Mateus 13
rifa (RIFA) vs NAA
1 ذڭْ وَاسّْ نِّي إِفّغْ يَاسُوع زِي ثَادَّارْثْ، إِرُوحْ إِقِّيمْ خْ ثْمَا ن ڒبْحَارْ.
1 Naquele mesmo dia, Jesus saiu de casa e se assentou à beira-mar.
2 إِمُونْ-د خَاسْ إِجّْ ن ؤُهِيمُورْ ن ڒْغَاشِي، أَڒَامِي ينْيَا ذِي ؤُغَارَّابُو، إِقِّيمْ ذَايسْ ؤُشَا ڒْغَاشِي مَارَّا بدّنْ خْ ثْمَا ن ڒبْحَارْ.
2 E grandes multidões se reuniram em volta dele, de modo que entrou num barco e se assentou. E toda a multidão estava em pé na praia.
3 إِسِّيوڒْ أَكِيذْسنْ خْ وَاطَّاسْ ن ثْمسْڒَايِينْ س إِمذْيَا، إِنَّا: ”خْزَارْ، أَفدْجَاحْ إِفّغْ، حِيمَا أَذْ إِزَارْعْ.
3 E de muitas coisas lhes falou por parábolas, dizendo:
4 أَمْ ثُوغَا إِزَارّعْ، ثوْضَا شَا ن زَّارِيعثْ خْ ثْمَا ن وبْرِيذْ، خشّنْ-د إِجْضَاضْ، نقْبنْ ت.
4 E, ao semear, uma parte caiu à beira do caminho, e, vindo as aves, a comeram.
5 ثوْضَا شَا نّغْنِي خْ وژْرُو مَانِي ثُوغَا وَارْ إِدْجِي ؤُشَاڒْ أَطَّاسْ. ذغْيَا ثغْمِي-د س مِينْزِي ثَامُّورْثْ وَارْ ثُودْجِيغْ.
5 Outra parte caiu em solo rochoso, onde a terra era pouca, e logo nasceu, visto não ser profunda a terra.
6 ؤُمِي د-ثنْقَارْ ثْفُوشْثْ، إِشْمضْ ؤُغمُّويْ، ؤُشَا إِسْڒَاوْ مِينْزِي وَارْ غَارسْ ثُوغِي بُو وژْوَارْ.
6 Saindo, porém, o sol, a queimou; e, porque não tinha raiz, secou-se.
7 شَا نّغْنِي ثوْضَا خْ إِسنَّاننْ. مْغَارنْ إِسنَّاننْ، جِييّْفنْ ت.
7 Outra parte caiu entre os espinhos; e os espinhos cresceram e a sufocaram.
8 شَا نّغْنِي ثوْضَا خْ ثمُّورْثْ ثَاصبْحَانْثْ، ثِيوِي-د ڒْغِيدْجثْ، شَا مْيَا، شَا نّغْنِي ستِّينْ، شَا نّغْنِي ثْڒَاثِينْ ن ثْسقَّارْ.
8 Outra, enfim, caiu em boa terra e deu fruto: a cem, a sessenta e a trinta por um.
9 ونِّي غَارْ إِدْجَا إِمزُّوغنْ إِ ؤُسدْجِي، أجّْ إِ-ث أَذْ إِسڒْ.“
9 Quem tem ouvidos para ouvir, ouça.
10 خَاسْ ؤُشَا ؤُسِينْ-د غَارسْ إِمحْضَارنْ نّسْ، نَّانْ أَسْ: ”مَايمِّي أَكِيذْسنْ ثسَّاوَاڒذْ س إِمذْيَا؟“
10 Então os discípulos se aproximaram de Jesus e lhe perguntaram: — Por que o senhor fala com eles por meio de parábolas?
11 نتَّا يَارَّا-د، إِنَّا أَسنْ: ”مِينْزِي إِمّوْشْ أَومْ أَذْ ثسّْنمْ سِّيرّْ ن ثْڭلْذِيثْ ن إِجنْوَانْ، نِيثْنِي مَاشَا وَارْ ذ أَسنْ ث إِمّوْشْ شَا.
