Jó 31
Bible Kralicka (CZBKR) vs NTLH
1 Smlouvu jsem učinil s očima svýma, a proč bych hleděl na pannu?
1 “Eu jurei que os meus olhos nunca haveriam de cobiçar uma virgem.
2 Nebo jaký jest díl od Boha s hůry, aneb dědictví od Všemohoucího s výsosti?
2 Se eu tivesse quebrado o juramento, que recompensa Deus me daria, e como é que lá dos céus o Todo-Poderoso me abençoaria?
3 Zdaliž zahynutí nešlechetnému a pomsta zázračná činitelům nepravosti připravena není?
3 Pois Deus manda a infelicidade e a desgraça para aqueles que só fazem o mal.
4 Zdaliž on nevidí cest mých, a všech kroků mých nepočítá?
4 Deus sabe tudo o que eu faço; ele vê cada passo que dou.
5 Obíral-li jsem se s neupřímostí, a chvátala-li ke lsti noha má:
5 “Juro que não tenho sido falso e que nunca procurei enganar os outros.
6 Nechť mne zváží na váze spravedlnosti, a přezví Bůh upřímost mou.
6 Que Deus me pese numa balança justa e ele ficará convencido de que sou inocente!
7 Uchýlil-li se krok můj s cesty, a za očima mýma odešlo-li srdce mé, a rukou mých chytila-li se jaká poškvrna:
7 “Se por acaso me desviei do caminho certo, se o meu coração foi levado pela cobiça dos olhos, se pequei, ficando com qualquer coisa que pertence a outra pessoa,
8 Tedy co naseji, nechť jiný sní, a výstřelkové moji ať jsou vykořeněni.
8 então que outros comam o que eu semeei, ou que as minhas plantações sejam destruídas.
9 Jestliže se dalo přivábiti srdce mé k ženě, a u dveří bližního svého činil-li jsem úklady:
9 Se o meu coração alguma vez foi seduzido pela mulher do meu vizinho, e se fiquei escondido, espiando a porta da casa dela,
10 Nechť mele jinému žena má, a nad ní ať se schylují jiní.
10 então que a minha mulher se torne escrava de outro, e que outros durmam com ela.
11 Neboť jest to nešlechetnost, a nepravost odsudku hodná.
11 Se eu tivesse cometido esse crime horrível, o tribunal deveria me condenar.
12 Oheň ten zajisté by až do zahynutí žral, a všecku úrodu mou vykořenil.
12 Esse pecado seria como um incêndio terrível, infernal, que destruiria tudo o que tenho.
13 Nechtěl-li jsem státi k soudu s služebníkem svým aneb děvkou svou v rozepři jejich se mnou?
13 “Quando um empregado ou empregada reclamava contra mim, eu resolvia o assunto com justiça.
14 Nebo co bych činil, kdyby povstal Bůh silný? A kdyby vyhledával, co bych odpověděl jemu?
14 Se eu não tivesse agido assim, que faria quando Deus me julgasse? Que responderia, quando ele pedisse conta dos meus atos?
15 Zdali ten, kterýž mne v břiše učinil, neučinil i jeho? A nesformoval nás hned v životě jeden a týž?
15 Pois o mesmo Deus que me criou, criou também os meus empregados; ele deu a vida tanto a mim como a eles.
16 Odepřel-li jsem žádosti nuzných, a oči vdovy jestliže jsem kormoutil?
16 “Nunca deixei de ajudar os pobres, nem permiti que as viúvas chorassem de desespero.
17 A jedl-li jsem skyvu svou sám, a nejedl-li i sirotek z ní?
17 Nunca tomei sozinho as minhas refeições, mas sempre reparti a minha comida com os órfãos.
18 Poněvadž od mladosti mé rostl se mnou jako u otce, a od života matky své býval jsem vdově za vůdce.
18 Eu os tratava como se fosse pai deles e sempre protegi as viúvas.
19 Díval-li jsem se na koho, že by hynul, nemaje šatů, a nuzný že by neměl oděvu?
19 Quando via alguém morrendo de frio por falta de roupa ou notava algum pobre que não tinha com que se cobrir,
20 Nedobrořečila-li mi bedra jeho, že rounem beranů mých se zahřel?
20 eu lhe dava roupas quentes, feitas com a lã das minhas próprias ovelhas, e ele me agradecia do fundo do coração.
