1 Reis 18

rifa (RIFA) vs ARA

Sair da comparação
ARA Almeida Revista e Atualizada 1993
1 أَوَارْنِي وَاطَّاسْ ن وُوسَّانْ، إِمْسَارْ، أَقَا يُوسَا-د وَاوَاڒْ ن سِيذِي غَارْ إِلِييَا ذڭْ ؤُسڭّْوَاسْ وِيسّْ ثْڒَاثَا، إِنَّا: ”ؤُيُورْ، سْشنْ إِخفْ نّشْ إِ أَخَابْ، مَاغَارْ نشّْ أَذْ وْشغْ أَنْژَارْ ذِي ثمُّورْثْ.“
1 Muito tempo depois, veio a palavra do Senhor a Elias, no terceiro ano, dizendo: Vai, apresenta-te a Acabe, porque darei chuva sobre a terra.
2 ؤُشَا يُويُورْ إِلِييَا حِيمَا أَذْ إِسّْشنْ إِخفْ نّسْ إِ أَخَابْ. ثُوغَا ڒَاژْ إِمْغَارْ ذِي سَامَارْيَا.
2 Partiu, pois, Elias a apresentar-se a Acabe; e a fome era extrema em Samaria.
3 أَخَابْ ثُوغَا إِڒَاغَا إِ عُوبَاذْيَا ونِّي إِدْجَانْ خْ ثَادَّارْثْ ن ؤُجدْجِيذْ. عُوبَاذْيَا ثُوغَا إِتّڭّْوذْ سِيذِي أَطَّاسْ.
3 Acabe chamou a Obadias, o mordomo. (Obadias temia muito ao Senhor ,
4 ؤُمِي إِزَابَالْ إِقْضَا إِنَابِييّنْ ن سِيذِي، إِمْسَارْ، أَقَا عُوبَاذْيَا يِيوِي مْيَا ن إِنَابِييّنْ، إِسّْنُوفَّارْ إِ-ثنْ، خمْسِينْ خمْسِينْ ذڭْ إِجّْ ن يفْرِي، ؤُ إِعْثقْ إِ-ثنْ س وغْرُومْ ذ وَامَانْ.
4 porque, quando Jezabel exterminava os profetas do Senhor , Obadias tomou cem profetas, e de cinquenta em cinquenta os escondeu numa cova, e os sustentou com pão e água.)
5 أَخَابْ إِنَّا إِ عُوبَاذْيَا: ”ؤُيُورْ ذِي ثمُّورْثْ غَارْ مَارَّا ثَاڒَاوِينْ ن وَامَانْ ؤُ غَارْ مَارَّا ثِيغزْرَاثِينْ. أَذْ ثَاغْ أَذْ نَافْ أَهدُّو ؤُ زمَّارنْ إِيْسَانْ ذ إِسَارْذَانْ أَذْ قِّيمنْ دَّارنْ ؤُ أَذْ ثَافْ نْهْڒَا مَا ننْغَا ڒْمَاڒْ.“
5 Disse Acabe a Obadias: Vai pela terra a todas as fontes de água e a todos os vales; pode ser que achemos erva, para que salvemos a vida aos cavalos e mulos e não percamos todos os animais.
6 نِيثْنِي بْضَانْ ثَامُّورْثْ جَارْ أَسنْ حِيمَا أَذْ ت شُوقنْ. أَخَابْ يُويُورْ خْ إِجّْ ن وبْرِيذْ، نتَّا وحّْذسْ، ؤُ عُوبَاذْيَا يُويُورْ خْ إِجّْ وبْرِيذْ نّغْنِي، ؤُڒَا ذ نتَّا وحّْذسْ.
6 Repartiram entre si a terra, para a percorrerem; Acabe foi à parte por um caminho, e Obadias foi sozinho por outro.
7 ؤُمِي ثُوغَا عُوبَاذْيَا ذڭْ وبْرِيذْ، خْزَارْ، أَقَا إِمّڒْقَا أَكِيذسْ إِلِييَا. عُوبَاذْيَا إِعْقڒْ إِ-ث، إِوْضَا زَّاثسْ س ؤُغمْبُوبْ نّسْ غَارْ ثمُّورْثْ، إِنَّا: ”مَا ذ شكْ، سِيذِي إِنُو إِلِييَا؟“
7 Estando Obadias já de caminho, eis que Elias se encontrou com ele. Obadias, reconhecendo-o, prostrou-se com o rosto em terra e disse: És tu meu senhor Elias?
