2 Samuel 24

rifa (RIFA) vs ARIB

Sair da comparação
ARIB Almeida Revisada Imprensa Bíblica
1 ثُوغَا يَارْغَا وغْضَابْ ن سِيذِي عَاوذْ خْ إِسْرَائِيل. نتَّا إِسّكَّارْ ذَاوُوذْ خَاسنْ، إِنَّا: ”ؤُيُورْ أَذْ ثْحسْبذْ إِسْرَائِيل ذ يَاهُوذَا!“
1 A ira do Senhor tornou a acender-se contra Israel, e o Senhor incitou a Davi contra eles, dizendo: Vai, numera a Israel e a Judá.
2 إِنَّا ؤُجدْجِيذْ إِ يُووَابْ، أَكُومَانْذَارْ ن ڒْعسْكَارْ، ونِّي ثُوغَا غَارسْ إِدْجَانْ: ”أكّْ مَارَّا ثِيقبَّاڒْ ن إِسْرَائِيل، زِي ذَانْ أَڒْ بِئرْ-سبْعَا، سدّْ ڒْڭنْسْ مَاحنْذْ نشّْ أَذْ سّْنغْ ڒْقدّْ ن إِرْيَازنْ ن ڒْڭنْسْ.“
2 Disse, pois, o rei a Joabe, chefe do exército, que estava com ele: Percorre todas as tribos de Israel, desde Dã até Berseba, e numera o povo, para que eu saiba o seu número.
3 خنِّي إِنَّا يُووَابْ إِ ؤُجدْجِيذْ: ”أَذْ يَارْنِي سِيذِي، أَربِّي نّشْ، أَطَّاسْ إِ ڒْڭنْسْ-أَ أَمْ مَامّشْ دْجَانْ نِيثْنِي ڒخُّو، عَاذْ مْيَا ن ثْسقَّارْ أَمْ مَامّشْ دْجَانْ نِيثْنِي ڒخُّو، ؤُ أجّْ أَذْ ژَترنْثْ ثِيطَّاوِينْ ن سِيذِي إِنُو ؤُجدْجِيذْ أَيَا. مَاشَا إِ ؤُمِي إِوْشَا سِيذِي إِنُو أَجدْجِيذْ ثَايْنِيثْ إِ ثْمسْڒَاشْثْ-أَ؟“
3 Então disse Joabe ao rei: Ora, multiplique o Senhor teu Deus a este povo cem vezes tanto quanto agora é, e os olhos do rei meu senhor o vejam. Mas por que tem prazer nisto o rei meu senhor;
4 مَاشَا أَوَاڒْ ن ؤُجدْجِيذْ إِجْهذْ خْ يُووَابْ ؤُ خْ إِكُومَانْذَارنْ ن ڒْعسْكَارْ، ؤُشَا إِفّغْ يُووَابْ أَكْ-ذ إِكُومَانْذَارنْ ن ڒْعسْكَارْ، يَاڭّْوجْ خْ وُوذمْ ن ؤُجدْجِيذْ حِيمَا أَذْ إِسدّْ ڒْعسْكَارْ ن إِسْرَائِيل.
4 Todavia a palavra do rei prevaleceu contra Joabe, e contra os chefes do exército; Joabe, pois, saiu com os chefes do exército da presença do rei para numerar o povo de Israel.
5 نِيثْنِي ژْوَانْ لْ-ؤُرْذُونْ ؤُ وْثِينْ إِقِيضَانْ نْسنْ غَارْ ؤُغزْذِيسْ أَفُوسِي ن ثنْذِينْثْ ن عَارُوعِيرْ ثنِّي غَارْ ڒْوسْطْ ن ثغْزَارْثْ ن يغْزَارْ ن جَاذْ، ؤُشَا ؤُيُورنْ خنِّي غَارْ يَاعْزِيرْ.
5 Tendo eles passado o Jordão, acamparam-se em Aroer, à direita da cidade que está no meio do vale de Gade e na direção de Jazer;
6 ؤُسِينْ-د ذِي جِيلْعَاذْ ؤُ ذِي ثَاحْثِيمْ-حُوذْشِي. خَاسْ ؤُشَا ؤُسِينْ-د غَارْ ذَانْ-يَاعَانْ ؤُ غَارْ جّْوَايهْ ن صِيذُونْ.
6 em seguida foram a Gileade, e a terra de Tatim-Hódsi; dali foram a Da-Jaã, e ao redor até Sidom;
7 ؤُشَا ؤُسِينْ-د غَارْ ثنْذِينْثْ ن صُورْ إِ إِفَارْينْ س إِغبْڒَاونْ ؤُ غَارْ مَارَّا ثْندَّامْ ن إِحِيوِييّنْ ذ إِكنْعَانِييّنْ، غَارْ ؤُنڭَّارْ إِوْضنْ نِيثْنِي غَارْ لْجَانُوبْ ن يَاهُوذَا ذِي بِئرْ-سبْعَا.
