Romanos 11

Tnúhu ní cáháⁿ yǎ ndiǒxí xito cùu uú (MILNT) vs ARA

Sair da comparação
ARA Almeida Revista e Atualizada 1993
1 Te cuěi ducaⁿ dico vá càháⁿ‑ó sǎ Yǎ Ndiǒxí dáquèe tɨ́hú‑gǎ ñáyiu isràél chi dɨu‑ni ñáyiu‑áⁿ cúú cuèndá‑gá, chi yúhú tnàhá‑í cúù‑í mei těe isràél, te ñaní tnáhà‑í ní cuu ndíi Àbrahám tée ní xíndecu ndéé sanaha vìhi‑gá, te dɨu‑ni ñaní tnáhà‑í ní cuu tucu ndíi Benjàmín.
1 Pergunto, pois: terá Deus, porventura, rejeitado o seu povo? De modo nenhum! Porque eu também sou israelita da descendência de Abraão, da tribo de Benjamim.
2 Te ndéé sanaha dùcaⁿ ní cachí Yǎ Ndiǒxí sá nchǔhú ñáyiu isràél cúú‑ndɨ̌ ñáyiu cùu cuendá‑gá, te ñá túú dàquee tɨ́hú ñáhá‑gǎ xii‑ndɨ́, te nchòhó sa xìní‑ndó nàcuáa càháⁿ‑xi núú tùtú Yǎ Ndiǒxí núú càchí‑xi nàcuáa ní quide té Èliás ní ndacáⁿ cuéchi‑dé núú‑gǎ cuèndá ñáyiu isràél.
2 Deus não rejeitou o seu povo, a quem de antemão conheceu. Ou não sabeis o que a Escritura refere a respeito de Elias, como insta perante Deus contra Israel, dizendo:
3 Te duha ní xáhaⁿ‑dě xii‑gá: “Yòhó Dútú Ndiǒxí, ná nàcani tnúhu‑í núú‑n sǎ nǐ sahní‑yu cue tée càháⁿ tnúhu‑n, te ní dátnànú‑yu núú xìhí quɨtɨ ndùu táhú‑n, te yúhú‑nǎ ní cácu‑í ndécù‑í dico nànducu ñahá‑yu chi tnàhá‑í cuìní‑yu cahni ñàhá‑yu xii‑í”, duha ní xáhaⁿ‑dě xii Yá Ndiǒxí.
3 Senhor, mataram os teus profetas, arrasaram os teus altares, e só eu fiquei, e procuram tirar-me a vida.
4 Te Yá Ndiǒxí ní xáhaⁿ‑gǎ xii‑dé: “Sa ní dáquéé dɨ̀ɨⁿ‑í úsá mǐl cue tée cùu cuendá‑í, te ñá túú nèhe‑güedé sá yɨ́ñùhu núú Bàál sá càchí‑yu cùu ndióxǐ‑yu te ñá ndàá sá ndiǒxí cúú‑xí”, duha ní xáhaⁿ‑gǎ xii té Èliás.
4 Que lhe disse, porém, a resposta divina? Reservei para mim sete mil homens, que não dobraram os joelhos diante de Baal.
5 Te ducaⁿ sǎtnahá‑xi cùu vitna chi xǐndecu ñáyiu ní cáháⁿ‑gá ní chìtnahá ñáhá xìi‑gá, te ducaⁿ nǐ quide‑gá chi ní cundàhú iní ñáhá‑gǎ xií‑yu.
5 Assim, pois, também agora, no tempo de hoje, sobrevive um remanescente segundo a eleição da graça.
6 Te ducaⁿ nǐ cáháⁿ ñáhá‑gǎ xií‑yu sá cúndàhú iní ñáhá‑gǎ, te ñá dɨ́ú cuèndá ɨɨⁿ chìuⁿ quidé‑yu ducaⁿ nì cáháⁿ ñáhá‑gǎ xií‑yu, chi núu dìcó cuèndá ɨɨⁿ chìuⁿ quidé‑yu ducaⁿ nì cáháⁿ ñáhá‑gǎ xií‑yu ña, te ñá dɨ́ú‑gǎ sá cúú ìní méé‑gǎ ducaⁿ nì cáháⁿ ñáhá‑gǎ xií‑yu te núu ducaⁿ.
