Romanos 11
Tnúhu ní cáháⁿ yǎ ndiǒxí xito cùu uú (MILNT) vs ACF
1 Te cuěi ducaⁿ dico vá càháⁿ‑ó sǎ Yǎ Ndiǒxí dáquèe tɨ́hú‑gǎ ñáyiu isràél chi dɨu‑ni ñáyiu‑áⁿ cúú cuèndá‑gá, chi yúhú tnàhá‑í cúù‑í mei těe isràél, te ñaní tnáhà‑í ní cuu ndíi Àbrahám tée ní xíndecu ndéé sanaha vìhi‑gá, te dɨu‑ni ñaní tnáhà‑í ní cuu tucu ndíi Benjàmín.
1 Digo, pois: Porventura rejeitou Deus o seu povo? De modo nenhum; porque também eu sou israelita, da descendência de Abraão, da tribo de Benjamim.
2 Te ndéé sanaha dùcaⁿ ní cachí Yǎ Ndiǒxí sá nchǔhú ñáyiu isràél cúú‑ndɨ̌ ñáyiu cùu cuendá‑gá, te ñá túú dàquee tɨ́hú ñáhá‑gǎ xii‑ndɨ́, te nchòhó sa xìní‑ndó nàcuáa càháⁿ‑xi núú tùtú Yǎ Ndiǒxí núú càchí‑xi nàcuáa ní quide té Èliás ní ndacáⁿ cuéchi‑dé núú‑gǎ cuèndá ñáyiu isràél.
2 Deus não rejeitou o seu povo, que antes conheceu. Ou não sabeis o que a Escritura diz de Elias, como fala a Deus contra Israel, dizendo:
3 Te duha ní xáhaⁿ‑dě xii‑gá: “Yòhó Dútú Ndiǒxí, ná nàcani tnúhu‑í núú‑n sǎ nǐ sahní‑yu cue tée càháⁿ tnúhu‑n, te ní dátnànú‑yu núú xìhí quɨtɨ ndùu táhú‑n, te yúhú‑nǎ ní cácu‑í ndécù‑í dico nànducu ñahá‑yu chi tnàhá‑í cuìní‑yu cahni ñàhá‑yu xii‑í”, duha ní xáhaⁿ‑dě xii Yá Ndiǒxí.
3 Senhor, mataram os teus profetas, e derribaram os teus altares; e só eu fiquei, e buscam a minha alma?
4 Te Yá Ndiǒxí ní xáhaⁿ‑gǎ xii‑dé: “Sa ní dáquéé dɨ̀ɨⁿ‑í úsá mǐl cue tée cùu cuendá‑í, te ñá túú nèhe‑güedé sá yɨ́ñùhu núú Bàál sá càchí‑yu cùu ndióxǐ‑yu te ñá ndàá sá ndiǒxí cúú‑xí”, duha ní xáhaⁿ‑gǎ xii té Èliás.
4 Mas que lhe diz a resposta divina? Reservei para mim sete mil homens, que não dobraram os joelhos a Baal.
5 Te ducaⁿ sǎtnahá‑xi cùu vitna chi xǐndecu ñáyiu ní cáháⁿ‑gá ní chìtnahá ñáhá xìi‑gá, te ducaⁿ nǐ quide‑gá chi ní cundàhú iní ñáhá‑gǎ xií‑yu.
5 Assim, pois, também agora neste tempo ficou um remanescente, segundo a eleição da graça.
6 Te ducaⁿ nǐ cáháⁿ ñáhá‑gǎ xií‑yu sá cúndàhú iní ñáhá‑gǎ, te ñá dɨ́ú cuèndá ɨɨⁿ chìuⁿ quidé‑yu ducaⁿ nì cáháⁿ ñáhá‑gǎ xií‑yu, chi núu dìcó cuèndá ɨɨⁿ chìuⁿ quidé‑yu ducaⁿ nì cáháⁿ ñáhá‑gǎ xií‑yu ña, te ñá dɨ́ú‑gǎ sá cúú ìní méé‑gǎ ducaⁿ nì cáháⁿ ñáhá‑gǎ xií‑yu te núu ducaⁿ.
