Jó 30
Bible Kralicka (CZBKR) vs NTLH
1 Nyní pak posmívají se mi mladší mne, jejichž bych otců nechtěl byl postaviti se psy stáda svého.
1 “Mas agora homens mais moços do que eu zombam de mim. Os pais deles não valem nada; eu não poria essa gente nem com os cachorros que cuidam do meu rebanho.
2 Ač síla rukou jejich k čemu by mi byla? Zmařena jest při nich starost jejich.
2 De que me serviria a força dos seus braços? São homens magros,
3 Nebo chudobou a hladem znuzeni, utíkali na planá, tmavá, soukromná a pustá místa.
3 enfraquecidos de tanto passar fome e miséria. À noite, na solidão de lugares desertos, eles têm de roer raízes secas.
4 Kteříž trhali zeliny po chrastinách, ano i koření, a jalovec za pokrm byl jim.
4 Pegam ervas e cascas de árvores e se alimentam de raízes que não servem para comer.
5 Z prostřed lidí vyháníni byli; povolávali za nimi, jako za zlodějem,
5 São expulsos do meio das pessoas, que os espantam, aos gritos, como se eles fossem ladrões.
6 Tak že musili bydliti v výmolích potoků, v děrách země a skálí.
6 Têm de morar em barrancos medonhos, em cavernas ou nas rochas.
7 V chrastinách řvali, pod trní se shromažďovali,
7 Uivam no meio das moitas e se ajuntam debaixo dos espinheiros.
8 Lidé nejnešlechetnější, nýbrž lidé bez poctivosti, menší váhy i než ta země.
8 Raça inútil, gente sem nome, são enxotados do país.
9 Nyní, pravím, jsem jejich písničkou, jsa jim učiněn za přísloví.
9 “Mas agora essa gente vem e zomba de mim; para eles eu não passo de uma piada.
10 V ošklivosti mne mají, vzdalují se mne, a na tvář mou nestydí se plvati.
10 Sentem nojo de mim e se afastam e chegam até a me cuspir na cara.
11 Nebo Bůh mou vážnost odjal, a ssoužil mne; pročež uzdu před přítomností mou svrhli.
11 Deus me enfraqueceu e me humilhou, e por isso, furiosos, eles se viram contra mim.
12 Po pravici mládež povstává, nohy mi podrážejí, tak že šlapáním protřeli ke mně stezky nešlechetnosti své.
12 Essa raça de gente ruim me ataca, me faz correr e procura acabar comigo.
13 Mou pak stezku zkazili, k bídě mé přidali, ač jim to nic nepomůže.
13 Eles não deixam que eu fuja, procuram me destruir, e ninguém os faz parar.
14 Jako širokou mezerou vskakují, a k vyplénění mému valí se.
14 Entram por uma brecha da muralha e no meio das ruínas se jogam contra mim.
15 Obrátily se na mne hrůzy, stihají jako vítr ochotnost mou, nebo jako oblak pomíjí zdraví mé.
15 Eu fico apavorado. A minha honra foi como que varrida para longe pelo vento; a minha prosperidade passou como se fosse uma nuvem.
16 A již ve mně rozlila se duše má, pochytili mne dnové trápení mého,
16 “Agora já não tenho vontade de viver; o desespero tomou conta de mim.
17 Kteréž v noci vrtá kosti mé ve mně; pročež ani nervové moji neodpočívají.
17 De noite os ossos me doem muito; a dor que me atormenta não para.
18 Oděv můj mění se pro násilnou moc bolesti, kteráž mne tak jako obojek sukně mé svírá.
18 Deus me agarrou pela garganta com tanta violência, que desarrumou a minha roupa.
19 Uvrhl mne do bláta, tak že jsem již podobný prachu a popelu.
19 Ele me atirou na lama; eu não valho mais do que o pó ou a cinza.
20 Volám k tobě, ó Bože, a neslyšíš mne; postavuji se, ale nehledíš na mne.
20 “Ó Deus, eu clamo pedindo a tua ajuda, e não me respondes; eu oro a ti, e não te importas comigo.
21 Obrátils mi se v ukrutného nepřítele, silou ruky své mi odporuješ.
21 Tu me tratas com crueldade e me persegues com todo o teu poder.
22 Vznášíš mne u vítr, sázíš mne na něj, a k rozplynutí mi přivodíš zdravý soud.
22 Fazes com que o vento me carregue e numa tempestade violenta me jogas de um lado para outro.
23 Nebo vím, že mne k smrti odkážeš, a do domu, do něhož se shromažďuje všeliký živý.
23 Bem sei que me levarás à Terra da Morte, o lugar de encontro marcado para todos os vivos.
24 Jistě žeť nevztáhne Bůh do hrobu ruky, by pak, když je stírá, i volali.
24 Por que atacas um homem arruinado, que não pode fazer nada, a não ser pedir piedade?
25 Zdaliž jsem neplakal nad tím, kdož okoušel zlých dnů? Duše má kormoutila se nad nuzným.
25 Por acaso, não chorei com as pessoas aflitas? Será que não tive pena dos pobres?
26 Když jsem dobrého čekal, přišlo mi zlé; nadál jsem se světla, ale přišla mrákota.
26 Eu esperava a felicidade, e veio a desgraça; eu aguardava a luz, e chegou a escuridão.
27 Vnitřností mé zevřely, tak že se ještě neupokojily; předstihli mne dnové trápení.
27 “O meu coração está agitado e não descansa; só tenho vivido dias de aflição.
28 Chodím osmahlý, ne od slunce, povstávaje, i mezi mnohými křičím.
28 Levo uma vida triste, como um dia sem sol; eu me levanto diante de todos e peço ajuda.
29 Bratrem učiněn jsem draků, a tovaryšem mladých pstrosů.
29 A minha voz é um gemido triste, como os uivos do lobo ou os gritos do avestruz.
30 Kůže má zčernala na mně, a kosti mé vyprahly od horkosti.
30 A minha pele está ficando preta, e o meu corpo queima de febre.
31 A protož v kvílení obrátila se harfa má, a píšťalka má v hlas plačících.
31 Eu costumava ouvir a música alegre de liras e flautas, mas agora só escuto gente chorando e soluçando.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Jó 30, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.