1 Reis 1
rifa (RIFA) vs ARIB
1 ثُوغَا أَجدْجِيذْ ذَاوُوذْ إِوْسَارْ ؤُ إِمْغَارْ ذڭْ وُوسَّانْ. سّْذُورْينْ ث س وَارُّوضْ مَاشَا وَارْ ث إِڒْقِيفْ عَاذْ ڒحْمُو.
1 Ora, o rei Davi era já velho, de idade mui avançada; e por mais que o cobrissem de roupas não se aquecia.
2 نَّانْ أَسْ إِمْسخَّارنْ نّسْ: ”أجّْ أَذْ أَرْزُونْ إِ سِيذِي إِنُو أَجدْجِيذْ إِشْثْ ن ثبْڒِيغْثْ ذ ثَاعْزَارشْثْ ؤُ أجّْ إِ-ت أَذْ ثْبدّْ زَّاثْ إِ وُوذمْ ن ؤُجدْجِيذْ، أَذْ ذَايسْ ثثْهِيلَّا. أجّْ إِ-ت أَذْ ثطّصْ غَارْ إِذْمَارنْ نّسْ، حِيمَا سِيذِي إِنُو أَجدْجِيذْ، أَذْ إِذْوڒْ إِحمَّا.“
2 Disseram-lhe, pois, os seus servos: Busque-se para o rei meu senhor uma jovem donzela, que esteja perante o rei, e tenha cuidado dele; e durma no seu seio, para que o rei meu senhor se aqueça.
3 أَرْزُونْ نِيثْنِي ذِي مَارَّا ثَامُّورْثْ ن إِسْرَائِيل خْ إِشْثْ ن ثبْڒِيغْثْ ذَايسْ أَژْرِي. ؤُفِينْ أَبِيشَاجْ، ثَاشُونَامِيثْ، ؤُشَا إِوْينْ ت غَارْ ؤُجدْجِيذْ.
3 Assim buscaram por todos os termos de Israel uma jovem formosa; e acharam Abisague, a sunamita, e a trouxeram ao rei.
4 ثَابْڒِيغْثْ ثُوغَا ذَايسْ أَژْرِي أَطَّاسْ ؤُ نتَّاثْ ثثْهِيلَّا ذَايسْ ؤُ ثْسخَّارْ خَاسْ. أَجدْجِيذْ وَارْ ت إِسِّينْ شَا.
4 Era a jovem sobremaneira formosa; e cuidava do rei, e o servia; porém o rei não a conheceu.
5 أَذُونِييَا، مِّيسْ ن هَاجِّيثْ، إِخْسْ أَذْ إِسُّوعْڒَا إِخفْ نّسْ، إِنَّا: ”نشّْ أَذْ ذوْڒغْ ذ أَجدْجِيذْ.“ نتَّا إِضبَّارْ إِكَارُّوثنْ ذ إِمْنَاينْ ؤُشَا إِزْوَارنْ خمْسِينْ ن يرْيَازنْ س ثَازْڒَا زَّاثْ إِ وُوذمْ نّسْ.
5 Então Adonias, filho de Hagite, se exaltou e disse: Eu reinarei. E preparou para si carros e cavaleiros, e cinqüenta homens que corressem adiante dele.
6 بَابَاسْ ثُوغَاعمَّارْصْ وَارْ خَاسْ إِسّقْسحْ خْ مَانْ أَيَا ڒَامِي ذ أَسْ إِنَّا: ”مَايمِّي إِ ثڭِّيذْ أَيَا؟“ عَاوذْ أَذُونِييَا ثُوغَا غَارسْ إِجّْ ن وَادُّوذْ إِشْنَا. يمَّاسْ ثُورُووْ ث-إِ-د أَوَارْنِي إِ أَبْشَالُومْ.
6 Ora, nunca seu pai o tinha contrariado, dizendo: Por que fizeste assim? Além disso, era ele muito formoso de parecer; e era mais moço do que Absalão.
7 إِسِّيوڒْ أَكْ-ذ يُووَابْ، مِّيسْ ن صَارُويَا، ؤُ أَكْ-ذ أَبْيَاثَارْ، أَكهَّانْ، ؤُشَا نِيثْنِي وْشِينْ أَفُوسْ إِ أَذُونِييَا.
