Jó 17
Bible Kralicka (CZBKR) vs ARC
1 Dýchání mé ruší se, dnové moji hynou, hrobu blízký jsem.
1 O meu espírito se vai consumindo, os meus dias se vão apagando, e só tenho perante mim a sepultura.
2 Jistě posměvači jsou u mne, a pro jejich mne kormoucení nepřichází ani sen na oči mé.
2 Porventura, não estão zombadores comigo? E os meus olhos não contemplam as suas amarguras?
3 Postav mi, prosím, rukojmě za sebe; kdo jest ten, nechť mi na to ruky podá.
3 Promete agora, e dá-me um fiador para contigo; quem há que me dê a mão?
4 Nebo srdce jejich přikryl jsi, aby nerozuměli, a protož jich nepovýšíš.
4 Porque ao seu coração encobriste o entendimento, pelo que não os exaltarás.
5 Kdož pochlebuje bližním, oči synů jeho zhynou.
5 O que, lisonjeando, fala aos amigos, também os olhos de seus filhos desfalecerão.
6 Jistě vystavil mne za přísloví lidem, a za divadlo všechněm,
6 Mas a mim me pôs por um provérbio dos povos, de modo que me tornei uma abominação para eles.
7 Tak že pro žalost pošly oči mé, a oudové moji všickni stínu jsou podobni.
7 Pelo que já se escureceram de mágoa os meus olhos e já todos os meus membros são como a sombra;
8 Užasnouť se nad tím upřímí, a však nevinný proti pokrytci vždy se zsilovati bude.
8 os retos pasmarão disto, e o inocente se levantará contra o hipócrita.
9 Přídržeti se bude, pravím, spravedlivý cesty své, a ten, jenž jest čistých rukou, posilní se více.
9 E o justo seguirá o seu caminho firmemente, e o puro de mãos irá crescendo em força.
10 Tolikéž i vy všickni obraťte se, a poďte, prosím; neboť nenacházím mezi vámi moudrého.
10 Mas, na verdade, tornai todos vós e vinde cá; porque sábio nenhum acho entre vós.
11 Dnové moji pomíjejí, myšlení má mizejí, přemyšlování, pravím, srdce mého.
11 Os meus dias passaram, e malograram-se os meus propósitos, as aspirações do meu coração.
12 Noc mi obracejí v den, a světla denního ukracují pro přítomnost temností.
12 Trocaram a noite em dia; a luz está perto do fim, por causa das trevas.
13 Abych pak čeho i očekával, hrob bude dům můj, ve tmě usteli ložce své.
13 Se eu olhar a sepultura como a minha casa; se nas trevas estender a minha cama;
14 Jámu nazovu otcem svým, matkou pak a sestrou svou červy.
14 se à corrupção clamar: tu és meu pai; e aos bichos: vós sois minha mãe e minha irmã;
15 Kdež jest tedy očekávání mé? A kdo to, čím bych se troštoval, spatří?
15 onde estaria, então, agora, a minha esperança? Sim, a minha esperança, quem a poderá ver?
16 Do skrýší hrobu sstoupí, poněvadž jest všechněm v prachu země odpočívati.
16 Ela descerá até aos ferrolhos do Seol, quando juntamente no pó teremos descanso.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Jó 17, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.