11 Ao que Jesus respondeu:
12 مِينْزِي ونِّي غَارْ إِدْجَا أَذْ أَسْ إِمّوْشْ ؤُشَا أَذْ غَارسْ يِيڒِي س وَاطَّاسْ، مَاشَا ونِّي وَارْ غَارْ إِدْجِي شَا أَذْ زَّايسْ إِتّْوَاكّسْ ؤُڒَا ذ مِينْ غَارسْ.
12 Pois ao que tem, mais será dado, e terá em abundância; mas, ao que não tem, até o que tem lhe será tirado.
13 س ؤُينِّي سَّاوَاڒغْ أَكِيذْسنْ س إِمذْيَا، أَڒَامِي نِيثْنِي تّْوَاڒَانْ أَمْ وَارْ تّْوِيڒِينْ ؤُ تّسْڒَانْ أَمْ وَارْ تّسْڒِينْ، وَارْ فهّْمنْ.
13 Por isso, falo com eles por meio de parábolas: porque, vendo, não veem; e, ouvindo, não ouvem, nem entendem.
14 ذَايْسنْ إِ غَا إِكمّڒْ وَاوَاڒْ إِ إِنبَّا إِشَاعْيَا، إِنَّا: ’س ؤُسدْجِي أَذْ ثسْڒمْ، مَاشَا وَارْ ثْفهّْمنْ، س ثْمُوغْڒِي أَذْ ثْژَارمْ، مَاشَا وَارْ ثْفتّْنمْ،
14 Assim, neles se cumpre a profecia de Isaías:
15 مَاغَارْ ؤُڒْ ن ڒْڭنْسْ-أَ أَقَا إِقْبُوبّزْ، إِمزُّوغنْ نْسنْ ضقْڒنْ ذڭْ ؤُسدْجِي ؤُ نِيثْنِي أَقَا قّْننْ ثِيطَّاوِينْ نْسنْ، مَاحنْذْ وَارْ تّْوِيڒِينْ س ثِيطَّاوِينْ نْسنْ، أَذْ سْڒنْ س إِمزُّوغنْ نْسنْ، أَذْ فهْمنْ س وُوڒْ نْسنْ، حِيمَا أَذْ ثُوبنْ ؤُشَا نشّْ أَذْ ثنْ سّْڭنْفِيغْ.‘
15 Porque o coração deste povo
16 مَاشَا سّعْذْ ن ثِيطَّاوِينْ نْومْ ؤُمِي تّْوَاڒَانْثْ، سّعْذْ ن إِمزُّوغنْ نْومْ ؤُمِي تّسْڒَانْ!
16 — Bem-aventurados, porém, são os olhos de vocês, porque veem; e bem-aventurados são os ouvidos de vocês, porque ouvem.
17 س ثِيذتّْ نشّْ أَذْ أَومْ إِنِيغْ، أَطَّاسْ ن إِنَابِييّنْ ذ إِمْسڭَّاذنْ ثُوغَا خْسنْ أَذْ ژَترنْ مِينْ ثژْرِيمْ، مَاشَا وَارْ ث ژْرِينْ، خْسنْ أَذْ سْڒنْ مِينْ ثسْڒِيمْ، وَارْ ث سْڒِينْ.“
17 Pois em verdade lhes digo que muitos profetas e justos desejaram ver o que vocês estão vendo, mas não viram; e quiseram ouvir o que vocês estão ouvindo, mas não ouviram.
18 ”خنِّي كنِّيوْ، سْڒمْ إِ ؤُمذْيَا ن ونِّي إِزَارّْعنْ.
18 — Ouçam, portanto, o que significa a parábola do semeador.
19 كُوڒْ إِجّنْ ونِّي إِتّسْڒَانْ إِ وَاوَاڒْ ن ثْڭلْذِيثْ ؤُشَا وَارْ ث إِفْهِيمْ، أَذْ غَارسْ د-يَاسْ ؤُمْعفَّانْ، أَذْ إِخْضفْ مِينْ إِتّْوَازَارْعنْ ذڭْ وُوڒْ نّسْ. أَقَا ذ مَانْ أَيَا مِينْ إِتّْوَازَارْعنْ خْ ثْمَا ن وبْرِيذْ.