8 إِنَّا أَسْ وَانِيثَا: ”ذ نشّْ. ؤُيُورْ، إِنَّا إِ سِيذِي نّشْ: ’خْژَارْ، إِلِييَا أَقَا-ث ذَانِيثَا!‘ “
8 Respondeu-lhe ele: Sou eu; vai e dize a teu senhor: Eis que aí está Elias.
9 مَاشَا نتَّا إِنَّا: ”مَانْ دّنْبْ إِ ڭِّيغْ، أَقَا شكْ أَذْ أَيِي ثْسلّْمذْ ذڭْ إِفَاسّنْ ن أَخَابْ، حِيمَا أَذْ أَيِي إِنغْ؟
9 Porém ele disse: Em que pequei, para que entregues teu servo na mão de Acabe, e ele me mate?
10 س ثِيذتّْ أَمْ إِدَّارْ سِيذِي، أَربِّي نّشْ، وَارْ ذِينْ ؤُڒَا ذ إِجّْ ن ڒْڭنْسْ نِيغْ إِشْثْ ن ثْڭلْذِيثْ مَانِي سِيذِي إِنُو وَارْ إِجِّي أَذْ خَاكْ يَارْزُو! مَاڒَا نَّانْ نِيثْنِي: ’نتَّا وَارْ ذَا إِدْجِي!‘، خنِّي إِجَّا ڒْڭنْسْ نِّي أَذْ إِجَّادْجْ بلِّي وَارْ زمَّارنْ أَذْ شكْ أَفنْ.
10 Tão certo como vive o Senhor , teu Deus, não houve nação nem reino aonde o meu senhor não mandasse homens à tua procura; e, dizendo eles: Aqui não está; fazia jurar aquele reino e aquela nação que te não haviam achado.
11 ؤُ ڒخُّو شكْ ثنِّيذْ: ’ؤُيُورْ، إِنِي إِ سِيذِي نّشْ: خْزَارْ إِلِييَا أَقَا-ث ذَانِيثَا!‘
11 Agora, tu dizes: Vai, dize a teu senhor: Eis que aí está Elias.
12 أَذْ ثَاغْ أَذْ إِمْسَارْ، خْمِي إِ خَاكْ غَا ؤُيُورغْ، أَقَا أَرُّوحْ ن سِيذِي أَذْ شكْ إِكْسِي، وَارْ سِّينغْ مَانِي. مَاڒَا خنِّي نشّْ أَذْ د-أَسغْ، حِيمَا أَذْ ث إِنِيغْ إِ أَخَابْ ؤُ نتَّا وَارْ شكْ إِتِّيفْ، نتَّا أَذْ أَيِي إِنغْ، وَاخَّا أَمْسخَّارْ نّشْ إِتّڭّْوذْ سِيذِي زِي ثمْژِي إِنُو.
12 Poderá ser que, apartando-me eu de ti, o Espírito do Senhor te leve não sei para onde, e, vindo eu a dar as novas a Acabe, e não te achando ele, me matará; eu, contudo, teu servo, temo ao Senhor desde a minha mocidade.
13 مَا وَارْ ذ أَشْ عِيوْذنْ شَا إِ سِيذِي إِنُو، مِينْ ڭِّيغْ نشّْ، ؤُمِي إِزَابَالْ إِنْغَا إِنَابِييّنْ ن سِيذِي؟ أَقَا نشّْ سّْنُوفَّارغْ مْيَا ن يرْيَازنْ زڭْ إِنَابِييّنْ، كُوڒْ خمْسِينْ ذڭْ إِجّْ ن يفْرِي؟ ؤُڒَا أَقَا نشّْعثْقغْ ثنْ س وغْرُومْ ذ وَامَانْ؟
13 Acaso, não disseram a meu senhor o que fiz, quando Jezabel matava os profetas do Senhor , como escondi cem homens dos profetas do Senhor , de cinquenta em cinquenta, numas covas, e os sustentei com pão e água?
