Romanos 11
Tnúhu ní cáháⁿ yǎ ndiǒxí xito cùu uú (MILNT) vs NVI
1 Te cuěi ducaⁿ dico vá càháⁿ‑ó sǎ Yǎ Ndiǒxí dáquèe tɨ́hú‑gǎ ñáyiu isràél chi dɨu‑ni ñáyiu‑áⁿ cúú cuèndá‑gá, chi yúhú tnàhá‑í cúù‑í mei těe isràél, te ñaní tnáhà‑í ní cuu ndíi Àbrahám tée ní xíndecu ndéé sanaha vìhi‑gá, te dɨu‑ni ñaní tnáhà‑í ní cuu tucu ndíi Benjàmín.
1 Pergunto, pois: Acaso Deus rejeitou o seu povo? De maneira nenhuma! Eu mesmo sou israelita, descendente de Abraão, da tribo de Benjamim.
2 Te ndéé sanaha dùcaⁿ ní cachí Yǎ Ndiǒxí sá nchǔhú ñáyiu isràél cúú‑ndɨ̌ ñáyiu cùu cuendá‑gá, te ñá túú dàquee tɨ́hú ñáhá‑gǎ xii‑ndɨ́, te nchòhó sa xìní‑ndó nàcuáa càháⁿ‑xi núú tùtú Yǎ Ndiǒxí núú càchí‑xi nàcuáa ní quide té Èliás ní ndacáⁿ cuéchi‑dé núú‑gǎ cuèndá ñáyiu isràél.
2 Deus não rejeitou o seu povo, o qual de antemão conheceu. Ou vocês não sabem como Elias clamou a Deus contra Israel, conforme diz a Escritura?
3 Te duha ní xáhaⁿ‑dě xii‑gá: “Yòhó Dútú Ndiǒxí, ná nàcani tnúhu‑í núú‑n sǎ nǐ sahní‑yu cue tée càháⁿ tnúhu‑n, te ní dátnànú‑yu núú xìhí quɨtɨ ndùu táhú‑n, te yúhú‑nǎ ní cácu‑í ndécù‑í dico nànducu ñahá‑yu chi tnàhá‑í cuìní‑yu cahni ñàhá‑yu xii‑í”, duha ní xáhaⁿ‑dě xii Yá Ndiǒxí.
3 "Senhor, mataram os teus profetas e derrubaram os teus altares; sou o único que sobrou, e agora estão procurando matar-me".
4 Te Yá Ndiǒxí ní xáhaⁿ‑gǎ xii‑dé: “Sa ní dáquéé dɨ̀ɨⁿ‑í úsá mǐl cue tée cùu cuendá‑í, te ñá túú nèhe‑güedé sá yɨ́ñùhu núú Bàál sá càchí‑yu cùu ndióxǐ‑yu te ñá ndàá sá ndiǒxí cúú‑xí”, duha ní xáhaⁿ‑gǎ xii té Èliás.
4 E qual foi a resposta divina? "Reservei para mim sete mil homens que não dobraram os joelhos diante de Baal".
5 Te ducaⁿ sǎtnahá‑xi cùu vitna chi xǐndecu ñáyiu ní cáháⁿ‑gá ní chìtnahá ñáhá xìi‑gá, te ducaⁿ nǐ quide‑gá chi ní cundàhú iní ñáhá‑gǎ xií‑yu.
5 Assim, hoje também há um remanescente escolhido pela graça.
6 Te ducaⁿ nǐ cáháⁿ ñáhá‑gǎ xií‑yu sá cúndàhú iní ñáhá‑gǎ, te ñá dɨ́ú cuèndá ɨɨⁿ chìuⁿ quidé‑yu ducaⁿ nì cáháⁿ ñáhá‑gǎ xií‑yu, chi núu dìcó cuèndá ɨɨⁿ chìuⁿ quidé‑yu ducaⁿ nì cáháⁿ ñáhá‑gǎ xií‑yu ña, te ñá dɨ́ú‑gǎ sá cúú ìní méé‑gǎ ducaⁿ nì cáháⁿ ñáhá‑gǎ xií‑yu te núu ducaⁿ.
