Romanos 9
Tnúhu ní cáháⁿ yǎ ndiǒxí xito cùu uú (MILNT) vs BKJ
1 Te yúhú càháⁿ ndáá‑í chi cùu‑í ɨɨⁿ tée ndècu ndɨhɨ Xítohó Jesucrìstú, te ndècu ndɨhɨ‑í Espíritú Yǎ Ndiǒxí nǔu xíǎⁿ cútnùní iní‑í sá càháⁿ ndáá‑í.
1 Eu digo a verdade em Cristo, eu não minto; a minha consciência também me dá testemunho no Espírito Santo,
2 Te nchaa‑ni nduu nchaa‑ni òré ío ndɨ̀hú iní‑í, te ducaⁿ‑ni ǐo quìde úhú‑xi iní‑í
2 que eu tenho grande pesar e contínua tristeza no meu coração.
3 sá cuèndá nchaa ñáyiu cùu ndɨ mee‑í. Te núu dìcó cúú‑xí ɨ̀ɨⁿ sá chíndèe ñaha xií‑yu nucúndecu váha‑yu núú Yǎ Ndiǒxí ñá, te dàña‑í méè‑í dàcuíta nihnu ñaha Xǐtohó Jesucrìstú nǔu dìcó sá cúú.
3 Porque eu mesmo desejava ser amaldiçoado de Cristo, por meus irmãos, meus parentes segundo a carne;
4 Te nchaa ñáyiu cùu ndɨ mee‑í‑áⁿ cúǔ‑yu ñáyiu isràél, te Yá Ndiǒxí ní cachí‑gá sá cúǔ‑yu déhe‑gá, te ní quide‑gá nàcuáa ní cutnùní iní‑yu sá ǐo càhnu cuu‑gá, te ní cáháⁿ ndáá‑gá núǔ‑yu nàcuáa cada ñaha‑gǎ xií‑yu, te ní xáhaⁿ‑gǎ xii ndíi Moìsés ní chídó tnùní ndíi nàcuáa cadá‑yu cundecú‑yu. Te ní xáhaⁿ‑gǎ xií‑yu nàcuáa cadá‑yu cada càhnu ñahá‑yu xii‑gá, te ní xáhaⁿ tùcu‑gá xií‑yu nchaa nàcuáa cada‑gá ndéé cuèé‑gá.
4 que são israelitas, aos quais pertence a adoção, e a glória, e os pactos, e a entrega da lei, e o serviço de Deus, e as promessas;
5 Te nchaa ñáyiu‑áⁿ cúǔ‑yu ñaní tnáhá nchàa cue tée ní cunuu nǐ xíndecu ndéé sanaha, te dɨu‑ni ñaní tnáhǎ‑yu cùu Xítohó Jesucrìstú Yaá ní tendaha Dǔtú Ndiǒxí ní quixi ñuyíú‑a, te tnàhá‑gá cúú‑gǎ Ndiǒxí te ío cùnuu‑gá, te nchaa nduu nchaa quɨ́ú ǐo càhnu cuu‑gá. Te ducaⁿ na cùnduu.
5 dos quais são os pais, e dos quais, segundo a carne, veio Cristo, que é sobre todos, Deus bendito para sempre. Amém.
6 Te vá càchí‑ó sǎ Yǎ Ndiǒxí ñá túú ní quìde‑gá nchaa nàcuáa ní cachí‑gá cada‑gá cuèndá sá ñà túú sàndáá iní ñáhá dàva ñáyiu isràél xii‑gá. Te sá dúcáⁿ xǐquide davá‑yu te ñá túú quìdé‑yu nàcuáa tàú‑xi cadá‑yu sá cúǔ‑yu ñáyiu isràél. Te ñáyiu ducaⁿ xǐquide‑áⁿ cúǔ‑yu ñáyiu ñá túú cùu cuendá ñáhá Yǎ Ndiǒxí.
6 Não, porém, que a palavra de Deus tenha perdido o seu efeito, porque nem todos os que são de Israel são israelitas.
7 Te cuěi nchaá‑yu cùú‑yu ñaní tnáhá ndǐi Àbrahám dico ñá túú quìdé‑yu nchaa nàcuáa tàú‑xi cunduu cadá‑yu sá cúǔ‑yu ñaní tnáhá ndǐi. Te Yá Ndiǒxí ní xáhaⁿ‑gǎ xii ndíi Àbrahám: “Nchaa cue ñaní tnáhá tě Isàác tée cùu déhe ducuⁿ‑n, mee‑ni cuè ñáyiu‑áⁿ cuu ñaní tnáhá‑n”, duha ní xáhaⁿ‑gǎ xii ndíi Àbrahám.