7 depois foram à fortaleza de Tiro, e a todas as cidades dos heveus e dos cananeus; e saíram para a banda do sul de Judá, em Berseba.
8 أَمُّو كِّينْ نِيثْنِي مَارَّا ثَامُّورْثْ ؤُ أَوَارْنِي عْذُونْ ثسْعَا ن إِيُورنْ ذ عِيشْرِينْ ن وُوسَّانْ ؤُسِينْ-د غَارْ ؤُرْشَالِيمْ.
8 Assim, tendo percorrido todo o país, voltaram a Jerusalém, ao cabo de nove meses e vinte dias.
9 ؤُ يُووَابْ إِوْشَا إِ ؤُجدْجِيذْ ڒْقدّْ ن ڒحْسَابْ ن ڒْڭنْسْ. ذِي إِسْرَائِيل ثُوغَا ذَايسْ ثمْنْ-مْيَاثْ-أَڒفْ ن يرْيَازنْ إِمحْضنْ إِنِّي إِزمَّارنْ خْ سِّيفْ ؤُ خمْسَا-مْيَاثْ-أَڒفْ ن يرْيَازنْ ثُوغَا أَثنْ زِي يَاهُوذَا.
9 Joabe, pois, deu ao rei o resultado da numeração do povo. E havia em Israel oitocentos mil homens valorosos, que arrancavam da espada; e os homens de Judá eram quinhentos mil.
10 مَاشَا ؤُڒْ ن ذَاوُوذْ إِبْذَا أَذْ إِردُّو أَسْ أَوَارْنِي إِحْسبْ ڒْڭنْسْ ؤُ ذَاوُوذْ إِنَّا إِ سِيذِي: ”نشّْ خْضِيغْ خَاكْ أَطَّاسْ س مِينْ ڭِّيغْ. أَ سِيذِي، كّسْ ڒخُّو ڒْمُوعْصِييّثْ خْ ؤُمْسخَّارْ نّشْ، مَاغَارْ نشّْ ڭِّيغْ ثُوبُّوهڒْيَا ثَامقّْرَانْثْ.“
10 Mas o coração de Davi o acusou depois de haver ele numerado o povo; e disse Davi ao Senhor: Muito pequei no que fiz; porém agora, ó Senhor, rogo-te que perdoes a iniqüidade do teu servo, porque tenho procedido mui nesciamente.
11 ؤُمِي ذَاوُوذْ إِكَّارْ غَارْ ثُوفُّوثْ، إِمْسَارْ، أَقَا يُوسَا-د أَوَاڒْ ن سِيذِي إِ ؤُنَابِي جَاذْ، أَمْوَاڒَاوْ ن ذَاوُوذْ، إِنَّا:
11 Quando, pois, Davi se levantou pela manhã, veio a palavra do Senhor ao profeta Gade, vidente de Davi, dizendo:
12 ”ؤُيُورْ، سِيوڒْ إِ ذَاوُوذْ: ’أَمُّو إِ إِقَّارْ سِيذِي: أَذْ أَشْ د-سَّارْسغْ ثْڒَاثَا ن ثْمسْڒَايِينْ. إِخْضَارْ إِشْثْ زَّايْسنْثْ ؤُشَا أَذْ أَشْ ت ڭّغْ.‘ “
12 Vai, e dize a Davi: Assim diz o Senhor: Três coisas te ofereço; escolhe qual delas queres que eu te faça.
13 يُوسَا-د جَاذْ غَارْ ذَاوُوذْ، إِخبَّارْ إِ-ث، إِنَّا أَسْ: ”مَا أَذْ إِوْضَا سبْعَا ن إِسڭّْوُوسَا ن ڒَاژْ خْ ثمُّورْثْ نّشْ؟ نِيغْ ثخْسذْ أَذْ ثَاروْڒذْ ثْڒَاثَا ن إِيُورنْ زَّاثْ إِ وُوذمْ ن ڒْعذْيَانْ نّشْ ؤُ نتَّا أَذْ شكْ إِضْفَارْ؟ نِيغْ ثخْسذْ أَذْ يِيڒِي طَّاعُونْ ذِي ثمُّورْثْ نّشْ؟ خنِّي ڒخُّو، سّنْ مِينْ إِ غَا ثِيخْضَارذْ ؤُ خْزَارْ، مِينْ د غَا أَرّغْ غَارْ ونِّي ذ أَيِي د-إِسّكّنْ.“
13 Veio, pois, Gade a Davi, e fez-lho saber dizendo-lhe: Queres que te venham sete anos de fome na tua terra; ou que por três meses fujas diante de teus inimigos, enquanto estes te perseguirem; ou que por três dias haja peste na tua terra? Delibera agora, e vê que resposta hei de dar àquele que me enviou.
