1 Reis 1
rifa (RIFA) vs ARC
1 ثُوغَا أَجدْجِيذْ ذَاوُوذْ إِوْسَارْ ؤُ إِمْغَارْ ذڭْ وُوسَّانْ. سّْذُورْينْ ث س وَارُّوضْ مَاشَا وَارْ ث إِڒْقِيفْ عَاذْ ڒحْمُو.
1 Sendo, pois, o rei Davi já velho e entrado em dias, cobriam-no de vestes, porém não aquecia.
2 نَّانْ أَسْ إِمْسخَّارنْ نّسْ: ”أجّْ أَذْ أَرْزُونْ إِ سِيذِي إِنُو أَجدْجِيذْ إِشْثْ ن ثبْڒِيغْثْ ذ ثَاعْزَارشْثْ ؤُ أجّْ إِ-ت أَذْ ثْبدّْ زَّاثْ إِ وُوذمْ ن ؤُجدْجِيذْ، أَذْ ذَايسْ ثثْهِيلَّا. أجّْ إِ-ت أَذْ ثطّصْ غَارْ إِذْمَارنْ نّسْ، حِيمَا سِيذِي إِنُو أَجدْجِيذْ، أَذْ إِذْوڒْ إِحمَّا.“
2 Então, disseram-lhe os seus servos: Busquem para o rei, nosso senhor, uma moça virgem, que esteja perante o rei, e tenha cuidado dele, e durma no seu seio, para que o rei, nosso senhor, aqueça.
3 أَرْزُونْ نِيثْنِي ذِي مَارَّا ثَامُّورْثْ ن إِسْرَائِيل خْ إِشْثْ ن ثبْڒِيغْثْ ذَايسْ أَژْرِي. ؤُفِينْ أَبِيشَاجْ، ثَاشُونَامِيثْ، ؤُشَا إِوْينْ ت غَارْ ؤُجدْجِيذْ.
3 E buscaram por todos os termos de Israel uma moça formosa; e acharam a Abisague, sunamita, e a trouxeram ao rei.
4 ثَابْڒِيغْثْ ثُوغَا ذَايسْ أَژْرِي أَطَّاسْ ؤُ نتَّاثْ ثثْهِيلَّا ذَايسْ ؤُ ثْسخَّارْ خَاسْ. أَجدْجِيذْ وَارْ ت إِسِّينْ شَا.
4 E era a moça sobremaneira formosa, e tinha cuidado do rei, e o servia; porém o rei não a conheceu.
5 أَذُونِييَا، مِّيسْ ن هَاجِّيثْ، إِخْسْ أَذْ إِسُّوعْڒَا إِخفْ نّسْ، إِنَّا: ”نشّْ أَذْ ذوْڒغْ ذ أَجدْجِيذْ.“ نتَّا إِضبَّارْ إِكَارُّوثنْ ذ إِمْنَاينْ ؤُشَا إِزْوَارنْ خمْسِينْ ن يرْيَازنْ س ثَازْڒَا زَّاثْ إِ وُوذمْ نّسْ.
5 Então, Adonias, filho de Hagite, se levantou, dizendo: Eu reinarei. E preparou carros, e cavaleiros, e cinquenta homens que corressem adiante dele.
6 بَابَاسْ ثُوغَاعمَّارْصْ وَارْ خَاسْ إِسّقْسحْ خْ مَانْ أَيَا ڒَامِي ذ أَسْ إِنَّا: ”مَايمِّي إِ ثڭِّيذْ أَيَا؟“ عَاوذْ أَذُونِييَا ثُوغَا غَارسْ إِجّْ ن وَادُّوذْ إِشْنَا. يمَّاسْ ثُورُووْ ث-إِ-د أَوَارْنِي إِ أَبْشَالُومْ.
6 E nunca seu pai o tinha contrariado, dizendo: Por que fizeste assim? E era ele também mui formoso de aparência; e Hagite o tivera depois de Absalão.
7 إِسِّيوڒْ أَكْ-ذ يُووَابْ، مِّيسْ ن صَارُويَا، ؤُ أَكْ-ذ أَبْيَاثَارْ، أَكهَّانْ، ؤُشَا نِيثْنِي وْشِينْ أَفُوسْ إِ أَذُونِييَا.