7 Nem por serem a semente de Abraão, são todos filhos; mas, em Isaque será chamada a tua semente.
8 Te xíǎⁿ cútnùní iní‑ó sǎ ñǎ ncháá ñǎyiu cùu ñaní tnáhá ndǐi Àbrahám cúǔ‑yu ñáyiu cùu cuendá Yǎ Ndiǒxí, chi mee‑ni ñǎyiu sàndáá iní nàcuáa ní cáháⁿ‑gá cada‑gá, ñáyiu‑áⁿ cúú cuèndá‑gá.
8 Isto é: Os que são filhos da carne, estes não são filhos de Deus, mas os filhos da promessa são considerados como semente.
9 Te duha ndùu tnúhu ní xáhaⁿ Yǎ Ndiǒxí xii ndíi Àbrahám: “Sáá nduu te yúhú cada‑í te coo ɨɨⁿ déhe‑n ndɨ̀hɨ ñadɨhɨ́‑n tǎ Sǎrá”, duha ní xáhaⁿ‑gǎ xii ndíi.
9 Porque esta é a palavra da promessa: Por este tempo eu virei, e Sara terá um filho.
10 Te ñá dɨ́ú‑ní xǐǎⁿ ní quìde Yá Ndiǒxí, chi tnàhá ní ndatnúhu‑gá ndɨhɨ ndíi Rèbecá cútnàhá vitna ñùhu úú déhe ndíi ndɨhɨ ndíi Isàác tée ní cuu ñaní tnáhá‑ó nǐ xíndecu ndéé sanaha.
10 E não somente isso, mas também quando Rebeca concebeu de um, de nosso pai Isaque;
11 — ausente —
11 (porque, não tendo os filhos ainda nascido, nem tendo feito algo bom ou mal, para que o propósito de Deus pudesse permanecer segundo a eleição, não por obras, mas por aquele que chama),
12 — ausente —
12 isto foi dito a ela: O mais velho servirá ao mais jovem.
13 — ausente —
13 Como está escrito: Jacó eu tenho amado, mas Esaú eu tenho odiado.
14 ¡Te vá cúú tnàhí cáháⁿ‑ó sǎ Yǎ Ndiǒxí ñá túú quìde váha‑gá sá dúcáⁿ quìde‑gá chi mee‑gǎ ío ndáá quídé‑gǎ!
14 O que diremos então? Há em Deus injustiça? De forma alguma!
15 Te mee‑gǎ ní xáhaⁿ‑gǎ xii ndíi Moìsés: “Cundàhú iní‑í chindee‑ǐ mee‑ni cuè ñáyiu càchí iní‑í”, duha ní xáhaⁿ‑gǎ xii ndíi.
15 Porque ele diz a Moisés: Eu terei misericórdia de quem eu tiver misericórdia, e eu terei compaixão de quem eu tiver compaixão.
16 Te xíǎⁿ cútnùní iní‑ó sǎ cúndàhú iní‑gá ñáyiu chi ducaⁿ cuìní méé‑gǎ cunduu, dico ñá túú cùndahú iní ñáhá‑gǎ xií‑yu cuèndá sá dúcáⁿ cuìní‑yu cada‑gá, te ni ñà túú cùndahú iní ñáhá‑gǎ xií‑yu cuèndá sá ǐo ndùcu ndeé‑yu quìdé‑yu ɨɨⁿ sá quídě‑yu.
16 Assim, pois, não é daquele que quer, nem daquele que corre, mas de Deus, que manifesta misericórdia.
17 Te núú tùtú Yǎ Ndiǒxí càháⁿ‑xi nàcuáa ní xáhaⁿ‑gǎ xii tée ní cuu Faràón tée ní xɨ́ndaha nàcióⁿ Ègiptú, te duha ní xáhaⁿ‑gǎ: “Yúhú ní quide‑í yɨ́ndàha‑n ñáyiu cuèndá cada‑í tɨtnɨ́ núú sǎ cádà‑í núú‑n cuèndá cutnùní iní‑n sǎ ǐo càhnu cuu‑í, te ducaⁿ nchàa ñáyiu ñuyíú cutnùní iní‑yu sá yǔhú cúù‑í Ndiǒxí”, duha ní xáhaⁿ‑gǎ xii tée ní cuu Faràón.