14 خنِّي إِنَّا ذَاوُوذْ إِ جَاذْ: ”نشّْ تّْوَاحْصَارغْ أَطَّاسْ. أجّْ أَنغْ أَذْ نوْضَا ذڭْ إِفَاسّنْ ن سِيذِي، مَاغَارْ أَرّحْمثْ نّسْ ثمْغَارْ، مَاشَا وَارْ خْسغْ شَا أَذْ وْضِيغْ ذڭْ إِفَاسّنْ ن إِوْذَانْ.“
14 Respondeu Davi a Gade: Estou em grande angústia; porém caiamos nas mãos do Senhor, porque muitas são as suas misericórdias; mas nas mãos dos homens não caia eu.
15 خنِّي إِسِّيوضْ سِيذِي إِجّْ ن طَّاعُونْ خْ إِسْرَائِيل، زِي ثُوفُّوثْ أَڒْ إِجّْ ن ڒْمِيجَاڒْ إِتّْوَاڭّنْ. مُّوثنْ سبْعِينْ-أَڒفْ ن يرْيَازنْ ن ڒْڭنْسْ زِي ذَانْ أَڒْ بِئرْ-سبْعَا.
15 Então enviou o Senhor a peste sobre Israel, desde a manhã até o tempo determinado; e morreram do povo, desde Dã até Berseba, setenta mil homens.
16 ؤُمِي إِسّْوِيژّضْ لْمَالَاكْ أَفُوسْ نّسْ خْ ؤُرْشَالِيمْ، حِيمَا أَذْ إِغْضڒْ ثَانْذِينْثْ ذڭْ ؤُضيّعْ، إِنْذمْ سِيذِي خْ ثُوعفّْنَا، إِنَّا إِ لْمَالَاكْ إِ إِڭُّورْ أَذْ إِغْضڒْ ڒْڭنْسْ ذڭْ ؤُضيّعْ: ”شْفَا، سهْوَا أَفُوسْ نّشْ ڒخُّو!“ ثُوغَا لْمَالَاكْ ن سِيذِي إِتَّاوضْ غَارْ ؤُنذْرَارْ ن ؤُيابُوسِي أَرَاوْنَا.
16 Ora, quando o anjo estendeu a mão sobre Jerusalém, para a destruir, o Senhor se arrependeu daquele mal; e disse ao anjo que fazia a destruição entre o povo: Basta; retira agora a tua mão. E o anjo do Senhor estava junto à eira de Araúna, o jebuseu.
17 ؤُمِي ذَاوُوذْ إِژْرَا لْمَالَاكْ ونِّي إِوْثِينْ ڒْڭنْسْ، إِسِّيوڒْ ذَاوُوذْ أَكْ-ذ سِيذِي، إِنَّا: ”خْزَارْ، نشّْ خْضِيغْ ؤُ نشّْ، وَاهْ نشّْ ڭِّيغْ ڒْمُوعْصِييّثْ، مَاشَا ؤُدْجِي-يَا، مِينْ ڭِّينْ؟ أجّْ أَذْ يِيڒِي ؤُفُوسْ نّشْ إِ ثشْثِي غَارِي ذ غَارْ ثَادَّارْثْ ن بَابَا.“
17 E, vendo Davi ao anjo que feria o povo, falou ao Senhor, dizendo: Eis que eu pequei, e procedi iniquamente; porém estas ovelhas, que fizeram? Seja, pois, a tua mão contra mim, e contra a casa de meu pai.
18 ذڭْ وَاسّْ نِّي بعْذَا يُوسَا-د جَاذْ غَارْ ذَاوُوذْ، إِنَّا أَسْ: ”ڭعّذْ، سْبدّْ إِجّْ ن ؤُعَالْطَارْ إِ سِيذِي خْ ؤُنذْرَارْ ن ؤُيابُوسِي أَرَاوْنَا.“
18 Naquele mesmo dia veio Gade a Davi, e lhe disse: Sobe, levanta ao Senhor um altar na eira de Araúna, o jebuseu:
19 ذَاوُوذْ إِڭعّذْ عْلَاحْسَابْ أَوَاڒْ ن جَاذْ، أَمْ مَامّشْ ث يُومُورْ سِيذِي.
19 Subiu, pois, Davi, conforme a palavra de Gade, como o Senhor havia ordenado.
20 أَرَاوْنَا إِشيّعْ ؤُ إِژْرَا أَجدْجِيذْ أَكْ-ذ إِمْسخَّارنْ نّسْ ؤُسِينْ-د غَارسْ. خنِّي يُويُورْ أَرَاوْنَا غَارْ بَارَّا، إِبنْذقْ زَّاثْ إِ ؤُجدْجِيذْ س ؤُغمْبُوبْ نّسْ غَارْ ثمُّورْثْ.
