Jó 31
Bible Kralicka (CZBKR) vs VC
1 Smlouvu jsem učinil s očima svýma, a proč bych hleděl na pannu?
1 Eu havia feito um pacto com meus olhos: não desejaria olhar nunca para uma virgem.
2 Nebo jaký jest díl od Boha s hůry, aneb dědictví od Všemohoucího s výsosti?
2 Que parte me daria Deus lá do alto, que sorte o Todo-poderoso me enviaria dos céus?
3 Zdaliž zahynutí nešlechetnému a pomsta zázračná činitelům nepravosti připravena není?
3 A infelicidade não está reservada ao injusto, e o infortúnio ao iníquo?
4 Zdaliž on nevidí cest mých, a všech kroků mých nepočítá?
4 Não conhece Deus os meus caminhos, e não conta todos os meus passos?
5 Obíral-li jsem se s neupřímostí, a chvátala-li ke lsti noha má:
5 Se caminhei com a mentira, se meu pé correu atrás da fraude,
6 Nechť mne zváží na váze spravedlnosti, a přezví Bůh upřímost mou.
6 que Deus me pese em justas balanças e reconhecerá minha integridade.
7 Uchýlil-li se krok můj s cesty, a za očima mýma odešlo-li srdce mé, a rukou mých chytila-li se jaká poškvrna:
7 Se meus passos se desviaram do caminho, se meu coração seguiu meus olhos, se às minhas mãos se apegou qualquer mácula,
8 Tedy co naseji, nechť jiný sní, a výstřelkové moji ať jsou vykořeněni.
8 semeie eu e outro o coma, e que minhas plantações sejam desenraizadas!
9 Jestliže se dalo přivábiti srdce mé k ženě, a u dveří bližního svého činil-li jsem úklady:
9 Se meu coração foi seduzido por uma mulher, se fiquei à espreita à porta de meu vizinho,
10 Nechť mele jinému žena má, a nad ní ať se schylují jiní.
10 que minha mulher gire a mó para outro e que estranhos a possuam!
11 Neboť jest to nešlechetnost, a nepravost odsudku hodná.
11 Pois isso teria sido um crime, um delito dependente da justiça,
12 Oheň ten zajisté by až do zahynutí žral, a všecku úrodu mou vykořenil.
12 um fogo que devoraria até o abismo, e que teria arruinado todos os meus bens.
13 Nechtěl-li jsem státi k soudu s služebníkem svým aneb děvkou svou v rozepři jejich se mnou?
13 Nunca violei o direito de meus escravos, ou de minha serva, em suas discussões comigo.
14 Nebo co bych činil, kdyby povstal Bůh silný? A kdyby vyhledával, co bych odpověděl jemu?
14 Que farei eu quando Deus se levantar? Quando me interrogar, que lhe responderei?
15 Zdali ten, kterýž mne v břiše učinil, neučinil i jeho? A nesformoval nás hned v životě jeden a týž?
15 Aquele que me criou no ventre, não o criou também a ele? Um mesmo criador não nos formou no seio da nossa mãe?
16 Odepřel-li jsem žádosti nuzných, a oči vdovy jestliže jsem kormoutil?
16 Não recusei aos pobres aquilo que desejavam, não fiz desfalecer os olhos da viúva,
17 A jedl-li jsem skyvu svou sám, a nejedl-li i sirotek z ní?
17 não comi sozinho meu pedaço de pão, sem que o órfão tivesse a sua parte;
18 Poněvadž od mladosti mé rostl se mnou jako u otce, a od života matky své býval jsem vdově za vůdce.
18 desde minha infância cuidei deste como um pai, desde o ventre de minha mãe fui o guia da viúva.
19 Díval-li jsem se na koho, že by hynul, nemaje šatů, a nuzný že by neměl oděvu?
19 Se vi perecer um homem por falta de roupas, e o pobre que não tinha com que cobrir-se,
20 Nedobrořečila-li mi bedra jeho, že rounem beranů mých se zahřel?
20 sem que seus rins me tenham abençoado, aquecido como estava com a lã de minhas ovelhas;
21 Opřáhl-li jsem na sirotka rukou svou, když jsem v bráně viděl pomoc svou:
21 se levantei a mão contra o órfão, quando me via apoiado pelos juízes,
22 Lopatka má od svých plecí nechť odpadne, a ruka má z kloubu svého ať se vylomí.
22 que meu ombro caia de minhas costas, que meu braço seja arrancado de seu cotovelo!