17 Porque a escritura diz a faraó: Para este mesmo propósito eu te levantei; para mostrar o meu poder em ti, e para que o meu nome seja declarado em toda a terra.
18 Te xíǎⁿ cútnùní iní‑ó sǎ Yǎ Ndiǒxí cúndàhú iní‑gá mee‑ni cuè ñáyiu càchí iní méé‑gǎ, te ducaⁿ ndàda díi‑gá iní nchaa ñáyiu càchí iní méé‑gǎ ducaⁿ càda‑gá.
18 Portanto, ele tem misericórdia de quem ele quer ter misericórdia, e endurece a quem quer.
19 Te sá dúhá càháⁿ‑í te dava‑ndo quèsaha‑ndo: “Ná cuèndá Yǎ Ndiǒxí dácàa‑gá cuéchi dɨ́quɨ́ ñǎyiu núu ni ɨ̀ɨ́ⁿ‑yu ñá ndácǔ‑yu quehndé nihnú‑yu cuèndá sá vǎ cádá Yǎ Ndiǒxí nàcuáa cuìní‑gá”, quesaha‑ndo.
19 Tu dirás a mim então: Por que ele ainda achou culpa? Pois quem tem resistido à sua vontade?
20 Te chí cuǎha cuèndá sá dìcó ñáyiu ñuyíú‑a cùu‑ndo te ñá túú ndùu váha‑xi sá nchòhó cáháⁿ‑ndó ɨ̀ɨⁿ tnúhu sá ñà túú ndùu váha sá cúú‑xí Yǎ Ndiǒxí. Te duha na càháⁿ‑í núú‑ndó nàcuáa tecú tnùní‑gá‑ndó nàcuáa ndùu tnúhu càháⁿ‑í. Te ñá túú xìní‑ó sǎ ɨ̀ɨⁿ quɨ́dɨ ñuhu cúñaha‑xi xìi ñáyiu ní cadúha ñaha xìi‑xi: “Ná cuèndá duha ní cadúha ñaha‑n xìi‑í”, cúñaha‑xi.
20 Mas, ó homem, quem és tu, para que contestes a Deus? Dirá a coisa formada ao que a formou: Por que tu me fizeste assim?
21 Chi ñáyiu càdúha nchaa quɨ́dɨ‑áⁿ cuu‑ni cadúha‑yu ndɨhɨ ñuhu cuěi nása na cùnduu quɨ́dɨ cadúha‑yu canehe chìúⁿ‑yu, chi ɨɨⁿ‑ni ñùhu cadúha‑yu quɨ́dɨ cánehe chìúⁿ‑yu ndɨ tnahá nduu sàcóo‑yu vico ndɨhɨ quɨ́dɨ sá cǎnehe chìúⁿ‑yu nduu cùtexínu.
21 Não tem o oleiro poder sobre o barro, para da mesma massa fazer um vaso para honra e outro para desonra?
22 Te dɨu‑ni ducaⁿ quìde Yá Ndiǒxí, chi cuìní‑gá dandòho‑gá ñáyiu ñá túú quìde nchaa nacuáa nduu vétú iní‑gá, te cada‑gá nàcuáa cutnùní iní‑yu sá ǐo càhnu cuu‑gá. Te sa ndècu túha‑ná‑yu sá quɨ̀hɨ́ⁿ‑yu núú ùhú núú ndàhú, te cuěi ducaⁿ dico ío ta quìde cahnu iní‑gá cuáháⁿ.
22 E se Deus, disposto a demonstrar a sua ira e dar a conhecer o seu poder, suportou com muita paciência os vasos da ira, preparados para a destruição,
23 Te ducaⁿ quìde‑gá cuèndá cutnùní iní nchaa ñáyiu ñuyíú sǎ ǐo váha quìde‑gá sá cúú‑xí nchàa nchoo ñáyiu cùndahú iní‑gá, chi ní cachí‑gá sá nchóó cuè ñáyiu cùndahú iní‑gá nduu táhú‑ó cùndecu‑o ndɨhɨ‑gá núú ǐo váha càa ndecu‑gá.
23 para que ele também desse a conhecer as riquezas da sua glória nos vasos de misericórdia, que antes ele já preparou para glória,
24 Te dava nchoo ñǎyiu ní cáháⁿ Yǎ Ndiǒxí cúú‑ó ñǎyiu isràél, te dava‑o cùu‑o ñáyiu ñá túú cùu ñáyiu isràél.
24 até nós, a quem ele chamou, não só dentre os judeus, mas também dentre os gentios?