19 A todos os que ouvem a palavra do Reino e não a compreendem, vem o Maligno e arrebata o que lhes foi semeado no coração. Este é o que foi semeado à beira do caminho.
20 مِينْ إِتّْوَازَارْعنْ خْ وژْرُو، أَقَا وَا ذ ونِّي إِ غَا إِسدْجنْ أَوَاڒْ، أَذْ ث إِقْبڒْ ذغْيَا س ڒفْرَاحثْ،
20 O que foi semeado em solo rochoso, esse é o que ouve a palavra e logo a recebe com alegria.
21 مَاشَا وَارْ ذ أَسْ إِوْثِي شَا وژْوَارْ ذڭْ إِخفْ نّسْ، أَذْ إِقِّيمْ ذْرُوسْ وَاهَا. خْمِي د غَا ثَاسْ ڒْمحْنثْ نِيغْ أَمَارّثْ ذِي طّْوعْ ن وَاوَاڒْ أَذْ إِنّذْرفْ ذغْيَا.
21 Mas ele não tem raiz em si mesmo, sendo de pouca duração. Quando chega a angústia ou a perseguição por causa da palavra, logo se escandaliza.
22 مِينْ إِتّْوَازَارْعنْ جَارْ إِسنَّاننْ أَقَا وَا ذ ونِّي إِتّسْڒَانْ أَوَاڒْ، مَاشَا أَمْنُوسْ ن ڒْوقْثْ-أَ ذ ؤُغكّْوِي ن وَاڭْڒَا أَذْ جِييّْفنْ أَوَاڒْ ؤُشَا نتَّا وَارْ د-إِتِّيوِي شَا ڒْغِيدْجثْ.
22 O que foi semeado entre os espinhos é o que ouve a palavra, porém as preocupações deste mundo e a fascinação das riquezas sufocam a palavra, e ela fica infrutífera.
23 مِينْ إِتّْوَازَارْعنْ ذِي ثمُّورْثْ ثَاصبْحَانْثْ أَقَا وَا ذ ونِّي إِتّسْڒَانْ أَوَاڒْ ؤُشَا أَذْ ث إِفْهمْ، أَذْ يَارْبُو ؤُ أَذْ د-يَاوِي خنِّي ڒْغِيدْجثْ: إِجّنْ أَذْ يَاڒُو مْيَا ن ثْسقَّارْ، ونّغْنِي ستِّينْ ؤُشَا ونّغْنِي ثْڒَاثِينْ.“
23 Mas o que foi semeado em boa terra é o que ouve a palavra e a compreende; este frutifica e produz a cem, a sessenta e a trinta por um.
24 إِوْشَا أَسنْ إِجّْ ن ؤُمذْيَا نّغْنِي، إِنَّا: ”ثَاڭلْذِيثْ ن إِجنْوَانْ أَمْ يِيجّْ ن بْنَاذمْ ثُوغَا إِزَارّعْ زَّارِيعثْ ثَاصبْحَانْثْ ذڭْ إِيَّارْ نّسْ.
24 Jesus lhes propôs outra parábola, dizendo:
25 أَڒَامِي ثُوغَا إِوْذَانْ طّْصنْ، يُوسَا-د ڒعْذُو نّسْ، إِزَارْعْ ڒْحَايَّارْ ذِي ڒْوسْطْ ن يِيرْذنْ ؤُشَا يُويُورْ.
25 Mas, enquanto todos estavam dormindo, veio o inimigo dele, semeou o joio no meio do trigo e foi embora.
26 أَڒَامِي د-إِمْغَارْ ؤُغمُّويْ ؤُشَا يِيوِي-د ڒْغِيدْجثْ، ڒخْذنِّي إِضْهَارْ-د ڒْحَايَّارْ عَاوذْ.