7 E teve entendimento com Joabe, filho de Zeruia, e com o sacerdote Abiatar, os quais aderiram a ele e o ajudavam.
8 مَاشَا أَكهَّانْ صَاذُوقْ ذ بَانَايَا، مِّيسْ ن يَاهُويَاذَاعْ، ذ ؤُنَابِي نَاثَانْ ذ شِيمْعِي ذ رِيعِي ؤُڒَا ذ أَيْثْ ن بُو-ثغْرُوضْثْ نِّي إِدْجَانْ غَارْ ذَاوُوذْ، وَارْ قِّيننْ شَا إِخفْ نْسنْ غَارْ أَذُونِييَا.
8 Mas Zadoque, o sacerdote, e Benaías, filho de Jeoiada, e Natã, o profeta, e Simei, e Rei, e os valentes que Davi tinha, não eram por Adonias.
9 أَذُونِييَا إِغَارْصْ إِ وُودْجِي ذ إِفُونَاسنْ ذ ثْفُونَاسِينْ ذ ڒْمَاڒْ إِصحّنْ غَارْ وژْرُو ن زَاحِيفَا ونِّي غَارْ ثَاڒَا ن رُوجِيلْ. نتَّا إِعَارْضْ مَارَّا أَيْثْمَاسْ، إِحنْجِيرنْ ن ؤُجدْجِيذْ، ؤُ مَارَّا إِرْيَازنْ ن يَاهُوذَا، إِمْسخَّارنْ ن ؤُجدْجِيذْ.
9 Adonias matou ovelhas, bois e animais cevados, junto à pedra de Zoelete, que está perto de En-Rogel; e convidou a todos os seus irmãos, os filhos do rei, e a todos os homens de Judá, servos do rei;
10 مَاشَا أَنَابِي نَاثَانْ ذ بَانَايَا ذ أَيْثْ ن بُو-ثغْرُوضْثْ ن ذَاوُوذْ ذ ؤُمَاسْ سُولِيمَانْ، وَارْ ثنْ إِعْرِيضْ شَا.
10 porém a Natã, o profeta, e a Benaías, e aos valentes, e a Salomão, seu irmão, não os convidou.
11 خنِّي إِنَّا نَاثَانْ إِ بَاثْ-شَابَاعْ، يمَّاسْ ن سُولِيمَانْ، إِنَّا: ”مَا وَارْ ثسْڒِيذْ شمْ، أَقَا أَذُونِييَا، مِّيسْ ن هَاجِّيثْ، إِذْوڒْ ذ أَجدْجِيذْ؟ أَقَا ذَاوُوذْ، سِيذِيثْنغْ، وَارْ خَاسْ يَارْڭِيبْ؟
11 Então falou Natã a Bate-Seba, mãe de Salomão, dizendo: Não ouviste que Adonias, filho de Hagite, reina? e que nosso senhor Davi não o sabe?
12 خنِّي ڒخُّو، أَسْ-د، أجّْ أَيِي أَذْ أَمْ وْشغْ شّْوَارْ، حِيمَا أَذْ ثسّْنجْمذْ ثُوذَارْثْ نّمْ ذ ثُوذَارْثْ ن مِّيمْ سُولِيمَانْ.
12 Vem, pois, agora e deixa-me dar-te um conselho, para que salves a tua vida, e a de teu filho Salomão.
13 ؤُيُورْ، أَذفْ غَارْ ؤُجدْجِيذْ ذَاوُوذْ، إِنِي أَسْ: ’أَ سِيذِي إِنُو أَجدْجِيذْ، مَا وَارْ ثجُّودْجذْ إِ ثَايَّا نّشْ، ثنِّيذْ: س ثِيذتّْ، مِّيمْ سُولِيمَانْ أَذْ يِيڒِي ذ أَجدْجِيذْ أَوَارْنِي أَيِي ؤُ نتَّا أَذْ إِقِّيمْ خْ ڒْعَارْشْ إِنُو؟ مَايمِّي إِذْوڒْ خنِّي أَذُونِييَا ذ أَجدْجِيذْ؟‘
13 Vai à presença do rei Davi, e dize-lhe: Não juraste, ó rei meu senhor, à tua serva, dizendo: Certamente teu filho Salomão reinará depois de mim, e se assentará no meu trono? Por que, pois, reina Adonias?