14 ؤُ ڒخُّو ثقَّارذْ ’ؤُيُورْ، إِنِي إِ سِيذِي نّشْ: خْزَارْ، إِلِييَا أَقَا-ث ذَا!‘ نتَّا أَذْ أَيِي إِنغْ.“
14 E, agora, tu dizes: Vai, dize a teu senhor: Eis que aí está Elias. Ele me matará.
15 إِنَّا إِلِييَا: ”س ثِيذتّْ أَمْ إِدَّارْ سِيذِي ن ڒْعسْكَارَاثْ زَّاثْ إِ وُوذمْ نّسْ ؤُمِي بدّغْ، أَقَا نِيشَانْ نشّْ أَذْ سشّْنغْ إِخفْ إِنُو أَسّْ-أَ!“
15 Disse Elias: Tão certo como vive o Senhor dos Exércitos, perante cuja face estou, deveras, hoje, me apresentarei a ele.
16 خنِّي يُويُورْ عُوبَاذْيَا غَارْ ؤُمْسَاڭَارْ أَكْ-ذ أَخَابْ، إِخبَّارْ أَسْ ث. ؤُشَا أَخَابْ يُويُورْ، مَاحنْذْ أَذْ إِمْسَاڭَارْ أَكْ-ذ إِلِييَا.
16 Então, foi Obadias encontrar-se com Acabe e lho anunciou; e foi Acabe ter com Elias.
17 ؤُمِي إِژْرَا أَخَابْ إِلِييَا، إِمْسَارْ، أَقَا أَخَابْ إِنَّا أَسْ: ”مَا شكْ ذ أَضيّعْ ن إِسْرَائِيل؟“
17 Vendo-o, disse-lhe: És tu, ó perturbador de Israel?
18 نتَّا إِنَّا: ”نشّْ وَارْ ضِييّْعغْ شَا إِسْرَائِيل، مَاشَا شكْ ذ ثَادَّارْثْ ن بَابَاشْ ؤُمِي كنِّيوْ ثجِّيمْ ڒُومُورَاثْ ن سِيذِي غَارْ ؤُغزْذِيسْ ؤُ شكْ ثُويُورذْ أَوَارْنِي إِ ’إِبَاعْلنْ‘.
18 Respondeu Elias: Eu não tenho perturbado a Israel, mas tu e a casa de teu pai, porque deixastes os mandamentos do Senhor e seguistes os baalins.
19 خنِّي ڒخُّو، سْمُونْ مَارَّا إِسْرَائِيل غَارِي غَارْ وذْرَارْ ن كَارْمِيلْ ؤُڒَا ذ أَربْعَا-مْيَا ؤُ-خمْسِينْ ن إِنَابِييّنْ ن بَاعْلْ ذ أَربْعَا-مْيَا ن إِنَابِييّنْ ن ثْربِّيثْ ن شْوَارْثِي نِّي إِتّتّنْ زِي طَّابْڒَا ن إِزَابَالْ.“
19 Agora, pois, manda ajuntar a mim todo o Israel no monte Carmelo, como também os quatrocentos e cinquenta profetas de Baal e os quatrocentos profetas do poste-ídolo que comem da mesa de Jezabel.
20 أَخَابْ إِسّكّْ إِجّْ ن ؤُرقَّاسْ غَارْ مَارَّا أَيْثْ ن إِسْرَائِيل ؤُ إِسّْمُونْ إِنَابِييّنْ غَارْ وذْرَارْ ن كَارْمِيلْ.
20 Então, enviou Acabe mensageiros a todos os filhos de Israel e ajuntou os profetas no monte Carmelo.
21 إِلِييَا إِقَارّبْ-د غَارْ مَارَّا ڒْڭنْسْ، إِنَّا: ”مشْحَاڒْ عَاذْ إِ غَا ثكّمْ عَاذْ تّْنقْڒَابمْ كنِّيوْ غَارْ ثْنَاينْ ن إِغزْذِيسنْ؟ مَاڒَا سِيذِي ذ أَربِّي، ضْفَارمْ أَسْ-د، ؤُ مَاڒَا ذ بَاعْلْ، خنِّي ضْفَارمْ وَانِيثَا!“ مَاشَا ڒْڭنْسْ وَارْ خَاسْ د-يَارِّي ؤُڒَا س يِيجّْ ن وَاوَاڒْ.
21 Então, Elias se chegou a todo o povo e disse: Até quando coxeareis entre dois pensamentos? Se o Senhor é Deus, segui-o; se é Baal, segui-o. Porém o povo nada lhe respondeu.