7 E tinha inteligência com Joabe, filho de Zeruia, e com Abiatar, o sacerdote, os quais o ajudavam, seguindo a Adonias.
8 مَاشَا أَكهَّانْ صَاذُوقْ ذ بَانَايَا، مِّيسْ ن يَاهُويَاذَاعْ، ذ ؤُنَابِي نَاثَانْ ذ شِيمْعِي ذ رِيعِي ؤُڒَا ذ أَيْثْ ن بُو-ثغْرُوضْثْ نِّي إِدْجَانْ غَارْ ذَاوُوذْ، وَارْ قِّيننْ شَا إِخفْ نْسنْ غَارْ أَذُونِييَا.
8 Porém Zadoque, o sacerdote, e Benaia, filho de Joiada, e Natã, o profeta, e Simei, e Reí, e os valentes que Davi tinha não estavam com Adonias.
9 أَذُونِييَا إِغَارْصْ إِ وُودْجِي ذ إِفُونَاسنْ ذ ثْفُونَاسِينْ ذ ڒْمَاڒْ إِصحّنْ غَارْ وژْرُو ن زَاحِيفَا ونِّي غَارْ ثَاڒَا ن رُوجِيلْ. نتَّا إِعَارْضْ مَارَّا أَيْثْمَاسْ، إِحنْجِيرنْ ن ؤُجدْجِيذْ، ؤُ مَارَّا إِرْيَازنْ ن يَاهُوذَا، إِمْسخَّارنْ ن ؤُجدْجِيذْ.
9 E matou Adonias ovelhas, e vacas, e bestas cevadas, junto à pedra de Zoelete, que está junto à fonte de Rogel, e convidou todos os seus irmãos, os filhos do rei, e a todos os homens de Judá, servos do rei.
10 مَاشَا أَنَابِي نَاثَانْ ذ بَانَايَا ذ أَيْثْ ن بُو-ثغْرُوضْثْ ن ذَاوُوذْ ذ ؤُمَاسْ سُولِيمَانْ، وَارْ ثنْ إِعْرِيضْ شَا.
10 Porém a Natã, profeta, e a Benaia, e aos valentes, e a Salomão, seu irmão, não convidou.
11 خنِّي إِنَّا نَاثَانْ إِ بَاثْ-شَابَاعْ، يمَّاسْ ن سُولِيمَانْ، إِنَّا: ”مَا وَارْ ثسْڒِيذْ شمْ، أَقَا أَذُونِييَا، مِّيسْ ن هَاجِّيثْ، إِذْوڒْ ذ أَجدْجِيذْ؟ أَقَا ذَاوُوذْ، سِيذِيثْنغْ، وَارْ خَاسْ يَارْڭِيبْ؟
11 Então, falou Natã a Bate-Seba, mãe de Salomão, dizendo: Não ouviste que Adonias, filho de Hagite, reina e que nosso senhor, Davi, não o sabe?
12 خنِّي ڒخُّو، أَسْ-د، أجّْ أَيِي أَذْ أَمْ وْشغْ شّْوَارْ، حِيمَا أَذْ ثسّْنجْمذْ ثُوذَارْثْ نّمْ ذ ثُوذَارْثْ ن مِّيمْ سُولِيمَانْ.
12 Vem, pois, agora, e deixa-me dar-te um conselho, para que salves a tua vida, e a de Salomão, teu filho.
13 ؤُيُورْ، أَذفْ غَارْ ؤُجدْجِيذْ ذَاوُوذْ، إِنِي أَسْ: ’أَ سِيذِي إِنُو أَجدْجِيذْ، مَا وَارْ ثجُّودْجذْ إِ ثَايَّا نّشْ، ثنِّيذْ: س ثِيذتّْ، مِّيمْ سُولِيمَانْ أَذْ يِيڒِي ذ أَجدْجِيذْ أَوَارْنِي أَيِي ؤُ نتَّا أَذْ إِقِّيمْ خْ ڒْعَارْشْ إِنُو؟ مَايمِّي إِذْوڒْ خنِّي أَذُونِييَا ذ أَجدْجِيذْ؟‘
13 Vai, e entra ao rei Davi, e dize-lhe: Não juraste tu, rei, senhor meu, à tua serva, dizendo: Certamente teu filho Salomão reinará depois de mim, e ele se assentará no meu trono? Por que, pois, reina Adonias?
