Jó 30
Bible Kralicka (CZBKR) vs VC
1 Nyní pak posmívají se mi mladší mne, jejichž bych otců nechtěl byl postaviti se psy stáda svého.
1 Agora zombam de mim os mais jovens do que eu, aqueles cujos pais eu desdenharia de colocar com os cães de meu rebanho.
2 Ač síla rukou jejich k čemu by mi byla? Zmařena jest při nich starost jejich.
2 Que faria eu com o vigor de seus braços? Não atingirão a idade madura.
3 Nebo chudobou a hladem znuzeni, utíkali na planá, tmavá, soukromná a pustá místa.
3 Reduzidos a nada pela miséria e a fome, roem um solo árido e desolado.
4 Kteříž trhali zeliny po chrastinách, ano i koření, a jalovec za pokrm byl jim.
4 Colhem ervas e cascas dos arbustos, por pão têm somente a raiz das giestas.
5 Z prostřed lidí vyháníni byli; povolávali za nimi, jako za zlodějem,
5 São postos para fora do povo, gritam com eles como se fossem ladrões,
6 Tak že musili bydliti v výmolích potoků, v děrách země a skálí.
6 moram em barrancos medonhos, em buracos de terra e de rochedos.
7 V chrastinách řvali, pod trní se shromažďovali,
7 Ouvem-se seus gritos entre os arbustos, amontoam-se debaixo das urtigas,
8 Lidé nejnešlechetnější, nýbrž lidé bez poctivosti, menší váhy i než ta země.
8 filhos de infames e de gente sem nome que são expulsos da terra!
9 Nyní, pravím, jsem jejich písničkou, jsa jim učiněn za přísloví.
9 Agora sou o assunto de suas canções, o tema de seus escárnios;
10 V ošklivosti mne mají, vzdalují se mne, a na tvář mou nestydí se plvati.
10 afastam-se de mim com horror, não receiam cuspir-me no rosto.
11 Nebo Bůh mou vážnost odjal, a ssoužil mne; pročež uzdu před přítomností mou svrhli.
11 Desamarraram a corda para humilhar-me, sacudiram de si todo o freio diante de mim.
12 Po pravici mládež povstává, nohy mi podrážejí, tak že šlapáním protřeli ke mně stezky nešlechetnosti své.
12 À minha direita levanta-se a raça deles, tentam atrapalhar meus pés, abrem diante de mim o caminho da sua desgraça.
13 Mou pak stezku zkazili, k bídě mé přidali, ač jim to nic nepomůže.
13 Cortam minha vereda para me perder, trabalham para minha ruína.
14 Jako širokou mezerou vskakují, a k vyplénění mému valí se.
14 Penetram como por uma grande brecha, irrompem entre escombros.
15 Obrátily se na mne hrůzy, stihají jako vítr ochotnost mou, nebo jako oblak pomíjí zdraví mé.
15 O pavor me invade. Minha esperança é varrida como se fosse pelo vento, minha felicidade passa como uma nuvem.
16 A již ve mně rozlila se duše má, pochytili mne dnové trápení mého,
16 Agora minha alma se dissolve, os dias de aflição me dominaram.
17 Kteréž v noci vrtá kosti mé ve mně; pročež ani nervové moji neodpočívají.
17 A noite traspassa meus ossos, consome-os; os males que me roem não dormem.
18 Oděv můj mění se pro násilnou moc bolesti, kteráž mne tak jako obojek sukně mé svírá.
18 Com violência segura a minha veste, aperta-me como o colarinho de minha túnica.
19 Uvrhl mne do bláta, tak že jsem již podobný prachu a popelu.
19 Deus jogou-me no lodo, tenho o aspecto da poeira e da cinza.
20 Volám k tobě, ó Bože, a neslyšíš mne; postavuji se, ale nehledíš na mne.
20 Clamo a ti, e não me respondes; ponho-me diante de ti, e não olhas para mim.
21 Obrátils mi se v ukrutného nepřítele, silou ruky své mi odporuješ.
21 Tornaste-te cruel para comigo, atacas-me com toda a força de tua mão.
22 Vznášíš mne u vítr, sázíš mne na něj, a k rozplynutí mi přivodíš zdravý soud.
22 Arrebatas-me, fazes-me cavalgar o tufão, aniquilas-me na tempestade.
23 Nebo vím, že mne k smrti odkážeš, a do domu, do něhož se shromažďuje všeliký živý.
23 Eu bem sei, levas-me à morte, ao lugar onde se encontram todos os viventes.
24 Jistě žeť nevztáhne Bůh do hrobu ruky, by pak, když je stírá, i volali.
24 Mas poderá aquele que cai não estender a mão, poderá não pedir socorro aquele que perece?
25 Zdaliž jsem neplakal nad tím, kdož okoušel zlých dnů? Duše má kormoutila se nad nuzným.
25 Não chorei com os oprimidos? Não teve minha alma piedade dos pobres?
26 Když jsem dobrého čekal, přišlo mi zlé; nadál jsem se světla, ale přišla mrákota.
26 Esperava a felicidade e veio a desgraça, esperava a luz e vieram as trevas.
27 Vnitřností mé zevřely, tak že se ještě neupokojily; předstihli mne dnové trápení.
27 Minhas entranhas abrasam-se sem nenhum descanso, assaltaram-me os dias de aflição.
28 Chodím osmahlý, ne od slunce, povstávaje, i mezi mnohými křičím.
28 Caminho no luto, sem sol; levanto-me numa multidão de gritos,
29 Bratrem učiněn jsem draků, a tovaryšem mladých pstrosů.
29 tornei-me irmão dos chacais e companheiro dos avestruzes.
30 Kůže má zčernala na mně, a kosti mé vyprahly od horkosti.
30 Minha pele enegrece-se e cai, e meus ossos são consumidos pela febre.
31 A protož v kvílení obrátila se harfa má, a píšťalka má v hlas plačících.
31 Minha cítara só dá acordes lúgubres, e minha flauta sons queixosos.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Jó 30, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.