22 خنِّي إِنَّا إِلِييَا إِ ڒْڭنْسْ: ”نشّْ وَاهَا إِ إِقِّيمنْ ذ أَنَابِي ن سِيذِي ؤُشَا إِنَابِييّنْ ن بَاعْلْ أَقَا أَثنْ س أَربْعَا-مْيَا ؤُ خمْسِينْ ن يرْيَازنْ.
22 Então, disse Elias ao povo: Só eu fiquei dos profetas do Senhor , e os profetas de Baal são quatrocentos e cinquenta homens.
23 أجّْ أَذْ أَنغْ وْشنْ ثْنَاينْ ن إِفُونَاسنْ. أجّْ إِ-ثنْ خنِّي أَذْ فَارْزنْ أَفُونَاسْ أَمژْيَانْ أَمزْوَارُو إِ يِيخفْ نْسنْ، أَذْ ث بْضَانْ ؤُ أَذْ ث سَّارْسنْ خْ ؤُكشُّوضْ، مَاشَا وَارْ تّڭّنْ ثِيمسِّي سَاذُو نّسْ. نشّْ أَذْ سّْوجْذغْ أَفُونَاسْ أَمژْيَانْ نّغْنِي، أَذْ ث سَّارْسغْ خْ ؤُكشُّوضْ ؤُ وَارْ تّڭّغْ ثِيمسِّي سَاذُو نّسْ.
23 Deem-se-nos, pois, dois novilhos; escolham eles para si um dos novilhos e, dividindo-o em pedaços, o ponham sobre a lenha, porém não lhe metam fogo; eu prepararei o outro novilho, e o porei sobre a lenha, e não lhe meterei fogo.
24 خنِّي أَذْ ثْڒَاغَامْ إِسمْ ن أَربِّي نْومْ ؤُ نشّْ أَذْ ڒَاغِيغْ إِسمْ ن سِيذِي، ؤُشَا أَربِّي ونِّي إِ د غَا يَارّنْ س ثْمسِّي، ذ نتَّا أَذْ يِيڒِي ذ أَربِّي.“ ؤُشَا إِڒَاغَا مَارَّا ڒْڭنْسْ، نَّانْ: ”أَوَاڒْ-أَ ذ لمْلِيحْ!“
24 Então, invocai o nome de vosso deus, e eu invocarei o nome do Senhor ; e há de ser que o deus que responder por fogo esse é que é Deus. E todo o povo respondeu e disse: É boa esta palavra.
25 إِنَّا إِلِييَا إِ إِنَابِييّنْ ن بَاعْلْ: ”خْضَارمْ إِ يِيخفْ نْومْ أَفُونَاسْ أَمژْيَانْ أَمزْوَارُو ؤُ سّْوجْذمْ أَسْ ث ذ أَمزْوَارُو، مَاغَارْ كنِّيوْ س وَاطَّاسْ. ڒَاغَامْ خنِّي إِسمْ ن أَربِّي نْومْ، مَاشَا وَارْ سْرُوسَامْ شَا ثِيمسِّي سَاذُو نّسْ.“
25 Disse Elias aos profetas de Baal: Escolhei para vós outros um dos novilhos, e preparai-o primeiro, porque sois muitos, e invocai o nome de vosso deus; e não lhe metais fogo.
26 نِيثْنِي كْسِينْ أَفُونَاسْ أَمژْيَانْ إِ ذ أَسنْ إِوْشَا نتَّا ؤُ سّْوجْذنْ ث. خنِّي ڒَاغَانْ إِ يِيسمْ ن بَاعْلْ، زِي ثُوفُّوثْ أَڒْ أَزَالْ، نَّانْ: ”أَ بَاعْلْ، أَرّْ أَنغْ-د!“ مَاشَا وَالُو ن ڒْحسّْ ؤُشَا ؤُڒَا ذ إِجّْ وَارْ د-يَارِّي شَا. نِيثْنِي نڭْزنْ خْ ؤُعَالْطَارْ إِ ذِينْ إِتّْوَاڭّنْ.
26 Tomaram o novilho que lhes fora dado, prepararam-no e invocaram o nome de Baal, desde a manhã até ao meio-dia, dizendo: Ah! Baal, responde-nos! Porém não havia uma voz que respondesse; e, manquejando, se movimentavam ao redor do altar que tinham feito.
