2 Samuel 12
Newar (NEW) vs NVI
1 परमप्रभुं नातान अगमवक्तायात दाऊदयाथाय् छ्वयादिल, अले व दाऊदया न्ह्यःने वनाः थथे धाल, “छगू शहरय् निम्ह मनूत दु, छम्ह तःमिम्ह मेम्ह चीमिम्ह।
1 E o Senhor enviou a Davi o profeta Natã. Ao chegar, ele disse a Davi: "Dois homens viviam numa cidade, um era rico e o outro, pobre.
2 तःमिम्ह मनूया यक्व फैच्वलय्या बथां व सा द्वहंया बथां दु।
2 O rico possuía muitas ovelhas e bois,
3 तर चीमिम्ह मनूया चिधिंकःम्ह फैचा बाहेक छुं नं मदु। वं थःम्हं हे वयात नकेत्वंके यानाः थःगु हे छेँ थः काय्म्ह्याय्पिं नापं तुं ब्वलंकल। वं वयागु हे भुइ नइगु अले वयागु हे ख्वल्चाय् त्वनीगु अले वयागु हे मुलय् द्यनिगु। वं वयात थःम्ह्याय्यात थें याइगु खः।
3 mas o pobre nada tinha, senão uma cordeirinha que havia comprado. Ele a criou, e ela cresceu com ele e com seus filhos. Ela comia junto dele, bebia do seu copo e até dormia em seus braços. Era como uma filha para ele.
4 छन्हु छम्ह परदेशी व तःमिम्ह मनूया छेँय् वल, अले व तःमिम्ह मनूयात पाहांयात थें थःगु सा द्वहं व फैच्वलय्या बथांनं छुं बीगु मतिइ मतल। तर व चीमिम्ह मनूया चिधिंकःम्ह फैचा कयाः पाहांया निंतिं भ्वय् ज्वरय् यात।”
4 "Certo dia, um viajante chegou à casa do rico, e este não quis pegar uma de suas próprias ovelhas ou do seus bois para preparar-lhe uma refeição. Em vez disso, preparou para o visitante a cordeira que pertencia ao pobre".
5 दाऊद व मनू खनाः तसकं तंम्वल, अले वं नातानयात धाल, “धात्थें परमप्रभु म्वाःम्ह खः थें, थुकथं ज्या याःम्ह मनू मृत्युया योग्य जू!
5 Então, Davi encheu-se de ira contra o homem e disse a Natã: "Juro pelo nome do Senhor que o homem que fez isso merece a morte!
6 वं दयामाया मयासें थज्याःगु ज्या याःगु व चिधिंकःम्ह फैचाया पलेसा प्यदुगं पुलेमाः।”
6 Deverá pagar quatro vezes o preço da cordeira, porquanto agiu sem misericórdia".
7 अनंलि नातानं दाऊदयात धाल, “व मनू ला छि हे खः! परमप्रभु इस्राएलया परमेश्वरं धयादी, ‘जिं छन्त इस्राएलीतय् जुजु अभिषेक याना। जिं छन्त शाऊलया ल्हातं बचय् याना।
7 Então Natã disse a Davi: "Você é esse homem! Assim diz o Senhor, o Deus de Israel: ‘Eu o ungi rei de Israel, e livrei-o das mãos de Saul.
8 जिं छिमि मालिकया छेँ व वया कलाःत छंगु हे निंतिं बिया। जिं छन्त इस्राएलया घराना व यहूदाया घराना बिया। उलिं नं मगाःगु जूसा जिं छन्त मेगु यक्व हे बीगु खः।
8 Dei-lhe a casa e as mulheres do seu senhor. Dei-lhe a nação de Israel e Judá. E, se tudo isso não fosse suficiente, eu lhe teria dado mais ainda.
9 तर छं परमप्रभुया मिखाय् छु मभिं व हे यात। छाय् परमप्रभुया वचनयात क्वह्यंकूगु? छं हित्ती उरियाहयात तरवारं स्याकल। अले छं वया कलाःयात थःम्ह कलाः यायेत यंकल। छं उम्ह मनूयात अम्मोनीतय्गु तरवारं स्याकेबिल।
9 Por que você desprezou a palavra do Senhor, fazendo o que ele reprova? Você matou Urias, o hitita, com a espada dos amonitas e ficou com a mulher dele.
