Eclesiastes 2
rifa (RIFA) vs ACF
1 نشّْ نِّيغْ ذڭْ وُوڒْ إِنُو: ”أَسْ-د، أَذْ شكْ قدْجْبغْ س ڒفْرَاحثْ. خْزَارْ غَارْ مِينْ إِشْنَانْ!“ ؤُفِيغْ ؤُڒَا ذ مَانْ أَيَا أَقَا-ث ذِي ڒْبَاطڒْ.
1 Disse eu no meu coração: Ora vem, eu te provarei com alegria; portanto goza o prazer; mas eis que também isso era vaidade.
2 إِ ثَاذحَّاشْثْ نِّيغْ نشّْ: ”ذ ثابُوهَاڒِيثْ شمْ!“، ؤُ إِ ڒفْرَاحثْ: ”مِينْ د غَا ثَاوِي أَمنِّي؟“
2 Ao riso disse: Está doido; e da alegria: De que serve esta?
3 نشّْ أَرْزُوغْ ذڭْ وُوڒْ إِنُو ؤُمِي سَّارشَّاقغْ أَرِّيمثْ إِنُو س بِينُو - ذِي ڒْوقْثْ مَانِي ؤُڒْ إِنُو إِقِّيمْ إِتّطّفْ سْڒَايمْ ن ثُوذَارْثْ إِنُو س ثِيغِيثْ - ؤُ ؤُمِي قِّيمغْ ڒسّْقغْ ذِي ثُوبُّوهڒْيَا-يَا، أَڒَامِي أَذْ ژَترغْ مِينْ إِدْجَانْ حْسنْ قَاعْ إِ ثَارْوَا ن بْنَاذمْ، مَاحنْذْ أَذْ ث ڭّنْ سَاذُو ؤُجنَّا أَمْ حسّْبنْ سْ ڒْمقْڒُوبْ ڒْقدّْ ن وُوسَّانْ ن ثُوذَارْثْ نْسنْ.
3 Busquei no meu coração como estimular com vinho a minha carne (regendo porém o meu coração com sabedoria), e entregar-me à loucura, até ver o que seria melhor que os filhos dos homens fizessem debaixo do céu durante o número dos dias de sua vida.
4 نشّْ أَرْنِيغْ ذِي ڒمْغَارثْ ن مِينْ ڭِّيغْ. نشّْ سّْبدّغْ إِ يِيخفْ إِنُو ثُوذْرِينْ، ژُّوغْ ثِيزَايَارِينْ ذڭْ إِمَارْجَاعنْ إِ يِيخفْ إِنُو.
4 Fiz para mim obras magníficas; edifiquei para mim casas; plantei para mim vinhas.
5 نشّْ ڭِّيغْ إِحْوِيشنْ ذ إِفْثِيسنْ أَمْ يِينِّي ن جّنّثْ ؤُشَا ژُّوغْ ذَايْسنْ عْڒَامْ كُوڒْ ثِيشجُّورَا ن فْرُوثَا.
5 Fiz para mim hortas e jardins, e plantei neles árvores de toda a espécie de fruto.
6 نشّْ ڭِّيغْ إِيڒْمَامنْ شُّورنْ س وَامَانْ حِيمَا أَذْ زَّايْسنْ سّسْوغْ أَزْغَارْ، مَاحنْذْ أَذْ سُّوفّْينْثْ ثْشجُّورَا.
6 Fiz para mim tanques de águas, para regar com eles o bosque em que reverdeciam as árvores.
7 نشّْ سْغِيغْ إِسمْغَانْ ذ ثِييَّا، ؤُشَا ذوْڒنْ غَارِي إِمْسخَّارنْ إِتّْوَارْونْ ذِي ثَادَّارْثْ إِنُو. ثُوغَا غَارِي ؤُڒَا ذ إِشْثْ ن ثْحِيمَارْثْ ذ ثَامقّْرَانْثْ ن إِفُونَاسنْ ذ وُودْجِي، أَطَّاسْ خْ مَارَّا إِنِّي ثُوغَا إِدْجَانْ ذِي ؤُرْشَالِيمْ قْبڒْ خَافِي.
7 Adquiri servos e servas, e tive servos nascidos em casa; também tive grandes possessões de gados e ovelhas, mais do que todos os que houve antes de mim em Jerusalém.