14 خْزَارْ، ؤُمِي شمْ ذِينِّي ثسَّاوَاڒذْ عَاذْ أَكْ-ذ ؤُجدْجِيذْ، أَذْ أَذْفغْ ؤُڒَا ذ نشّْ أَذْ كمّْڒغْ أَوَاڒنْ نّمْ.“
14 Eis que, estando tu ainda a falar com o rei, eu também entrarei depois de ti, e confirmarei as tuas palavras.
15 بَاثْ-شَابَاعْ ثُوذفْ غَارْ ؤُجدْجِيذْ ذڭْ وخَّامْ ن ذَاخڒْ. أَجدْجِيذْ ثُوغَا إِوْسَارْ أَطَّاسْ ؤُ أَبِيشَاجْ، ثَاسُونَامِيثْ، ثْسخَّارْ خَاسْ.
15 Foi, pois, Bate-Seba à presença do rei na sua câmara. Ele era mui velho; e Abisague, a sunamita, o servia.
16 بَاثْ-شَابَاعْ ثُوضَارْ، ثْبنْذقْ إِ ؤُجدْجِيذْ ؤُشَا أَجدْجِيذْ إِنَّا: ”مِينْ شمْ يُوغِينْ؟“
16 Bate-Seba inclinou a cabeça, e se prostrou perante o rei. Então o rei lhe perguntou: Que queres?
17 نتَّاثْ ثنَّا أَسْ: ”أَ سِيذِي إِنُو، شكْ ثجُّودْجذْ إِ ثَايَّا نّشْ غَارْ سِيذِي، أَربِّي نّشْ: ’س ثِيذتّْ، سُولِيمَانْ، مِّيمْ، أَذْ يِيڒِي ذ أَجدْجِيذْ أَوَارْنِي أَيِي ؤُ نتَّا أَذْ إِقِّيمْ خْ ڒْعَارْشْ إِنُو!
17 Respondeu-lhe ela: Senhor meu, tu juraste à tua serva pelo Senhor teu Deus, dizendo: Salomão, teu filho, reinará depois de mim, e se assentará no meu trono.
18 ؤُشَا ڒخُّو، خْزَارْ، أَذُونِييَا إِذْوڒْ ذ أَجدْجِيذْ، ؤُ ڒخُّو، سِيذِي إِنُو أَجدْجِيذْ، شكْ وَارْ خَاسْ ثسَّارْڭِيبذْ شَا.
18 E agora eis que Adonias reina; e tu, ó rei meu senhor, não o sabes.
19 نتَّا إِغَارْصْ إِ وَاطَّاسْ ن إِفُونَاسنْ ذ ڒْمَاڒْ إِصحّنْ ذ وُودْجِي ؤُ نتَّا إِعَارْضْ خْ مَارَّا إِحنْجِيرنْ ن ؤُجدْجِيذْ ؤُ خْ أَبْيَاثَارْ، أَكهَّانْ، ؤُ خْ يُووَابْ، أَكُومَانْذَارْ ن ڒْعسْكَارْ، مَاشَا أَمْسخَّارْ نّشْ سُولِيمَانْ، وَارْ ث إِعْرِيضْ شَا.
19 Ele matou bois, animais cevados e ovelhas em abundância, e convidou a todos os filhos do rei, e a Abiatar, o sacerdote, e a Joabe, general do exército; mas a teu servo Salomão não o convidou.
20 غَاركْ شكْ، أَ سِيذِي إِنُو أَجدْجِيذْ، غَاركْ شكْ خزَّارنْثْ مَارَّا ثِيطَّاوِينْ ن إِسْرَائِيل، حِيمَا شكْ أَذْ أَسنْ ثسّشْنذْ مَانْ ونْ إِ غَا إِقِّيمنْ خْ ڒْعَارْشْ ن سِيذِي إِنُو أَجدْجِيذْ أَوَارْنِي أَسْ نتَّا.
20 Mas, ó rei meu senhor, os olhos de todo o Israel estão sobre ti, para que lhes declares quem há de assentar-se no teu trono depois de ti.