14 خْزَارْ، ؤُمِي شمْ ذِينِّي ثسَّاوَاڒذْ عَاذْ أَكْ-ذ ؤُجدْجِيذْ، أَذْ أَذْفغْ ؤُڒَا ذ نشّْ أَذْ كمّْڒغْ أَوَاڒنْ نّمْ.“
14 Eis que, estando tu ainda aí falando com o rei, eu também entrarei, depois de ti, e acabarei as tuas palavras.
15 بَاثْ-شَابَاعْ ثُوذفْ غَارْ ؤُجدْجِيذْ ذڭْ وخَّامْ ن ذَاخڒْ. أَجدْجِيذْ ثُوغَا إِوْسَارْ أَطَّاسْ ؤُ أَبِيشَاجْ، ثَاسُونَامِيثْ، ثْسخَّارْ خَاسْ.
15 E entrou Bate-Seba ao rei na recâmara; e o rei era mui velho; e Abisague, a sunamita, servia ao rei.
16 بَاثْ-شَابَاعْ ثُوضَارْ، ثْبنْذقْ إِ ؤُجدْجِيذْ ؤُشَا أَجدْجِيذْ إِنَّا: ”مِينْ شمْ يُوغِينْ؟“
16 E Bate-Seba inclinou a cabeça e se prostrou perante o rei; e disse o rei: Que tens?
17 نتَّاثْ ثنَّا أَسْ: ”أَ سِيذِي إِنُو، شكْ ثجُّودْجذْ إِ ثَايَّا نّشْ غَارْ سِيذِي، أَربِّي نّشْ: ’س ثِيذتّْ، سُولِيمَانْ، مِّيمْ، أَذْ يِيڒِي ذ أَجدْجِيذْ أَوَارْنِي أَيِي ؤُ نتَّا أَذْ إِقِّيمْ خْ ڒْعَارْشْ إِنُو!
17 E ela lhe disse: Senhor meu, tu juraste à tua serva pelo Senhor , teu Deus, dizendo: Salomão, teu filho, reinará depois de mim e ele se assentará no meu trono.
18 ؤُشَا ڒخُّو، خْزَارْ، أَذُونِييَا إِذْوڒْ ذ أَجدْجِيذْ، ؤُ ڒخُّو، سِيذِي إِنُو أَجدْجِيذْ، شكْ وَارْ خَاسْ ثسَّارْڭِيبذْ شَا.
18 E, agora, eis que Adonias reina, e, agora, ó rei, meu senhor, tu não o sabes.
19 نتَّا إِغَارْصْ إِ وَاطَّاسْ ن إِفُونَاسنْ ذ ڒْمَاڒْ إِصحّنْ ذ وُودْجِي ؤُ نتَّا إِعَارْضْ خْ مَارَّا إِحنْجِيرنْ ن ؤُجدْجِيذْ ؤُ خْ أَبْيَاثَارْ، أَكهَّانْ، ؤُ خْ يُووَابْ، أَكُومَانْذَارْ ن ڒْعسْكَارْ، مَاشَا أَمْسخَّارْ نّشْ سُولِيمَانْ، وَارْ ث إِعْرِيضْ شَا.
19 E matou vacas, e bestas cevadas, e ovelhas em abundância e convidou todos os filhos do rei, e a Abiatar, o sacerdote, e a Joabe, general do exército, mas a teu servo Salomão não convidou.
20 غَاركْ شكْ، أَ سِيذِي إِنُو أَجدْجِيذْ، غَاركْ شكْ خزَّارنْثْ مَارَّا ثِيطَّاوِينْ ن إِسْرَائِيل، حِيمَا شكْ أَذْ أَسنْ ثسّشْنذْ مَانْ ونْ إِ غَا إِقِّيمنْ خْ ڒْعَارْشْ ن سِيذِي إِنُو أَجدْجِيذْ أَوَارْنِي أَسْ نتَّا.
20 Porém, ó rei, meu senhor, os olhos de todo o Israel estão sobre ti, para que lhe declares quem se assentará sobre o trono do rei, meu senhor, depois dele.