8 نشّْ سّْمُونغْ إِ يِيخفْ إِنُو ؤُڒَا ذ نُّوقَارْثْ ذ وُورغْ ذ ڒكْنُوزْ ن إِجدْجِيذنْ ؤُ زِي لْعَامَالَاثْ. نشّْ ضبَّارغْ-د إِ يِيخفْ إِنُو إِمغْنُوجنْ ذ ثْمغْنُوجِينْ ؤُڒَا ذ مِينْ ذِي مژْرنْ ثَارْوَا ن بْنَاذمْ: ثَامْغَارْثْ ذ ثمْغَارِينْ.
8 Amontoei também para mim prata e ouro, e tesouros dos reis e das províncias; provi-me de cantores e cantoras, e das delícias dos filhos dos homens; e de instrumentos de música de toda a espécie.
9 نشّْ أَرْنِيغْ ذِي ڒمْغَارثْ إِنُو ؤُشَا أَرْنِيغْ-د أَطَّاسْ، مَاهُو مَارَّا إِنِّي إِدْجَانْ قْبڒْ إِ نشّْ ذِي ؤُرْشَالِيمْ، مَاشَا ثِيغِيثْ ثقِّيمْ ثْبدّْ أَكِيذِي.
9 E fui engrandecido, e aumentei mais do que todos os que houve antes de mim em Jerusalém; perseverou também comigo a minha sabedoria.
10 مَارَّا مِينْ إِدْجَانْ ذ مژْرِي ذِي ثِيطَّاوِينْ إِنُو، وَارْ ذ أَسنْثْ قْضِيعغْ. وَارْ منْعغْ إِ وُوڒْ إِنُو ؤُڒَا ذ إِشْثْ ن ڒْحَاجّثْ، مَاغَارْ ؤُڒْ إِنُو إِفَارْحْ زِي سِّيبّثْ ن مَارَّا ثَامَارَا إِنُو: ثَا ذ ثَاسْغَارْثْ ن مَارَّا أَمَارّثْ إِنُو.
10 E tudo quanto desejaram os meus olhos não lhes neguei, nem privei o meu coração de alegria alguma; mas o meu coração se alegrou por todo o meu trabalho, e esta foi a minha porção de todo o meu trabalho.
11 خَاسْ ؤُشَا ڭِّيغْ ؤُذمْ إِنُو غَارْ مَارَّا ثِيمڭَّا إِنُو، مِينْ ڭِّينْ إِفَاسّنْ إِنُو، ؤُ غَارْ ؤُمَارّثْ نِّي ڭِّيغْ أَمْ ذ أَيِي ثُوغَا تّْمَارَّاثغْ مَاحنْذْ أَذْ ڭّغْ مَارَّا أَيَا. خْزَارْ، ؤُفِيغْ مَانْ أَيَا مَارَّا أَقَا-ث ذِي ڒْبَاطڒْ ذ وضْفَارْ ن ؤُسمِّيضْ ؤُشَا وَارْ ذَايسْ إِدْجِي بُو ڒفْضڒْ سَاذُو ثَافُوشْثْ.
11 E olhei eu para todas as obras que fizeram as minhas mãos, como também para o trabalho que eu, trabalhando, tinha feito, e eis que tudo era vaidade e aflição de espírito, e que proveito nenhum havia debaixo do sol.
12 نشّْ ڭِّيغْ ؤُذمْ إِنُو مَاحنْذْ أَذْ ژَترغْ ثِيغِيثْ، ؤُڒَا ذ ثُوبُّوهڒْيَا ذ ثَاغْيُوڒِي، مَاغَارْ مِينْ إِعْنَا بْنَاذمْ نِّي د غَا إِضْفَارنْ أَجدْجِيذْ نِّي يَارشّْحنْ أَطَّاسْ زڭْ وَامِي؟
12 Então passei a contemplar a sabedoria, e a loucura e a estultícia. Pois que fará o homem que seguir ao rei? O mesmo que outros já fizeram.
13 نشّْ ژْرِيغْ أَقَا ثِيغِيثْ ثعْذُو خْ ثُوبُّوهڒْيَا، أَمْ ثعْذُو ثْفَاوْثْ خْ ثَادْجسْثْ.