21 نِيغْ أَذْ إِمْسَارْ، مَاڒَا سِيذِي إِنُو أَجدْجِيذْ أَذْ إِڭّْ أَذْ يَاريّحْ جَارْ ڒجْذُوذْ نّسْ، أَقَا نشّْ ذ مِّي سُولِيمَانْ أَذْ تّْوَاحسْبنْ ذ أَيْثْ ن ڒْمُوعْصِييّثْ.‘ “
21 Doutro modo sucederá que, quando o rei meu senhor dormir com seus pais, eu e Salomão meu filho seremos tidos por ofensores.
22 ؤُ خْزَارْ، أَمْ ثسَّاوَاڒْ نتَّاثْ عَاذْ أَكْ-ذ ؤُجدْجِيذْ، يُوذفْ-د أَنَابِي نَاثَانْ.
22 Enquanto ela ainda falava com o rei, eis que chegou o profeta Natã.
23 خبَّارنْ أَيَا إِ ؤُجدْجِيذْ، نَّانْ: ”خْزَارْ، أَقَا ذَا أَنَابِي نَاثَانْ.“ نتَّا يُوسَا-د زَّاثْ إِ وُوذمْ ن ؤُجدْجِيذْ، إِبنْذقْ زَّاثْ إِ ؤُجدْجِيذْ س ؤُغمْبُوبْ نّسْ غَارْ ثمُّورْثْ.
23 E o fizeram saber ao rei, dizendo: Eis aí está o profeta Natã. Entrou Natã à presença do rei, inclinou-se perante ele com o rosto em terra,
24 إِنَّا نَاثَانْ: ”سِيذِي إِنُو أَجدْجِيذْ، مَا ثنِّيذْ شكْ: ’أَذُونِييَا أَذْ يِيڒِي ذ أَجدْجِيذْ أَوَارْنِي أَيِي ؤُ نتَّا أَذْ إِقِّيمْ خْ ڒْعَارْشْ إِنُو‘؟
24 e disse: ó rei meu senhor, acaso disseste: Adonias reinará depois de mim, e se assentará no meu trono?
25 مَاغَارْ نتَّا إِهْوَا أَسّْ-أَ ؤُ نتَّا إِغَارْصْ إِ وَاطَّاسْ ن إِفُونَاسنْ ذ ڒْمَاڒْ إِصحّنْ ذ وُودْجِي ؤُ إِعَارْضْ خْ مَارَّا إِحنْجِيرنْ ن ؤُجدْجِيذْ ؤُ خْ إِكُومَانْذَارنْ ن ڒْعسْكَارْ ؤُ خْ ؤُكهَّانْ أَبْيَاثَارْ. خْزَارْ نِيثْنِي تّتّنْ، سسّنْ زَّاثْ إِ وُوذمْ نّسْ، قَّارنْ: ’أَذْ إِدَّارْ ؤُجدْجِيذْ أَذُونِييَا!‘
25 Pois ele hoje desceu, e matou bois, animais cevados e ovelhas em abundância, e convidou a todos os filhos do rei, e aos chefes do exército, e ao sacerdote Abiatar; e eis que comem e bebem perante ele, e dizem: Viva o rei Adonias!
26 مَاشَا نشّْ، نشّْ ونِّي ذ أَمْسخَّارْ نّشْ، ذ ؤُكهَّانْ صَاذُوقْ ذ بَانَايَا، مِّيسْ ن يَاهُويَاذَاعْ، ذ سُولِيمَانْ، أَمْسخَّارْ نّشْ، وَارْ ذ أَنغْ إِعْرِيضْ شَا.
26 Porém a mim teu servo, e ao sacerdote Zadoque, e a Benaías, filho de Jeoiada, e ao teu servo Salomão, não convidou.
27 مَا إِفّغْ-د وَاوَاڒْ-أَ زِي سِيذِي إِنُو أَجدْجِيذْ؟ مَا خنِّي وَارْ ثسَّارْڭِيبذْ شَا أَمْسخَّارْ نّشْ، مَانْ ونْ إِ غَا إِقِّيمنْ خْ ڒْعَارْشْ ن سِيذِي إِنُو أَجدْجِيذْ أَوَارْنِي أَسْ؟“
27 Foi feito isso da parte do rei meu senhor? e não fizeste saber a teu servo quem havia de assentar-se no teu trono depois de ti?
