2 Samuel 12

Newar (NEW) vs NTLH

Sair da comparação
NTLH Nova Tradução na Linguagem de Hoje 2000
1 परमप्रभुं नातान अगमवक्तायात दाऊदयाथाय् छ्वयादिल, अले व दाऊदया न्‍ह्यःने वनाः थथे धाल, “छगू शहरय् निम्‍ह मनूत दु, छम्‍ह तःमिम्‍ह मेम्‍ह चीमिम्‍ह।
1 O Senhor Deus mandou que o profeta Natã fosse falar com Davi. Natã foi e disse: — Havia dois homens que viviam na mesma cidade: um era rico, e o outro era pobre.
2 तःमिम्‍ह मनूया यक्‍व फैच्‍वलय्‌या बथां व सा द्वहंया बथां दु।
2 O rico possuía muito gado e ovelhas,
3 तर चीमिम्‍ह मनूया चिधिंकःम्‍ह फैचा बाहेक छुं नं मदु। वं थःम्‍हं हे वयात नकेत्‍वंके यानाः थःगु हे छेँ थः काय्‌म्‍ह्याय्‌पिं नापं तुं ब्‍वलंकल। वं वयागु हे भुइ नइगु अले वयागु हे ख्‍वल्‍चाय् त्‍वनीगु अले वयागु हे मुलय् द्यनिगु। वं वयात थःम्‍ह्याय्‌यात थें याइगु खः।
3 enquanto que o pobre tinha somente uma ovelha, que ele havia comprado. Ele cuidou dela, e ela cresceu na sua casa, junto com os filhos dele. Ele a alimentava com a sua própria comida, deixava que ela bebesse no seu próprio copo, e ela dormia no seu colo. A ovelha era como uma filha para ele.
4 छन्‍हु छम्‍ह परदेशी व तःमिम्‍ह मनूया छेँय् वल, अले व तःमिम्‍ह मनूयात पाहांयात थें थःगु सा द्वहं व फैच्‍वलय्‌या बथांनं छुं बीगु मतिइ मतल। तर व चीमिम्‍ह मनूया चिधिंकःम्‍ह फैचा कयाः पाहांया निंतिं भ्‍वय् ज्‍वरय् यात।”
4 Certo dia um visitante chegou à casa do homem rico. Este não quis matar um dos seus próprios animais para preparar uma refeição para o visitante; em vez disso, pegou a ovelha do homem pobre, matou-a e preparou com ela uma refeição para o seu hóspede.
5 दाऊद व मनू खनाः तसकं तंम्‍वल, अले वं नातानयात धाल, “धात्‍थें परमप्रभु म्‍वाःम्‍ह खः थें, थुकथं ज्‍या याःम्‍ह मनू मृत्‍युया योग्‍य जू!
5 Então Davi ficou furioso com aquele homem e disse: — Eu juro pelo
6 वं दयामाया मयासें थज्‍याःगु ज्‍या याःगु व चिधिंकःम्‍ह फैचाया पलेसा प्‍यदुगं पुलेमाः।”
6 Ele deverá pagar quatro vezes o que tirou, por ter feito uma coisa tão cruel!
7 अनंलि नातानं दाऊदयात धाल, “व मनू ला छि हे खः! परमप्रभु इस्राएलया परमेश्‍वरं धयादी, ‘जिं छन्‍त इस्राएलीतय् जुजु अभिषेक याना। जिं छन्‍त शाऊलया ल्‍हातं बचय् याना।
7 Então Natã disse a Davi: — Esse homem é você. E é isto o que diz o
8 जिं छिमि मालिकया छेँ व वया कलाःत छंगु हे निंतिं बिया। जिं छन्‍त इस्राएलया घराना व यहूदाया घराना बिया। उलिं नं मगाःगु जूसा जिं छन्‍त मेगु यक्‍व हे बीगु खः।
8 Eu lhe dei o reino e as mulheres dele; tornei você rei de Israel e de Judá. E, se isso não bastasse, eu lhe teria dado duas vezes mais.
9 तर छं परमप्रभुया मिखाय् छु मभिं व हे यात। छाय् परमप्रभुया वचनयात क्‍वह्यंकूगु? छं हित्ती उरियाहयात तरवारं स्‍याकल। अले छं वया कलाःयात थःम्‍ह कलाः यायेत यंकल। छं उम्‍ह मनूयात अम्‍मोनीतय्‌गु तरवारं स्‍याकेबिल।
9 Por que é que você desobedeceu aos meus mandamentos e fez essa coisa tão horrível? Você fez com que Urias, o heteu, fosse morto na batalha; deixou que os amonitas o matassem e então ficou com a esposa dele!
10 छं जितः क्‍वह्यंकूगुलिं व हित्ती उरियाहया कलाःयात छं थः कलाः यायेत यंकूगुलिं छिमि परिवारं गुबलय् नं तरवारपाखें आराम कायेखनि मखु।’”
10 Portanto, porque você me desobedeceu e tomou a mulher de Urias, sempre alguns dos seus descendentes morrerão de morte violenta.