21 Opřáhl-li jsem na sirotka rukou svou, když jsem v bráně viděl pomoc svou:
21 Se alguma vez fui violento com um órfão, sabendo que eu tinha o apoio dos juízes,
22 Lopatka má od svých plecí nechť odpadne, a ruka má z kloubu svého ať se vylomí.
22 então que os meus braços sejam quebrados, que sejam arrancados dos meus ombros.
23 Nebo jsem se bál, aby mne Bůh nesetřel, jehož bych velebnosti nikoli neznikl.
23 Eu nunca faria nenhuma dessas coisas, pois tenho pavor do castigo de Deus e não poderia enfrentar a sua presença
24 Skládal-li jsem v zlatě naději svou, aneb hrudě zlata říkal-li jsem: Doufání mé?
24 “Jamais confiei no ouro; ele nunca foi a base da minha segurança.
25 Veselil-li jsem se z toho, že bylo rozmnoženo zboží mé, a že ho množství nabyla ruka má?
25 Nunca me orgulhei de ter muitas riquezas, nem de ganhar muito dinheiro.
26 Hleděl-li jsem na světlost slunce svítícího, a na měsíc spanile chodící,
26 Tenho visto o sol brilhar e a lua caminhar em toda a sua beleza,
27 Tak že by se tajně dalo svésti srdce mé, a že by líbala ústa má ruku mou?
27 porém nunca os adorei, nem em segredo, e não lhes atirei beijos com a mão.
28 I toť by byla nepravost odsudku hodná; neboť bych tím zapíral Boha silného nejvyššího.
28 Se tivesse cometido esse terrível pecado, eu teria sido infiel a Deus, que está lá em cima, e o tribunal deveria me condenar.
29 Radoval-li jsem se z neštěstí toho, kterýž mne nenáviděl, a plésal-li jsem, když se mu zle vedlo?
29 “Jamais me alegrei com o sofrimento dos meus inimigos, nem fiquei contente se lhes acontecia alguma desgraça.
30 Nedopustilť jsem zajisté hřešiti ani ústům svým, abych zlořečení žádal duši jeho.
30 E nunca fiz uma oração pedindo a Deus que matasse algum deles.
31 Jestliže neříkala čeládka má: Ó by nám dal někdo masa toho; nemůžeme se ani najísti?
31 “Os empregados que trabalham para mim sabem que os meus convidados comem à vontade, do bom e do melhor.
32 Nebo vně nenocoval host, dvéře své pocestnému otvíral jsem.
32 Nunca deixei um estrangeiro dormir na rua; os viajantes sempre se hospedaram na minha casa.
33 Přikrýval-li jsem jako jiní lidé přestoupení svá, skrývaje v skrýši své nepravost svou?
33 Jamais procurei encobrir as minhas faltas, como fazem algumas pessoas, nem escondi no coração os meus pecados.
34 A ač bych byl mohl škoditi množství velikému, ale pohanění rodů děsilo mne; protož jsem mlčel, nevycházeje ani ze dveří.
34 Nunca tive medo daquilo que os outros poderiam dizer; não fiquei dentro de casa, calado, com receio de que zombassem de mim.
35 Ó bych měl toho, kterýž by mne vyslyšel. Ale aj, totoť jest znamení mé: Všemohoucí sám bude odpovídati za mne, a kniha, kterouž sepsal odpůrce můj.
35 “Como gostaria que alguém me ouvisse! Aqui eu termino e assino a minha defesa; que o Todo-Poderoso me responda! Que o meu Adversário escreva a acusação,
36 Víť Bůh, nenosil-li bych ji na rameni svém, neotočil-li bych ji sobě místo koruny.
36 e, com orgulho, eu a carregarei no ombro e a porei na cabeça como se fosse uma coroa!
37 Počet kroků svých oznámil bych jemu, jako kníže přiblížil bych se k němu.
37 Darei conta a Deus de todos os meus atos e na presença dele ficarei de cabeça erguida.
38 Jestliže proti mně země má volala, tolikéž i záhonové její plakali,
38 “As minhas terras nunca choraram, nem gritaram ao céu contra mim.
39 Jídal-li jsem úrody její bez peněz, a duši držitelů jejich přivodil-li jsem k vzdychání:
39 Pois, se comi os seus frutos, sempre paguei os trabalhadores como devia e jamais deixei que morressem de fome.
40 Místo pšenice nechť vzejde trní, a místo ječmene koukol. [ (Job 31:41) Skonávají se slova Jobova. ]
40 Se não estou dizendo a verdade, então que nas minhas terras cresçam espinhos em vez de trigo e mato em vez de Aqui terminam as palavras de Jó.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Jó 31, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.