26 E, quando as plantas cresceram e produziram fruto, apareceu também o joio.
27 خنِّي ؤُسِينْ-د إِمْسخَّارنْ ن بَابْ ن ثَادَّارْثْ، نَّانْ أَسْ: ’أَ سِيذِيثْنغْ، مَا وَارْ ثْزَارْعذْ شَا زَّارِيعثْ ثَاصبْحَانْثْ ذڭْ إِيَّارْ نّشْ؟ مَانِيسْ إِ د-يُوسَا خنِّي ڒْحَايَّارْ-أَ إِ ذَايسْ إِدْجَانْ؟‘
27 Então os servos do dono da casa chegaram e disseram: “Patrão, o senhor não semeou boa semente no seu campo? De onde, então, vem o joio?”
28 إِنَّا أَسنْ: ’أَقَا ڒعْذُو إِڭَّا مَانْ أَيَا‘. نَّانْ أَسْ إِمْسخَّارنْ: ’مَا ثخْسذْ أَذْ نْرَاحْ، أَذْ ث نيْرُو؟‘
28 Ele, porém, lhes respondeu: “Um inimigo fez isso.” Mas os servos lhe perguntaram: “O senhor quer que a gente vá e arranque o joio?”
29 مَاشَا نتَّا إِنَّا: ’لَّ، حِيمَا خْمِي غَا ثْيَارّْومْ ڒْحَايَّارْ وَارْ كِيسْ ثْقدْجْعمْ ؤُڒَا ذ إِرْذنْ.
29 O dono da casa respondeu: “Não! Porque, ao separar o joio, vocês poderão arrancar também com ele o trigo.
30 أجّْ إِ-ثنْ أَذْ مْغَارنْ س ثْنَاينْ أَڒْ ثَاميْرَا. ذِي ڒْوقْثْ ن ثْميْرَا أَذْ إِنِيغْ إِ يِينِّي إِمجَّارنْ: ’يَارْومْ أَمزْوَارْ ڒْحَايَّارْ، شدّمْ ث ذِي ثْقبِّيطِينْ حِيمَا أَذْ إِتّْوَاسّشْمضْ، مَاشَا إِرْذنْ، يَارْومْ ث ذِي ڒْمَارْسِي إِنُو.‘ “
30 Deixem que cresçam juntos até a colheita. E, no tempo da colheita, direi aos ceifeiros: ‘Ajuntem primeiro o joio e amarrem-no em feixes para ser queimado; mas recolham o trigo no meu celeiro.’”
31 إِوْشَا أَسنْ عَاوذْ إِجّْ ن ؤُمذْيَا نّغْنِي، إِنَّا: ”ثَاڭلْذِيثْ ن إِجنْوَانْ أَمْ يِيشْثْ ن ثْحبُّوشْثْ ن زَّارِيعثْ ن ؤُخرْذلْ، يِيوْيِي ت-إِ-د إِجّْ ن ورْيَازْ، إِزَارْعْ إِ-ت ذڭْ إِيَّارْ نّسْ.
31 Jesus lhes propôs outra parábola, dizendo:
32 وَاخَّا نتَّاثْ ذ ثَامژْيَانْثْ قَاعْ زِي مَارَّا زَّارِيعثْ نّغْنِي، خْمِي ثْمقَّارْ، ثدّكّْوَاڒْ ذ ثَامقّْرَانْثْ زِي مَارَّا ثِيبِّي ؤُشَا ثْذكّْوَاڒْ ذ ثَاشجَّارْثْ مَاحنْذْ أَذْ غَارسْ د-أَسنْ يِيجْضَاضْ ن ؤُجنَّا ؤُشَا أَذْ ڭّنْ ڒعْوَاشّْ نْسنْ خْ ڒفْرُوعْ نّسْ.“
32 Esse grão é, na verdade, a menor de todas as sementes, mas, quando cresce, é maior do que as hortaliças, e chega a ser uma árvore, de modo que as aves do céu vêm se aninhar nos seus ramos.