6 E, se é pela graça, já não é mais pelas obras; se fosse, a graça já não seria graça.
7 Te na càchí tnúhu‑í xii‑ndo nàcuáa cùu vitna sá ñǎyiu isràél cuìní‑yu cudɨ̀ú‑yu núú Yǎ Ndiǒxí dico ñá ndácǔ‑yu, dico dava ñáyiu ní cáháⁿ‑gá ñáyiu‑áⁿ cúdɨ̀ú‑yu núú‑gǎ, te ñáyiu ducaⁿ ñà túú cùdɨu núú‑gǎ‑áⁿ ǐo ní cuu sàá iní‑yu núú‑gǎ.
7 Que dizer então? Israel não conseguiu aquilo que tanto buscava, mas os eleitos o obtiveram. Os demais foram endurecidos,
8 Te ní quee ndáá‑xi nàcuáa càháⁿ‑xi núú tùtú Yǎ Ndiǒxí núú càchí‑xi: “Yá Ndiǒxí ní cachí‑gá sá cúǔ‑yu ñáyiu ío nɨɨ dɨ̌quɨ́‑xi, chi cuěi ndèhé‑yu nàcuáa càháⁿ tnúhu‑gá dico ñá cútnùní iní‑yu nàcuáa càháⁿ‑xi, te cuěi ndèdóho‑yu dico ñá túú quěe dɨ́quɨ̌‑yu, te ducaⁿ‑ni quìdé‑yu ndéé vitna”, duha càchí‑xi núú tùtú‑gá.
8 como está escrito: "Deus lhes deu um espírito de atordoamento, olhos para não ver e ouvidos para não ouvir, até o dia de hoje".
9 Te ndíi Dàvií ní cachí ndíi:
9 E Davi diz: "Que a mesa deles se transforme em laço e armadilha, pedra de tropeço e retribuição para eles.
10 Te cùú‑yu ñáyiu ñá túú vědana tècú tnùní, te cùu tucú‑yu dàtná ɨɨⁿ ñáyiu ío ndòho nchido ɨɨⁿ sá věe.
10 Escurençam-se os seus olhos, para que não consigam ver, e suas costas fiquem encurvadas para sempre".
11 Te cuěi ducaⁿ dico vá càchí‑ó sǎ sà dúcáⁿ ñà túú ní quìde ndáá ñáyiu isràél te ní xíta nihnu duúⁿ‑yu, te ñáhá chi sá dúcáⁿ nǐ quidé‑yu te ní ngúndecu ndɨhɨ dava‑gá ñáyiu tnúhu sá càháⁿ nàcuáa naníhí tàhú‑yu, te ñáyiu isràél quiní‑yu nàcuáa naníhí tàhú ñáyiu ñá túú cùu ñáyiu isràél, te tnàhá‑yu cudɨ́ɨ́ ìní‑yu naníhí tàhú‑yu.
11 Novamente pergunto: Acaso tropeçaram para que ficassem caídos? De maneira nenhuma! Ao contrário, por causa da transgressão deles, veio salvação para os gentios, para provocar ciúme em Israel.
12 Te sá dúcáⁿ nǐ quide sàá iní‑yu ñá túú ní quìde ndáá‑yu núú Yǎ Ndiǒxí, te xíǎⁿ ní cuu‑xi ɨɨⁿ sá vǎha sá cúú‑xí ñǎyiu nɨhìí ñuyíú, dico sáá nduu te cada ñáyiu isràél nchaa nàcuáa càháⁿ Yǎ Ndiǒxí, te dàvá‑áⁿ ǐo‑gá váha cuu xii nchaa ñáyiu nɨhìí ñuyíú.
12 Mas se a transgressão deles significa riqueza para o mundo, e o seu fracasso, riqueza para os gentios, quanto mais significará a sua plenitude!