25 Te ní quee ndáá‑xi nàcuáa ní xáhaⁿ Yǎ Ndiǒxí xii ndíi Òseás tée ní xóo cáháⁿ tnúhu‑gá ndéé sanaha nǐ chídó tnùní ndíi núú tùtú‑gá núú càchí‑xi:
25 Assim como ele também diz em Oseias: Eu os chamarei meu povo, os quais não eram meu povo; e amada à que não era amada.
26 Te dɨu‑ni ñuú núú dúcáⁿ nǐ cachí‑í sá ñà túú ñǎyiu cùu cuendá‑í dɨu‑ni ñuú‑áⁿ coo ñáyiu cuu déhe yúhú Dútú Ndiǒxí Yaá ndécú tǔu andɨu.
26 E acontecerá que, no lugar em que lhes foi dito: Vós não sois meu povo; ali serão chamados filhos do Deus vivo.
27 Te ndíi Chàiá tée ní xóo cáháⁿ tucu tnúhu Yá Ndiǒxí ndéé sanaha nǐ cáháⁿ ndíi cuèndá ñáyiu isràél, te duha ní cachí ndíi: “Cuěi cuéhé víhí ñǎyiu isràél dàtná cuéhé ñuhu cúchí làmár dico sacú‑ni‑yu vá quìní‑yu tnúndòho tnúhu ndàhú.
27 Isaías também clamava acerca de Israel: Ainda que o número dos filhos de Israel seja como a areia do mar, o remanescente será salvo;
28 Te Yá Ndiǒxí ío ndɨ̌hɨ cada‑gá nchaa nàcuáa càháⁿ‑gá ñuyíú”, duha ní cachí ndíi.
28 porque ele concluirá a obra e a abreviará em justiça; porque o Senhor fará breve a obra sobre a terra.
29 Te ní cáháⁿ tucu ndíi nàcuáa cada‑xi ndéé cuèé‑gá, te ní cachí ndíi:
29 E como Isaías disse antes: Se o Senhor Sabaoth não nos tivesse deixado semente, teríamos nos tornado como Sodoma, e teríamos sido feitos semelhante a Gomorra.
30 Te sá cuèndá xíǎⁿ nǔu vitna càchí tnúhu‑í xii‑ndo sǎ cuè ñáyiu ñá túú cùu ñáyiu isràél ñá túú ní nànducu nihnú‑yu nàcuáa cadá‑yu cudɨ̀ú‑yu núú Yǎ Ndiǒxí, dico vitna cùdɨú‑yu núú‑gǎ chi ní sándáá iní‑yu Xítohó Jesucrìstú.
30 O que diremos então? Que os gentios, que não seguiam a justiça, alcançaram justiça, a justiça que é pela fé.
31 Te ñáyiu isràél nchìcúⁿ nihnú‑yu tnúhu sá dánèhé ñáhá xìí‑yu nàcuáa cadá‑yu cudɨ̀ú‑yu núú Yǎ Ndiǒxí dico ñá túú cùdɨú‑yu núú‑gǎ chi ñá ndácǔ‑yu cadá‑yu nchaa nàcuáa càháⁿ‑xi.
31 Mas Israel, que seguia a lei da justiça, não alcançou a lei da justiça.
32 Te ducaⁿ ñà túú cùdɨú‑yu núú Yǎ Ndiǒxí chi ñá túú sàndáá iní‑yu Xítohó Jesucrìstú, te sàni iní‑yu sá sǎ cuèndá mee‑ni nchàa sá quídé mèé‑yu cudɨ̀ú‑yu núú‑gǎ, te sá dúcáⁿ quìdé‑yu te cùú‑yu dàtná ɨɨⁿ ñáyiu nguɨ̌nenu ɨɨⁿ yúú te ndùá‑yu. Te ducaⁿ sǎtnahá‑xi cùú‑yu chi ñá túú cùu váha iní‑yu núú Xǐtohó Jesucrìstú.
32 Por quê? Porque eles não a buscaram pela fé, mas como que pelas obras da lei; pois eles tropeçaram na pedra de tropeço.
33 Te quèe ndáá‑xi nàcuáa ní cáháⁿ Yǎ Ndiǒxí ɨɨⁿ xichi núú tùtú‑gá núú càchí‑xi:
33 Como está escrito: Eis que eu ponho em Sião uma pedra de tropeço, e uma rocha de ofensa; e todo aquele que crer nela não será envergonhado.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Romanos 9, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.