28 أَجدْجِيذْ ذَاوُوذْ إِطّفْ ذڭْ وَاوَاڒْ، إِنَّا: ”ڒَْاغَاثْ أَيِي-د خْ بَاثْ-شَابَاعْ!“ نتَّاثْ ثُوسَا-د غَارْ زَّاثْ إِ وُوذمْ ن ؤُجدْجِيذْ، ثْبدّْ ذِينْ زَّاثْ إِ وُوذمْ ن ؤُجدْجِيذْ.
28 Respondeu o rei Davi: Chamai-me a Bate-Seba. E ela entrou à presença do rei, e ficou de pé diante dele.
29 خنِّي إِجُّودْجْ ؤُجدْجِيذْ، إِنَّا: ”س ثِيذتّْ أَمْ إِدَّارْ سِيذِي، ونِّي إِفكّنْ ڒعْمَارْ إِنُو زِي مَارَّا ڒحْصَارثْ،
29 Então o rei jurou, dizendo: Vive o Senhor, o qual remiu a minha alma de toda a angústia,
30 وَاهْ نِيشَانْ، أَمْ مَامّشْ ذ أَمْ جُّودْجغْ غَارْ سِيذِي، أَربِّي ن إِسْرَائِيل، نِّيغْ: ’أَقَا مِّيمْ سُولِيمَانْ أَذْ يِيڒِي ذ أَجدْجِيذْ أَوَارْنِي أَيِي ؤُ نتَّا أَذْ إِقِّيمْ خْ ڒْعَارْشْ إِنُو ذڭْ ومْشَانْ إِنُو!‘، وَاهْ، أَمُّو إِ-ث غَا ڭّغْ س ثِيذتّْ أَسّْ-أَ.“
30 que, assim como te jurei pelo Senhor Deus de Israel, dizendo: Teu filho Salomão há de reinar depois de mim, e ele se assentará no meu trono, em meu lugar; assim mesmo o cumprirei hoje.
31 خَاسْ ؤُشَا ثُوضَارْ بَاثْ-شَابَاعْ س ؤُغمْبُوبْ نّسْ غَارْ ثمُّورْثْ، ثْبنْذقْ إِ ؤُجدْجِيذْ، ثنَّا: ”أَذْ إِدَّارْ سِيذِي إِنُو، أَجدْجِيذْ ذَاوُوذْ، إِ ڒبْذَا!“
31 Então Bate-Seba, inclinando-se com o rosto em terra perante o rei, fez-lhe reverência e disse: Viva para sempre o rei Davi meu senhor!
32 خَاسْ ؤُشَا إِنَّا ؤُجدْجِيذْ ذَاوُوذْ: ”ڒَْاغَاثْ أَيِي-د إِ ؤُكهَّانْ صَاذُوقْ ذ ؤُنَابِي نَاثَانْ ذ بَانَايَا، مِّيسْ ن يَاهُويَاذَاعْ!“ ؤُشَا نِيثْنِي ؤُسِينْ-د زَّاثْ إِ وُوذمْ ن ؤُجدْجِيذْ.
32 Depois disse o rei Davi: Chamai-me a Zadoque, o sacerdote, e a Natã, o profeta, e a Benaías, filho de Jeoiada. E estes entraram à presença do rei.
33 إِنَّا أَسنْ ؤُجدْجِيذْ: ”كْسِيمْ إِمْسخَّارنْ ن سِيذِيثْومْ أَكِيذْومْ ؤُ أجّْ مِّي سُولِيمَانْ أَذْ إِنِييْ خْ ؤُسَارْذُونْ إِ غَارِي إِدْجَانْ ؤُ سهْوَا ث غَارْ جِيحُونْ.
33 E o rei lhes disse: Tomai convosco os servos de vosso senhor, fazei montar meu filho Salomão na minha mula, e levai-o a Giom.
34 أجّْ أَكهَّانْ صَاذُوقْ أَكْ-ذ ؤُنَابِي نَاثَانْ أَذْ ث إِذْهنْ ذِينِّي ذ أَجدْجِيذْ خْ إِسْرَائِيل. خنِّي أَذْ ثْسُوضمْ ذڭْ ؤُيِيشّْ ن إِشَارِّي، أَذْ ثِينِيمْ: ’ثُوذَارْثْ إِ سُولِيمَانْ!‘
34 E Zadoque, o sacerdote, com Natã, o profeta, ali o ungirão rei sobre Israel. E tocareis a trombeta, e direis: Viva o rei Salomão!