13 Te nchòhó ñáyiu ñá túú cùu ñáyiu isràél càchí tnúhu‑í xii‑ndo sǎ Yǎ Ndiǒxí ní cachí‑gá sá càháⁿ‑í tnúhu‑gá núú‑ndó, te yúhú càchí‑í sá ǐo càhnu cuu chiuⁿ quide‑í.
13 Estou falando a vocês, gentios. Visto que sou apóstolo para os gentios, exalto o meu ministério,
14 Te duha càháⁿ‑í cuèndá sá nǔu cudana ìó dava ñáyiu cùu ndɨ mee‑í cudɨ́ɨ́ ìní‑yu cada váha ñaha Yǎ Ndiǒxí xií‑yu dàtná quídé vǎha ñaha‑gǎ xii‑ndo, te naníhí tàhú‑yu.
14 na esperança de que de alguma forma possa provocar ciúme em meu próprio povo e salvar alguns deles.
15 Te sá cuèndá sá nǐ quee tɨ́hú ñǎyiu isràél ní nacáháⁿ cáhnú ìní tnáhá ñǎyiu nɨhìí ñuyíú ndɨhɨ Yá Ndiǒxí, dico na sàá nduu nùcúndecu váha ñáyiu isràél ndɨhɨ Yá Ndiǒxí, te ío‑gá váha tnahá ñáyiu nɨhìí ñuyíú, te ñáyiu‑áⁿ cada iní‑ó sǎ cúǔ‑yu dàtná ñáyiu ní xíhí, dico dàvá‑áⁿ cada tucu iní‑ó sǎ cúǔ‑yu dàtná ñáyiu ní ndoto chi nucúndecu váha‑yu ndɨhɨ‑gá.
15 Pois se a rejeição deles é a reconciliação do mundo, o que será a sua aceitação, senão vida dentre os mortos?
16 Te núu sá lúhá‑ní ɨ̀ɨⁿ tɨ́lúlú yusaⁿ càváha te dɨu‑ni ducaⁿ càváha nɨhìí. Te núu càváha yóho ɨɨⁿ yutnu te dɨu‑ni ducaⁿ càváha‑xi nɨhìí‑xi. Te dɨu‑ni ducaⁿ sǎtnahá‑xi cùu ñáyiu isràél, chi ñaní tnáhǎ‑yu ní xíndecu ndéé sanaha nǐ cuú‑yu ñáyiu ní cuu cuèndá ñáhá Yǎ Ndiǒxí, te dɨu‑ni ducaⁿ cùu cuendá ñáhá‑gǎ xii mèé‑yu ndéé vitna.
16 Se é santa a parte da massa que é oferecida como primeiros frutos, toda a massa também o é; se a raiz é santa, os ramos também o serão.
17 Te ìó ɨɨⁿ yutnu váha nàni olívú, te dava dité yutnu‑áⁿ nǐ téhndé te ní nucódó dìté yutnu òlívú cùtexínu, te mee‑nǎ yutnu òlívú váha‑áⁿ ǐo váha quìde‑xi nchito dité yutnu òlívú cùtexínu‑áⁿ. Te dité nchaa yutnu òlívú váha‑áⁿ cúú‑xí dàtná ñáyiu isràél, te nchaa dité‑xi sá nǐ téhndé‑áⁿ cúú‑xí dɨ̀u‑ni ñáyiu isràél ñáyiu ñá túú tnàhá tnúhu ndɨhɨ Yá Ndiǒxí. Te dité yutnu òlívú cùtexínu sá nǐ nucódó tnáhá‑ǎⁿ cúú‑xí dàtná ñáyiu ñá túú cùu ñáyiu isràél tnàhá tnúhu ndɨhɨ Yá Ndiǒxí.