13 Então vi eu que a sabedoria é mais excelente do que a estultícia, quanto a luz é mais excelente do que as trevas.
14 أَمِيغِيسْ غَارسْ ثِيطَّاوِينْ ذڭْ ؤُزدْجِيفْ نّسْ، مَاشَا أَبُوهَاڒِي إِڭُّورْ ذِي ثَادْجسْثْ. خنِّي ؤُفِيغْ أَقَا ثْڒقّفْ إِ-ثنْ مَارَّا ثِيرَا ذ إِشْثْ.
14 Os olhos do homem sábio estão na sua cabeça, mas o louco anda em trevas; então também entendi eu que o mesmo lhes sucede a ambos.
15 خنِّي نِّيغْ ذڭْ وُوڒْ إِنُو: ”مَاڒَا ثڒْقفْ أَبُوهَاڒِي، أَذْ ثڒْقفْ ؤُڒَا ذ نشّْ. مَايمِّي غَا ميّْزغْ س ثِيغِيثْ؟“ ؤُشَا نِّيغْ ذڭْ وُوڒْ إِنُو: ”ؤُڒَا ذ مَانْ أَيَا أَقَا-ث ذِي ڒْبَاطڒْ.“
15 Assim eu disse no meu coração: Como acontece ao tolo, assim me sucederá a mim; por que então busquei eu mais a sabedoria? Então disse no meu coração que também isto era vaidade.
16 مَاغَارْ إِ ڒبْذَا وَارْ إِتِّيڒِي ڒْعقْڒَانْ خْ ؤُمِيغِيسْ ؤُڒَا خْ ؤُبُوهَاڒِي. ذڭْ وُوسَّانْ إِ د غَا يَاسنْ أَذْ إِتّْوَاتُّو مَارَّا. مَا وَارْ إِمُّوثْ ؤُمِيغِيسْ أَمْ ؤُبُوهَاڒِي؟
16 Porque nunca haverá mais lembrança do sábio do que do tolo; porquanto de tudo, nos dias futuros, total esquecimento haverá. E como morre o sábio, assim morre o tolo!
17 ؤُشَا بْذِيغْ أَذْ شَارْهغْ ثُوذَارْثْ، مَاغَارْ مِينْ إِتّْوَاڭّنْ سَاذُو ثَافُوشْثْ، ثوْضَا-د خَافِي مْغِيرْ ذ ثَامَارَا، مَاغَارْ مَانْ أَيَا مَارَّا أَقَا-ث ذِي ڒْبَاطڒْ ذ وضْفَارْ ن ؤُسمِّيضْ.
17 Por isso odiei esta vida, porque a obra que se faz debaixo do sol me era penosa; sim, tudo é vaidade e aflição de espírito.
18 بْذِيغْ عَاوذْ أَذْ شَارْهغْ أَمَارّثْ إِنُو إِ زِي مَارّْثغْ سَاذُو ثَافُوشْثْ، مَاحنْذْ أَذْ ث جّغْ إِ يِيجّْ ن بْنَاذمْ نِّي إِ غَا يِيڒِينْ أَوَارْنِي أَيِي.
18 Também eu odiei todo o meu trabalho, que realizei debaixo do sol, visto que eu havia de deixá-lo ao homem que viesse depois de mim.
19 وِي إِسّْننْ مَا نتَّا أَذْ يِيڒِي ذ أَمِيغِيسْ نِيغْ ذ أَبُوهَاڒِي؟ أَقَا ڭُّورْ أَذْ إِصلّطْ خْ مَارَّا أَمَارّثْ إِنُو إِ زِي مَارّْثغْ ؤُ إِ زِي ثُوغَا دْجِيغْ ذ أَمِيغِيسْ سَاذُو ثْفُوشْثْ. أَقَا ؤُڒَا ذ مَانْ أَيَا أَقَا-ث ذِي ڒْبَاطڒْ.
19 E quem sabe se será sábio ou tolo? Todavia, se assenhoreará de todo o meu trabalho que realizei e em que me houve sabiamente debaixo do sol; também isto é vaidade.
20 ڒخْذنِّي نّْقڒْبغْ حِيمَا أَذْ ڭّغْ ؤُڒْ إِنُو أَذْ إِقْنضْ خْ مَارَّا أَمَارّثْ إِنُو إِ زِي ثُوغَا مَارّْثغْ سَاذُو ثْفُوشْثْ.
