2 Reis 4
rifa (RIFA) vs ARA
1 إِشْثْ زِي ثمْغَارِينْ ن أَيْثْ ن إِنَابِييّنْ ثْڒَاغَا إِ إِلِيشَاعْ، ثنَّا: ”أَمْسخَّارْ نّشْ، أَرْيَازْ إِنُو، إِمُّوثْ، ؤُشَا شكْ ثسّْنذْ بلِّي أَمْسخَّارْ نّشْ ثُوغَا إِتّڭّْوذْ سِيذِي. ڒخُّو مَاشَا يُوسَا-د بَابْ ن وَارطَّاڒْ، حِيمَا أَذْ إِكْسِي أَكِيذسْ ثْنَاينْ ن إِحنْجِيرنْ إِنُو ذ إِسمْغَانْ.“
1 Certa mulher, das mulheres dos discípulos dos profetas, clamou a Eliseu, dizendo: Meu marido, teu servo, morreu; e tu sabes que ele temia ao Senhor . É chegado o credor para levar os meus dois filhos para lhe serem escravos.
2 إِنَّا أَسْ إِلِيشَاعْ: ”مِينْ زمَّارغْ أَذْ أَمْ ڭّغْ؟ إِنِي أَيِي مِينْ غَارمْ ذِي ثَادَّارْثْ.“ نتَّاثْ ثَارَّا-د خَاسْ: ”ثَايَّا نّشْ وَارْ غَارسْ وَالُو مْغِيرْ إِشْثْ ن ثْغَارَّافْثْ ذَايسْ زّشْثْ.“
2 Eliseu lhe perguntou: Que te hei de fazer? Dize-me que é o que tens em casa. Ela respondeu: Tua serva não tem nada em casa, senão uma botija de azeite.
3 خنِّي إِنَّا: ”تَّارْ إِ يِيخفْ نّمْ ثِيقْذُوحِينْ بَارَّا إِ ثَادَّارْثْ، ثِيقْذُوحِينْ ن جِّيرَانْ نّمْ خْوَانْثْ، حْضَا وَارْ إِڒِينْثْ ذْرُوسْ.
3 Então, disse ele: Vai, pede emprestadas vasilhas a todos os teus vizinhos; vasilhas vazias, não poucas.
4 خنِّي أَذفْ غَارْ ذَاخڒْ ؤُشَا بلّعْ ثَاوَّارْثْ أَوَارْنِي أَمْ ؤُ أَوَارْنِي إِ إِحنْجِيرنْ نّمْ. فَارّغْ خنِّي زّشْثْ ذِي مَارَّا ثِيقْذُوحِينْ نِّي، ؤُ مِينْ إِدْجَانْ إِشُّورْ، سَارْسْ إِ-ث غَارْ ؤُغزْذِيسْ!“
4 Então, entra, e fecha a porta sobre ti e sobre teus filhos, e deita o teu azeite em todas aquelas vasilhas; põe à parte a que estiver cheia.
5 خَاسْ ؤُشَا ثُويُورْ خَاسْ ؤُشَا ثْبلّعْ ثَاوَّارْثْ أَوَارْنِي أَسْ ؤُ أَوَارْنِي إِ إِحنْجِيرنْ نّسْ. نِيثْنِي إِوْينْ غَارسْ ثِيقْذُوحِينْ ؤُ نتَّاثْ ثْفَارّغْ ذَايْسنْثْ زّشْثْ.
5 Partiu, pois, dele e fechou a porta sobre si e sobre seus filhos; estes lhe chegavam as vasilhas, e ela as enchia.
6 ؤُمِي شُّورنْثْ مَارَّا ثِيقْذُوحِينْ، ثنَّا إِ مِّيسْ: ”أَوِي أَيِي-د عَاذْ إِشْثْ ن ثقْذُوحْثْ!“، مَاشَا نتَّا يَارَّا-د خَاسْ: ”وَارْ ذَا ثقِّيمْ شَا ثقْذُوحْثْ عَاذْ!“ ؤُ زّشْثْ ثُوغَا ثقْضَا.
6 Cheias as vasilhas, disse ela a um dos filhos: Chega-me, aqui, mais uma vasilha. Mas ele respondeu: Não há mais vasilha nenhuma. E o azeite parou.
