Marcos 2
rifa (RIFA) vs NAA
1 أَوَارْنِي إِ شَا ن وُوسَّانْ يُوذفْ يَاسُوع عَاوذْ غَارْ كَافَارْنَاحُومْ. ڒَامِي سْڒِينْ بلِّي أَقَا-ث ذِي ثَادَّارْثْ،
1 Dias depois, Jesus entrou de novo em Cafarnaum, e logo se ouviu dizer que ele estava em casa.
2 مُوننْ خَاسْ وَاطَّاسْ ن إِوْذَانْ، أَڒَامِي وَارْ زمَّارنْ أَذْ د-أَوْضنْ ؤُڒَا غَارْ ثوَّارْثْ، ؤُ نتَّا ثُوغَا إِسَّاوَاڒْ أَكِيذْسنْ س وَاوَاڒْ.
2 Muitos se reuniram ali, a ponto de não haver lugar nem mesmo junto à porta. E Jesus anunciava-lhes a palavra.
3 ؤُسِينْ-د شَا غَارسْ، إِوْينْ-د إِجّْ ن ؤُنعْضَابْ غَارسْ، أَرْبُونْ ث-إِ-د جَارْ أَسنْ أَربْعَا ن يرْيَازنْ.
3 Trouxeram-lhe, então, um paralítico, carregado por quatro homens.
4 مِينْزِي وَارْ زمَّارنْ أَذْ غَارسْ د-قَارّْبنْ زِي سِّيبّثْ ن ڒْغَاشِي، ڭَاعّْذنْ خْ ثْزقَّا، كْسِينْ شْوَايْثْ زِي ثْزقَّا سنّجْ أَمْشَانْ مَانِي ثُوغَا يَاسُوع، ؤُشَا سّهْوَانْ-د ثَاسُّوثْ مِينْ خفْ إِزّڒْ ؤُنعْضَابْ.
4 E, não podendo aproximar-se de Jesus, por causa da multidão, removeram o telhado no ponto correspondente ao lugar onde Jesus se encontrava e, pela abertura, desceram o leito em que o paralítico estava deitado.
5 ؤُمِي إِژْرَا يَاسُوع لْ-إِيمَانْ نْسنْ، إِنَّا إِ ؤُنعْضَابْ: ”أَ مِّي، أَقَا دّْنُوبْ نّشْ تّْوَاغْفَارنْ.“
5 Vendo-lhes a fé, Jesus disse ao paralítico:
6 ثُوغَا قِّيمنْ ذِينْ شَا ن إِمْسڒْمَاذنْ ن إِذْلِيسنْ ذ إِفَارِيسِييّنْ، تّْخَارَّاصنْ ذڭْ وُوڒْ نْسنْ:
6 Alguns escribas estavam sentados ali e pensavam em seu coração:
7 ”مِينْ إِعْنَا وَا إِ إِتّْشقَّافنْ أَمُّو؟ وِي إِزمَّارنْ أَذْ إِغْفَارْ دّْنُوبْ مْغِيرْ أَربِّي وحّْذسْ؟“
7 — Como ele se atreve a falar assim? Isto é blasfêmia! Quem pode perdoar pecados, a não ser um, que é Deus?
8 يُوشَا يَاسُوع س أَرُّوحْ نّسْ بلِّي أَقَا تّْخَارَّاصنْ أَمُّو ذڭْ إِخفْ نْسنْ. إِنَّا أَسنْ: ”مَايمِّي ثتّْخمَّاممْ ذِي مَانْ أَيَا ذڭْ وُوڒَاونْ نْومْ؟
8 E Jesus, percebendo imediatamente em seu espírito que eles assim pensavam, disse-lhes:
9 مِينْ إِهوْننْ أَذْ إِنِيغْ إِ ؤُنعْضَابْ: ’تّْوَاغْفَارنْ دّْنُوبْ نّشْ‘ نِيغْ أَذْ إِنِيغْ: ’كَّارْ، كْسِي ثَاسُّوثْ نّشْ ؤُشَا ؤُيُورْ‘؟
9 O que é mais fácil? Dizer ao paralítico: “Os seus pecados estão perdoados”, ou dizer: “Levante-se, tome o seu leito e ande”?
10 مَاشَا حِيمَا أَذْ ثسّْنمْ بلِّي مِّيسْ ن بْنَاذمْ غَارسْ صُّولْطَا خْ ثمُّورْثْ، مَاحنْذْ أَذْ إِغْفَارْ دّْنُوبْ، إِنَّا خنِّي إِ ؤُنعْضَابْ:
10 Mas isto é para que vocês saibam que o Filho do Homem tem autoridade sobre a terra para perdoar pecados. E disse ao paralítico:
11 ’نشّْ أَذْ أَشْ إِنِيغْ: كَّارْ، كْسِي ثَاسُّوثْ نّشْ، ثْرُوحذْ غَارْ ثَادَّارْثْ نّشْ!‘ “
11 — Eu digo a você: Levante-se, pegue o seu leito e vá para casa.