27 غَارْ وَازَالْ إِبْذَا إِلِييَا إِتّْقسَّارْ خَاسنْ، إِنَّا: ”ڒَْاغَامْ س ثْمِيجَّا إِجهْذنْ، أَقَا-ث ذ أَربِّي. نِيشَانْ نتَّا إِتّْخمَّامْ، نِيغْ إِعزّڒْ شْوَايْثْ، نِيغْ نتَّا عَاذْ ذڭْ وبْرِيذْ. أَذْ ثَاغْ إِتّطّصْ ؤُشَا إِتّْخصَّا أَسْ أَذْ إِفَاقْ عَاذْ.“
27 Ao meio-dia, Elias zombava deles, dizendo: Clamai em altas vozes, porque ele é deus; pode ser que esteja meditando, ou atendendo a necessidades, ou de viagem, ou a dormir e despertará.
28 نِيثْنِي سْغُوينْ س ثْمِيجَّا إِجهْذنْ ؤُ قسّنْ إِخفْ نْسنْ س ڒسْيُوفْ ذ إِحْرِيشنْ أَمْ ثْنَامِيثْ نْسنْ، أَڒَامِي ؤُزّْڒنْ إِذَامّنْ نْسنْ خَاسنْ.
28 E eles clamavam em altas vozes e se retalhavam com facas e com lancetas, segundo o seu costume, até derramarem sangue.
29 ؤُمِي إِعْذُو أَزَالْ، إِمْسَارْ، أَقَا نِيثْنِي تّْنبَّانْ أَڒْ د غَا يَاوْينْ ثَاوْهِيبْثْ ن ڒْغِيدْجثْ. مَاشَا وَارْ ذِينْ ؤُڒَا ذ إِشْثْ ن ثْمِيجَّا ؤُشَا ؤُڒَا ذ إِجّْ وَارْ د-يَارِّي ؤُ وَارْ ذِينْ بُو لِيسْثِيجَابَا وَالُو.
29 Passado o meio-dia, profetizaram eles, até que a oferta de manjares se oferecesse; porém não houve voz, nem resposta, nem atenção alguma.
30 خنِّي إِنَّا إِلِييَا إِ ڒْڭنْسْ: ”قَارّْبمْ-د غَارِي!“ مَارَّا ڒْڭنْسْ إِقَارّبْ-د غَارسْ ؤُ نتَّا إِعْذڒْ أَعَالْطَارْ ن سِيذِي إِ ثُوغَا إِتّْوَاهْذمْ.
30 Então, Elias disse a todo o povo: Chegai-vos a mim. E todo o povo se chegou a ele; Elias restaurou o altar do Senhor , que estava em ruínas.
31 إِلِييَا إِكْسِي ثنْعَاشْ ن يژْرَا، خْ ڒْقدّْ ن ثْقبَّاڒْ ن إِحنْجِيرنْ ن يَاعْقُوبْ إِ ؤُمِي د-يُوسَا وَاوَاڒْ ن سِيذِي إِ ثُوغَا إِنَّا: ”إِسْرَائِيل أَذْ يِيڒِي ذ إِسمْ نّشْ.“
31 Tomou doze pedras, segundo o número das tribos dos filhos de Jacó, ao qual viera a palavra do Senhor , dizendo: Israel será o teu nome.
32 س يژْرَا نِّي إِبْنَا نتَّا أَعَالْطَارْ ذڭْ يِيسمْ ن سِيذِي. إِقوَّارْ إِ ؤُعَالْطَارْ إِشْثْ ن ثَارْيَا س ڒْقدّْ ن ثْنَاينْ ن ڒقْيَاسْ ن زَّارِيعثْ.
32 Com aquelas pedras edificou o altar em nome do Senhor ; depois, fez um rego em redor do altar tão grande como para semear duas medidas de sementes.
33 إِستّفْ أَكشُّوضْ ؤُشَا إِبْضَا أَفُونَاسْ أَمژْيَانْ ذ إِشدْجِيقنْ، إِسَّارْسْ إِ-ث خْ ؤُكشُّوضْ.