7 نتَّاثْ ثُويُورْ أَذْ ت ثْخبَّارْ إِ ورْيَازْ ن أَربِّي ؤُ وَانِيثَا إِنَّا: ”ؤُيُورْ، زنْزْ زّشْثْ ؤُ خدْجصْ بَابْ ن وَارطَّاڒْ نّمْ ؤُ زِي مِينْ غَا إِقِّيمنْ أَذْ زَّايسْ ثدَّارذْ، شمْ أَكْ-ذ إِحنْجِيرنْ نّمْ.“
7 Então, foi ela e fez saber ao homem de Deus; ele disse: Vai, vende o azeite e paga a tua dívida; e, tu e teus filhos, vivei do resto.
8 ذڭْ إِجّْ ن وَاسّْ ؤُمِي د-إِكَّا إِلِيشَاعْ خْ شُونَامْ، إِمْسَارْ، أَقَا إِشْثْ ن ثمْغَارْثْ إِشنّْعنْ إِسّْبدّْ إِ-ث ذِينْ، حِيمَا أَذْ غَارسْ إِشّْ. ڒبْذَا ؤُمِي ثُوغَا د-إِتّكّْ خْ ثنْذِينْثْ نِّي، إِمْسَارْ، أَقَا إِحيّذْ خْ وبْرِيذْ نّسْ غَارْ ذِينْ، حِيمَا أَذْ إِشّْ شَا ن مَاشَّا.
8 Certo dia, passou Eliseu por Suném, onde se achava uma mulher rica, a qual o constrangeu a comer pão. Daí, todas as vezes que passava por lá, entrava para comer.
9 نتَّاثْ مَاشَا ثنَّا إِ ورْيَازْ نّسْ: ”خْزَارْ، نشّْ ؤُشِيغْ أَقَا أَرْيَازْ-أَ إِ غَارْنغْ د-يُوسِينْ ڒبْذَا، أَقَا-ث ذ أَرْيَازْ أَمْقدَّاسْ.
9 Ela disse a seu marido: Vejo que este que passa sempre por nós é santo homem de Deus.
10 أجّْ أَنغْ أَذْ نبْنَا سنّجْ إِجّْ ن وخَّامْ ذ ثَامژْيَانْثْ س ڒحْيُوضْ، ؤُشَا أَذْ نڭّْ ذِينْ إِجّْ ن قَامَا، إِشْثْ ن طَّابْڒَا، إِجّْ ن ڒْكُورْسِي ذ إِجّْ نْ ڒفْنَارْ إِ نتَّا. مَاڒَا نتَّا خنِّي يُوسَا-د غَارْنغْ، إِزمَّارْ أَذْ ذِينِّي إِعْزڒْ إِخفْ نّسْ.“
10 Façamos-lhe, pois, em cima, um pequeno quarto, obra de pedreiro, e ponhamos-lhe nele uma cama, uma mesa, uma cadeira e um candeeiro; quando ele vier à nossa casa, retirar-se-á para ali.
11 ذڭْ إِجّْ ن وَاسّْ إِمْسَارْ أَقَا إِلِيشَاعْ يُوسَا-د ذِينْ ؤُشَا إِعْزڒْ إِخفْ نّسْ ذڭْ وخَّامْ ن نّجْ ؤُشَا إِرُوحْ إِزّڒْ ذِينِّي.
11 Um dia, vindo ele para ali, retirou-se para o quarto e se deitou.
12 خنِّي إِنَّا نتَّا إِ ؤُمْسخَّارْ نّسْ جِيحَازِي: ”ڒَْاغَا-د إِ ثْشُونَامشْثْ ثَانِيثَا!“ نتَّا إِڒَاغَا أَسْ ؤُ نتَّاثْ ثْبدّْ زَّاثْ إِ وُوذمْ نّسْ.