21 نِيغْ أَذْ إِمْسَارْ، مَاڒَا سِيذِي إِنُو أَجدْجِيذْ أَذْ إِڭّْ أَذْ يَاريّحْ جَارْ ڒجْذُوذْ نّسْ، أَقَا نشّْ ذ مِّي سُولِيمَانْ أَذْ تّْوَاحسْبنْ ذ أَيْثْ ن ڒْمُوعْصِييّثْ.‘ “
21 De outro modo, sucederá que, quando o rei, meu senhor, dormir com seus pais, eu e Salomão, meu filho, seremos os culpados.
22 ؤُ خْزَارْ، أَمْ ثسَّاوَاڒْ نتَّاثْ عَاذْ أَكْ-ذ ؤُجدْجِيذْ، يُوذفْ-د أَنَابِي نَاثَانْ.
22 E, estando ela ainda falando com o rei, eis que entra o profeta Natã.
23 خبَّارنْ أَيَا إِ ؤُجدْجِيذْ، نَّانْ: ”خْزَارْ، أَقَا ذَا أَنَابِي نَاثَانْ.“ نتَّا يُوسَا-د زَّاثْ إِ وُوذمْ ن ؤُجدْجِيذْ، إِبنْذقْ زَّاثْ إِ ؤُجدْجِيذْ س ؤُغمْبُوبْ نّسْ غَارْ ثمُّورْثْ.
23 E o fizeram saber ao rei, dizendo: Eis ali está o profeta Natã. E entrou à presença do rei e prostrou-se diante do rei com o rosto em terra.
24 إِنَّا نَاثَانْ: ”سِيذِي إِنُو أَجدْجِيذْ، مَا ثنِّيذْ شكْ: ’أَذُونِييَا أَذْ يِيڒِي ذ أَجدْجِيذْ أَوَارْنِي أَيِي ؤُ نتَّا أَذْ إِقِّيمْ خْ ڒْعَارْشْ إِنُو‘؟
24 E disse Natã: Ó rei, meu senhor, disseste tu: Adonias reinará depois de mim e ele se assentará sobre o meu trono?
25 مَاغَارْ نتَّا إِهْوَا أَسّْ-أَ ؤُ نتَّا إِغَارْصْ إِ وَاطَّاسْ ن إِفُونَاسنْ ذ ڒْمَاڒْ إِصحّنْ ذ وُودْجِي ؤُ إِعَارْضْ خْ مَارَّا إِحنْجِيرنْ ن ؤُجدْجِيذْ ؤُ خْ إِكُومَانْذَارنْ ن ڒْعسْكَارْ ؤُ خْ ؤُكهَّانْ أَبْيَاثَارْ. خْزَارْ نِيثْنِي تّتّنْ، سسّنْ زَّاثْ إِ وُوذمْ نّسْ، قَّارنْ: ’أَذْ إِدَّارْ ؤُجدْجِيذْ أَذُونِييَا!‘
25 Porque hoje desceu, e matou vacas, e bestas cevadas, e ovelhas em abundância e convidou todos os filhos do rei, e os capitães do exército, e a Abiatar, o sacerdote, e eis que estão comendo e bebendo perante ele; e dizem: Viva o rei Adonias!
26 مَاشَا نشّْ، نشّْ ونِّي ذ أَمْسخَّارْ نّشْ، ذ ؤُكهَّانْ صَاذُوقْ ذ بَانَايَا، مِّيسْ ن يَاهُويَاذَاعْ، ذ سُولِيمَانْ، أَمْسخَّارْ نّشْ، وَارْ ذ أَنغْ إِعْرِيضْ شَا.
26 Porém a mim, sendo eu teu servo, e a Zadoque, o sacerdote, e a Benaia, filho de Joiada, e a Salomão, teu servo, não convidou.
27 مَا إِفّغْ-د وَاوَاڒْ-أَ زِي سِيذِي إِنُو أَجدْجِيذْ؟ مَا خنِّي وَارْ ثسَّارْڭِيبذْ شَا أَمْسخَّارْ نّشْ، مَانْ ونْ إِ غَا إِقِّيمنْ خْ ڒْعَارْشْ ن سِيذِي إِنُو أَجدْجِيذْ أَوَارْنِي أَسْ؟“
27 Foi feito isso da parte do rei, meu senhor? E não fizeste saber a teu servo quem se assentaria no trono do rei, meu senhor, depois dele?