12 ذغْيَا إِكَّارْ، ڒخْذنِّي إِكْسِي ثَاسُّوثْ نّسْ ؤُشَا إِفّغْ قِيبَاتْشْ إِ مَارَّا إِوْذَانْ، أَڒَامِي ثْبهْثنْ مَارَّا، سّمْغَارنْ ذِي أَربِّي، نَّانْ: ”عمَّارْصْ وَارْ نژْرِي مَانْ أَيَا!“
12 Ele se levantou e, no mesmo instante, pegando o leito, retirou-se à vista de todos, a ponto de todos se admirarem e darem glória a Deus, dizendo: — Jamais vimos coisa assim!
13 خنِّي إِفّغْ عَاوذْ غَارْ ڒبْحَارْ، ؤُشَا يُوسَا-د غَارسْ ڒْغَاشِي مَارَّا ؤُشَا إِسّڒْمذْ إِ-ثنْ.
13 De novo, Jesus foi para junto do mar, e toda a multidão vinha ao encontro dele, e ele os ensinava.
14 أَمْ يعْذُو، إِبَارْقْ لَاوِي مِّيسْ ن حَالْفَا إِقِّيمْ غَارْ ثَادَّارْثْ ن ضَّارِيبَا، ؤُشَا إِنَّا أَسْ: ”ضْفَارْ أَيِي-د!“. إِكَّارْ ؤُشَا إِضْفَارْ إِ-ث.
14 Quando ia passando, viu Levi, filho de Alfeu, sentado na coletoria e lhe disse: Ele se levantou e o seguiu.
15 أَمْ إِقِّيمْ نتَّا غَارْ طَّابْڒَا ذِي ثَادَّارْثْ نّسْ، ثُوغَا أَطَّاسْ ن أَيْثْ ن ضَّارِيبَا ذ إِمذْنَابْ قِّيمنْ أَكْ-ذ يَاسُوع ذ إِمحْضَارنْ نّسْ، مِينْزِي ثُوغَا أَثنْ ذڭْ وَاطَّاسْ ؤُشَا ضْفَارنْ ث.
15 Achando-se Jesus à mesa, na casa de Levi, estavam junto com ele e com os seus discípulos muitos publicanos e pecadores; porque estes eram muitos e também o seguiam.
16 ؤُمِي ژْرِينْ إِمْسڒْمَاذنْ ن إِذْلِيسنْ ذ إِفَارِيسِييّنْ أَقَا إِتّتّْ أَكْ-ذ أَيْثْ ن ضَّارِيبَا ذ إِمذْنَابْ، نَّانْ إِ إِمحْضَارنْ نّسْ: ”مَايمِّي إِتّتّْ، إِسسّْ أَكْ-ذ أَيْثْ ن ضَّارِيبَا ذ إِمذْنَابْ؟“
16 Os escribas dos fariseus, vendo Jesus comer em companhia dos pecadores e publicanos, perguntavam aos discípulos dele: — Por que ele come e bebe com os publicanos e pecadores?
17 ڒَامِي إِسْڒَا يَاسُوع مَانْ أَيَا، إِنَّا أَسنْ: ”إِنِّي إِصحّنْ وَارْ حْذِيجنْ شَا أَضْبِيبْ، مَاشَا إِمهْڒَاشْ وَاهْ. أَقَا وَارْ د-ؤُسِيغْ حِيمَا أَذْ ڒَاغِيغْ إِ يِينِّي إِسڭّْذنْ مَاشَا إِ إِمذْنَابْ.“
17 Tendo ouvido isto, Jesus lhes respondeu:
18 ثُوغَا إِمحْضَارنْ ن يُوحَانَّا أَمْسغْضَاصْ ذ إِفَارِيسِييّنْ تّْژُومَّانْ ؤُشَا خنِّي ؤُسِينْ-د غَارسْ، نَّانْ أَسْ: ”مَايمِّي تّْژُومَّانْ إِمحْضَارنْ ن يُوحَانَّا ذ إِفَارِيسِييّنْ، مَاشَا إِمحْضَارنْ نّشْ وَارْ تّْژُومِّينْ شَا؟“
18 Ora, os discípulos de João e os fariseus estavam jejuando. Algumas pessoas foram perguntar a Jesus: — Por que os discípulos de João e os discípulos dos fariseus jejuam, mas os seus discípulos não jejuam?
