2 Samuel 12
Newar (NEW) vs ARIB
1 परमप्रभुं नातान अगमवक्तायात दाऊदयाथाय् छ्वयादिल, अले व दाऊदया न्ह्यःने वनाः थथे धाल, “छगू शहरय् निम्ह मनूत दु, छम्ह तःमिम्ह मेम्ह चीमिम्ह।
1 O Senhor, pois, enviou Natã a Davi. E, entrando ele a ter com Davi, disse-lhe: Havia numa cidade dois homens, um rico e outro pobre.
2 तःमिम्ह मनूया यक्व फैच्वलय्या बथां व सा द्वहंया बथां दु।
2 O rico tinha rebanhos e manadas em grande número;
3 तर चीमिम्ह मनूया चिधिंकःम्ह फैचा बाहेक छुं नं मदु। वं थःम्हं हे वयात नकेत्वंके यानाः थःगु हे छेँ थः काय्म्ह्याय्पिं नापं तुं ब्वलंकल। वं वयागु हे भुइ नइगु अले वयागु हे ख्वल्चाय् त्वनीगु अले वयागु हे मुलय् द्यनिगु। वं वयात थःम्ह्याय्यात थें याइगु खः।
3 mas o pobre não tinha coisa alguma, senão uma pequena cordeira que comprara e criara; ela crescera em companhia dele e de seus filhos; do seu bocado comia, do seu copo bebia, e dormia em seu regaço; e ele a tinha como filha.
4 छन्हु छम्ह परदेशी व तःमिम्ह मनूया छेँय् वल, अले व तःमिम्ह मनूयात पाहांयात थें थःगु सा द्वहं व फैच्वलय्या बथांनं छुं बीगु मतिइ मतल। तर व चीमिम्ह मनूया चिधिंकःम्ह फैचा कयाः पाहांया निंतिं भ्वय् ज्वरय् यात।”
4 Chegou um viajante à casa do rico; e este, não querendo tomar das suas ovelhas e do seu gado para guisar para o viajante que viera a ele, tomou a cordeira do pobre e a preparou para o seu hóspede.
5 दाऊद व मनू खनाः तसकं तंम्वल, अले वं नातानयात धाल, “धात्थें परमप्रभु म्वाःम्ह खः थें, थुकथं ज्या याःम्ह मनू मृत्युया योग्य जू!
5 Então a ira de Davi se acendeu em grande maneira contra aquele homem; e disse a Natã: Vive o Senhor, que digno de morte é o homem que fez isso.
6 वं दयामाया मयासें थज्याःगु ज्या याःगु व चिधिंकःम्ह फैचाया पलेसा प्यदुगं पुलेमाः।”
6 Pela cordeira restituirá o quádruplo, porque fez tal coisa, e não teve compaixão.
7 अनंलि नातानं दाऊदयात धाल, “व मनू ला छि हे खः! परमप्रभु इस्राएलया परमेश्वरं धयादी, ‘जिं छन्त इस्राएलीतय् जुजु अभिषेक याना। जिं छन्त शाऊलया ल्हातं बचय् याना।
7 Então disse Natã a Davi: Esse homem és tu! Assim diz o Senhor Deus de Israel: Eu te ungi rei sobre Israel, livrei-te da mão de Saul,
8 जिं छिमि मालिकया छेँ व वया कलाःत छंगु हे निंतिं बिया। जिं छन्त इस्राएलया घराना व यहूदाया घराना बिया। उलिं नं मगाःगु जूसा जिं छन्त मेगु यक्व हे बीगु खः।
8 e te dei a casa de teu senhor, e as mulheres de teu senhor em teu seio; também te dei a casa de Israel e de Judá. E se isso fosse pouco, te acrescentaria outro tanto.
9 तर छं परमप्रभुया मिखाय् छु मभिं व हे यात। छाय् परमप्रभुया वचनयात क्वह्यंकूगु? छं हित्ती उरियाहयात तरवारं स्याकल। अले छं वया कलाःयात थःम्ह कलाः यायेत यंकल। छं उम्ह मनूयात अम्मोनीतय्गु तरवारं स्याकेबिल।
9 Por que desprezaste a palavra do Senhor, fazendo o mal diante de seus olhos? A Urias, o heteu, mataste à espada, e a sua mulher tomaste para ser tua mulher; sim, a ele mataste com a espada dos amonitas.
10 छं जितः क्वह्यंकूगुलिं व हित्ती उरियाहया कलाःयात छं थः कलाः यायेत यंकूगुलिं छिमि परिवारं गुबलय् नं तरवारपाखें आराम कायेखनि मखु।’”
10 Agora, pois, a espada jamais se apartará da tua casa, porquanto me desprezaste, e tomaste a mulher de Urias, o heteu, para ser tua mulher.