12 Então, disse ao seu moço Geazi: Chama esta sunamita. Chamando-a ele, ela se pôs diante do profeta.
13 نتَّا ثُوغَا إِ ذ أَسْ إِنَّانْ إِ ؤُمْسخَّارْ نّسْ: ”إِنِي أَسْ: ’شمْ ثثْهِيلِّيذْ ذَايْنغْ أَطَّاسْ. مِينْ إِزمَّارْ أَذْ أَمْ إِتّْوَاڭّْ؟ مَا أَذْ ثَاغْ ذِينْ إِشْثْ ن ڒْحَاجّثْ مِينْ خفْ نْزمَّارْ أَذْ نسِّيوڒْ أَكْ-ذ ؤُجدْجِيذْ نِيغْ أَكْ-ذ ؤُكُومَانْذَارْ أَمقّْرَانْ ن ڒْعسْكَارْ ذِي طّْوعْ نّمْ؟‘ “ مَاشَا نتَّاثْ ثنَّا: ”نشّْ زدّْغغْ ذِي ڒْوسْطْ ن ڒْڭنْسْ إِنُو.“
13 Este dissera ao seu moço: Dize-lhe: Eis que tu nos tens tratado com muita abnegação; que se há de fazer por ti? Haverá alguma coisa de que se fale a teu favor ao rei ou ao comandante do exército? Ela respondeu: Habito no meio do meu povo.
14 خنِّي ثُوغَا إِنَّا: ”مِينْ إِزمَّارنْ أَذْ أَسْ إِتّْوَاڭّْ؟“ ؤُشَا إِنَّا جِيحَازِي: ”نتَّاثْ وَارْ غَارسْ أَحنْجِيرْ ؤُ أَرْيَازْ نّسْ إِوْسَارْ.“
14 Então, disse o profeta: Que se há de fazer por ela? Geazi respondeu: Ora, ela não tem filho, e seu marido é velho.
15 خنِّي ثُوغَا إِنَّا نتَّا ”ڒَْاغَا-د خَاسْ!“ ؤُ نتَّا إِڒَاغَا-د خَاسْ ؤُشَا ثقِّيمْ نتَّاثْ ثْبدّْ ذِي ثوَّارْثْ،
15 Disse Eliseu: Chama-a. Chamando-a ele, ela se pôs à porta.
16 ؤُشَا نتَّا إِنَّا: ”ذِي ڒْوقْثْ-أَ إِتّْوَاڭّنْ، غَارْ ثْسَاعّثْ ن ثُوذَارْثْ، أَذْ ثكْسِيذْ أَحنْجِيرْ ذڭْ إِغَادْجنْ نّمْ.“ ؤُشَا نتَّاثْ ثنَّا: ”لَّ، أَ سِيذِي إِنُو، أَ أَرْيَازْ ن أَربِّي، وَارْ سْخَارِّيقْ زعْمَا خْ ثَايَّا نّشْ!“
16 Disse-lhe o profeta: Por este tempo, daqui a um ano, abraçarás um filho. Ela disse: Não, meu senhor, homem de Deus, não mintas à tua serva.
17 ثَامْغَارْثْ ثذْوڒْ ثكْسِي س دّيْسثْ ؤُشَا ثُورُووْ-د إِجّْ ن ؤُحنْجِيرْ ذِي ڒْوقْثْ إِتّْوَاڭّنْ، غَارْ ڒْوقْثْ ن ثُوذَارْثْ نِّي خْ ثُوغَا إِسِّيوڒْ إِلِيشَاعْ أَكِيذسْ.
17 Concebeu a mulher e deu à luz um filho, no tempo determinado, quando fez um ano, segundo Eliseu lhe dissera.
18 ؤُمِي إِمْغَارْ ؤُحنْجِيرْ، إِمْسَارْ ذڭْ إِجّْ ن وَاسّْ، إِفّغْ-د بَارَّا غَارْ بَابَاسْ، غَارْ يِينِّي إِمجَّارنْ.
18 Tendo crescido o menino, saiu, certo dia, a ter com seu pai, que estava com os segadores.
19 إِنَّا إِ بَابَاسْ: ”أَ أَزدْجِيفْ إِنُو، أَ أَزدْجِيفْ إِنُو!“ ؤُشَا بَابَاسْ إِنَّا إِ يِيجّْ ن ؤُمْسخَّارْ: ”أَرْبُو ث غَارْ يمَّاسْ!“
19 Disse a seu pai: Ai! A minha cabeça! Então, o pai disse ao seu moço: Leva-o a sua mãe.
20 نتَّا يَارْبُو ث ؤُشَا يِيوْيِي ث غَارْ يمَّاسْ. نتَّا ثُوغَا إِتّْغِيمَا خْ إِفَادّنْ نّسْ أَڒْ أَزَالْ، خنِّي إِمُّوثْ.