6 Mas se é por graça, já não é pelas obras; de outra maneira, a graça já não é graça. Se, porém, é pelas obras, já não é mais graça; de outra maneira a obra já não é obra.
7 Te na càchí tnúhu‑í xii‑ndo nàcuáa cùu vitna sá ñǎyiu isràél cuìní‑yu cudɨ̀ú‑yu núú Yǎ Ndiǒxí dico ñá ndácǔ‑yu, dico dava ñáyiu ní cáháⁿ‑gá ñáyiu‑áⁿ cúdɨ̀ú‑yu núú‑gǎ, te ñáyiu ducaⁿ ñà túú cùdɨu núú‑gǎ‑áⁿ ǐo ní cuu sàá iní‑yu núú‑gǎ.
7 Pois quê? O que Israel buscava não o alcançou; mas os eleitos o alcançaram, e os outros foram endurecidos.
8 Te ní quee ndáá‑xi nàcuáa càháⁿ‑xi núú tùtú Yǎ Ndiǒxí núú càchí‑xi: “Yá Ndiǒxí ní cachí‑gá sá cúǔ‑yu ñáyiu ío nɨɨ dɨ̌quɨ́‑xi, chi cuěi ndèhé‑yu nàcuáa càháⁿ tnúhu‑gá dico ñá cútnùní iní‑yu nàcuáa càháⁿ‑xi, te cuěi ndèdóho‑yu dico ñá túú quěe dɨ́quɨ̌‑yu, te ducaⁿ‑ni quìdé‑yu ndéé vitna”, duha càchí‑xi núú tùtú‑gá.
8 Como está escrito: Deus lhes deu espírito de profundo sono, olhos para não verem, e ouvidos para não ouvirem, até ao dia de hoje.
9 Te ndíi Dàvií ní cachí ndíi:
9 E Davi diz: Torne-se-lhes a sua mesa em laço, e em armadilha, E em tropeço, por sua retribuição;
10 Te cùú‑yu ñáyiu ñá túú vědana tècú tnùní, te cùu tucú‑yu dàtná ɨɨⁿ ñáyiu ío ndòho nchido ɨɨⁿ sá věe.
10 Escureçam-se-lhes os olhos para não verem, E encurvem-se-lhes continuamente as costas.
11 Te cuěi ducaⁿ dico vá càchí‑ó sǎ sà dúcáⁿ ñà túú ní quìde ndáá ñáyiu isràél te ní xíta nihnu duúⁿ‑yu, te ñáhá chi sá dúcáⁿ nǐ quidé‑yu te ní ngúndecu ndɨhɨ dava‑gá ñáyiu tnúhu sá càháⁿ nàcuáa naníhí tàhú‑yu, te ñáyiu isràél quiní‑yu nàcuáa naníhí tàhú ñáyiu ñá túú cùu ñáyiu isràél, te tnàhá‑yu cudɨ́ɨ́ ìní‑yu naníhí tàhú‑yu.
11 Digo, pois: Porventura tropeçaram, para que caíssem? De modo nenhum, mas pela sua queda veio a salvação aos gentios, para os incitar à emulação.
12 Te sá dúcáⁿ nǐ quide sàá iní‑yu ñá túú ní quìde ndáá‑yu núú Yǎ Ndiǒxí, te xíǎⁿ ní cuu‑xi ɨɨⁿ sá vǎha sá cúú‑xí ñǎyiu nɨhìí ñuyíú, dico sáá nduu te cada ñáyiu isràél nchaa nàcuáa càháⁿ Yǎ Ndiǒxí, te dàvá‑áⁿ ǐo‑gá váha cuu xii nchaa ñáyiu nɨhìí ñuyíú.