17 Se alguns ramos foram cortados, e você, sendo oliveira brava, foi enxertado entre os outros e agora participa da seiva que vem da raiz da oliveira,
18 Te vá cání ìní‑ndó sǎ sà dúcáⁿ ndècu váha‑ndo ndɨ̀hɨ Yá Ndiǒxí te ío cùnuu‑ndo dacúúxí ñǎyiu isràél, te vá dúcáⁿ càni iní‑ndó chi sá cuèndá nchaa ñaní tnáhá ñǎyiu isràél ní xíndecu ndéé sanaha ducaⁿ ndècu váha‑ndo ndɨ̀hɨ Yá Ndiǒxí vitna, te ñá dɨ́ú sǎ cuèndá nchòhó ndécú ndɨ̀hɨ váha ñáyiu‑áⁿ Yǎ Ndiǒxí vitna.
18 não se glorie contra esses ramos. Se o fizer, saiba que não é você quem sustenta a raiz, mas a raiz a você.
19 Te cudana sàni iní‑ndó te càchí‑ndó sǎ ñǎyiu isràél ní quee tɨ́hǔ‑yu cuèndá sá nchòhó nucuɨ́ñɨ́‑ndó nǔǔ‑yu nucúndecu váha‑ndo ndɨ̀hɨ Yá Ndiǒxí.
19 Então você dirá: "Os ramos foram cortados, para que eu fosse enxertado".
20 Te ndáá sá nǐ quee tɨ́hǔ‑yu chi ñá túú ní sàndáá iní ñáhǎ‑yu xii‑gá, te nchòhó ío váha cùu ndecu‑ndo ndɨhɨ‑gá chi ní sándáá iní‑ndó‑gǎ, dico vá càchí‑ndó sǎ ǐo càhnu cuu‑ndo, te ío váha chí cuǎha cuèndá nàcuáa cundecu‑ndo.
20 Está certo. Eles, porém, foram cortados devido à incredulidade, e você permanece pela fé. Não se orgulhe, mas tema.
21 Te cue ñáyiu isràél cúǔ‑yu ñáyiu cùu cuendá‑gá ní cùu te ní dáquéé tɨ̌hú ñáhá‑gǎ xií‑yu cuèndá sá ñà túú ní sàndáá iní ñáhǎ‑yu xii‑gá, te tnàhá nchòhó daquèe tɨ́hú ñáhá‑gǎ xii‑ndo te núu na càda‑ndo datná ní quide ñáyiu‑áⁿ.
21 Pois se Deus não poupou os ramos naturais, também não poupará você.
22 Te chí cádá cuèndá sá Yǎ Ndiǒxí ío váha iní‑gá, dico cùdééⁿ‑gǎ núú nchàa ñáyiu ñá túú sàndáá iní ñáhá xìi‑gá, dico sá cúú‑xí nchòhó cue ñáyiu sàndáá iní ñáhá xìi‑gá chi ío váha iní‑gá. Te ducaⁿ‑ni cùnduu váha iní‑gá sá cúú‑xí‑ndó te núu vá dáñá ndèé‑ndó càda‑ndo nacuáa càháⁿ‑gá cuèndá sá ǐo váha iní‑gá, te núu ñáhá te tnàhá nchòhó quee tɨ́hú‑ndó dàtná ní quee tɨ́hú ñǎyiu isràél, ñáyiu ñá túú ní sàndáá iní ñáhá xìi‑gá.
22 Portanto, considere a bondade e a severidade de Deus: severidade para com aqueles que caíram, mas bondade para com você, desde que permaneça na bondade dele. De outra forma, você também será cortado.
23 Dico núu ñáyiu isràél ñáyiu ní dáquéé tɨ̀hú ñáhá Yǎ Ndiǒxí quɨ́ndáá iní ñáhǎ‑yu xii‑gá te nduu cuèndá ñáhá tùcu‑gá xií‑yu, te ñáyiu‑áⁿ cúǔ‑yu dàtná dava dité yutnu òlívú sá nǐ téhndé te ní nucódó tnáhá tùcu. Te ducaⁿ sǎtnahá‑xi cùú‑yu te núu na quɨ̀ndáá iní ñáhǎ‑yu xii‑gá.
