Jó 30
Bible Kralicka (CZBKR) vs ARA
1 Nyní pak posmívají se mi mladší mne, jejichž bych otců nechtěl byl postaviti se psy stáda svého.
1 Mas agora se riem de mim os de menos idade do que eu, e cujos pais eu teria desdenhado de pôr ao lado dos cães do meu rebanho.
2 Ač síla rukou jejich k čemu by mi byla? Zmařena jest při nich starost jejich.
2 De que também me serviria a força das suas mãos, homens cujo vigor já pereceu?
3 Nebo chudobou a hladem znuzeni, utíkali na planá, tmavá, soukromná a pustá místa.
3 De míngua e fome se debilitaram; roem os lugares secos, desde muito em ruínas e desolados.
4 Kteříž trhali zeliny po chrastinách, ano i koření, a jalovec za pokrm byl jim.
4 Apanham malvas e folhas dos arbustos e se sustentam de raízes de zimbro.
5 Z prostřed lidí vyháníni byli; povolávali za nimi, jako za zlodějem,
5 Do meio dos homens são expulsos; grita-se contra eles, como se grita atrás de um ladrão;
6 Tak že musili bydliti v výmolích potoků, v děrách země a skálí.
6 habitam nos desfiladeiros sombrios, nas cavernas da terra e das rochas.
7 V chrastinách řvali, pod trní se shromažďovali,
7 Bramam entre os arbustos e se ajuntam debaixo dos espinheiros.
8 Lidé nejnešlechetnější, nýbrž lidé bez poctivosti, menší váhy i než ta země.
8 São filhos de doidos, raça infame, e da terra são escorraçados.
9 Nyní, pravím, jsem jejich písničkou, jsa jim učiněn za přísloví.
9 Mas agora sou a sua canção de motejo e lhes sirvo de provérbio.
10 V ošklivosti mne mají, vzdalují se mne, a na tvář mou nestydí se plvati.
10 Abominam-me, fogem para longe de mim e não se abstêm de me cuspir no rosto.
11 Nebo Bůh mou vážnost odjal, a ssoužil mne; pročež uzdu před přítomností mou svrhli.
11 Porque Deus afrouxou a corda do meu arco e me oprimiu; pelo que sacudiram de si o freio perante o meu rosto.
12 Po pravici mládež povstává, nohy mi podrážejí, tak že šlapáním protřeli ke mně stezky nešlechetnosti své.
12 À direita se levanta uma súcia, e me empurra, e contra mim prepara o seu caminho de destruição.
13 Mou pak stezku zkazili, k bídě mé přidali, ač jim to nic nepomůže.
13 Arruínam a minha vereda, promovem a minha calamidade; gente para quem já não há socorro.
14 Jako širokou mezerou vskakují, a k vyplénění mému valí se.
14 Vêm contra mim como por uma grande brecha e se revolvem avante entre as ruínas.
15 Obrátily se na mne hrůzy, stihají jako vítr ochotnost mou, nebo jako oblak pomíjí zdraví mé.
15 Sobrevieram-me pavores, como pelo vento é varrida a minha honra; como nuvem passou a minha felicidade.
16 A již ve mně rozlila se duše má, pochytili mne dnové trápení mého,
16 Agora, dentro de mim se me derrama a alma; os dias da aflição se apoderaram de mim.
17 Kteréž v noci vrtá kosti mé ve mně; pročež ani nervové moji neodpočívají.
17 A noite me verruma os ossos e os desloca, e não descansa o mal que me rói.
18 Oděv můj mění se pro násilnou moc bolesti, kteráž mne tak jako obojek sukně mé svírá.
18 Pela grande violência do meu mal está desfigurada a minha veste, mal que me cinge como a gola da minha túnica.
19 Uvrhl mne do bláta, tak že jsem již podobný prachu a popelu.
19 Deus, tu me lançaste na lama, e me tornei semelhante ao pó e à cinza.
20 Volám k tobě, ó Bože, a neslyšíš mne; postavuji se, ale nehledíš na mne.
20 Clamo a ti, e não me respondes; estou em pé, mas apenas olhas para mim.
21 Obrátils mi se v ukrutného nepřítele, silou ruky své mi odporuješ.
21 Tu foste cruel comigo; com a força da tua mão tu me combates.
22 Vznášíš mne u vítr, sázíš mne na něj, a k rozplynutí mi přivodíš zdravý soud.
22 Levantas-me sobre o vento e me fazes cavalgá-lo; dissolves-me no estrondo da tempestade.
23 Nebo vím, že mne k smrti odkážeš, a do domu, do něhož se shromažďuje všeliký živý.
23 Pois eu sei que me levarás à morte e à casa destinada a todo vivente.
24 Jistě žeť nevztáhne Bůh do hrobu ruky, by pak, když je stírá, i volali.
24 De um montão de ruínas não estenderá o homem a mão e na sua desventura não levantará um grito por socorro?
25 Zdaliž jsem neplakal nad tím, kdož okoušel zlých dnů? Duše má kormoutila se nad nuzným.
25 Acaso, não chorei sobre aquele que atravessava dias difíceis ou não se angustiou a minha alma pelo necessitado?
26 Když jsem dobrého čekal, přišlo mi zlé; nadál jsem se světla, ale přišla mrákota.
26 Aguardava eu o bem, e eis que me veio o mal; esperava a luz, veio-me a escuridão.
27 Vnitřností mé zevřely, tak že se ještě neupokojily; předstihli mne dnové trápení.
27 O meu íntimo se agita sem cessar; e dias de aflição me sobrevêm.
28 Chodím osmahlý, ne od slunce, povstávaje, i mezi mnohými křičím.
28 Ando de luto, sem a luz do sol; levanto-me na congregação e clamo por socorro.
29 Bratrem učiněn jsem draků, a tovaryšem mladých pstrosů.
29 Sou irmão dos chacais e companheiro de avestruzes.
30 Kůže má zčernala na mně, a kosti mé vyprahly od horkosti.
30 Enegrecida se me cai a pele, e os meus ossos queimam em febre.
31 A protož v kvílení obrátila se harfa má, a píšťalka má v hlas plačících.
31 Por isso, a minha harpa se me tornou em prantos de luto, e a minha flauta, em voz dos que choram.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Jó 30, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.