12 E se a sua queda é a riqueza do mundo, e a sua diminuição a riqueza dos gentios, quanto mais a sua plenitude!
13 Te nchòhó ñáyiu ñá túú cùu ñáyiu isràél càchí tnúhu‑í xii‑ndo sǎ Yǎ Ndiǒxí ní cachí‑gá sá càháⁿ‑í tnúhu‑gá núú‑ndó, te yúhú càchí‑í sá ǐo càhnu cuu chiuⁿ quide‑í.
13 Porque convosco falo, gentios, que, enquanto for apóstolo dos gentios, exalto o meu ministério;
14 Te duha càháⁿ‑í cuèndá sá nǔu cudana ìó dava ñáyiu cùu ndɨ mee‑í cudɨ́ɨ́ ìní‑yu cada váha ñaha Yǎ Ndiǒxí xií‑yu dàtná quídé vǎha ñaha‑gǎ xii‑ndo, te naníhí tàhú‑yu.
14 Para ver se de alguma maneira posso incitar à emulação os da minha carne e salvar alguns deles.
15 Te sá cuèndá sá nǐ quee tɨ́hú ñǎyiu isràél ní nacáháⁿ cáhnú ìní tnáhá ñǎyiu nɨhìí ñuyíú ndɨhɨ Yá Ndiǒxí, dico na sàá nduu nùcúndecu váha ñáyiu isràél ndɨhɨ Yá Ndiǒxí, te ío‑gá váha tnahá ñáyiu nɨhìí ñuyíú, te ñáyiu‑áⁿ cada iní‑ó sǎ cúǔ‑yu dàtná ñáyiu ní xíhí, dico dàvá‑áⁿ cada tucu iní‑ó sǎ cúǔ‑yu dàtná ñáyiu ní ndoto chi nucúndecu váha‑yu ndɨhɨ‑gá.
15 Porque, se a sua rejeição é a reconciliação do mundo, qual será a sua admissão, senão a vida dentre os mortos?
16 Te núu sá lúhá‑ní ɨ̀ɨⁿ tɨ́lúlú yusaⁿ càváha te dɨu‑ni ducaⁿ càváha nɨhìí. Te núu càváha yóho ɨɨⁿ yutnu te dɨu‑ni ducaⁿ càváha‑xi nɨhìí‑xi. Te dɨu‑ni ducaⁿ sǎtnahá‑xi cùu ñáyiu isràél, chi ñaní tnáhǎ‑yu ní xíndecu ndéé sanaha nǐ cuú‑yu ñáyiu ní cuu cuèndá ñáhá Yǎ Ndiǒxí, te dɨu‑ni ducaⁿ cùu cuendá ñáhá‑gǎ xii mèé‑yu ndéé vitna.
16 E, se as primícias são santas, também a massa o é; se a raiz é santa, também os ramos o são.
17 Te ìó ɨɨⁿ yutnu váha nàni olívú, te dava dité yutnu‑áⁿ nǐ téhndé te ní nucódó dìté yutnu òlívú cùtexínu, te mee‑nǎ yutnu òlívú váha‑áⁿ ǐo váha quìde‑xi nchito dité yutnu òlívú cùtexínu‑áⁿ. Te dité nchaa yutnu òlívú váha‑áⁿ cúú‑xí dàtná ñáyiu isràél, te nchaa dité‑xi sá nǐ téhndé‑áⁿ cúú‑xí dɨ̀u‑ni ñáyiu isràél ñáyiu ñá túú tnàhá tnúhu ndɨhɨ Yá Ndiǒxí. Te dité yutnu òlívú cùtexínu sá nǐ nucódó tnáhá‑ǎⁿ cúú‑xí dàtná ñáyiu ñá túú cùu ñáyiu isràél tnàhá tnúhu ndɨhɨ Yá Ndiǒxí.