19 إِنَّا أَسنْ يَاسُوع: ”مَا زمَّارنْ ثَارْوَا ن ؤُمُوڒَايْ أَذْ ژُومّنْ ذ ؤُمُوڒَايْ عَاذْ أَكِيذْسنْ؟ لَّ!
19 Jesus respondeu:
20 مَاشَا أَذْ د-أَسنْ وُوسَّانْ خْمِي ذ غَا إِمّكْسِي ؤُمُوڒَايْ خَاسنْ، خنِّي أَذْ ژُومّنْ، ذڭْ وُوسَّانْ نِّي.
20 No entanto, virão dias em que o noivo lhes será tirado, e então, naquele dia, eles vão jejuar.
21 وَارْ إِدْجِي حذْ إِتّْخيّضْ ثَانقِّيتْشْ زِي ثْشُوقّثْ ن جْذِيذْ خْ وَارُّوضْ أَقْذِيمْ، نِيغْ خنِّي ثَانقِّيتْشْ نِّي ن جْذِيذْ أَذْ ثقْڒعْ زڭْ وَارُّوضْ أَبُوڒَايْ، ؤُشَا أَذْ إِذْوڒْ ؤُشَارّڭْ إِمْغَارْ.
21 Ninguém costura um remendo de pano novo em roupa velha; porque o remendo novo tira um pedaço da roupa velha, e o buraco fica ainda maior.
22 ؤُڒَا ذ إِجّْ وَارْ إِتّْفَارّغْ بِينُو ن جْذِيذْ ذِي ثْخُونْشَايْ ثِيقْذِيمِينْ، حِيمَا بِينُو ن جْذِيذْ وَارْ إِتّْشَارِّيڭْ ثِيخُونْشَايْ ؤُ ثِيخُونْشَايْ أَذْ ضيّْعنْثْ ؤُشَا بِينُو أَذْ إِزدْجعْ. مَاشَا إِتّْخصَّا أَذْ إِتّْوَافَّارغْ بِينُو ن جْذِيذْ ذِي ثْخُونْشَايْ ن جْذِيذْ.“
22 E ninguém põe vinho novo em odres velhos, porque, se fizer isso, o vinho romperá os odres e se perdem tanto o vinho como os odres. Mas põe-se vinho novo em odres novos.
23 خنِّي إِمْسَارْ أَقَا إِشُوقْ يَاسُوع ذڭْ إِيَّارنْ ن إِمنْذِي ذِي سّبْثْ، ؤُشَا إِمحْضَارنْ نّسْ بْذَانْ ڒقّْضنْ ثِيذْرِينْ أَمْ ڭُّورنْ.
23 Aconteceu que, num sábado, Jesus atravessava as searas, e os seus discípulos, ao passar, começaram a colher espigas.
24 نَّانْ أَسْ إِفَارِيسِييّنْ: ”خْزَارْ، مَايمِّي تّڭّنْ ذِي سّبْثْ مِينْ وَارْ إِحدْجْڒنْ؟“
24 Então os fariseus disseram a Jesus: — Olhe! Por que eles estão fazendo o que não é lícito aos sábados?
25 إِنَّا أَسنْ يَاسُوع: ”مَا وَارْ ثغْرِيمْ قَاعْ مِينْ إِڭَّا ذَاوُوذْ، ڒَامِي ثُوغَا إِتّْوَاحْصَارْ، إِطّفْ إِ-ث ڒَاژْ، نتَّا ذ يِينِّي أَكِيذسْ؟
25 Ele lhes respondeu:
26 مَامّشْ د-يُوذفْ غَارْ ثَادَّارْثْ ن أَربِّي ذڭْ وُوسَّانْ ن أَبْيَاثَارْ، أَرَّايْسْ ن إِكهَّاننْ، ؤُشَا إِشَّا أَغْرُومْ ن وسْشَانْ ن سِيذِي إِ وَارْ إِحدْجْڒنْ أَذْ ث شّنْ مْغِيرْ إِكهَّاننْ وَاهَا، ؤُشَا إِوْشَا عَاوذْ إِ يِينِّي ثُوغَا أَكِيذسْ؟“
26 Como entrou na Casa de Deus, no tempo do sumo sacerdote Abiatar, e comeu os pães da proposição, os quais só aos sacerdotes era lícito comer, e ainda deu esses pães aos seus companheiros?
27 خنِّي إِنَّا أَسنْ: ”أَقَا أَسّْ ن سّبْثْ إِتّْوَاڭّْ إِ بْنَاذمْ، وَارْ إِدْجِي بْنَاذمْ إِ سّبْثْ.
27 E Jesus acrescentou:
28 أَمُّو إِ إِدْجَا مِّيسْ ن بْنَاذمْ ؤُڒَا ذ بَابْ ن سّبْثْ.“
28 Assim, o Filho do Homem é senhor também do sábado.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Marcos 2, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.