23 E quanto a eles, se não continuarem na incredulidade, serão enxertados, pois Deus é capaz de enxertá-los outra vez.
24 Te nchòhó cúú‑ndó dàtná nchaa dité yutnu òlívú cùtexínu, chi ñá dɨ́ú ñǎyiu isràél cúú‑ndó, te dité nchaa yutnu òlívú cùtexínu‑áⁿ nǐ nucódó‑xi núú dìté yutnu òlívú váha‑áⁿ. Te yáchí‑gá nucúndecu váha ñáyiu isràél ndɨhɨ Yá Ndiǒxí, chi cùú‑yu dàtná nchaa dité yutnu òlívú váha sá nǐ téhndé te ní nucódó tnáhá tùcu. Te ducaⁿ sǎtnahá‑xi cùú‑yu te núu na quɨ̀ndáá iní ñáhǎ‑yu xii‑gá.
24 Afinal de contas, se você foi cortado de uma oliveira brava por natureza e, de maneira antinatural, foi enxertado numa oliveira cultivada, quanto mais serão enxertados os ramos naturais em sua própria oliveira?
25 Te nchòhó ñáyiu ndècu ndɨhɨ‑í ichi Xítohó Jesucrìstú, na càchí tnúhu‑í xii‑ndo ɨ̀ɨⁿ tnúhu ndùu yuhu ni cuu, cuèndá sá vǎ cání ìní‑ndó sǎ ǐo‑gá váha sàá dɨ́quɨ́‑ndó dàcúúxí ñǎyiu isràél, chi dava ñáyiu isràél cúú sàá iní‑yu núú Yǎ Ndiǒxí nɨni na ndɨ̀hɨ ñáyiu ní cachí Yǎ Ndiǒxí ngúndecu váha ndɨhɨ ñàhá‑yu xii‑gá, ñáyiu ñá túú cùu ñáyiu isràél.
25 Irmãos, não quero que ignorem este mistério, para que não se tornem presunçosos: Israel experimentou um endurecimento em parte, até que chegasse a plenitude dos gentios.
26 Te nduu na ndɨ̀hɨ ñáyiu‑áⁿ ngǔndecu váha‑yu ndɨhɨ Yá Ndiǒxí, te dàvá‑áⁿ naníhí tàhú ñáyiu isràél chi quee ndáá‑xi nàcuáa càháⁿ Yǎ Ndiǒxí núú tùtú‑gá núú càchí‑xi:
26 E assim todo o Israel será salvo, como está escrito: "Virá de Sião o redentor que desviará de Jacó a impiedade.
27 Te yúhú cada càhnu iní‑í nchaa cuéchi ñáyiu isràél, chi cada‑í dàtná ní cachí‑í ndéé sanaha.
27 E esta é a minha aliança com eles quando eu remover os seus pecados".
28 Te sá cuèndá tnúhu sá càháⁿ nàcuáa naníhí tàhú‑ó xíǎⁿ cúú ǔhú iní ñáyiu isràél Yǎ Ndiǒxí, te sá dúcáⁿ quìdé‑yu xíǎⁿ nchòhó ní níhí‑ndó tnǔhu sá càháⁿ nàcuáa naníhí tàhú‑ndó. Te ní cachí Yǎ Ndiǒxí sá ñǎyiu isràél cuu cuèndá‑gá, te cùu iní ñáhá‑ní‑gǎ xií‑yu, te ducaⁿ quìde‑gá chi ducaⁿ nǐ xáhaⁿ‑gǎ xii cue ñaní tnáhǎ‑yu ní xíndecu ndéé sanaha.