28 أَجدْجِيذْ ذَاوُوذْ إِطّفْ ذڭْ وَاوَاڒْ، إِنَّا: ”ڒَْاغَاثْ أَيِي-د خْ بَاثْ-شَابَاعْ!“ نتَّاثْ ثُوسَا-د غَارْ زَّاثْ إِ وُوذمْ ن ؤُجدْجِيذْ، ثْبدّْ ذِينْ زَّاثْ إِ وُوذمْ ن ؤُجدْجِيذْ.
28 E respondeu o rei Davi e disse: Chamai-me a Bate-Seba. E ela entrou à presença do rei e estava em pé diante do rei.
29 خنِّي إِجُّودْجْ ؤُجدْجِيذْ، إِنَّا: ”س ثِيذتّْ أَمْ إِدَّارْ سِيذِي، ونِّي إِفكّنْ ڒعْمَارْ إِنُو زِي مَارَّا ڒحْصَارثْ،
29 Então, jurou o rei e disse: Vive o Senhor , o qual remiu a minha alma de toda a angústia,
30 وَاهْ نِيشَانْ، أَمْ مَامّشْ ذ أَمْ جُّودْجغْ غَارْ سِيذِي، أَربِّي ن إِسْرَائِيل، نِّيغْ: ’أَقَا مِّيمْ سُولِيمَانْ أَذْ يِيڒِي ذ أَجدْجِيذْ أَوَارْنِي أَيِي ؤُ نتَّا أَذْ إِقِّيمْ خْ ڒْعَارْشْ إِنُو ذڭْ ومْشَانْ إِنُو!‘، وَاهْ، أَمُّو إِ-ث غَا ڭّغْ س ثِيذتّْ أَسّْ-أَ.“
30 que, como te jurei pelo Senhor , Deus de Israel, dizendo: Certamente teu filho Salomão reinará depois de mim e ele se assentará no meu trono, em meu lugar, assim o farei no dia de hoje.
31 خَاسْ ؤُشَا ثُوضَارْ بَاثْ-شَابَاعْ س ؤُغمْبُوبْ نّسْ غَارْ ثمُّورْثْ، ثْبنْذقْ إِ ؤُجدْجِيذْ، ثنَّا: ”أَذْ إِدَّارْ سِيذِي إِنُو، أَجدْجِيذْ ذَاوُوذْ، إِ ڒبْذَا!“
31 Então, Bate-Seba se inclinou com o rosto em terra, e se prostrou diante do rei, e disse: Viva o rei Davi, meu senhor, para sempre!
32 خَاسْ ؤُشَا إِنَّا ؤُجدْجِيذْ ذَاوُوذْ: ”ڒَْاغَاثْ أَيِي-د إِ ؤُكهَّانْ صَاذُوقْ ذ ؤُنَابِي نَاثَانْ ذ بَانَايَا، مِّيسْ ن يَاهُويَاذَاعْ!“ ؤُشَا نِيثْنِي ؤُسِينْ-د زَّاثْ إِ وُوذمْ ن ؤُجدْجِيذْ.
32 E disse o rei Davi: Chamai-me Zadoque, o sacerdote, e Natã, o profeta, e Benaia, filho de Joiada. E entraram à presença do rei.
33 إِنَّا أَسنْ ؤُجدْجِيذْ: ”كْسِيمْ إِمْسخَّارنْ ن سِيذِيثْومْ أَكِيذْومْ ؤُ أجّْ مِّي سُولِيمَانْ أَذْ إِنِييْ خْ ؤُسَارْذُونْ إِ غَارِي إِدْجَانْ ؤُ سهْوَا ث غَارْ جِيحُونْ.
33 E o rei lhes disse: Tomai convosco os servos de vosso senhor, e fazei subir a meu filho Salomão na mula que é minha, e fazei-o descer a Giom.
34 أجّْ أَكهَّانْ صَاذُوقْ أَكْ-ذ ؤُنَابِي نَاثَانْ أَذْ ث إِذْهنْ ذِينِّي ذ أَجدْجِيذْ خْ إِسْرَائِيل. خنِّي أَذْ ثْسُوضمْ ذڭْ ؤُيِيشّْ ن إِشَارِّي، أَذْ ثِينِيمْ: ’ثُوذَارْثْ إِ سُولِيمَانْ!‘
34 E Zadoque, o sacerdote, com Natã, o profeta, ali o ungirão rei sobre Israel; então, tocareis a trombeta e direis: Viva o rei Salomão!