20 Ele o tomou e o levou a sua mãe, sobre cujos joelhos ficou sentado até ao meio-dia, e morreu.
21 نتَّاثْ ثْڭعّذْ سنّجْ، ثسَّارْسْ إِ-ث خْ قَامَا ن ورْيَازْ ن أَربِّي. ثْبلّعْ ثَاوَّارْثْ خَاسْ ؤُشَا ثفّغْ.
21 Subiu ela e o deitou sobre a cama do homem de Deus; fechou a porta e saiu.
22 ثْڒَاغَا-د خْ ورْيَازْ نّسْ، ثنَّا أَسْ: ”سكّْ أَيِي-د إِجّنْ زڭْ إِمْسخَّارنْ ذ إِجّْ زِي ثغْيَاڒْ، حِيمَا أَذْ ؤُيُورغْ ذغْيَا غَارْ ورْيَازْ ن أَربِّي ؤُ خنِّي أَذْعقْبغْ عَاوذْ.“
22 Chamou a seu marido e lhe disse: Manda-me um dos moços e uma das jumentas, para que eu corra ao homem de Deus e volte.
23 نتَّا إِنَّا: ”مَايمِّي غَا ثُويُورذْ غَارسْ أَسّْ-أَ؟ أَقَا وَارْ إِدْجِي ذ أَبذِّي ن ؤُيُورْ ؤُ وَارْ إِدْجِي ذ سّبْثْ.“ نتَّاثْ ثنَّا: ”كُوڒْشِي أَذْ يِيڒِي مْلِيحْ!“
23 Perguntou ele: Por que vais a ele hoje? Não é dia de Festa da Lua Nova nem sábado. Ela disse: Não faz mal.
24 نتَّاثْ ثْبَارْذعْ إِ ثغْيُوتْشْ ؤُ ثنَّا إِ ؤُمْسخَّارْ نّسْ: ”نْذهْ إِ-ت، قِّيمْ ڭُّورْ. أَمْ ثْنذْهذْ وَارْ ثْبذِّي ذِي طّْوعْ إِنُو مْغِيرْ خْمِي ذ أَشْ ث إِ غَا إِنِيغْ.“
24 Então, fez ela albardar a jumenta e disse ao moço: Guia e anda, não te detenhas no caminhar, senão quando eu to disser.
25 نتَّاثْ ثفّغْ ؤُشَا ثِيوضْ-د غَارْ ورْيَازْ ن أَربِّي، غَارْ وذْرَارْ ن كَارْمِيلْ. ؤُمِي ت إِژْرَا نتَّا زِي ڒَاڭّْوَاجْ، إِنَّا إِ جِيحَازِي، أَمْسخَّارْ نّسْ: ”خْزَارْ، أَقَا ذِينْ ذ ثَاشُونَامشْثْ.“
25 Partiu ela, pois, e foi ter com o homem de Deus, ao monte Carmelo. Vendo-a de longe o homem de Deus, disse a Geazi, seu moço: Eis aí a sunamita;
26 ڒخُّو، ؤُيُورْ ذغْيَا، ڒْقَا ت ؤُشَا إِنِي أَسْ: ’مَا أَقَا شمْ مْلِيحْ؟ مَا أَرْيَازْ نّمْ أَقَا-ث مْلِيحْ؟ مَا أَحنْجِيرْ نّمْ أَقَا-ث مْلِيحْ؟‘ “ ؤُشَا نتَّاثْ ثنَّا: ”أَقَا-ثنْ مْلِيحْ!“
26 corre ao seu encontro e dize-lhe: Vai tudo bem contigo, com teu marido, com o menino? Ela respondeu: Tudo bem.