33 Então, armou a lenha, dividiu o novilho em pedaços, pô-lo sobre a lenha
34 إِنَّا: ”عمَّارمْ أَربْعَا ن إِبُوقَاڒنْ س وَامَانْ ؤُشَا زدْجْعمْ ثنْ ثِيوَا إِ ثْغَارْصْثْ ن وشْمَاضْ ؤُ خْ ؤُكشُّوضْ!“ ؤُشَا يَارْنِي إِنَّا: ”ڭّمْ ث ثْوَاڒَا نّغْنِيثْ!“ ؤُ نِيثْنِي ڭِّينْ ث ثْوَاڒَا نّغْنِيثْ. خنِّي إِنَّا: ”ڭّمْ ث وِيسّْ ثْڒَاثَا ن ثْوَاڒَاوِينْ!“ ؤُ نِيثْنِي ڭِّينْ ث وِيسّْ ثْڒَاثَا ن ثْوَاڒَاوِينْ.
34 e disse: Enchei de água quatro cântaros e derramai-a sobre o holocausto e sobre a lenha. Disse ainda: Fazei-o segunda vez; e o fizeram. Disse mais: Fazei-o terceira vez; e o fizeram terceira vez.
35 تَّازّْڒنْ وَامَانْ، نّْضنْ إِ ؤُعَالْطَارْ. ؤُ نتَّا إِعمَّارْ ؤُڒَا ذ ثَارْيَا س وَامَانْ.
35 De maneira que a água corria ao redor do altar; ele encheu também de água o rego.
36 ؤُمِي قدّْمنْ ثَاوْهِيبْثْ ن ڒْغِيدْجثْ، إِمْسَارْ، أَقَا أَنَابِي إِلِييَا إِقَارّبْ-د، إِنَّا: ”سِيذِي، أَربِّي ن إِبْرَاهِيمْ ذ إِسْحَاقْ ذ إِسْرَائِيل، أجّْ أَذْ إِتّْوَاسّنْ أَسّْ-أَ أَقَا شكْ ذ أَربِّي ذِي إِسْرَائِيل ؤُ أَقَا نشّْ ذ أَمْسخَّارْ نّشْ إِ دْجِيغْ ؤُ بلِّي نشّْ ڭِّيغْ مَارَّا مَانْ أَيَا عْلَاحْسَابْ أَوَاڒْ نّشْ.
36 No devido tempo, para se apresentar a oferta de manjares, aproximou-se o profeta Elias e disse: Ó Senhor , Deus de Abraão, de Isaque e de Israel, fique, hoje, sabido que tu és Deus em Israel, e que eu sou teu servo e que, segundo a tua palavra, fiz todas estas coisas.
37 أَرّْ أَيِي-د، أَ سِيذِي، أَرّْ أَيِي-د، حِيمَا ڒْڭنْسْ-أَ أَذْ إِسّنْ، أَقَا شكْ، أَ سِيذِي، ذ أَربِّي إِ ثدْجِيذْ ؤُ أَقَا شكْ ثَارِّيذْ-د ؤُڒْ نْسنْ غَاركْ.“
37 Responde-me, Senhor , responde-me, para que este povo saiba que tu, Senhor , és Deus e que a ti fizeste retroceder o coração deles.
38 ؤُشَا ثهْوَا-د ثْمسِّي ن سِيذِي زڭْ ؤُجنَّا، ثشَّا ثَاغَارْصْثْ ن وشْمَاضْ ذ ؤُكشُّوضْ ذ يژْرَا ذ ثْعجَّاجْثْ، ؤُشَا ثڒْسحْ ؤُڒَا ذ أَمَانْ إِ إِدْجَانْ ذِي ثَارْيَا.
38 Então, caiu fogo do Senhor , e consumiu o holocausto, e a lenha, e as pedras, e a terra, e ainda lambeu a água que estava no rego.
39 مَارَّا ڒْڭنْسْ إِژْرَا إِ-ث. نِيثْنِي وْضَانْ س ؤُغمْبُوبْ نْسنْ غَارْ ثمُّورْثْ، نَّانْ: ”سِيذِي أَقَا-ث ذ أَربِّي، سِيذِي أَقَا-ث ذ أَربِّي!“
39 O que vendo todo o povo, caiu de rosto em terra e disse: O Senhor é Deus! O Senhor é Deus!
40 إِلِييَا إِنَّا أَسنْ: ”طّْفمْ إِنَابِييّنْ ن بَاعْلْ، وَارْ تّجِّيمْ ؤُڒَا ذ إِجّْ زَّايْسنْ أَذْ يَارْوڒْ.“ طّْفنْ ثنْ، ؤُشَا إِلِييَا إِجَّا إِ-ثنْ أَذْ سّهْوَانْ غَارْ ثغْزَارْثْ ن قِيشُونْ، إِنْغَا إِ-ثنْ ذِينِّي.