35 إِتّْخصَّا أَذْ ثْڭعّْذمْ أَوَارْنِي أَسْ ؤُ نتَّا أَذْ د-يَاسْ أَذْ إِقِّيمْ خْ ڒْعَارْشْ إِنُو. نتَّا أَذْ يِيڒِي ذ أَجدْجِيذْ ذڭْ ومْشَانْ إِنُو، مَاغَارْ نشّْ ؤُمُورغْ أَسْ حِيمَا أَذْ يِيڒِي ذ ڒْحَاكمْ خْ إِسْرَائِيل ؤُ خْ يَاهُوذَا.“
35 Então, subireis após ele, e virá, e se assentará no meu trono, e ele reinará em meu lugar, porque tenho ordenado que ele seja guia sobre Israel e sobre Judá.
36 بَانَايَا، مِّيسْ ن يَاهُويَاذَاعْ، يَارَّا-د خْ ؤُجدْجِيذْ، إِنَّا: ”أَمِينْ، أَمُّو إِ إِقَّارْ سِيذِي، أَربِّي ن سِيذِي إِنُو أَجدْجِيذْ!
36 Então, Benaia, filho de Joiada, respondeu ao rei e disse: Amém! Assim o diga o Senhor , Deus do rei, meu senhor.
37 أَمْ مَامّشْ ثُوغَا إِدْجَا سِيذِي أَكْ-ذ سِيذِي إِنُو أَجدْجِيذْ، أَمُّو إِ غَا يِيڒِي نتَّا ؤُڒَا أَكْ-ذ سُولِيمَانْ. إِڒِي نتَّا أَذْ إِسّمْغَارْ عَاذْ ڒْعَارْشْ نّسْ خْ ڒْعَارْشْ ن سِيذِي إِنُو، أَجدْجِيذْ ذَاوُوذْ!“
37 Como o Senhor foi com o rei, meu senhor, assim o seja com Salomão e faça que o seu trono seja maior do que o trono do rei Davi, meu senhor.
38 خنِّي إِهْوَا ؤُكهَّانْ صَاذُوقْ أَكْ-ذ ؤُنَابِي نَاثَانْ ذ بَانَايَا، مِّيسْ ن يَاهُويَاذَاعْ، ؤُ أَكْ-ذ إِعسَّاسنْ ن أَرِّيمثْ ذ إِرقَّاسنْ ن ثَازْڒَا. نِيثْنِي سّنْينْ سُولِيمَانْ خْ ؤُسَارْذُونْ ن ؤُجدْجِيذْ ذَاوُوذْ ؤُ نذْهنْ ث غَارْ جِيحُونْ.
38 Então, desceu Zadoque, o sacerdote, e Natã, o profeta, e Benaia, filho de Joiada, e os quereteus, e os peleteus e fizeram montar Salomão a mula do rei Davi e o levaram a Giom.
39 أَكهَّانْ صَاذُوقْ، إِكْسِي إِشّْ س زّشْثْ زڭْ ؤُقِيضُونْ ؤُشَا إِذْهنْ سُولِيمَانْ. نِيثْنِي سُوضنْ ذڭْ ؤُيِيشّْ ن إِشَارِّي ؤُ مَارَّا ڒْڭنْسْ إِنَّا: ”ثُوذَارْثْ إِ ؤُجدْجِيذْ سُولِيمَانْ!“
39 E Zadoque, o sacerdote, tomou o vaso do azeite do tabernáculo e ungiu a Salomão; e tocaram a trombeta, e todo o povo disse: Viva o rei Salomão!
40 مَارَّا ڒْڭنْسْ إِڭعّذْ أَوَارْنِي أَسْ. إِوْذَانْ صفَّارنْ ذِي ثْزَامَارِينْ ؤُ فَارْحنْ س إِشْثْ ن ڒفْرَاحثْ ثمْغَارْ أَڒَامِي ثْفدْجقْ ثمُّورْثْ س ڒْحسّْ نْسنْ.