27 ؤُمِي مَاشَا د-ثُوسَا غَارْ ورْيَازْ ن أَربِّي خْ وذْرَارْ، ثْقبّضْ نتَّاثْ خْ إِضَارنْ نّسْ. جِيحَازِي يُوذفْ-د ذِينْ حِيمَا أَذْ ت إِعَارْنْ غَارْ ؤُغزْذِيسْ، مَاشَا أَرْيَازْ ن أَربِّي إِنَّا: ”أَحْثَا أَسْ، مَاغَارْ ڒعْمَارْ نّسْ إِشْضنْ ذَايسْ ؤُ سِيذِي إِسّْنُوفَّارْ خَافِي مِينْ خفْ ؤُ وَارْ ذ أَيِي إِسَّارْڭبْ شَا.“
27 Chegando ela, pois, ao homem de Deus, ao monte, abraçou-lhe os pés. Então, se chegou Geazi para arrancá-la; mas o homem de Deus lhe disse: Deixa-a, porque a sua alma está em amargura, e o Senhor mo encobriu e não mo manifestou.
28 ثنَّا نتَّاثْ: ”مَا نشّْ تَّارغْ إِ سِيذِي إِنُو إِجّْ ن مِّي؟ مَا وَارْ نِّيغْ نشّْ: ’وَارْ ذ أَيِي شمّثْ‘؟“
28 Disse ela: Pedi eu a meu senhor algum filho? Não disse eu: Não me enganes?
29 إِنَّا نتَّا إِ جِيحَازِي: ”بْيسْ ثَاجْعِينَّا نّشْ، كْسِي ثَاغَّارْشْثْ إِنُو ذڭْ ؤُفُوسْ نّشْ ؤُشَا طّفْ أَبْرِيذْ! مَاڒَا شكْ ثمّڒْقِيذْ شَا ن يِيجّْ، وَارْ خَاسْ تّْسدْجَامْ، ؤُ مَاڒَا إِسدْجمْ خَاكْ حذْ، وَارْ خَاسْ د-تَّارِّي شَا! سَارْسْ ثَاغَّارْشْثْ إِنُو خْ ؤُغمْبُوبْ ن ؤُحنْجِيرْ!“
29 Disse o profeta a Geazi: Cinge os lombos, toma o meu bordão contigo e vai. Se encontrares alguém, não o saúdes, e, se alguém te saudar, não lhe respondas; põe o meu bordão sobre o rosto do menino.
30 مَاشَا يمَّاسْ ن ؤُحنْجِيرْ ثنَّا: ”س ثِيذتّْ أَمْ إِدَّارْ سِيذِي ؤُ إِدَّارْ ڒعْمَارْ إِنُو، نشّْ وَارْ خَاكْ تّْحيِّيذغْ شَا!“ نتَّا إِكَّارْ، إِضْفَارْ إِ-ت.
30 Porém disse a mãe do menino: Tão certo como vive o Senhor e vive a tua alma, não te deixarei. Então, ele se levantou e a seguiu.
31 ثُوغَا جِيحَازِي إِزْوَارْ ذغْيَا زَّاثْسنْ ؤُ إِسَّارْسْ ثَاغَّارْشْثْ خْ ؤُغمْبُوبْ ن ؤُحنْجِيرْ، مَاشَا نتَّا وَارْ إِڭِّي شَا ڒْحسّْ ؤُڒَا ذ ثْوَارِّيثْ. خنِّي إِعْقبْ حِيمَا أَذْ خَاسْ إِڒْقَا، ؤُشَا إِحَاجَا أَسْ ث، إِنَّا: ”أَحنْجِيرْ وَارْ د-إِفِيقْ.“
31 Geazi passou adiante deles e pôs o bordão sobre o rosto do menino; porém não houve nele voz nem sinal de vida; então, voltou a encontrar-se com Eliseu, e lhe deu aviso, e disse: O menino não despertou.
32 ؤُمِي د-يُوسَا إِلِيشَاعْ غَارْ ثَادَّارْثْ، ثُوغَا إِمُّوثْ ؤُحنْجِيرْ، إِمَّارْسْ خْ قَامَا نّسْ.