35 إِتّْخصَّا أَذْ ثْڭعّْذمْ أَوَارْنِي أَسْ ؤُ نتَّا أَذْ د-يَاسْ أَذْ إِقِّيمْ خْ ڒْعَارْشْ إِنُو. نتَّا أَذْ يِيڒِي ذ أَجدْجِيذْ ذڭْ ومْشَانْ إِنُو، مَاغَارْ نشّْ ؤُمُورغْ أَسْ حِيمَا أَذْ يِيڒِي ذ ڒْحَاكمْ خْ إِسْرَائِيل ؤُ خْ يَاهُوذَا.“
35 Então subireis após ele, e ele virá e se assentará no meu trono; pois reinará em meu lugar, porquanto o tenho designado para ser príncipe sobre Israel e sobre Judá.
36 بَانَايَا، مِّيسْ ن يَاهُويَاذَاعْ، يَارَّا-د خْ ؤُجدْجِيذْ، إِنَّا: ”أَمِينْ، أَمُّو إِ إِقَّارْ سِيذِي، أَربِّي ن سِيذِي إِنُو أَجدْجِيذْ!
36 Ao que Benaías, filho de Jeoiada, respondeu ao rei, dizendo: Amém; assim o diga também o Senhor Deus do rei meu senhor.
37 أَمْ مَامّشْ ثُوغَا إِدْجَا سِيذِي أَكْ-ذ سِيذِي إِنُو أَجدْجِيذْ، أَمُّو إِ غَا يِيڒِي نتَّا ؤُڒَا أَكْ-ذ سُولِيمَانْ. إِڒِي نتَّا أَذْ إِسّمْغَارْ عَاذْ ڒْعَارْشْ نّسْ خْ ڒْعَارْشْ ن سِيذِي إِنُو، أَجدْجِيذْ ذَاوُوذْ!“
37 Como o Senhor foi com o rei meu senhor, assim seja ele com Salomão, e faça que o seu trono seja maior do que o trono do rei Davi meu senhor.
38 خنِّي إِهْوَا ؤُكهَّانْ صَاذُوقْ أَكْ-ذ ؤُنَابِي نَاثَانْ ذ بَانَايَا، مِّيسْ ن يَاهُويَاذَاعْ، ؤُ أَكْ-ذ إِعسَّاسنْ ن أَرِّيمثْ ذ إِرقَّاسنْ ن ثَازْڒَا. نِيثْنِي سّنْينْ سُولِيمَانْ خْ ؤُسَارْذُونْ ن ؤُجدْجِيذْ ذَاوُوذْ ؤُ نذْهنْ ث غَارْ جِيحُونْ.
38 Pelo que desceram Zadoque, o sacerdote, e Natã, o profeta, e Benaías, filho de Jeoiada, e os quereteus, e os peleteus, e fizeram montar Salomão na mula que era do rei Davi, e o levaram a Giom.
39 أَكهَّانْ صَاذُوقْ، إِكْسِي إِشّْ س زّشْثْ زڭْ ؤُقِيضُونْ ؤُشَا إِذْهنْ سُولِيمَانْ. نِيثْنِي سُوضنْ ذڭْ ؤُيِيشّْ ن إِشَارِّي ؤُ مَارَّا ڒْڭنْسْ إِنَّا: ”ثُوذَارْثْ إِ ؤُجدْجِيذْ سُولِيمَانْ!“
39 Então Zadoque, o sacerdote, tomou do tabernáculo o vaso do azeite e ungiu a Salomão. Então tocaram a trombeta, e todo o povo disse: Viva o rei Salomão!
40 مَارَّا ڒْڭنْسْ إِڭعّذْ أَوَارْنِي أَسْ. إِوْذَانْ صفَّارنْ ذِي ثْزَامَارِينْ ؤُ فَارْحنْ س إِشْثْ ن ڒفْرَاحثْ ثمْغَارْ أَڒَامِي ثْفدْجقْ ثمُّورْثْ س ڒْحسّْ نْسنْ.
40 E todo o povo subiu após ele, tocando flauta e alegrando-se sobremaneira, de modo que a terra retiniu com o seu clamor.