28 Quanto ao evangelho, eles são inimigos por causa de vocês; mas quanto à eleição, são amados por causa dos patriarcas,
29 Te Yá Ndiǒxí ñá túú ndùu úhú iní‑gá ɨɨⁿ sá táxí‑gǎ, te ni ñà túú ndìxi cuéchi iní‑gá sá càháⁿ ñáhá‑gǎ xii‑o.
29 pois os dons e o chamado de Deus são irrevogáveis.
30 Te nchòhó chi ñá túú sàndáá iní‑ndó Yǎ Ndiǒxí ní cùu, dico vitna nɨni ñà túú sàndáá iní ñáhá ñǎyiu isràél xii‑gá, te ní cundàhú iní ñáhá‑gǎ ní dácǎcu nihnu ñaha‑gǎ xii‑ndo nǔú ùhú núú ndàhú.
30 Assim como vocês, que antes eram desobedientes a Deus mas agora receberam misericórdia, graças à desobediência deles,
31 Te vitna quìdé‑yu dàtná ní xóo cada nchòhó cútnàhá ñá túú ní xǒo quɨndáá iní‑ndó‑gǎ. Dico sáá nduu te natuha ñàhá‑yu xii‑gá te dàcácu nihnu ñaha‑gǎ xií‑yu sá cúndàhú iní ñáhá‑gǎ dàtná ní quide ñaha‑gǎ xii nchòhó.
31 assim também agora eles se tornaram desobedientes, a fim de que também recebam agora misericórdia, graças à misericórdia de Deus para com vocês.
32 Te Yá Ndiǒxí ní dáñá‑gǎ sá dúcáⁿ cùnduu saá iní nchaa ñáyiu cuèndá cuìní‑gá cundàhú iní ñáhá‑gǎ xií‑yu.
32 Pois Deus colocou todos sob a desobediência, para exercer misericórdia para com todos.
33 Te súúní vǎha quìde ñaha Yá Ndiǒxí xii‑o, te ío váha xìní‑gá nchaa cuěi sá ìó andɨu te cuěi sá ìó ñuyíú‑a, te ducaⁿ ǐo váha sàá nchaa sá xìní tnùní‑gá. Te ñá ndácú‑ó cùtnuní iní‑ó nǎ cúú nchàa sá sání ìní‑gá cada‑gá, te ni ñǎ ndácú‑ó cùtnuní iní‑ó nàcuáa ndùu cuendá nchaa sá quídé‑gǎ.
33 Ó profundidade da riqueza da sabedoria e do conhecimento de Deus! Quão insondáveis são os seus juízos, e inescrutáveis os seus caminhos!
34 Te núú tùtú‑gá càchí‑xi: “Vá yǒo ɨɨⁿ cùtnuní iní‑xi nàcuáa sàni iní Yǎ Ndiǒxí, te ni vǎ yǒo ɨɨⁿ ndàcu dacahu iní ñáhá xìi‑gá nàcuáa cáháⁿ‑gá.
34 "Quem conheceu a mente do Senhor? Ou quem foi seu conselheiro? "
35 Te Yá Ndiǒxí ñá túú quìde yica iní‑gá cada‑gá sá vǎha sá cúú‑xí ñǎyiu cuèndá ɨɨⁿ sá sǎñàhá‑yu xii‑gá chi ñá túú dùcaⁿ quide‑gá”, duha càchí‑xi núú tùtú‑gá.
35 "Quem primeiro lhe deu, para que ele o recompense? "
36 Te ducaⁿ chi mee Yǎ Ndiǒxí ní taxi ndecu‑gá nchaandɨ túhú sá ìó ñuyíú, te dɨu‑ni mee‑gǎ táxí tnùní‑gá nchaa sá nǐ taxi ndecu‑gá, te nchaa cùu‑xi cuendá‑gá. Te vitna chí ná càchí‑ó sǎ ǐo càhnu cuu‑gá nɨ caa nɨ quɨ́hɨ́ⁿ. Te ducaⁿ na cùnduu.
36 Pois dele, por ele e para ele são todas as coisas. A ele seja a glória para sempre! Amém.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Romanos 11, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.