17 E se alguns dos ramos foram quebrados, e tu, sendo zambujeiro, foste enxertado em lugar deles, e feito participante da raiz e da seiva da oliveira,
18 Te vá cání ìní‑ndó sǎ sà dúcáⁿ ndècu váha‑ndo ndɨ̀hɨ Yá Ndiǒxí te ío cùnuu‑ndo dacúúxí ñǎyiu isràél, te vá dúcáⁿ càni iní‑ndó chi sá cuèndá nchaa ñaní tnáhá ñǎyiu isràél ní xíndecu ndéé sanaha ducaⁿ ndècu váha‑ndo ndɨ̀hɨ Yá Ndiǒxí vitna, te ñá dɨ́ú sǎ cuèndá nchòhó ndécú ndɨ̀hɨ váha ñáyiu‑áⁿ Yǎ Ndiǒxí vitna.
18 Não te glories contra os ramos; e, se contra eles te gloriares, não és tu que sustentas a raiz, mas a raiz a ti.
19 Te cudana sàni iní‑ndó te càchí‑ndó sǎ ñǎyiu isràél ní quee tɨ́hǔ‑yu cuèndá sá nchòhó nucuɨ́ñɨ́‑ndó nǔǔ‑yu nucúndecu váha‑ndo ndɨ̀hɨ Yá Ndiǒxí.
19 Dirás, pois: Os ramos foram quebrados, para que eu fosse enxertado.
20 Te ndáá sá nǐ quee tɨ́hǔ‑yu chi ñá túú ní sàndáá iní ñáhǎ‑yu xii‑gá, te nchòhó ío váha cùu ndecu‑ndo ndɨhɨ‑gá chi ní sándáá iní‑ndó‑gǎ, dico vá càchí‑ndó sǎ ǐo càhnu cuu‑ndo, te ío váha chí cuǎha cuèndá nàcuáa cundecu‑ndo.
20 Está bem; pela sua incredulidade foram quebrados, e tu estás em pé pela fé. Então não te ensoberbeças, mas teme.
21 Te cue ñáyiu isràél cúǔ‑yu ñáyiu cùu cuendá‑gá ní cùu te ní dáquéé tɨ̌hú ñáhá‑gǎ xií‑yu cuèndá sá ñà túú ní sàndáá iní ñáhǎ‑yu xii‑gá, te tnàhá nchòhó daquèe tɨ́hú ñáhá‑gǎ xii‑ndo te núu na càda‑ndo datná ní quide ñáyiu‑áⁿ.
21 Porque, se Deus não poupou os ramos naturais, teme que não te poupe a ti também.
22 Te chí cádá cuèndá sá Yǎ Ndiǒxí ío váha iní‑gá, dico cùdééⁿ‑gǎ núú nchàa ñáyiu ñá túú sàndáá iní ñáhá xìi‑gá, dico sá cúú‑xí nchòhó cue ñáyiu sàndáá iní ñáhá xìi‑gá chi ío váha iní‑gá. Te ducaⁿ‑ni cùnduu váha iní‑gá sá cúú‑xí‑ndó te núu vá dáñá ndèé‑ndó càda‑ndo nacuáa càháⁿ‑gá cuèndá sá ǐo váha iní‑gá, te núu ñáhá te tnàhá nchòhó quee tɨ́hú‑ndó dàtná ní quee tɨ́hú ñǎyiu isràél, ñáyiu ñá túú ní sàndáá iní ñáhá xìi‑gá.
22 Considera, pois, a bondade e a severidade de Deus: para com os que caíram, severidade; mas para contigo, benignidade, se permaneceres na sua benignidade; de outra maneira também tu serás cortado.
23 Dico núu ñáyiu isràél ñáyiu ní dáquéé tɨ̀hú ñáhá Yǎ Ndiǒxí quɨ́ndáá iní ñáhǎ‑yu xii‑gá te nduu cuèndá ñáhá tùcu‑gá xií‑yu, te ñáyiu‑áⁿ cúǔ‑yu dàtná dava dité yutnu òlívú sá nǐ téhndé te ní nucódó tnáhá tùcu. Te ducaⁿ sǎtnahá‑xi cùú‑yu te núu na quɨ̀ndáá iní ñáhǎ‑yu xii‑gá.