33 إِوْشَا أَسنْ عَاوذْ إِجّْ ن ؤُمذْيَا نّغْنِي، إِنَّا: ”ثَاڭلْذِيثْ ن إِجنْوَانْ أَمْ ونْثُونْ، ثِيوْيِي ث-إِ-د إِشْثْ ن ثمْغَارْثْ ؤُشَا ثسّْنُوفَّارْ إِ-ث ذِي ثْڒَاثَا ن ڒمْذُوذْ ن وَارنْ، أَڒَامِي إِسّْممّْ وَارشْثِي قَاعْ.“
33 Jesus lhes contou ainda outra parábola:
34 مَارَّا مَانْ أَيَا إِسِّيوڒْ زَّايسْ يَاسُوع إِ ڒْغَاشِي س إِمتِّيڒنْ ؤُشَا بْڒَا أَمذْيَا وَارْ كِيسنْ إِسِّيوڒْ شَا،
34 Jesus disse todas estas coisas às multidões por parábolas e sem parábolas nada lhes dizia.
35 حِيمَا أَذْ إِتّْوَاكمّڒْ مِينْ خفْ إِسِّيوڒْ ؤُنَابِي إِ إِنَّانْ: ”أَذْ أَرزْمغْ أَقمُّومْ إِنُو س إِمذْيَا، أَذْ بَارّْحغْ س مِينْ إِنُّوفَارنْ زڭْ وَامِي إِتّْوَاڭّْ ذْسَاسْ ن دُّونشْثْ.“
35 Isso aconteceu para se cumprir o que foi dito por meio do profeta: “Abrirei a minha boca em parábolas; publicarei coisas ocultas desde a criação do mundo.”
36 ڒَامِي إِسْمحْ يَاسُوع ذِي ڒْغَاشِي أَذْ ؤُيُورنْ، إِرُوحْ غَارْ ثَادَّارْثْ. ؤُسِينْ-د غَارسْ إِمحْضَارنْ نّسْ، قَّارنْ: ”إِنِي أَنغْ مِينْ إِخْسْ أَذْ يِينِي ؤُمذْيَا ن ڒْحَايَّارْ ذ إِيَّارْ!“
36 Então, despedindo as multidões, Jesus foi para casa. E, aproximando-se dele os seus discípulos, disseram: — Explique-nos a parábola do joio do campo.
37 يَارَّا-د، إِنَّا أَسنْ: ”ونِّي إِزَارّْعنْ زَّارِيعثْ ثَاصبْحَانْثْ نتَّا ذ مِّيسْ ن بْنَاذمْ.
37 E Jesus respondeu:
38 إِيَّارْ ذ دُّونشْثْ ؤُشَا زَّارِيعثْ ثَاصبْحَانْثْ نتَّاثْ ذ ثَارْوَا ن ثْڭلْذِيثْ ؤُشَا ڒْحَايَّارْ نتَّا ذ ثَارْوَا ن ؤُمْعفَّانْ.
38 O campo é o mundo. A boa semente são os filhos do Reino; o joio são os filhos do Maligno.
39 ڒعْذُو ونِّي ث إِزَارْعنْ، أَقَا نتَّا ذ شِّيطَانْ، ؤُشَا صَّابثْ، أَقَا نتَّاثْ ذ قطُّو ن دُّونشْثْ ؤُ إِنِّي إِمجَّارنْ، نِيثْنِي ذ لْمَالَاكَاثْ.
39 O inimigo que o semeou é o diabo. A colheita é o fim dos tempos, e os ceifeiros são os anjos.
40 أَمْ مَامّشْ سّْمُوننْ ڒْحَايَّارْ ؤُشَا سّْشمْضنْ ث س ثْمسِّي، أَمُّو إِ غَا يِيڒِي غَارْ قطُّو ن دُّونشْثْ-أَ.
40 Pois, assim como o joio é colhido e jogado no fogo, assim será no fim dos tempos.
41 مِّيسْ ن بْنَاذمْ أَذْ د-إِسّكّْ لْمَالَاكَاثْ نّسْ، أَذْ سّْحيّْذنْثْ زِي ثْڭلْذِيثْ نّسْ قَاعْ ثِيعنْكْڒِيفِينْ ذ مَارَّا إِعفَّاننْ.