32 Tendo o profeta chegado à casa, eis que o menino estava morto sobre a cama.
33 يُوذفْ نتَّا غَارْ وخَّامْ، إِبلّعْ ثَاوَّارْثْ أَوَارْنِي أَسنْ س ثْنَاينْ إِذْسنْ ؤُشَا إِژُّودْجْ إِ سِيذِي.
33 Então, entrou, fechou a porta sobre eles ambos e orou ao Senhor .
34 خنِّي إِبدّْ زَّاثْ إِ قَامَا، إِوْضَا ثِيوَا ن ؤُحنْجِيرْ ؤُشَا إِسَّارْسْ نتَّا أَقمُّومْ نّسْ خْ ؤُقمُّومْ نّسْ، ثِيطَّاوِينْ نّسْ خْ ثِيطَّاوِينْ نّسْ، إِفَاسّنْ نّسْ خْ إِفَاسّنْ نّسْ. نتَّا إِسّْبُوزّڒْ أَمُّو ثِيوَا نّسْ ؤُشَا ثحْمَا أَرِّيمثْ ن ؤُحنْجِيرْ.
34 Subiu à cama, deitou-se sobre o menino e, pondo a sua boca sobre a boca dele, os seus olhos sobre os olhos dele e as suas mãos sobre as mãos dele, se estendeu sobre ele; e a carne do menino aqueceu.
35 خنِّي إِعْقبْ-د، يُويُورْ ذِي ثَادَّارْثْ ذَا ذ ذِيهَا، إِڭعّذْ ثْوَاڒَا نّغْنِيثْ ؤُشَا إِسّْبُوزّڒْ إِخفْ نّسْ ثِيوَا نّسْ. ڒخْذنِّي إِعْضسْ ؤُحنْجِيرْ سبْعَا ن ثْوَاڒَاوِينْ ؤُشَا خنِّي يَارْزمْ ؤُحنْجِيرْ ثِيطَّاوِينْ نّسْ.
35 Então, se levantou, e andou no quarto uma vez de lá para cá, e tornou a subir, e se estendeu sobre o menino; este espirrou sete vezes e abriu os olhos.
36 إِڒَاغَا-د نتَّا إِ جِيحَازِي، إِنَّا: ”ڒَْاغَا-د خْ ثْشُونَامشْثْ!“ ؤُشَا نتَّا إِڒَاغَا-د خَاسْ ؤُشَا ثُوسَا-د نتَّاثْ غَارسْ، ؤُشَا إِنَّا إِلِيشَاعْ: ”أَرْبُو مِّيمْ!“
36 Então, chamou a Geazi e disse: Chama a sunamita. Ele a chamou, e, apresentando-se ela ao profeta, este lhe disse: Toma o teu filho.
37 ثُوذفْ نتَّاثْ ذِينْ، ثوْضَا غَارْ إِضَارنْ نّسْ ؤُشَا يُوضَارْ أَسْ س ؤُغمْبُوبْ نّسْ غَارْ ثَامُّورْثْ. خنِّي ثكْسِي مِّيسْ ؤُشَا ثفّغْ غَارْ بَارَّا.
37 Ela entrou, lançou-se aos pés dele e prostrou-se em terra; tomou o seu filho e saiu.
38 ؤُمِي د-إِعْقبْ إِلِيشَاعْ غَارْ جِيلْجَالْ، ثُوغَا ذِينْ ڒَاژْ ذِي ثمُّورْثْ ؤُ أَيْثْ ن إِنَابِييّنْ قِّيمنْ زَّاثسْ. إِنَّا نتَّا إِ ؤُمْسخَّارْ نّسْ: ”أڭّْ مَارْمِيثَا ذ ثَامقّْرَانْثْ ؤُ أڭّْ ثَاحْرِيرْثْ إِ أَيْثْ ن إِنَابِييّنْ.“
38 Voltou Eliseu para Gilgal. Havia fome naquela terra, e, estando os discípulos dos profetas assentados diante dele, disse ao seu moço: Põe a panela grande ao lume e faze um cozinhado para os discípulos dos profetas.
