Jó 31
Bible Kralicka (CZBKR) vs NVI
1 Smlouvu jsem učinil s očima svýma, a proč bych hleděl na pannu?
1 "Fiz acordo com os meus olhos de não olhar com cobiça para as moças.
2 Nebo jaký jest díl od Boha s hůry, aneb dědictví od Všemohoucího s výsosti?
2 Pois qual é a porção que o homem recebe de Deus, lá de cima? Qual a sua herança do Todo-poderoso, que habita nas alturas?
3 Zdaliž zahynutí nešlechetnému a pomsta zázračná činitelům nepravosti připravena není?
3 Não é ruína para os ímpios, desgraça para os que fazem o mal?
4 Zdaliž on nevidí cest mých, a všech kroků mých nepočítá?
4 Não vê ele os meus caminhos, e não considera cada um de meus passos?
5 Obíral-li jsem se s neupřímostí, a chvátala-li ke lsti noha má:
5 "Se me conduzi com falsidade, ou se meus pés se apressaram a enganar,
6 Nechť mne zváží na váze spravedlnosti, a přezví Bůh upřímost mou.
6 Deus me pese em balança justa, e saberá que não tenho culpa;
7 Uchýlil-li se krok můj s cesty, a za očima mýma odešlo-li srdce mé, a rukou mých chytila-li se jaká poškvrna:
7 se meus passos desviaram-se do caminho, se o meu coração foi conduzido por meus olhos, ou se minhas mãos foram contaminadas,
8 Tedy co naseji, nechť jiný sní, a výstřelkové moji ať jsou vykořeněni.
8 que outros comam o que semeei, e que as minhas plantações sejam arrancadas pelas raízes.
9 Jestliže se dalo přivábiti srdce mé k ženě, a u dveří bližního svého činil-li jsem úklady:
9 "Se o meu coração foi seduzido por mulher, ou se fiquei à espreita junto à porta do meu próximo,
10 Nechť mele jinému žena má, a nad ní ať se schylují jiní.
10 que a minha esposa moa cereal de outro homem, e que outros durmam com ela.
11 Neboť jest to nešlechetnost, a nepravost odsudku hodná.
11 Pois fazê-lo seria vergonhoso, crime merecedor de julgamento.
12 Oheň ten zajisté by až do zahynutí žral, a všecku úrodu mou vykořenil.
12 Isso é um fogo que consome até a Destruição; teria extirpado a minha colheita.
13 Nechtěl-li jsem státi k soudu s služebníkem svým aneb děvkou svou v rozepři jejich se mnou?
13 "Se neguei justiça aos meus servos e servas, quando reclamaram contra mim,
14 Nebo co bych činil, kdyby povstal Bůh silný? A kdyby vyhledával, co bych odpověděl jemu?
14 que farei quando Deus me confrontar? Que responderei quando chamado a prestar contas?
15 Zdali ten, kterýž mne v břiše učinil, neučinil i jeho? A nesformoval nás hned v životě jeden a týž?
15 Aquele que me fez no ventre materno não fez também a eles? Não foi ele quem formou a mim e a eles No interior de nossas mães?
16 Odepřel-li jsem žádosti nuzných, a oči vdovy jestliže jsem kormoutil?
16 "Se não atendi aos desejos do pobre, ou se fatiguei os olhos da viúva,
17 A jedl-li jsem skyvu svou sám, a nejedl-li i sirotek z ní?
17 se comi meu pão sozinho, sem compartilhá-lo com o órfão,
18 Poněvadž od mladosti mé rostl se mnou jako u otce, a od života matky své býval jsem vdově za vůdce.
18 sendo que desde a minha juventude o criei como se fosse seu pai, e desde o nascimento guiei a viúva;
19 Díval-li jsem se na koho, že by hynul, nemaje šatů, a nuzný že by neměl oděvu?
19 se vi alguém morrendo por falta de roupa, ou um necessitado sem cobertor,
20 Nedobrořečila-li mi bedra jeho, že rounem beranů mých se zahřel?
20 e o seu coração não me abençoou porque o aqueci com a lã de minhas ovelhas,
21 Opřáhl-li jsem na sirotka rukou svou, když jsem v bráně viděl pomoc svou:
21 se levantei a mão contra o órfão, ciente da minha influência no tribunal,
22 Lopatka má od svých plecí nechť odpadne, a ruka má z kloubu svého ať se vylomí.
22 que o meu braço descaia do ombro, e se quebre nas juntas.