40 Disse-lhes Elias: Lançai mão dos profetas de Baal, que nem um deles escape. Lançaram mão deles; e Elias os fez descer ao ribeiro de Quisom e ali os matou.
41 خنِّي إِنَّا إِلِييَا إِ أَخَابْ: ”ڭعّذْ، أشّْ، ثسْوذْ، مَاغَارْ نشّْ أَقَا تّسْڒِيغْ ڒْحسّْ ن إِجّْ ن ؤُشَارْشَارْ ن ونْژَارْ أَطَّاسْ.“
41 Então, disse Elias a Acabe: Sobe, come e bebe, porque já se ouve ruído de abundante chuva.
42 أَخَابْ إِڭعّذْ، حِيمَا أَذْ إِشّْ أَذْ إِسُو ؤُشَا إِڭعّذْ إِلِييَا غَارْ ثْقِيشَّاثْ ن كَارْمِيلْ. إِقُّونْجڒْ خْ ثمُّورْثْ ؤُشَا إِڭَّا ؤُذمْ نّسْ جَارْ إِفَادّنْ نّسْ.
42 Subiu Acabe a comer e a beber; Elias, porém, subiu ao cimo do Carmelo, e, encurvado para a terra, meteu o rosto entre os joelhos,
43 خنِّي إِنَّا إِ ؤُمْسخَّارْ نّسْ: ”ڭعّذْ ؤُشَا خْزَارْ غَارْ ڒبْحَارْ!“ وَانِيثَا إِڭعّذْ، إِخْزَارْ غَارْ ڒَاڭّْوَاجْ، إِنَّا: ”وَارْ تّْوِيڒِيغْ وَالُو!“ إِلِييَا إِنَّا: ”ذْوڒْ-د ثْوَاڒَا نّغْنِيثْ!“، ؤُشَا أَمُّو سبْعَا ن ثْوَاڒَاوِينْ!
43 e disse ao seu moço: Sobe e olha para o lado do mar. Ele subiu, olhou e disse: Não há nada. Então, lhe disse Elias: Volta. E assim por sete vezes.
44 غَارْ ثْوَاڒَا وِيسّْ سبْعَا، إِمْسَارْ، أَقَا إِنَّا: ”خْزَارْ، إِشْثْ ن ثْسيْنُوثْ ثَامژْيَانْثْ، أَمْ ؤُفُوسْ ن إِجّْ ن ورْيَازْ، إِڭعّذْ-د زِي ڒبْحَارْ.“ خنِّي إِنَّا: ”ؤُيُورْ، إِنِي إِ أَخَابْ: ’حزّمْ إِيْسَانْ، هْوَا-د، مَاحنْذْ أَنْژَارْ وَارْ شكْ إِتّطّفْ.“
44 À sétima vez disse: Eis que se levanta do mar uma nuvem pequena como a palma da mão do homem. Então, disse ele: Sobe e dize a Acabe: Aparelha o teu carro e desce, para que a chuva não te detenha.
45 جَارْ ؤُ جَارْ إِبَّارْشنْ ؤُجنَّا س إِسيْنُوثنْ ؤُ س ؤُسمِّيضْ ؤُشَا إِبْذَا ونْژَارْ أَذْ إِوّثْ أَطَّاسْ. خنِّي إِنْيَا أَخَابْ ذڭْ ؤُكَارُّو، إِفّغْ، يُويُورْ غَارْ يَازْرَاعِيلْ.
45 Dentro em pouco, os céus se enegreceram, com nuvens e vento, e caiu grande chuva. Acabe subiu ao carro e foi para Jezreel.
46 ثُوغَا أَفُوسْ ن سِيذِي خْ إِلِييَا. نتَّا إِبْيسْ ثَاعْجِينَّا نّسْ ؤُشَا إِزْوَارْ إِتَّازّڒْ زَّاثْ إِ وُوذمْ ن أَخَابْ أَڒَامِي د-يِيوضْ غَارْ يَازْرَاعِيلْ.
46 A mão do Senhor veio sobre Elias, o qual cingiu os lombos e correu adiante de Acabe, até à entrada de Jezreel.

Ler em outra tradução

Comparar com outra

Estude este capítulo no WhatsApp

Peça à IA da Bíblia Fala para explicar 1 Reis 18, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.