41 إِسْڒَا أَيَا أَذُونِييَا أَكْ-ذ مَارَّا إِنوْجِيونْ نِّي غَارسْ إِدْجَانْ. نِيثْنِي ثُوغَا بْحْڒَا مُّونْسْونْ. ؤُڒَا ذ يُووَابْ إِسْڒَا إِ ؤُسُوضِي ذڭْ ؤُيِيشّْ ن إِشَارِّي، إِنَّا: ”مَانَا ڒْحسّْ زِي ثنْذِينْثْ أَمُّو س زّْهِيرْ أَطَّاسْ؟“
41 Adonias e todos os convidados que estavam com ele o ouviram, ao acabarem de comer. E ouvindo Joabe o soar das trombetas, disse: Que quer dizer este alvoroço na cidade?
42 أَمْ إِسَّاوَاڒْ نتَّا عَاذْ، يُوسَا-د يُونَاثَانْ، مِّيسْ ن ؤُكهَّانْ أَبْيَاثَارْ. أَذُونِييَا إِنَّا: ”أَذفْ-د غَارْ ذَاخڒْ، مِينْزِي شكْ ذ إِجّْ ن ورْيَازْ إِمحْضنْ. شكْ أَذْ ثَاوْيضْ نِيشَانْ إِجّْ ن ڒخْبَارْ أَصبْحَانْ.“
42 Ele ainda estava falando, quando chegou Jônatas, filho de Abiatar, o sacerdote; e disse Adonias: Entra, porque és homem de bem, e trazes boas novas.
43 يُونَاثَانْ يَارَّا-د، إِنَّا إِ أَذُونِييَا: ”س ڒمْقْڒُوبْ، سِيذِيثْنغْ، أَجدْجِيذْ ذَاوُوذْ، إِڭَّا سُولِيمَانْ ذ أَجدْجِيذْ.
43 Respondeu Jônatas a Adonias: Deveras! O rei Davi, nosso senhor, constituiu rei a Salomão.
44 أَجدْجِيذْ إِسّكّْ أَكِيذسْ أَكهَّانْ صَاذُوقْ ذ ؤُنَابِي نَاثَانْ ذ بَانَايَا، مِّيسْ ن يَاهُويَاذَاعْ، ذ إِعسَّاسنْ ن أَرِّيمثْ ذ إِرقَّاسنْ ن ثَازْڒَا ؤُ إِنَا ڭِّينْ ث أَذْ إِنِييْ خْ ؤُسَارْذُونْ ن ؤُجدْجِيذْ.
44 E o rei enviou com ele Zadoque, o sacerdote, e Natã, o profeta, e Benaías, filho de Jeoiada, os quereteus e os peleteus; e eles o fizeram montar na mula do rei.
45 أَكهَّانْ صَاذُوقْ ذ ؤُنَابِي نَاثَانْ ذهْننْ ث ذ أَجدْجِيذْ ذِي جِيحُونْ ؤُ سّنِّي ڭعّْذنْ س ڒفْرَاحثْ أَڒَامِي ثهْوڒْ ثنْذِينْثْ. أَيَا ذ ڒْحسّْ إِ ثسْڒِيمْ.
45 E Zadoque, o sacerdote, e Natã, o profeta, ungiram-no rei em Giom; e dali subiram cheios de alegria, e a cidade está alvoroçada. Este é o clamor que ouvistes.
46 ؤُڒَا ذ سُولِيمَانْ إِتّْغِيمَا خْ ڒْعَارْشْ ن ثْڭلْذِيثْ.
46 E Salomão já está assentado no trono do reino.
47 ؤُڒَا ذ إِمْسخَّارنْ ن ؤُجدْجِيذْ ؤُسِينْ-د، حِيمَا أَذْ بَارْكنْ سِيذِيثْنغْ، أَجدْجِيذْ ذَاوُوذْ، نَّانْ: ’إِڒِي أَذْ يَارّْ أَربِّي نّشْ إِسمْ ن سُولِيمَانْ عَاذْ إِشْنَا خْ يِيسمْ نّشْ ؤُ أَذْ يَارّْ ڒْعَارْشْ نّسْ عَاذْ إِمْغَارْ خْ ڒْعَارْشْ نّشْ.‘ خَاسْ ؤُشَا إِبنْذقْ ؤُجدْجِيذْ خْ ثَاسُّوثْ نّسْ.