23 Nebo jsem se bál, aby mne Bůh nesetřel, jehož bych velebnosti nikoli neznikl.
23 Pois eu tinha medo que Deus me destruísse, e, temendo o seu esplendor, não podia fazer tais coisas.
24 Skládal-li jsem v zlatě naději svou, aneb hrudě zlata říkal-li jsem: Doufání mé?
24 "Se pus no ouro a minha confiança e disse ao ouro puro: Você é a minha garantia,
25 Veselil-li jsem se z toho, že bylo rozmnoženo zboží mé, a že ho množství nabyla ruka má?
25 se me regozijei por ter grande riqueza, pela fortuna que as minhas mãos obtiveram,
26 Hleděl-li jsem na světlost slunce svítícího, a na měsíc spanile chodící,
26 se contemplei o sol em seu fulgor e a lua a mover-se esplêndida,
27 Tak že by se tajně dalo svésti srdce mé, a že by líbala ústa má ruku mou?
27 e em segredo o meu coração foi seduzido e a minha mão lhes ofereceu beijos de veneração,
28 I toť by byla nepravost odsudku hodná; neboť bych tím zapíral Boha silného nejvyššího.
28 esses também seriam pecados merecedores de condenação, pois eu teria sido infiel a Deus, que está nas alturas.
29 Radoval-li jsem se z neštěstí toho, kterýž mne nenáviděl, a plésal-li jsem, když se mu zle vedlo?
29 "Se a desgraça do meu inimigo me alegrou, ou se os problemas que teve me deram prazer;
30 Nedopustilť jsem zajisté hřešiti ani ústům svým, abych zlořečení žádal duši jeho.
30 eu, que nunca deixei minha boca pecar, lançando maldição sobre ele;
31 Jestliže neříkala čeládka má: Ó by nám dal někdo masa toho; nemůžeme se ani najísti?
31 se os que moram em minha casa nunca tivessem dito: ‘Quem não recebeu de Jó um pedaço de carne? ’,
32 Nebo vně nenocoval host, dvéře své pocestnému otvíral jsem.
32 sendo que nenhum estrangeiro teve que passar a noite na rua, pois a minha porta sempre esteve aberta para o viajante;
33 Přikrýval-li jsem jako jiní lidé přestoupení svá, skrývaje v skrýši své nepravost svou?
33 se escondi o meu pecado, como outros fazem, acobertando no coração a minha culpa,
34 A ač bych byl mohl škoditi množství velikému, ale pohanění rodů děsilo mne; protož jsem mlčel, nevycházeje ani ze dveří.
34 com tanto medo da multidão e do desprezo dos familiares que me calei e não saí de casa...
35 Ó bych měl toho, kterýž by mne vyslyšel. Ale aj, totoť jest znamení mé: Všemohoucí sám bude odpovídati za mne, a kniha, kterouž sepsal odpůrce můj.
35 ( "Ah, se alguém me ouvisse! Agora assino a minha defesa. Que o Todo-poderoso me responda; que o meu acusador faça a acusação por escrito.
36 Víť Bůh, nenosil-li bych ji na rameni svém, neotočil-li bych ji sobě místo koruny.
36 Eu bem que a levaria nos ombros e a usaria como coroa.
37 Počet kroků svých oznámil bych jemu, jako kníže přiblížil bych se k němu.
37 Eu lhe falaria sobre todos os meus passos; como um príncipe eu me aproximaria dele. )
38 Jestliže proti mně země má volala, tolikéž i záhonové její plakali,
38 "Se a minha terra se queixar de mim e todos os seus sulcos chorarem,
39 Jídal-li jsem úrody její bez peněz, a duši držitelů jejich přivodil-li jsem k vzdychání:
39 se consumi os seus produtos sem nada pagar, ou se causei desânimo aos seus ocupantes,
40 Místo pšenice nechť vzejde trní, a místo ječmene koukol. [ (Job 31:41) Skonávají se slova Jobova. ]
40 que me venham espinhos em lugar de trigo e ervas daninhas em lugar de cevada". Aqui terminam as palavras de Jó.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Jó 31, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.