20 Então eu me volvi e entreguei o meu coração ao desespero no tocante ao trabalho, o qual realizei debaixo do sol.
21 مَاغَارْ وَاخَّا أَقَا ذِينْ إِجّْ ن بْنَاذمْ إِ ؤُمِي د-يُوسَا أَمَارّثْ نّسْ أَكْ-ذ ثِيغِيثْ ذ ثُوسّْنَا ذ ثْزمَّارْ، عَاذْ إِتّْخصَّا أَشْ أَذْ ث إِوْشْ إِ يِيجّْ ن بْنَاذمْ إِ وَارْ إِمَارّْثنْ إِ مَانْ أَيَا. ؤُڒَا ذ مَانْ أَيَا أَقَا-ث ذِي ڒْبَاطڒْ ذ إِشْثْ ن ثُوعفّْنَا ذ ثَامقّْرَانْثْ.
21 Porque há homem cujo trabalho é feito com sabedoria, conhecimento, e destreza; contudo deixará o seu trabalho como porção de quem nele não trabalhou; também isto é vaidade e grande mal.
22 مَاغَارْ مَانْ ڒفْضڒْ غَارْ بْنَاذمْ زِي مَارَّا أَمَارّثْ نّسْ ؤُ زِي ثَارزُّوثْ ن وُوڒْ نّسْ إِ زِي إِتّْمَارَّاثْ سَاذُو ثْفُوشْثْ؟
22 Porque, que mais tem o homem de todo o seu trabalho, e da aflição do seu coração, em que ele anda trabalhando debaixo do sol?
23 مَاغَارْ مَارَّا ؤُسَّانْ نّسْ مْغِيرْ ذ أَمْنُوسْ ؤُ شّْغڒْ نّسْ يِيوِيضْ ڒْهمّْ. عَاذْ ذِي دْجِيڒثْ وَارْ يَاريّحْ وُوڒْ نّسْ. ؤُڒَا ذ مَانْ أَيَا أَقَا-ث ذِي ڒْبَاطڒْ.
23 Porque todos os seus dias são dores, e a sua ocupação é aflição; até de noite não descansa o seu coração; também isto é vaidade.
24 وَارْ ذِينْ إِدْجِي ذ لمْلِيحْ إِ بْنَاذمْ خْ مَاشَّا ذ ثْسسْوِيثْ ؤُڒَا خْ ؤُمِي إِغبَّا ڒعْمَارْ نّسْ غَارْ مَارَّا أَمَارّثْ نّسْ. نشّْ ژْرِيغْ أَقَا ؤُڒَا ذ مَانْ أَيَا يُوسَا-د زڭْ ؤُفُوسْ ن أَربِّي.
24 Não há nada melhor para o homem do que comer e beber, e fazer com que sua alma goze do bem do seu trabalho. Também vi que isto vem da mão de Deus.
25 مَاغَارْ مَانْ ونْ إِزمَّارنْ أَذْ يشّْ نِيغْ مَانْ ونْ إِزمَّارنْ أَذْ يَاوِي أَڒِيقِّي بَارَّا إِ نشّْ؟
25 Pois quem pode comer, ou quem pode gozar melhor do que eu?
26 مَاغَارْ نتَّا إِتِّيشْ ثِيغِيثْ ذ ثُوسّْنَا ذ ڒفْرَاحثْ إِ بْنَاذمْ نِّي إِشْنَانْ زَّاثْ إِ وُوذمْ نّسْ. مَاشَا إِ ؤُمذْنُوبْ إِتِّيشْ أَسْ شّْغڒْ مَاحنْذْ أَذْ إِيَارْوْ ؤُ أَذْ إِسّْمُونْ، حِيمَا أَذْ ث إِوْشْ خنِّي إِ ونِّي إِدْجَانْ إِشْنَانْ زَّاثْ إِ وُوذمْ ن أَربِّي. ؤُڒَا ذ مَانْ أَيَا أَقَا-ث ذِي ڒْبَاطڒْ ذ وضْفَارْ ن ؤُسمِّيضْ.
26 Porque ao homem que é bom diante dele, dá Deus sabedoria e conhecimento e alegria; mas ao pecador dá trabalho, para que ele ajunte, e amontoe, para dá-lo ao que é bom perante Deus. Também isto é vaidade e aflição de espírito.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Eclesiastes 2, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.