40 E todo o povo subiu após ele, e o povo tocava gaitas, e alegrava-se com grande alegria, de maneira que, com o seu clamor, a terra retiniu.
41 إِسْڒَا أَيَا أَذُونِييَا أَكْ-ذ مَارَّا إِنوْجِيونْ نِّي غَارسْ إِدْجَانْ. نِيثْنِي ثُوغَا بْحْڒَا مُّونْسْونْ. ؤُڒَا ذ يُووَابْ إِسْڒَا إِ ؤُسُوضِي ذڭْ ؤُيِيشّْ ن إِشَارِّي، إِنَّا: ”مَانَا ڒْحسّْ زِي ثنْذِينْثْ أَمُّو س زّْهِيرْ أَطَّاسْ؟“
41 E o ouviu Adonias, e todos os convidados que estavam com ele, que tinham acabado de comer; também Joabe ouviu o sonido das trombetas e disse: Por que há tal ruído na cidade alvoroçada?
42 أَمْ إِسَّاوَاڒْ نتَّا عَاذْ، يُوسَا-د يُونَاثَانْ، مِّيسْ ن ؤُكهَّانْ أَبْيَاثَارْ. أَذُونِييَا إِنَّا: ”أَذفْ-د غَارْ ذَاخڒْ، مِينْزِي شكْ ذ إِجّْ ن ورْيَازْ إِمحْضنْ. شكْ أَذْ ثَاوْيضْ نِيشَانْ إِجّْ ن ڒخْبَارْ أَصبْحَانْ.“
42 Estando ele ainda falando, eis que vem Jônatas, filho de Abiatar, o sacerdote, e disse Adonias: Entra, porque és homem valente e trarás boas-novas.
43 يُونَاثَانْ يَارَّا-د، إِنَّا إِ أَذُونِييَا: ”س ڒمْقْڒُوبْ، سِيذِيثْنغْ، أَجدْجِيذْ ذَاوُوذْ، إِڭَّا سُولِيمَانْ ذ أَجدْجِيذْ.
43 E respondeu Jônatas e disse a Adonias: Certamente nosso senhor, o rei Davi constituiu rei a Salomão.
44 أَجدْجِيذْ إِسّكّْ أَكِيذسْ أَكهَّانْ صَاذُوقْ ذ ؤُنَابِي نَاثَانْ ذ بَانَايَا، مِّيسْ ن يَاهُويَاذَاعْ، ذ إِعسَّاسنْ ن أَرِّيمثْ ذ إِرقَّاسنْ ن ثَازْڒَا ؤُ إِنَا ڭِّينْ ث أَذْ إِنِييْ خْ ؤُسَارْذُونْ ن ؤُجدْجِيذْ.
44 E o rei enviou com ele a Zadoque, o sacerdote, e a Natã, o profeta, e a Benaia, filho de Joiada, e aos quereteus, e aos peleteus; e o fizeram montar a mula do rei.
45 أَكهَّانْ صَاذُوقْ ذ ؤُنَابِي نَاثَانْ ذهْننْ ث ذ أَجدْجِيذْ ذِي جِيحُونْ ؤُ سّنِّي ڭعّْذنْ س ڒفْرَاحثْ أَڒَامِي ثهْوڒْ ثنْذِينْثْ. أَيَا ذ ڒْحسّْ إِ ثسْڒِيمْ.
45 E Zadoque, o sacerdote, e Natã, o profeta, o ungiram rei em Giom e dali subiram alegres, e a cidade está alvoroçada; este é o clamor que ouviste.
46 ؤُڒَا ذ سُولِيمَانْ إِتّْغِيمَا خْ ڒْعَارْشْ ن ثْڭلْذِيثْ.
46 E também Salomão está assentado no trono do reino.
47 ؤُڒَا ذ إِمْسخَّارنْ ن ؤُجدْجِيذْ ؤُسِينْ-د، حِيمَا أَذْ بَارْكنْ سِيذِيثْنغْ، أَجدْجِيذْ ذَاوُوذْ، نَّانْ: ’إِڒِي أَذْ يَارّْ أَربِّي نّشْ إِسمْ ن سُولِيمَانْ عَاذْ إِشْنَا خْ يِيسمْ نّشْ ؤُ أَذْ يَارّْ ڒْعَارْشْ نّسْ عَاذْ إِمْغَارْ خْ ڒْعَارْشْ نّشْ.‘ خَاسْ ؤُشَا إِبنْذقْ ؤُجدْجِيذْ خْ ثَاسُّوثْ نّسْ.