10 छं जितः क्वह्यंकूगुलिं व हित्ती उरियाहया कलाःयात छं थः कलाः यायेत यंकूगुलिं छिमि परिवारं गुबलय् नं तरवारपाखें आराम कायेखनि मखु।’”
10 Por isso, a espada nunca se afastará de sua família, pois você me desprezou e tomou a mulher de Urias, o hitita, para ser sua mulher’.
11 “परमप्रभुं धयादी, ‘जिं छंगु थःगु हे परिवारया दथुं छन्थाय् विपत्ति हये। जिं छिमि कलाःतय्त यंकाः छंगु हे मिखां खंक छं लिक्क लाःम्ह मनूयात बी अले न्हिनय् हे व उपिं नापं द्यनी।
11 "Assim diz o Senhor: ‘De sua própria família trarei desgraça sobre você. Tomarei as suas mulheres diante dos seus próprios olhos e as darei a outro; e ele se deitará com elas em plena luz do dia.
12 छं छु यात व सुं मदुगु थासय् यात तर जिं थ्व फुक्क इस्राएलं खंक न्हिनय् जःलय् हे याये।’”
12 Você fez isso às escondidas, mas eu o farei diante de todo o Israel, em plena luz do dia’ ".
13 अनंलि दाऊदं नातानयात धाल, “जिं परमप्रभुया विरोधय् पाप यानागु दु।”
13 Então Davi disse a Natã: "Pequei contra o Senhor! " E Natã respondeu: "O Senhor perdoou o seu pecado. Você não morrerá.
14 तर थ्व ज्या यानाः छिं परमप्रभुया शत्रुतय्त हेस्यायेगु मौका ब्यूगु दु, अथे जुयाः छिपाखें दुम्ह काय् सी।”
14 Entretanto, uma vez que você insultou o Senhor, o menino morrerá".
15 नातान थःगु छेँ लिहां वने धुंकाः उरियाहया कलाःपाखें दुम्ह दाऊदया काय्यात परमप्रभुं कय्कल अले व म्हं मफुत।
15 Depois que Natã foi para casa, o Senhor fez adoecer o filho que a mulher de Urias dera a Davi.
16 दाऊदं व मचाया निंतिं परमप्रभुयाके बिन्ति यात। व अपसं च्वन। अले थःगु छेँय् दुहां वनाः बँय् भ्वसुलाः चा छ्यात।
16 E Davi implorou a Deus em favor da criança. Ele jejuou e, entrando em casa, passou a noite deitado no chão.
17 छेँय् दुपिं हाकिमतय्सं वयात थनेगु कुतः यात तर वं म्हाः धाल, अले इपिं नापं छुं नयेगु मन नं मयात।
17 Os oficiais do palácio tentaram fazê-lo levantar-se do chão, mas ele não quis, e recusou comer.
18 न्हय्न्हु दुखुन्हु मचा सित। दाऊदया च्यःतय्सं वयात मचा सीगु खँ कने ग्यात। इमिसं धाल, “मचा मसीनिबलय् जिमिसं वयात धयाः अय्नं वं जिमिगु खँ हे मन्यं। आः झीसं वय्कःयात गुकथं मचा सीगु खँ धायेगु? वय्कलं थःत छुं हानि यानादी ला?”
18 Sete dias depois a criança morreu. Os conselheiros de Davi estavam com medo de dizer-lhe que a criança estava morta, e comentavam: "Enquanto a criança ainda estava viva, falamos com ele, e ele não quis escutar-nos. Como vamos dizer-lhe que a criança morreu? Ele poderá cometer alguma loucura! "
19 तर दाऊदं थः च्यःत सल्लाह यानाच्वंगु खन अले मचा सी धुंकल धकाः सिल। अथे जुयाः वं न्यन, “मचा सित ला की छु?”
19 Davi, percebendo que seus conselheiros cochichavam entre si, compreendeu que a criança estava morta e perguntou: "A criança morreu? " "Sim, morreu", responderam eles.
20 अनंलि दाऊदं दनावनाः म्वःल्हुयाः म्हय् चिकं बुयाः लं फित। अले वं परमप्रभुया नापलायेगु पालय् वनाः आराधना यात। अनंलि व थःगु छेँ वन, अले वं नयेगु नसा हयेत आज्ञा बिल, नसा तयार जुइ धुंकाः वं नल।
20 Então Davi levantou-se do chão, lavou-se, perfumou-se e trocou de roupa. Depois entrou no santuário do Senhor e adorou. E voltando ao palácio, pediu que lhe preparassem uma refeição e comeu.