23 Nebo jsem se bál, aby mne Bůh nesetřel, jehož bych velebnosti nikoli neznikl.
23 Pois o temor de Deus me invadiu, e diante de sua majestade não posso subsistir.
24 Skládal-li jsem v zlatě naději svou, aneb hrudě zlata říkal-li jsem: Doufání mé?
24 Nunca pus no ouro minha segurança, nem jamais disse ao ouro puro: És minha esperança.
25 Veselil-li jsem se z toho, že bylo rozmnoženo zboží mé, a že ho množství nabyla ruka má?
25 Nunca me rejubilei por ser grande a minha riqueza, nem pelo fato de minha mão ter ajuntado muito.
26 Hleděl-li jsem na světlost slunce svítícího, a na měsíc spanile chodící,
26 Quando eu via o sol brilhar, e a lua levantar-se em seu esplendor,
27 Tak že by se tajně dalo svésti srdce mé, a že by líbala ústa má ruku mou?
27 jamais meu coração deixou-se seduzir em segredo, e minha mão não foi levada à boca para um beijo.
28 I toť by byla nepravost odsudku hodná; neboť bych tím zapíral Boha silného nejvyššího.
28 Isto seria um crime digno de castigo, pois eu teria renegado o Deus do alto.
29 Radoval-li jsem se z neštěstí toho, kterýž mne nenáviděl, a plésal-li jsem, když se mu zle vedlo?
29 Nunca me alegrei com a ruína de meu inimigo, e nem exultei quando a infelicidade o feriu.
30 Nedopustilť jsem zajisté hřešiti ani ústům svým, abych zlořečení žádal duši jeho.
30 Não permiti que minha língua pecasse, reclamando sua morte por uma imprecação.
31 Jestliže neříkala čeládka má: Ó by nám dal někdo masa toho; nemůžeme se ani najísti?
31 Jamais as pessoas de minha tenda me disseram: Há alguém que não saiu satisfeito.
32 Nebo vně nenocoval host, dvéře své pocestnému otvíral jsem.
32 O estrangeiro não passava a noite fora, eu abria a minha porta ao viajante.
33 Přikrýval-li jsem jako jiní lidé přestoupení svá, skrývaje v skrýši své nepravost svou?
33 Nunca dissimulei minha culpa aos homens, escondendo em meu peito minha iniqüidade,
34 A ač bych byl mohl škoditi množství velikému, ale pohanění rodů děsilo mne; protož jsem mlčel, nevycházeje ani ze dveří.
34 como se temesse a multidão e receasse o desprezo das famílias, a ponto de me manter quieto sem pôr o pé fora da porta.
35 Ó bych měl toho, kterýž by mne vyslyšel. Ale aj, totoť jest znamení mé: Všemohoucí sám bude odpovídati za mne, a kniha, kterouž sepsal odpůrce můj.
35 Oh, se eu tivesse alguém para me ouvir! Eis a minha assinatura: que o Todo-poderoso me responda! Que o meu adversário escreva também um memorial.
36 Víť Bůh, nenosil-li bych ji na rameni svém, neotočil-li bych ji sobě místo koruny.
36 Será que eu não o poria sobre meus ombros, e não cingiria minha fronte com ele como de uma coroa?
37 Počet kroků svých oznámil bych jemu, jako kníže přiblížil bych se k němu.
37 Dar-lhe-ia conta de todos os meus passos, e me apresentaria diante dele altivo como um príncipe.
38 Jestliže proti mně země má volala, tolikéž i záhonové její plakali,
38 Se minha terra clamou contra mim, e seus sulcos derramaram lágrimas,
39 Jídal-li jsem úrody její bez peněz, a duši držitelů jejich přivodil-li jsem k vzdychání:
39 se comi seus frutos sem pagar, se afligi a alma de seu possuidor,
40 Místo pšenice nechť vzejde trní, a místo ječmene koukol. [ (Job 31:41) Skonávají se slova Jobova. ]
40 que em vez de trigo produza espinhos, e joio em vez de cevada! Aqui terminam os discursos de Jó.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Jó 31, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.