11 “परमप्रभुं धयादी, ‘जिं छंगु थःगु हे परिवारया दथुं छन्थाय् विपत्ति हये। जिं छिमि कलाःतय्त यंकाः छंगु हे मिखां खंक छं लिक्क लाःम्ह मनूयात बी अले न्हिनय् हे व उपिं नापं द्यनी।
11 Assim diz o Senhor: Eis que suscitarei da tua própria casa o mal sobre ti, e tomarei tuas mulheres perante os teus olhos, e as darei a teu próximo, o qual se deitará com tuas mulheres à luz deste sol.
12 छं छु यात व सुं मदुगु थासय् यात तर जिं थ्व फुक्क इस्राएलं खंक न्हिनय् जःलय् हे याये।’”
12 Pois tu o fizeste em oculto; mas eu farei este negócio perante todo o Israel e à luz do sol.
13 अनंलि दाऊदं नातानयात धाल, “जिं परमप्रभुया विरोधय् पाप यानागु दु।”
13 Então disse Davi a Natã: Pequei contra o Senhor. Tornou Natã a Davi: Também o Senhor perdoou o teu pecado; não morreras.
14 तर थ्व ज्या यानाः छिं परमप्रभुया शत्रुतय्त हेस्यायेगु मौका ब्यूगु दु, अथे जुयाः छिपाखें दुम्ह काय् सी।”
14 Todavia, porquanto com este feito deste lugar a que os inimigos do Senhor blasfemem, o filho que te nasceu certamente morrerá.
15 नातान थःगु छेँ लिहां वने धुंकाः उरियाहया कलाःपाखें दुम्ह दाऊदया काय्यात परमप्रभुं कय्कल अले व म्हं मफुत।
15 Então Natã foi para sua casa. Depois o Senhor feriu a criança que a mulher de Urias dera a Davi, de sorte que adoeceu gravemente.
16 दाऊदं व मचाया निंतिं परमप्रभुयाके बिन्ति यात। व अपसं च्वन। अले थःगु छेँय् दुहां वनाः बँय् भ्वसुलाः चा छ्यात।
16 Davi, pois, buscou a Deus pela criança, e observou rigoroso jejum e, recolhendo-se, passava a noite toda prostrado sobre a terra.
17 छेँय् दुपिं हाकिमतय्सं वयात थनेगु कुतः यात तर वं म्हाः धाल, अले इपिं नापं छुं नयेगु मन नं मयात।
17 Então os anciãos da sua casa se puseram ao lado dele para o fazerem levantar-se da terra; porém ele não quis, nem comeu com eles.
18 न्हय्न्हु दुखुन्हु मचा सित। दाऊदया च्यःतय्सं वयात मचा सीगु खँ कने ग्यात। इमिसं धाल, “मचा मसीनिबलय् जिमिसं वयात धयाः अय्नं वं जिमिगु खँ हे मन्यं। आः झीसं वय्कःयात गुकथं मचा सीगु खँ धायेगु? वय्कलं थःत छुं हानि यानादी ला?”
18 Ao sétimo dia a criança morreu; e temiam os servos de Davi dizer-lhe que a criança tinha morrido; pois diziam: Eis que, sendo a criança ainda viva, lhe falávamos, porém ele não dava ouvidos à nossa voz; como, pois, lhe diremos que a criança morreu? Poderá cometer um desatino.
19 तर दाऊदं थः च्यःत सल्लाह यानाच्वंगु खन अले मचा सी धुंकल धकाः सिल। अथे जुयाः वं न्यन, “मचा सित ला की छु?”
19 Davi, porém, percebeu que seus servos cochichavam entre si, e entendeu que a criança havia morrido; pelo que perguntou a seus servos: Morreu a criança? E eles responderam: Morreu.
20 अनंलि दाऊदं दनावनाः म्वःल्हुयाः म्हय् चिकं बुयाः लं फित। अले वं परमप्रभुया नापलायेगु पालय् वनाः आराधना यात। अनंलि व थःगु छेँ वन, अले वं नयेगु नसा हयेत आज्ञा बिल, नसा तयार जुइ धुंकाः वं नल।
20 Então Davi se levantou da terra, lavou-se, ungiu-se, e mudou de vestes; e, entrando na casa do Senhor, adorou. Depois veio a sua casa, e pediu o que comer; e lho deram, e ele comeu.
