Jó 30
Bible Kralicka (CZBKR) vs NAA
1 Nyní pak posmívají se mi mladší mne, jejichž bych otců nechtěl byl postaviti se psy stáda svého.
1 “Mas agora zombam de mim os que têm menos idade do que eu, cujos pais eu não teria aceito nem para colocar ao lado dos cães do meu rebanho.
2 Ač síla rukou jejich k čemu by mi byla? Zmařena jest při nich starost jejich.
2 De que também me serviria a força de suas mãos, se eles são homens cujo vigor já desapareceu?
3 Nebo chudobou a hladem znuzeni, utíkali na planá, tmavá, soukromná a pustá místa.
3 Enfraqueceram de tanto passar fome e necessidade; roem a terra seca, desde muito em ruínas e desolada.
4 Kteříž trhali zeliny po chrastinách, ano i koření, a jalovec za pokrm byl jim.
4 Apanham malvas e folhas de arbustos e se alimentam de raízes de zimbro.
5 Z prostřed lidí vyháníni byli; povolávali za nimi, jako za zlodějem,
5 São expulsos do meio das pessoas; grita-se contra eles, como se grita atrás de um ladrão.
6 Tak že musili bydliti v výmolích potoků, v děrách země a skálí.
6 Têm de morar nos desfiladeiros sombrios, nas cavernas da terra e das rochas.
7 V chrastinách řvali, pod trní se shromažďovali,
7 Uivam entre os arbustos e se ajuntam debaixo dos espinheiros.
8 Lidé nejnešlechetnější, nýbrž lidé bez poctivosti, menší váhy i než ta země.
8 São filhos de doidos, gente sem nome, e são escorraçados da terra.”
9 Nyní, pravím, jsem jejich písničkou, jsa jim učiněn za přísloví.
9 “Mas agora sou a canção de deboche dessa gente; sirvo de provérbio no meio deles.
10 V ošklivosti mne mají, vzdalují se mne, a na tvář mou nestydí se plvati.
10 Eles me detestam, fogem para longe de mim e não têm receio de me cuspir no rosto.
11 Nebo Bůh mou vážnost odjal, a ssoužil mne; pročež uzdu před přítomností mou svrhli.
11 Deus afrouxou a corda do meu arco e me oprimiu; por isso, sacudiram de si o freio diante de mim.
12 Po pravici mládež povstává, nohy mi podrážejí, tak že šlapáním protřeli ke mně stezky nešlechetnosti své.
12 À minha direita se levanta um bando e me empurra, e contra mim prepara o seu caminho de destruição.
13 Mou pak stezku zkazili, k bídě mé přidali, ač jim to nic nepomůže.
13 Arruínam o meu caminho; promovem a minha destruição sem a ajuda de ninguém.
14 Jako širokou mezerou vskakují, a k vyplénění mému valí se.
14 Vêm contra mim como por uma grande brecha e se revolvem avante no meio das ruínas.
15 Obrátily se na mne hrůzy, stihají jako vítr ochotnost mou, nebo jako oblak pomíjí zdraví mé.
15 Sobrevieram-me pavores; a minha honra é como que varrida pelo vento; como nuvem passou a minha felicidade.”
16 A již ve mně rozlila se duše má, pochytili mne dnové trápení mého,
16 “Agora a minha alma se derrama dentro de mim; os dias da aflição se apoderam de mim.
17 Kteréž v noci vrtá kosti mé ve mně; pročež ani nervové moji neodpočívají.
17 A noite perfura os meus ossos, e o mal que me corrói não descansa.
18 Oděv můj mění se pro násilnou moc bolesti, kteráž mne tak jako obojek sukně mé svírá.
18 Pela grande violência do meu mal está desfigurada a minha roupa; este mal me envolve como a gola da minha túnica.
19 Uvrhl mne do bláta, tak že jsem již podobný prachu a popelu.
19 Deus me lançou na lama, e me tornei semelhante ao pó e à cinza.”
20 Volám k tobě, ó Bože, a neslyšíš mne; postavuji se, ale nehledíš na mne.
20 “Clamo a ti, ó Deus, e não me respondes; estou em pé, mas apenas olhas para mim.
21 Obrátils mi se v ukrutného nepřítele, silou ruky své mi odporuješ.
21 Tu foste cruel comigo; e, com a força da tua mão, me atacas.
22 Vznášíš mne u vítr, sázíš mne na něj, a k rozplynutí mi přivodíš zdravý soud.
22 Tu me levantas sobre o vento e me fazes cavalgá-lo; no estrondo da tempestade me jogas de um lado para outro.
23 Nebo vím, že mne k smrti odkážeš, a do domu, do něhož se shromažďuje všeliký živý.
23 Pois eu sei que me levarás à morte e à casa destinada a todos os vivos.”
24 Jistě žeť nevztáhne Bůh do hrobu ruky, by pak, když je stírá, i volali.
24 “Não é fato que de um montão de ruínas um homem estenderá a sua mão? E, na sua desventura, não levantará um grito por socorro?
25 Zdaliž jsem neplakal nad tím, kdož okoušel zlých dnů? Duše má kormoutila se nad nuzným.
25 Por acaso, não chorei por aquele que atravessava dias difíceis? Não se angustiou a minha alma pelo necessitado?
26 Když jsem dobrého čekal, přišlo mi zlé; nadál jsem se světla, ale přišla mrákota.
26 Quando eu esperava o bem, eis que me veio o mal; esperava a luz, e veio a escuridão.”
27 Vnitřností mé zevřely, tak že se ještě neupokojily; předstihli mne dnové trápení.
27 “O meu íntimo se agita sem cessar; e dias de aflição me sobrevêm.
28 Chodím osmahlý, ne od slunce, povstávaje, i mezi mnohými křičím.
28 Tenho a pele queimada, mas não pelo sol; levanto-me na congregação e clamo por socorro.
29 Bratrem učiněn jsem draků, a tovaryšem mladých pstrosů.
29 Sou irmão dos chacais e companheiro de avestruzes.
30 Kůže má zčernala na mně, a kosti mé vyprahly od horkosti.
30 A minha pele escurece e cai; os meus ossos queimam de febre.
31 A protož v kvílení obrátila se harfa má, a píšťalka má v hlas plačících.
31 Por isso, a minha harpa é usada para fazer lamentações, e a minha flauta, para acompanhar os que choram.”
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Jó 30, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.