly mě dny soužení.
27 O meu íntimo se agita sem cessar; e dias de aflição me sobrevêm.
28 Chodil jsem v nářku, ne v žáru slunce, ve shromáždění jsem povstal a křičím o pomoc.
28 Ando de luto, sem a luz do sol; levanto-me na congregação e clamo por socorro.
29 Šakalům jsem se stal bratrem, pštrosům bližním.
29 Sou irmão dos chacais e companheiro de avestruzes.
30 Zčernala na mně kůže, ⌈horečkou ⌈vzplanuly mé kosti.⌉⌉
30 Enegrecida se me cai a pele, e os meus ossos queimam em febre.
31 I má lyra je naladěna pro smuteční obřad, pro hlas plačících má flétna.
31 Por isso, a minha harpa se me tornou em prantos de luto, e a minha flauta, em voz dos que choram.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Jó 30, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.