20 E olhando Araúna, viu que vinham ter com ele o rei e os seus servos; saiu, pois, e inclinou-se diante do rei com o rosto em terra.
21 أَرَاوْنَا إِنَّا: ”مَايمِّي إِ د-يُوسَا سِيذِي إِنُو أَجدْجِيذْ، غَارْ ؤُمْسخَّارْ نّسْ؟“ ذَاوُوذْ إِنَّا: ”حِيمَا أَذْ خَاكْ سْغغْ أَنْذْرَارْ حِيمَا أَذْ بْنِيغْ ذِينْ إِجّْ ن ؤُعَالْطَارْ إِ سِيذِي، مَاحنْذْ أَذْ ثْبدّْ ثشْثِي ذِي ڒْڭنْسْ.“
21 Perguntou Araúna: Por que vem o rei meu senhor ao seu servo? Respondeu Davi: Para comprar de ti a eira, a fim de edificar nela um altar ao Senhor, para que a praga cesse de sobre o povo.
22 خنِّي إِنَّا أَرَاوْنَا إِ ذَاوُوذْ: ”أجّْ سِيذِي إِنُو أَجدْجِيذْ أَذْ إِكْسِي ؤُ أَذْ إِوهّبْ مِينْ ذ أَسْ إِتّْغِيڒْ ذ لمْلِيحْ ذِي ثِيطَّاوِينْ نّسْ. خْزَارْ أَقَا ذِينْ إِفُونَاسنْ ذ ثْفُونَاسِينْ إِ ثْغَارْصْثْ ن وشْمَاضْ ؤُ كْسِي ثِيڒْوِيحِينْ إِتّحْڒُودْجُوضنْ إِ ؤُسَارْوثْ ذ ڒحْوَايجْ ن إِفُونَاسنْ ذ ثْفُونَاسِينْ ذ أَكشُّوضْ إِ ثْمسِّي.
22 Então disse Araúna a Davi: Tome e ofereça o rei meu senhor o que bem lhe parecer; eis aí os bois para o holocausto, e os trilhos e os aparelhos dos bois para lenha.
23 أَيَا مَارَّا، أَ أَجدْجِيذْ، أَذْ أَشْ إِوْشْ أَرَاوْنَا إِ ؤُجدْجِيذْ.“ عَاوذْ إِنَّا أَرَاوْنَا إِ ؤُجدْجِيذْ: ”إِڒِي أَذْ د-ثَاسذْ شكْ خْ ڒْخَاضَارْ غَارْ سِيذِي، أَربِّي نّشْ!“
23 Tudo isto, ó rei, Araúna te oferece. Disse mais Araúna ao rei: O Senhor teu Deus tome prazer em ti.
24 مَاشَا أَجدْجِيذْ إِنَّا إِ أَرَاوْنَا: ”لَّ، مَاغَارْ نشّْ خْسغْ أَذْ خَاكْ ث سْغغْ س تَّامَانْ نّسْ إِكْمڒْ، مَاغَارْ نشّْ وَارْ تّْوهّْبغْ إِ سِيذِي، أَربِّي إِنُو، ثِيغَارْصَا ن وشْمَاضْ إِ وَارْ إِسكّْوِينْ وَالُو.“ ؤُ ذَاوُوذْ إِسْغَا أَنْذْرَارْ ذ إِفُونَاسنْ ذ ثْفُونَاسِينْ إِ خمْسِينْ شِيقْلُو ن نُّوقَارْثْ.
24 Mas o rei disse a Araúna: Não! antes to comprarei pelo seu valor, porque não oferecerei ao Senhor meu Deus holocaustos que não me custem nada. Comprou, pois, Davi a eira e os bois por cinqüenta siclos de prata.
25 ذَاوُوذْ إِبْنَا ذِينْ إِجّْ ن ؤُعَالْطَارْ إِ سِيذِي ؤُشَا إِسّْڭعّذْ ذِينْ ثِيغَارْصَا ن وشْمَاضْ ذ ثوْهِيبِينْ ن ڒْغِيدْجثْ. أَمُّو إِتّْوَاسّصْڒحْ سِيذِي خْ ثمُّورْثْ س ثْژَادْجِيثْ يُودْجْغنْ ؤُ ثتّْوَاسّْبدّْ ثشْثِي ذِي إِسْرَائِيل.
25 E edificou ali um altar ao Senhor, e ofereceu holocaustos e ofertas pacíficas. Assim o Senhor se tornou propício para com a terra, e cessou aquela praga de sobre Israel.

Ler em outra tradução

Comparar com outra

Estude este capítulo no WhatsApp

Peça à IA da Bíblia Fala para explicar 2 Samuel 24, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.