41 O Filho do Homem mandará os seus anjos, que ajuntarão do seu Reino todos os que servem de pedra de tropeço e os que praticam o mal
42 أَذْ ثنْ نْضَارنْ ذِي ڒْكُوشّثْ ن ثْمسِّي مَانِي غَا يِيڒِينْ إِمطَّاونْ ذ ؤُغزِّي ن ثغْمَاسْ.
42 e os lançarão na fornalha acesa; ali haverá choro e ranger de dentes.
43 خنِّي إِمْسڭَّاذنْ أَذْ أَرْغنْ أَمْ ثْفُوشْثْ ذِي ثْڭلْذِيثْ ن بَابَاثْسنْ. ونِّي غَارْ إِدْجَا إِمزُّوغنْ إِ ؤُسدْجِي أَذْ إِسڒْ.“
43 Então os justos resplandecerão como o sol, no Reino de seu Pai. Quem tem ouvidos para ouvir, ouça.
44 ”ثَاڭلْذِيثْ ن إِجنْوَانْ عَاوذْ أَمْ يِيجّْ ن ڒْكنْزْ إِتّْوَاسّْنُوفَّارنْ ذڭْ إِيَّارْ، يُوفَا إِ-ث إِجّْ ن ورْيَازْ، إِسّْنُوفَّارْ إِ-ث ؤُشَا ذِي ڒفْرَاحثْ نّسْ يُويُورْ، إِزّنْزْ قَاعْ مِينْ إِدْجَانْ غَارسْ ؤُشَا إِسْغَا إِيَّارْ نِّي.“
44 — O Reino dos Céus é semelhante a um tesouro escondido no campo, que um homem achou e escondeu. Então, transbordante de alegria, vai, vende tudo o que tem e compra aquele campo.
45 ”ثَاڭلْذِيثْ ن إِجنْوَانْ عَاوذْ أَمْ يِيجّْ ن ؤُسبَّابْ إِ يَارزُّونْ ثِييَاقُوثِينْ ثِيصبْحَانِينْ.
45 — O Reino dos Céus é também semelhante a um homem que negocia e procura boas pérolas.
46 ڒَامِي يُوفَا إِشْثْ ن ثْيَاقُوثْ ثِيغْڒَا أَطَّاسْ، يُويُورْ، إِزّنْزْ مَارَّا مِينْ ثُوغَا غَارسْ، خنِّي إِسْغَا إِ-ت.“
46 Quando encontrou uma pérola de grande valor, ele foi, vendeu tudo o que tinha e comprou a pérola.
47 ”ثَاڭلْذِيثْ ن إِجنْوَانْ عَاوذْ أَمْ ثْرَاشَّا مّنْضَارنْ ت ذِي ڒبْحَارْ، ثيْرُو عْڒَامْ كُوڒْ أَسْڒمْ.
47 — O Reino dos Céus é ainda semelhante a uma rede que foi lançada ao mar e apanhou peixes de toda espécie.
48 خْمِي ثشُّورْ، سُّوفّْغنْ ت-إِ-د إِبحْرِييّنْ غَارْ ثْمَا ن ڒبْحَارْ، قِّيمنْ ؤُشَا فَارْزنْ زَّايسْ مِينْ إِصبْحنْ ذِي ڒقْشُوعْ نْسنْ، مَاشَا مِينْ وَارْ إِحْڒِينْ نْضَارنْ ث.
48 E, quando já estava cheia, os pescadores a arrastaram para a praia e, assentados, escolheram os bons para os cestos e jogaram fora os ruins.
49 أَمُّو إِ غَا ثِيڒِي ذِي قطُّو ن دُّونشْثْ. أَذْ د-فّْغنْثْ لْمَالَاكَاثْ، أَذْ فَارْننْثْ إِعفَّاننْ زِي ڒْوسْطْ ن إِمْسڭَّاذنْ.