47 Além disso os servos do rei vieram abençoar o nosso senhor, o rei Davi, dizendo: Faça teu Deus o nome de Salomão mais célebre do que o teu nome, e faça o seu trono maior do que o teu trono. E o rei se inclinou no leito.
48 عَاوذْ إِنَّا ؤُجدْجِيذْ: ’أَذْ إِتّْوَابَاركْ سِيذِي، أَربِّي ن إِسْرَائِيل، ونِّي إِوْشِينْ أَسّْ-أَ أَذْ إِقِّيمْ إِجّنْ خْ ڒْعَارْشْ إِنُو، ؤُمِي ثِيطَّاوِينْ إِنُو عَاذْ زمَّارنْثْ أَذْ ثْوَاڒَانْثْ أَيَا.‘ “
48 Também assim falou o rei: Bendito o Senhor Deus de Israel, que hoje tem dado quem se assente no meu trono, e que os meus olhos o vissem.
49 مَارَّا إِنوْجِيونْ إِنِّي ثُوغَا إِدْجَانْ غَارْ أَذُونِييَا نّْخڒْعنْ، كَّارنْ ؤُشَا فّْغنْ، كُوڒْ أَرْيَازْ يُويُورْ أَبْرِيذْ نّسْ.
49 Então, tomados de pavor, levantaram-se todos os convidados que estavam com Adonias, e cada qual se foi seu caminho.
50 أَذُونِييَا إِڭّْوذْ زِي سُولِيمَانْ. نتَّا إِكَّارْ، يُويُورْ ؤُشَا إِشبَّارْ ذڭْ وَاشَّاونْ ن ؤُعَالْطَارْ.
50 Adonias, porém, temeu a Salomão e, levantando-se, foi apegar-se às pontas do altar.
51 خبَّارنْ مَانْ أَيَا غَارْ سُولِيمَانْ، نَّانْ: ”خْزَارْ، أَذُونِييَا، إِڭّْوذْ زڭْ ؤُجدْجِيذْ سُولِيمَانْ، مَاغَارْ أَقَا نتَّا إِشبَّارْ ذڭْ وَاشَّاونْ ن ؤُعَالْطَارْ، إِقَّارْ: ’أجّْ أَجدْجِيذْ سُولِيمَانْ أَذْ أَيِي إِجَّادْجْ أَسّْ-أَ، أَقَا نتَّا وَارْ إِنقّْ أَمْسخَّارْ نّسْ س سِّيفْ!‘ “
51 E foi dito a Salomão: Eis que Adonias teme ao rei Salomão; pois que se apegou às pontas do altar, dizendo: Jure-me hoje o rei Salomão que não matará o seu servo à espada.
52 إِنَّا سُولِيمَانْ: ”مَاڒَا نتَّا إِبَانْ-د ذ إِجّْ ن ورْيَازْ ذ أَمْثِيقِّي، وَارْ خَاسْ إِوطِّي ؤُڒَا ذ إِجّْ ن ؤُزطُّو ن ؤُشُوَّافْ نّسْ، مَاشَا مَاڒَا إِتّْوَافْ ذَايسْ ثُوعفّْنَا، إِتّْخصَّا أَذْ إِمّثْ.“
52 Ao que disse Salomão: Se ele se houver como homem de bem, nem um só de seus cabelos cairá em terra; se, porém, se houver dolosamente, morrerá.
53 أَجدْجِيذْ سُولِيمَانْ إِسّكّْ شَا ن إِرقَّاسنْ ؤُ نِيثْنِي كسِّينْ ث زڭْ ؤُعَالْطَارْ ؤُ نتَّا يُوسَا-د، إِبنْذقْ زَّاثْ إِ ؤُجدْجِيذْ سُولِيمَانْ. إِنَّا أَسْ سُولِيمَانْ: ”رُوحْ غَارْ ثَادَّارْثْ نّشْ!“
53 Então o rei Salomão deu ordem, e tiraram Adonias do altar. E vindo ele, inclinou-se perante o rei Salomão, o qual lhe disse: Vai para tua casa.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar 1 Reis 1, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.