47 E também os servos do rei vieram abençoar nosso senhor, o rei Davi, dizendo: Faça teu Deus que o nome de Salomão seja melhor do que o teu nome; e faça que o seu trono seja maior do que o teu trono. E o rei se inclinou no leito.
48 عَاوذْ إِنَّا ؤُجدْجِيذْ: ’أَذْ إِتّْوَابَاركْ سِيذِي، أَربِّي ن إِسْرَائِيل، ونِّي إِوْشِينْ أَسّْ-أَ أَذْ إِقِّيمْ إِجّنْ خْ ڒْعَارْشْ إِنُو، ؤُمِي ثِيطَّاوِينْ إِنُو عَاذْ زمَّارنْثْ أَذْ ثْوَاڒَانْثْ أَيَا.‘ “
48 E também disse o rei assim: Bendito o Senhor , Deus de Israel, que hoje tem dado quem se assente no meu trono e que os meus olhos o vissem.
49 مَارَّا إِنوْجِيونْ إِنِّي ثُوغَا إِدْجَانْ غَارْ أَذُونِييَا نّْخڒْعنْ، كَّارنْ ؤُشَا فّْغنْ، كُوڒْ أَرْيَازْ يُويُورْ أَبْرِيذْ نّسْ.
49 Então, estremeceram e se levantaram todos os convidados que estavam com Adonias; e cada um se foi ao seu caminho.
50 أَذُونِييَا إِڭّْوذْ زِي سُولِيمَانْ. نتَّا إِكَّارْ، يُويُورْ ؤُشَا إِشبَّارْ ذڭْ وَاشَّاونْ ن ؤُعَالْطَارْ.
50 Porém Adonias temeu a Salomão, e levantou-se, e foi, e pegou das pontas do altar.
51 خبَّارنْ مَانْ أَيَا غَارْ سُولِيمَانْ، نَّانْ: ”خْزَارْ، أَذُونِييَا، إِڭّْوذْ زڭْ ؤُجدْجِيذْ سُولِيمَانْ، مَاغَارْ أَقَا نتَّا إِشبَّارْ ذڭْ وَاشَّاونْ ن ؤُعَالْطَارْ، إِقَّارْ: ’أجّْ أَجدْجِيذْ سُولِيمَانْ أَذْ أَيِي إِجَّادْجْ أَسّْ-أَ، أَقَا نتَّا وَارْ إِنقّْ أَمْسخَّارْ نّسْ س سِّيفْ!‘ “
51 E fez-se saber a Salomão, dizendo: Eis que Adonias teme ao rei Salomão, porque eis que pegou das pontas do altar, dizendo: Jure-me, hoje, o rei Salomão que não matará a seu servo à espada.
52 إِنَّا سُولِيمَانْ: ”مَاڒَا نتَّا إِبَانْ-د ذ إِجّْ ن ورْيَازْ ذ أَمْثِيقِّي، وَارْ خَاسْ إِوطِّي ؤُڒَا ذ إِجّْ ن ؤُزطُّو ن ؤُشُوَّافْ نّسْ، مَاشَا مَاڒَا إِتّْوَافْ ذَايسْ ثُوعفّْنَا، إِتّْخصَّا أَذْ إِمّثْ.“
52 E disse Salomão: Se for homem de bem, nem um de seus cabelos cairá em terra; porém, se se achar nele maldade, morrerá.
53 أَجدْجِيذْ سُولِيمَانْ إِسّكّْ شَا ن إِرقَّاسنْ ؤُ نِيثْنِي كسِّينْ ث زڭْ ؤُعَالْطَارْ ؤُ نتَّا يُوسَا-د، إِبنْذقْ زَّاثْ إِ ؤُجدْجِيذْ سُولِيمَانْ. إِنَّا أَسْ سُولِيمَانْ: ”رُوحْ غَارْ ثَادَّارْثْ نّشْ!“
53 E enviou o rei Salomão, e o fizeram descer do altar; e veio e prostrou-se perante o rei Salomão, e Salomão lhe disse: Vai para tua casa.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar 1 Reis 1, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.