21 वया च्यःतय्सं वयात न्यन, “थ्व छु खः? मचा म्वानाच्वंबलय् छि अपसं व दुखं च्वनादिल। तर आः व सित अले छि दनावनाः नसा नयेत झाल।”
21 Então os seus servos lhe disseram: Que é isso que fizeste? pela criança viva jejuaste e choraste; porém depois que a criança morreu te levantaste e comeste.
22 वं लिसः बिल, “मचा म्वानाच्वंतले परमप्रभुं जितः दया यानादी अले मचा म्वाइ धकाः जिं मतिइ तयाः ख्वयाः अपसं च्वना।
22 Respondeu ele: Quando a criança ainda vivia, jejuei e chorei, pois dizia: Quem sabe se o Senhor não se compadecerá de mim, de modo que viva a criança?
23 तर आः व सी धुंकल धाःसा जि छाय् अपसं च्वनेगु? छु जिं वयागु प्राण हाकनं लिफ्यानाहये फइ ला? व गन दु जि वयाथाय् वनीगु जुइ तर व जिथाय् वये फइ मखु।”
23 Todavia, agora que é morta, por que ainda jejuaria eu? Poderei eu fazê-la voltar? Eu irei para ela, porém ela não voltará para mim.
24 अनंलि दाऊदं थः कलाः बतशेबायात सान्त्वना बिल। दाऊद वयाथाय् वन, अले वनापं द्यन, अले वं छम्ह काय् बुइकल। वयागु नां सोलोमन तल। परमप्रभुं वयात माया यानादिल।
24 Então consolou Davi a Bate-Seba, sua mulher, e entrou, e se deitou com ela. E teve ela um filho, e Davi lhe deu o nome de Salomão. E o Senhor o amou;
25 परमप्रभुं वयात माया यानादीगुलिं वयागु नां यददीयाह ति धकाः नातान अगमवक्तापाखें वय्कलं दाऊदयाथाय् खबर छ्वल।
25 e mandou, por intermédio do profeta Natã, dar-lhe o nome de Jedidias, por amor do Senhor.
26 थुबलय् हे योआबं अम्मोनीतय्गु शहर रब्बायात हमला यानाः जुजुया किल्ला त्याका काल।
26 Ora, pelejou Joabe contra Rabá, dos amonitas, e tomou a cidade real.
27 योआबं थथे खबर बियाः दूतत दाऊदयाथाय् छ्वल, “जिं रब्बायात हमला यानाः अनयागु लः बुयावइगु थाय् त्याकाकाये धुन।
27 Então mandou Joabe mensageiros a Davi, e disse: Pelejei contra Rabá, e já tomei a cidade das águas.
28 छिगु ल्यंदुपिं सिपाइँत छथाय् मुंकाः थःम्हं हे शहरयात घेरय् यानाः त्याका का। मखुसा जिं हे व शहरयात त्याकाकाये अले अन जिगु नां न्ह्याबलें दयाच्वनी।”
28 Ajunta, pois, agora o resto do povo, acampa contra a cidade e toma-a, para que eu não a tome e seja o meu nome aclamado sobre ela.
29 अथे जुयाः दाऊदं फुक्क सिपाइँत छथाय् मुंकल अले रब्बा शहरय् वनाः उकियात हमला यानाः त्याका काल।
29 Então Davi ajuntou todo o povo, e marchou para Rabá; pelejou contra ela, e a tomou.
30 दाऊदं इमि जुजुया छेनं लुँयागु श्रीपेच काल। उकियागु तौल स्विन्यागू किलोग्राम दु, उकी रत्नत थुनातःगु दु। दाऊदं उपिं रत्नत कयाः थःगु श्रीपेचय् तल। हानं वं शहरं यक्व हे सामान त्याकाहल।
30 Também tirou a coroa da cabeça do seu rei; e o peso dela era de um talento de ouro e havia nela uma pedra preciosa; e foi posta sobre a cabeça de Davi, que levou da cidade mui grande despojo.
31 वं शहरयापिं मनूतय्त पिने पितहल अले इमित कःति, नया कू व पा ज्वंकाः ज्या याकल। अले अप्पा दय्कीगु ज्या याकल। दाऊदं अम्मोनीतय् फुक्क शहरय् थथे हे यात। अनंलि दाऊद व वया सकल मनूत यरूशलेमय् लिहां वल।
31 E, trazendo os seus habitantes, os pôs a trabalhar com serras, trilhos de ferro, machados de ferro, e em fornos de tijolos; e assim fez a todas as cidades dos amonitas. Depois voltou Davi e todo o povo para Jerusalém.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar 2 Samuel 12, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.