11 “परमप्रभुं धयादी, ‘जिं छंगु थःगु हे परिवारया दथुं छन्‍थाय् विपत्ति हये। जिं छिमि कलाःतय्‌त यंकाः छंगु हे मिखां खंक छं लिक्‍क लाःम्‍ह मनूयात बी अले न्‍हिनय् हे व उपिं नापं द्यनी।
11 E também afirmo que farei uma pessoa da sua própria família causar a sua desgraça. Você verá isso quando eu tirar as suas esposas e as der a outro homem; e ele terá relações com elas em plena luz do dia.
12 छं छु यात व सुं मदुगु थासय् यात तर जिं थ्‍व फुक्‍क इस्राएलं खंक न्‍हिनय् जःलय् हे याये।’”
12 Você pecou escondido, em segredo, mas eu farei com que isso aconteça em plena luz do dia, para todo o povo de Israel ver.”
13 अनंलि दाऊदं नातानयात धाल, “जिं परमप्रभुया विरोधय् पाप यानागु दु।”
13 Então Davi disse: — Eu pequei contra Deus, o Natã respondeu: — O
14 तर थ्‍व ज्‍या यानाः छिं परमप्रभुया शत्रुतय्‌त हेस्‍यायेगु मौका ब्‍यूगु दु, अथे जुयाः छिपाखें दुम्‍ह काय् सी।”
14 Mas, porque, fazendo isso, você mostrou tanto desprezo pelo Senhor , o seu filho morrerá.
15 नातान थःगु छेँ लिहां वने धुंकाः उरियाहया कलाःपाखें दुम्‍ह दाऊदया काय्‌यात परमप्रभुं कय्‌कल अले व म्‍हं मफुत।
15 Aí Natã foi para casa. Então o
16 दाऊदं व मचाया निंतिं परमप्रभुयाके बिन्‍ति यात। व अपसं च्‍वन। अले थःगु छेँय् दुहां वनाः बँय् भ्‍वसुलाः चा छ्यात।
16 Davi orou a Deus para que a criança sarasse e não quis comer nada. Entrou no seu quarto e passou a noite inteira deitado no chão.
17 छेँय् दुपिं हाकिमतय्‌सं वयात थनेगु कुतः यात तर वं म्‍हाः धाल, अले इपिं नापं छुं नयेगु मन नं मयात।
17 Então os funcionários do palácio tentaram fazer Davi se levantar, mas ele não quis e não comeu nada com eles.
18 न्‍हय्‌न्‍हु दुखुन्‍हु मचा सित। दाऊदया च्‍यःतय्‌सं वयात मचा सीगु खँ कने ग्‍यात। इमिसं धाल, “मचा मसीनिबलय् जिमिसं वयात धयाः अय्‌नं वं जिमिगु खँ हे मन्‍यं। आः झीसं वय्‌कःयात गुकथं मचा सीगु खँ धायेगु? वय्‌कलं थःत छुं हानि यानादी ला?”
18 Uma semana depois, a criança morreu, e os funcionários ficaram com medo de dar a notícia a Davi. Eles disseram: — Enquanto a criança estava viva, Davi não respondia quando falávamos com ele. Como vamos dizer a ele que a criança morreu? Ele poderá fazer alguma loucura!
19 तर दाऊदं थः च्‍यःत सल्‍लाह यानाच्‍वंगु खन अले मचा सी धुंकल धकाः सिल। अथे जुयाः वं न्‍यन, “मचा सित ला की छु?”
19 Quando Davi viu os oficiais cochichando uns com os outros, compreendeu que a criança havia morrido. Então perguntou: — A criança morreu? — Morreu! — responderam eles.
20 अनंलि दाऊदं दनावनाः म्‍वःल्‍हुयाः म्‍हय् चिकं बुयाः लं फित। अले वं परमप्रभुया नापलायेगु पालय् वनाः आराधना यात। अनंलि व थःगु छेँ वन, अले वं नयेगु नसा हयेत आज्ञा बिल, नसा तयार जुइ धुंकाः वं नल।
20 Então Davi se levantou do chão, tomou um banho, penteou os cabelos e trocou de roupa. Depois foi à casa de Deus, o Senhor , e o adorou. Quando voltou ao palácio, pediu comida e comeu logo o que lhe foi servido.
21 वया च्‍यःतय्‌सं वयात न्‍यन, “थ्‍व छु खः? मचा म्‍वानाच्‍वंबलय् छि अपसं व दुखं च्‍वनादिल। तर आः व सित अले छि दनावनाः नसा नयेत झाल।”
21 Aí os seus oficiais disseram: — Nós não entendemos isto. Enquanto o menino estava vivo, o senhor chorou por ele e não comeu; mas, logo que ele morreu, o senhor se levantou e comeu!
