Jó 6
Bible Kralicka (CZBKR) vs BKJ
1 Odpovídaje pak Job, řekl:
1 Mas Jó respondeu e disse:
2 Ó kdyby pilně zváženo bylo hořekování mé, a bída má na váze aby spolu vyzdvižena byla.
2 Oh! Se a minha dor fosse minuciosamente pesada, e a minha calamidade juntamente se pusesse na balança!
3 Jistě že by se nad písek mořský těžší ukázala, pročež mi se i slov nedostává.
3 Pois agora seria mais pesada do que a areia dos mares; portanto minhas palavras são engolidas.
4 Nebo střely Všemohoucího vězí ve mně, jejichž jed vysušil ducha mého, a hrůzy Boží bojují proti mně.
4 Porque as flechas do Todo-Poderoso estão em mim, e o meu espírito suga o seu veneno, os terrores de Deus se posicionam contra mim.
5 Zdaliž řve divoký osel nad mladistvou travou? Řve-liž vůl nad picí svou?
5 Acaso o jumento selvagem zurra quando come grama? Ou abaixa-se o boi sobre seu feno?
6 Zdaliž jedí to, což neslaného jest, bez soli? Jest-liž chut v věci slzké?
6 Pode aquilo que é insípido ser comido sem sal? Ou há algum gosto na clara do ovo?
7 Ach, kterýchž se ostýchala dotknouti duše má, ty jsou již bolesti těla mého.
7 As coisas que minha alma se recusou a tocar são como meu alimento nauseabundo.
8 Ó by se naplnila žádost má, a aby to, čehož očekávám, dal Bůh,
8 Oh, se eu pudesse ter meu pedido, e se Deus me concedesse a coisa pela qual anseio!
9 Totiž, aby se líbilo Bohu setříti mne, vztáhnouti ruku svou, a zahladiti mne.
9 Que satisfizesse a Deus me destruir; que ele soltasse a sua mão, e me cortasse fora!
10 Neboť mám ještě, čím bych se potěšoval, (ačkoli hořím bolestí, aniž mne Bůh co lituje), že jsem netajil řečí Nejsvětějšího.
10 Então eu ainda teria consolo; sim, eu me endureceria na dor; que ele não me poupe, porque eu não escondi as palavras daquele que é Santo.
11 Nebo jaká jest síla má, abych potrvati mohl? Aneb jaký konec můj, abych prodlel života svého?
11 Qual é a minha força, para que eu devesse ter esperança? E qual é o meu fim, para que eu devesse prolongar minha vida?
12 Zdali síla má jest síla kamenná? Zdali tělo mé ocelivé?
12 É a minha força a força das pedras? Ou é a minha carne de bronze?
13 Zdaliž pak obrany mé není při mně? Aneb zdravý soud vzdálen jest ode mne,
13 Não está a minha ajuda em mim? Foi a sabedoria levada para longe de mim?
14 Proti tomu, jehož lítostivost k bližnímu mizí, a kterýž bázeň Všemohoucího opustil?
14 Ao que está aflito, a compaixão deve ser mostrada por seu amigo; ainda que ele abandone o temor do Todo-Poderoso.
15 Bratří moji zmýlili mne jako potok, pominuli jako prudcí potokové,
15 Meus irmãos me trataram enganosamente como um ribeiro, e como a corrente dos ribeiros eles passam distante;
16 Kteříž kalní bývají od ledu, a v nichž se kryje sníh.
16 que são escurecidos pela razão do gelo, e onde se esconde a neve;
17 V čas horka vysychají; když sucho bývá, mizejí z místa svého.
17 no tempo em que ficam quentes, desaparecem; quando está quente, são consumidos de seu lugar.
18 Sem i tam roztěkají se od toku svého obecného, v nic se obracejí a hynou.
18 As veredas dos seus caminhos são desviadas; eles vão ao nada e perecem.
19 To vidouce houfové jdoucích z Tema, zástupové Sabejských, jenž naději měli v nich,
19 As tropas de Tema olharam; as companhias de Sabá esperaram por eles.
20 Zastyděli se, že v nich doufali; nebo přišedše až k nim, oklamáni jsou.
20 Eles foram confundidos porque haviam tido esperança; eles vieram de lá e foram envergonhados.
21 Tak zajisté i vy byvše, nejste; vidouce potření mé, děsíte se.
21 Porque agora sois nada; vistes um terror, e temeis.
22 Zdali jsem řekl: Přineste mi, aneb z zboží svého udělte darů pro mne?
22 Disse eu: Trazei a mim; ou da vossa subsistência subornai a meu favor?
23 Aneb: Vysvoboďte mne z ruky nepřítele, a z ruky násilníků vykupte mne?
23 Ou, livrai-me da mão do inimigo? Ou, resgatai-me da mão do opressor?
24 Poučte mne, a budu mlčeti, a v čem bych bloudil, poslužte mi k srozumění.
24 Ensinai-me, e eu reterei a minha língua; e fazei-me entender onde eu tenho errado.
25 Ó jak jsou pronikavé řeči upřímé! Ale co vzdělá obviňování vaše?
25 Quão convincentes são as palavras certas! Mas o que vossa argumentação reprova?
26 Zdali jen z slov mne viniti myslíte, a převívati řeči choulostivého?
26 Imaginai reprovar as palavras e os discursos de quem está desesperado, que são como vento?
27 Také i na sirotka se obořujete, anobrž jámu kopáte příteli svému.
27 Sim, oprimis o órfão, e cavais uma cova para o seu amigo.
28 A protož nyní chtějtež popatřiti na mne, a suďte, klamám-liť před oblíčejem vaším.
28 Agora, portanto, esteja satisfeito; olhai para mim, porque vos é evidente se minto.
29 Napravte se, prosím, nechť není nepravostí; napravte se, pravím, a tak poznáte, žeť jest spravedlnost v té řeči mé.
29 Retornai, vos rogo, não haja iniquidade; sim, retornai novamente; minha justiça está nisso.
30 A jest-li na jazyku mém nepravost, neměl-liž bych, čitedlen býti bíd?
30 Há iniquidade na minha língua? Não consegue o meu paladar distinguir coisas perversas?
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Jó 6, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.