23 E também eles, se não permanecerem na incredulidade, serão enxertados; porque poderoso é Deus para os tornar a enxertar.
24 Te nchòhó cúú‑ndó dàtná nchaa dité yutnu òlívú cùtexínu, chi ñá dɨ́ú ñǎyiu isràél cúú‑ndó, te dité nchaa yutnu òlívú cùtexínu‑áⁿ nǐ nucódó‑xi núú dìté yutnu òlívú váha‑áⁿ. Te yáchí‑gá nucúndecu váha ñáyiu isràél ndɨhɨ Yá Ndiǒxí, chi cùú‑yu dàtná nchaa dité yutnu òlívú váha sá nǐ téhndé te ní nucódó tnáhá tùcu. Te ducaⁿ sǎtnahá‑xi cùú‑yu te núu na quɨ̀ndáá iní ñáhǎ‑yu xii‑gá.
24 Porque, se tu foste cortado do natural zambujeiro e, contra a natureza, enxertado na boa oliveira, quanto mais esses, que são naturais, serão enxertados na sua própria oliveira!
25 Te nchòhó ñáyiu ndècu ndɨhɨ‑í ichi Xítohó Jesucrìstú, na càchí tnúhu‑í xii‑ndo ɨ̀ɨⁿ tnúhu ndùu yuhu ni cuu, cuèndá sá vǎ cání ìní‑ndó sǎ ǐo‑gá váha sàá dɨ́quɨ́‑ndó dàcúúxí ñǎyiu isràél, chi dava ñáyiu isràél cúú sàá iní‑yu núú Yǎ Ndiǒxí nɨni na ndɨ̀hɨ ñáyiu ní cachí Yǎ Ndiǒxí ngúndecu váha ndɨhɨ ñàhá‑yu xii‑gá, ñáyiu ñá túú cùu ñáyiu isràél.
25 Porque não quero, irmãos, que ignoreis este segredo (para que não presumais de vós mesmos): que o endurecimento veio em parte sobre Israel, até que a plenitude dos gentios haja entrado.
26 Te nduu na ndɨ̀hɨ ñáyiu‑áⁿ ngǔndecu váha‑yu ndɨhɨ Yá Ndiǒxí, te dàvá‑áⁿ naníhí tàhú ñáyiu isràél chi quee ndáá‑xi nàcuáa càháⁿ Yǎ Ndiǒxí núú tùtú‑gá núú càchí‑xi:
26 E assim todo o Israel será salvo, como está escrito: De Sião virá o Libertador, E desviará de Jacó as impiedades.
27 Te yúhú cada càhnu iní‑í nchaa cuéchi ñáyiu isràél, chi cada‑í dàtná ní cachí‑í ndéé sanaha.
27 E esta será a minha aliança com eles, Quando eu tirar os seus pecados.
28 Te sá cuèndá tnúhu sá càháⁿ nàcuáa naníhí tàhú‑ó xíǎⁿ cúú ǔhú iní ñáyiu isràél Yǎ Ndiǒxí, te sá dúcáⁿ quìdé‑yu xíǎⁿ nchòhó ní níhí‑ndó tnǔhu sá càháⁿ nàcuáa naníhí tàhú‑ndó. Te ní cachí Yǎ Ndiǒxí sá ñǎyiu isràél cuu cuèndá‑gá, te cùu iní ñáhá‑ní‑gǎ xií‑yu, te ducaⁿ quìde‑gá chi ducaⁿ nǐ xáhaⁿ‑gǎ xii cue ñaní tnáhǎ‑yu ní xíndecu ndéé sanaha.