22 वं लिसः बिल, “मचा म्‍वानाच्‍वंतले परमप्रभुं जितः दया यानादी अले मचा म्‍वाइ धकाः जिं मतिइ तयाः ख्‍वयाः अपसं च्‍वना।
22 — Sim! — respondeu Davi. — Enquanto o menino estava vivo, eu jejuei e chorei porque o Senhor poderia ter pena de mim e não deixar que ele morresse.
23 तर आः व सी धुंकल धाःसा जि छाय् अपसं च्‍वनेगु? छु जिं वयागु प्राण हाकनं लिफ्‍यानाहये फइ ला? व गन दु जि वयाथाय् वनीगु जुइ तर व जिथाय् वये फइ मखु।”
23 Mas agora que está morto, por que jejuar? Será que eu poderia fazê-lo viver novamente? Um dia eu irei para o lugar onde ele está, porém ele nunca voltará para mim.
24 अनंलि दाऊदं थः कलाः बतशेबायात सान्‍त्‍वना बिल। दाऊद वयाथाय् वन, अले वनापं द्यन, अले वं छम्‍ह काय् बुइकल। वयागु नां सोलोमन तल। परमप्रभुं वयात माया यानादिल।
24 Então Davi consolou a sua esposa Bate-Seba. Teve relações com ela, e ela deu à luz um filho, a quem Davi deu o nome de Salomão. Deus amou o menino
25 परमप्रभुं वयात माया यानादीगुलिं वयागु नां यददीयाह ति धकाः नातान अगमवक्तापाखें वय्‌कलं दाऊदयाथाय् खबर छ्वल।
25 e mandou que o profeta Natã lhe desse o nome de Jedidias porque o Senhor Deus o amava.
26 थुबलय् हे योआबं अम्‍मोनीतय्‌गु शहर रब्‍बायात हमला यानाः जुजुया किल्‍ला त्‍याका काल।
26 Enquanto isso, Joabe continuou a atacar Rabá, a capital do país de Amom. Quando estava para conquistar a cidade,
27 योआबं थथे खबर बियाः दूतत दाऊदयाथाय् छ्वल, “जिं रब्‍बायात हमला यानाः अनयागु लः बुयावइगु थाय् त्‍याकाकाये धुन।
27 enviou mensageiros com o seguinte recado para Davi: — Eu ataquei Rabá e conquistei os seus reservatórios de água.
28 छिगु ल्‍यंदुपिं सिपाइँत छथाय् मुंकाः थःम्‍हं हे शहरयात घेरय् यानाः त्‍याका का। मखुसा जिं हे व शहरयात त्‍याकाकाये अले अन जिगु नां न्‍ह्याबलें दयाच्‍वनी।”
28 Reúna agora o resto dos seus soldados, e o senhor ataque a cidade, e tome-a. Eu não quero ficar com a glória dessa vitória.
29 अथे जुयाः दाऊदं फुक्‍क सिपाइँत छथाय् मुंकल अले रब्‍बा शहरय् वनाः उकियात हमला यानाः त्‍याका काल।
29 Então Davi reuniu os seus soldados, foi até Rabá, atacou a cidade e a conquistou.
30 दाऊदं इमि जुजुया छेनं लुँयागु श्रीपेच काल। उकियागु तौल स्‍विन्‍यागू किलोग्राम दु, उकी रत्‍नत थुनातःगु दु। दाऊदं उपिं रत्‍नत कयाः थःगु श्रीपेचय् तल। हानं वं शहरं यक्‍व हे सामान त्‍याकाहल।
30 Moloque , o ídolo que os amonitas adoravam, tinha uma coroa que pesava mais ou menos trinta e quatro quilos. A coroa era de ouro, e nela havia uma pedra preciosa, que Davi tirou e colocou na sua própria coroa. Levou também de Rabá muitas coisas de valor.
31 वं शहरयापिं मनूतय्‌त पिने पितहल अले इमित कःति, नया कू व पा ज्‍वंकाः ज्‍या याकल। अले अप्‍पा दय्‌कीगु ज्‍या याकल। दाऊदं अम्‍मोनीतय् फुक्‍क शहरय् थथे हे यात। अनंलि दाऊद व वया सकल मनूत यरूशलेमय् लिहां वल।
31 Davi fez o povo da cidade trabalhar com serras, enxadas e machados e fabricar tijolos. E fez o mesmo em todas as outras cidades de Amom. Então Davi e os seus soldados voltaram para Jerusalém.

Ler em outra tradução

Comparar com outra

Estude este capítulo no WhatsApp

Peça à IA da Bíblia Fala para explicar 2 Samuel 12, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.