Jó 6
Bible Kralicka (CZBKR) vs ARIB
1 Odpovídaje pak Job, řekl:
1 Então Jó, respondendo, disse:
2 Ó kdyby pilně zváženo bylo hořekování mé, a bída má na váze aby spolu vyzdvižena byla.
2 Oxalá de fato se pesasse a minha mágoa, e juntamente na balança se pusesse a minha calamidade!
3 Jistě že by se nad písek mořský těžší ukázala, pročež mi se i slov nedostává.
3 Pois, na verdade, seria mais pesada do que a areia dos mares; por isso é que as minhas palavras têm sido temerárias.
4 Nebo střely Všemohoucího vězí ve mně, jejichž jed vysušil ducha mého, a hrůzy Boží bojují proti mně.
4 Porque as flechas do Todo-Poderoso se cravaram em mim, e o meu espírito suga o veneno delas; os terrores de Deus se arregimentam contra mim.
5 Zdaliž řve divoký osel nad mladistvou travou? Řve-liž vůl nad picí svou?
5 Zurrará o asno montês quando tiver erva? Ou mugirá o boi junto ao seu pasto?:
6 Zdaliž jedí to, což neslaného jest, bez soli? Jest-liž chut v věci slzké?
6 Pode se comer sem sal o que é insípido? Ou há gosto na clara do ovo?
7 Ach, kterýchž se ostýchala dotknouti duše má, ty jsou již bolesti těla mého.
7 Nessas coisas a minha alma recusa tocar, pois são para mim qual comida repugnante.
8 Ó by se naplnila žádost má, a aby to, čehož očekávám, dal Bůh,
8 Quem dera que se cumprisse o meu rogo, e que Deus me desse o que anelo!
9 Totiž, aby se líbilo Bohu setříti mne, vztáhnouti ruku svou, a zahladiti mne.
9 que fosse do agrado de Deus esmagar-me; que soltasse a sua mão, e me exterminasse!
10 Neboť mám ještě, čím bych se potěšoval, (ačkoli hořím bolestí, aniž mne Bůh co lituje), že jsem netajil řečí Nejsvětějšího.
10 Isto ainda seria a minha consolação, e exultaria na dor que não me poupa; porque não tenho negado as palavras do Santo.
11 Nebo jaká jest síla má, abych potrvati mohl? Aneb jaký konec můj, abych prodlel života svého?
11 Qual é a minha força, para que eu espere? Ou qual é o meu fim, para que me porte com paciência?
12 Zdali síla má jest síla kamenná? Zdali tělo mé ocelivé?
12 É a minha força a força da pedra? Ou é de bronze a minha carne?
13 Zdaliž pak obrany mé není při mně? Aneb zdravý soud vzdálen jest ode mne,
13 Na verdade não há em mim socorro nenhum. Não me desamparou todo o auxílio eficaz?
14 Proti tomu, jehož lítostivost k bližnímu mizí, a kterýž bázeň Všemohoucího opustil?
14 Ao que desfalece devia o amigo mostrar compaixão; mesmo ao que abandona o temor do Todo-Poderoso.
15 Bratří moji zmýlili mne jako potok, pominuli jako prudcí potokové,
15 Meus irmãos houveram-se aleivosamente, como um ribeiro, como a torrente dos ribeiros que passam,
16 Kteříž kalní bývají od ledu, a v nichž se kryje sníh.
16 os quais se turvam com o gelo, e neles se esconde a neve;
17 V čas horka vysychají; když sucho bývá, mizejí z místa svého.
17 no tempo do calor vão minguando; e quando o calor vem, desaparecem do seu lugar.
18 Sem i tam roztěkají se od toku svého obecného, v nic se obracejí a hynou.
18 As caravanas se desviam do seu curso; sobem ao deserto, e perecem.
19 To vidouce houfové jdoucích z Tema, zástupové Sabejských, jenž naději měli v nich,
19 As caravanas de Tema olham; os viandantes de Sabá por eles esperam.
20 Zastyděli se, že v nich doufali; nebo přišedše až k nim, oklamáni jsou.
20 Ficam envergonhados por terem confiado; e, chegando ali, se confundem.
21 Tak zajisté i vy byvše, nejste; vidouce potření mé, děsíte se.
21 Agora, pois, tais vos tornastes para mim; vedes a minha calamidade e temeis.
22 Zdali jsem řekl: Přineste mi, aneb z zboží svého udělte darů pro mne?
22 Acaso disse eu: Dai-me um presente? Ou: Fazei-me uma oferta de vossos bens?
23 Aneb: Vysvoboďte mne z ruky nepřítele, a z ruky násilníků vykupte mne?
23 Ou: Livrai-me das mãos do adversário? Ou: Resgatai-me das mãos dos opressores ?
24 Poučte mne, a budu mlčeti, a v čem bych bloudil, poslužte mi k srozumění.
24 Ensinai-me, e eu me calarei; e fazei-me entender em que errei.
25 Ó jak jsou pronikavé řeči upřímé! Ale co vzdělá obviňování vaše?
25 Quão poderosas são as palavras da boa razão! Mas que é o que a vossa argüição reprova?
26 Zdali jen z slov mne viniti myslíte, a převívati řeči choulostivého?
26 Acaso pretendeis reprovar palavras, embora sejam as razões do desesperado como vento?
27 Také i na sirotka se obořujete, anobrž jámu kopáte příteli svému.
27 Até quereis lançar sortes sobre o órfão, e fazer mercadoria do vosso amigo.
28 A protož nyní chtějtež popatřiti na mne, a suďte, klamám-liť před oblíčejem vaším.
28 Agora, pois, por favor, olhai para, mim; porque de certo à vossa face não mentirei.
29 Napravte se, prosím, nechť není nepravostí; napravte se, pravím, a tak poznáte, žeť jest spravedlnost v té řeči mé.
29 Mudai de parecer, peço-vos, não haja injustiça; sim, mudai de parecer, que a minha causa é justa.
30 A jest-li na jazyku mém nepravost, neměl-liž bych, čitedlen býti bíd?
30 Há iniqüidade na minha língua? Ou não poderia o meu paladar discernir coisas perversas?
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Jó 6, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.