39 خنِّي د-إِفّغْ إِجّنْ زَّايْسنْ يُويُورْ غَارْ وحْوِيشْ بَارَّا، حِيمَا أَذْ د-يَاوِي ثِيبِّي. نتَّا يُوفَا إِجّْ ن وزْبِيرْ ن ڒخْڒَا ؤُشَا إِڒْقضْ-د زَّايسْ أَڒَامِي إِشُّورْ ؤُبحْرُورْ ن وَارُّوضْ نّسْ س ثخْسَاشْثْ ن ڒخْڒَا. خنِّي إِعْقبْ-د ؤُشَا إِقسّْ إِ-ثنْ ذِي مَارْمِيثَا. أَقَا نِيثْنِي وَارْ ت سِّيننْ.
39 Então, saiu um ao campo a apanhar ervas e achou uma trepadeira silvestre; e, colhendo dela, encheu a sua capa de colocíntidas; voltou e cortou-as em pedaços, pondo-os na panela, visto que não as conheciam.
40 خنِّي فَارْغنْ أَيَا إِ إِرْيَازنْ، حِيمَا أَذْ شّنْ. ؤُمِي قَّاسنْ نِيثْنِي زِي ثحْرِيرْثْ-أَ، إِمْسَارْ، أَقَا نِيثْنِي سْغُوينْ ذڭْ ؤُجنَّا، ڒَاغَانْ: ”أَ، يرْيَازْ ن أَربِّي، ڒْْموْثْ أَقَا-ت ذِي مَارْمِيثَا!“ ؤُشَا نِيثْنِي وَارْ زمَّارنْ أَذْ زَّايسْ شّنْ.
40 Depois, deram de comer aos homens. Enquanto comiam do cozinhado, exclamaram: Morte na panela, ó homem de Deus! E não puderam comer.
41 نتَّا إِنَّا: ”أَوِي أَيِي-د ذْرُوسْ ن وَارنْ!“ نتَّا إِسُّويسْ إِ-ث ذِي مَارْمِيثَا، إِنَّا: ”فَارْغمْ أَيَا إِ ڒْڭنْسْ، حِيمَا أَذْ شّنْ!“ خنِّي إِذْوڒْ وَارْ ذِينِّي شَا وَارْ إِحْڒِي ذِي مَارْمِيثَا.
41 Porém ele disse: Trazei farinha. Ele a deitou na panela e disse: Tira de comer para o povo. E já não havia mal nenhum na panela.
42 يُوسَا-د إِجّْ ن ورْيَازْ زِي بَاعْلْ-شَالِيشَا، يِيوِي-د إِ ورْيَازْ ن أَربِّي أَغْرُومْ زِي صَّابثْ ثَامنْزُوثْ، عِيشْرِينْ ن إِغْرُومنْ ن إِمنْذِي ذ ڒْحبّْ إِبَارْينْ ن إِمنْذِي ذڭْ إِشْثْ ن ثشْيَارْثْ، ؤُشَا نتَّا إِنَّا: ”أوْشْ مَانْ أَيَا إِ ڒْڭنْسْ.“
42 Veio um homem de Baal-Salisa e trouxe ao homem de Deus pães das primícias, vinte pães de cevada, e espigas verdes no seu alforje. Disse Eliseu: Dá ao povo para que coma.
43 مَاشَا وَانِيثَا إِنَّا: ”مَامّشْ ث إِ غَا سَّارْسغْ إِ مْيَا ن يرْيَازنْ؟“ نتَّا مَاشَا إِنَّا: ”أوْشْ إِ-ث إِ ڒْڭنْسْ أَذْ ث يشّْ، مَاغَارْ أَمُّو إِ إِقَّارْ سِيذِي: ’أَذْ شّنْ ؤُ عَاذْ أَذْ إِشطّْ‘.“
43 Porém seu servo lhe disse: Como hei de eu pôr isto diante de cem homens? Ele tornou a dizer: Dá-o ao povo, para que coma; porque assim diz o Senhor : Comerão, e sobejará.
44 نتَّا إِسَّارْسْ أَسنْ ث ؤُشَا شِّينْ نِيثْنِي، ؤُ إِشطّْ خَاسنْ أَمْ مَامّشْ ثُوغَا إِنَّا وَاوَاڒْ ن سِيذِي.
44 Então, lhos pôs diante; comeram, e ainda sobrou, conforme a palavra do Senhor .
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar 2 Reis 4, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.