21 वया च्यःतय्सं वयात न्यन, “थ्व छु खः? मचा म्वानाच्वंबलय् छि अपसं व दुखं च्वनादिल। तर आः व सित अले छि दनावनाः नसा नयेत झाल।”
21 Seus conselheiros lhe perguntaram: "Por que ages assim? Enquanto a criança estava viva, jejuaste e choraste; mas, agora que a criança está morta, te levantas e comes! "
22 वं लिसः बिल, “मचा म्वानाच्वंतले परमप्रभुं जितः दया यानादी अले मचा म्वाइ धकाः जिं मतिइ तयाः ख्वयाः अपसं च्वना।
22 Ele respondeu: "Enquanto a criança ainda estava viva, jejuei e chorei. Eu pensava: ‘Quem sabe? Talvez o Senhor tenha misericórdia de mim e deixe a criança viver’.
23 तर आः व सी धुंकल धाःसा जि छाय् अपसं च्वनेगु? छु जिं वयागु प्राण हाकनं लिफ्यानाहये फइ ला? व गन दु जि वयाथाय् वनीगु जुइ तर व जिथाय् वये फइ मखु।”
23 Mas agora que ela morreu, por que deveria jejuar? Poderia eu trazê-la de volta à vida? Eu irei até ela, mas ela não voltará para mim".
24 अनंलि दाऊदं थः कलाः बतशेबायात सान्त्वना बिल। दाऊद वयाथाय् वन, अले वनापं द्यन, अले वं छम्ह काय् बुइकल। वयागु नां सोलोमन तल। परमप्रभुं वयात माया यानादिल।
24 Depois Davi consolou sua mulher Bate-Seba e deitou-se com ela, e ela teve um menino, a quem Davi deu o nome de Salomão. E o Senhor o amou
25 परमप्रभुं वयात माया यानादीगुलिं वयागु नां यददीयाह ति धकाः नातान अगमवक्तापाखें वय्कलं दाऊदयाथाय् खबर छ्वल।
25 e, por isso, enviou o profeta Natã para dizer a Davi que, o menino deveria chamar-se Jedidias.
26 थुबलय् हे योआबं अम्मोनीतय्गु शहर रब्बायात हमला यानाः जुजुया किल्ला त्याका काल।
26 Enquanto isso, Joabe atacou Rabá dos amonitas e conquistou a fortaleza real.
27 योआबं थथे खबर बियाः दूतत दाऊदयाथाय् छ्वल, “जिं रब्बायात हमला यानाः अनयागु लः बुयावइगु थाय् त्याकाकाये धुन।
27 Então mandou mensageiros a Davi, dizendo: "Lutei contra Rabá e apoderei-me dos seus reservatórios de água.
28 छिगु ल्यंदुपिं सिपाइँत छथाय् मुंकाः थःम्हं हे शहरयात घेरय् यानाः त्याका का। मखुसा जिं हे व शहरयात त्याकाकाये अले अन जिगु नां न्ह्याबलें दयाच्वनी।”
28 Agora, convoca o restante do exército, cerca a cidade e conquista-a. Se não, eu terei a fama de havê-la conquistado".
29 अथे जुयाः दाऊदं फुक्क सिपाइँत छथाय् मुंकल अले रब्बा शहरय् वनाः उकियात हमला यानाः त्याका काल।
29 Então, Davi convocou todo o exército, foi a Rabá, atacou a cidade e a conquistou.
30 दाऊदं इमि जुजुया छेनं लुँयागु श्रीपेच काल। उकियागु तौल स्विन्यागू किलोग्राम दु, उकी रत्नत थुनातःगु दु। दाऊदं उपिं रत्नत कयाः थःगु श्रीपेचय् तल। हानं वं शहरं यक्व हे सामान त्याकाहल।
30 A seguir tirou a coroa da cabeça de Milcom, uma coroa de ouro de trinta e cinco quilos; ornamentada com pedras preciosas. E ela foi colocada na cabeça de Davi. Ele levou uma grande quantidade de bens da cidade
31 वं शहरयापिं मनूतय्त पिने पितहल अले इमित कःति, नया कू व पा ज्वंकाः ज्या याकल। अले अप्पा दय्कीगु ज्या याकल। दाऊदं अम्मोनीतय् फुक्क शहरय् थथे हे यात। अनंलि दाऊद व वया सकल मनूत यरूशलेमय् लिहां वल।
31 e levou também os seus habitantes, designando-lhes trabalhos com serras, picaretas e machados, além da fabricação de tijolos. Davi fez assim com todas as cidades amonitas. Depois voltou com todo o seu exército para Jerusalém.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar 2 Samuel 12, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.