28 Assim que, quanto ao evangelho, são inimigos por causa de vós; mas, quanto à eleição, amados por causa dos pais.
29 Te Yá Ndiǒxí ñá túú ndùu úhú iní‑gá ɨɨⁿ sá táxí‑gǎ, te ni ñà túú ndìxi cuéchi iní‑gá sá càháⁿ ñáhá‑gǎ xii‑o.
29 Porque os dons e a vocação de Deus são sem arrependimento.
30 Te nchòhó chi ñá túú sàndáá iní‑ndó Yǎ Ndiǒxí ní cùu, dico vitna nɨni ñà túú sàndáá iní ñáhá ñǎyiu isràél xii‑gá, te ní cundàhú iní ñáhá‑gǎ ní dácǎcu nihnu ñaha‑gǎ xii‑ndo nǔú ùhú núú ndàhú.
30 Porque assim como vós também antigamente fostes desobedientes a Deus, mas agora alcançastes misericórdia pela desobediência deles,
31 Te vitna quìdé‑yu dàtná ní xóo cada nchòhó cútnàhá ñá túú ní xǒo quɨndáá iní‑ndó‑gǎ. Dico sáá nduu te natuha ñàhá‑yu xii‑gá te dàcácu nihnu ñaha‑gǎ xií‑yu sá cúndàhú iní ñáhá‑gǎ dàtná ní quide ñaha‑gǎ xii nchòhó.
31 Assim também estes agora foram desobedientes, para também alcançarem misericórdia pela misericórdia a vós demonstrada.
32 Te Yá Ndiǒxí ní dáñá‑gǎ sá dúcáⁿ cùnduu saá iní nchaa ñáyiu cuèndá cuìní‑gá cundàhú iní ñáhá‑gǎ xií‑yu.
32 Porque Deus encerrou a todos debaixo da desobediência, para com todos usar de misericórdia.
33 Te súúní vǎha quìde ñaha Yá Ndiǒxí xii‑o, te ío váha xìní‑gá nchaa cuěi sá ìó andɨu te cuěi sá ìó ñuyíú‑a, te ducaⁿ ǐo váha sàá nchaa sá xìní tnùní‑gá. Te ñá ndácú‑ó cùtnuní iní‑ó nǎ cúú nchàa sá sání ìní‑gá cada‑gá, te ni ñǎ ndácú‑ó cùtnuní iní‑ó nàcuáa ndùu cuendá nchaa sá quídé‑gǎ.
33 Ó profundidade das riquezas, tanto da sabedoria, como da ciência de Deus! Quão insondáveis são os seus juízos, e quão inescrutáveis os seus caminhos!
34 Te núú tùtú‑gá càchí‑xi: “Vá yǒo ɨɨⁿ cùtnuní iní‑xi nàcuáa sàni iní Yǎ Ndiǒxí, te ni vǎ yǒo ɨɨⁿ ndàcu dacahu iní ñáhá xìi‑gá nàcuáa cáháⁿ‑gá.
34 Por que quem compreendeu a mente do Senhor? ou quem foi seu conselheiro?
35 Te Yá Ndiǒxí ñá túú quìde yica iní‑gá cada‑gá sá vǎha sá cúú‑xí ñǎyiu cuèndá ɨɨⁿ sá sǎñàhá‑yu xii‑gá chi ñá túú dùcaⁿ quide‑gá”, duha càchí‑xi núú tùtú‑gá.
35 Ou quem lhe deu primeiro a ele, para que lhe seja recompensado?
36 Te ducaⁿ chi mee Yǎ Ndiǒxí ní taxi ndecu‑gá nchaandɨ túhú sá ìó ñuyíú, te dɨu‑ni mee‑gǎ táxí tnùní‑gá nchaa sá nǐ taxi ndecu‑gá, te nchaa cùu‑xi cuendá‑gá. Te vitna chí ná càchí‑ó sǎ ǐo càhnu cuu‑gá nɨ caa nɨ quɨ́hɨ́ⁿ. Te ducaⁿ na cùnduu.
36 Porque dele e por ele, e para ele, são todas as coisas; glória, pois, a ele eternamente. Amém.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Romanos 11, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.