49 Assim será no fim dos tempos: os anjos sairão, separarão os maus dentre os justos
50 أَذْ ثنْ نْضَارنْثْ ذِي ڒْكُوشّثْ ن ثْمسِّي مَانِي غَا يِيڒِينْ إِمطَّاونْ ذ ؤُغزِّي ن ثغْمَاسْ.“
50 e os lançarão na fornalha acesa; ali haverá choro e ranger de dentes.
51 إِنَّا أَسنْ يَاسُوع: ”مَا ثْفهْممْ إِ مَارَّا مَانْ أَيَا؟“ نَّانْ أَسْ: ”وَاهْ، أَ سِيذِيثْنغْ!“
51 Então Jesus perguntou: Eles responderam: — Sim!
52 خنِّي إِنَّا أَسنْ: ”س ؤُيَا كُوڒْ أَمْسڒْمَاذْ ن إِذْلِيسنْ ونِّي إِذْوڒْ ذ أَمحْضَارْ ن ثْڭلْذِيثْ ن إِجنْوَانْ، أَقَا إِڭَّا أَمْ يِيجّْ ن بَابْ ن ثَادَّارْثْ إِسُّوفُّوغْ زِي ڒْكنْزْ نّسْ مِينْ إِدْجَانْ ذ جْذِيذْ ؤُ مِينْ إِدْجَانْ ذ أَقْذِيمْ.“
52 Então Jesus lhes disse:
53 أَوَارْنِي ڒَامِي إِكمّڒْ يَاسُوع إِمذْيَا-يَا، يُويُورْ سّنِّي.
53 Quando Jesus acabou de contar essas parábolas, retirou-se dali.
54 ڒَامِي د-يُوسَا غَارْ ثمُّورْثْ نّسْ، إِكَّارْ إِسّڒْمَاذْ إِ-ثنْ ذِي ثمْزِيذَاوِينْ نْسنْ أَڒَامِي قِّيمنْ ثْبهْثنْ، نَّانْ: ”مَانِيسْ ذ أَسْ د-ثكَّا ثِيغِيثْ-أَ ذ ڒعْجَايبْ-أَ؟
54 E, chegando à sua terra, ensinava-os na sinagoga, de modo que se maravilhavam e diziam: — De onde lhe vêm esta sabedoria e estes poderes miraculosos?
55 مَا وَارْ إِدْجِي وَا ذ مِّيسْ ن ؤُنجَّارْ؟ مَا وَارْ قَّارنْ إِ يمَّاسْ مَارْيَامْ، ذ أَيْثْمَاسْ مَا وَارْ ذ أَسنْ قَّارنْ يَاعْقُوبْ ذ يَاسِي ذ شِيمْعُونْ ذ يَاهُوذَا؟
55 Não é este o filho do carpinteiro? A sua mãe não se chama Maria, e seus irmãos não são Tiago, José, Simão e Judas?
56 مَا وَارْ دْجِينْثْ سُويثْمَاسْ قَاعْ غَارْنغْ؟ مَانِيسْ ذ أَسْ د-إِكَّا مَانْ أَيَا مَارَّا؟“
56 Todas as suas irmãs não vivem entre nós? Então, de onde lhe vem tudo isto?
57 ؤُشَا نْذرْفنْ زَّايسْ. مَاشَا يَاسُوع إِنَّا أَسنْ: ”أَنَابِيعمَّارْصْ وَارْ إِدْجِي بْڒَا شَّانْ، مْغِيرْ ذِي ثنْذِينْثْ نّسْ ؤُ ذِي ثَادَّارْثْ نّسْ.“
57 E escandalizavam-se por causa dele. Jesus, porém, lhes disse:
58 ؤُشَا وَارْ إِڭِّي ذِيهَا ڒعْجَايبْ أَطَّاسْ زِي سِّيبّثْ ن بْڒَا لْ-إِيمَانْ نْسنْ.
58 E não fez ali muitos milagres, por causa da incredulidade deles.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Mateus 13, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.