6 E, se é pela graça, já não é pelas obras; do contrário, a graça já não é graça.
7 Te na càchí tnúhu‑í xii‑ndo nàcuáa cùu vitna sá ñǎyiu isràél cuìní‑yu cudɨ̀ú‑yu núú Yǎ Ndiǒxí dico ñá ndácǔ‑yu, dico dava ñáyiu ní cáháⁿ‑gá ñáyiu‑áⁿ cúdɨ̀ú‑yu núú‑gǎ, te ñáyiu ducaⁿ ñà túú cùdɨu núú‑gǎ‑áⁿ ǐo ní cuu sàá iní‑yu núú‑gǎ.
7 Que diremos, pois? O que Israel busca, isso não conseguiu; mas a eleição o alcançou; e os mais foram endurecidos,
8 Te ní quee ndáá‑xi nàcuáa càháⁿ‑xi núú tùtú Yǎ Ndiǒxí núú càchí‑xi: “Yá Ndiǒxí ní cachí‑gá sá cúǔ‑yu ñáyiu ío nɨɨ dɨ̌quɨ́‑xi, chi cuěi ndèhé‑yu nàcuáa càháⁿ tnúhu‑gá dico ñá cútnùní iní‑yu nàcuáa càháⁿ‑xi, te cuěi ndèdóho‑yu dico ñá túú quěe dɨ́quɨ̌‑yu, te ducaⁿ‑ni quìdé‑yu ndéé vitna”, duha càchí‑xi núú tùtú‑gá.
8 como está escrito: Deus lhes deu espírito de entorpecimento, olhos para não ver e ouvidos para não ouvir, até ao dia de hoje.
9 Te ndíi Dàvií ní cachí ndíi:
9 E diz Davi: Torne-se-lhes a mesa em laço e armadilha, em tropeço e punição;
10 Te cùú‑yu ñáyiu ñá túú vědana tècú tnùní, te cùu tucú‑yu dàtná ɨɨⁿ ñáyiu ío ndòho nchido ɨɨⁿ sá věe.
10 escureçam-se-lhes os olhos, para que não vejam, e fiquem para sempre encurvadas as suas costas.
11 Te cuěi ducaⁿ dico vá càchí‑ó sǎ sà dúcáⁿ ñà túú ní quìde ndáá ñáyiu isràél te ní xíta nihnu duúⁿ‑yu, te ñáhá chi sá dúcáⁿ nǐ quidé‑yu te ní ngúndecu ndɨhɨ dava‑gá ñáyiu tnúhu sá càháⁿ nàcuáa naníhí tàhú‑yu, te ñáyiu isràél quiní‑yu nàcuáa naníhí tàhú ñáyiu ñá túú cùu ñáyiu isràél, te tnàhá‑yu cudɨ́ɨ́ ìní‑yu naníhí tàhú‑yu.
11 Pergunto, pois: porventura, tropeçaram para que caíssem? De modo nenhum! Mas, pela sua transgressão, veio a salvação aos gentios, para pô-los em ciúmes.
12 Te sá dúcáⁿ nǐ quide sàá iní‑yu ñá túú ní quìde ndáá‑yu núú Yǎ Ndiǒxí, te xíǎⁿ ní cuu‑xi ɨɨⁿ sá vǎha sá cúú‑xí ñǎyiu nɨhìí ñuyíú, dico sáá nduu te cada ñáyiu isràél nchaa nàcuáa càháⁿ Yǎ Ndiǒxí, te dàvá‑áⁿ ǐo‑gá váha cuu xii nchaa ñáyiu nɨhìí ñuyíú.
12 Ora, se a transgressão deles redundou em riqueza para o mundo, e o seu abatimento, em riqueza para os gentios, quanto mais a sua plenitude!
13 Te nchòhó ñáyiu ñá túú cùu ñáyiu isràél càchí tnúhu‑í xii‑ndo sǎ Yǎ Ndiǒxí ní cachí‑gá sá càháⁿ‑í tnúhu‑gá núú‑ndó, te yúhú càchí‑í sá ǐo càhnu cuu chiuⁿ quide‑í.
13 Dirijo-me a vós outros, que sois gentios! Visto, pois, que eu sou apóstolo dos gentios, glorifico o meu ministério,
14 Te duha càháⁿ‑í cuèndá sá nǔu cudana ìó dava ñáyiu cùu ndɨ mee‑í cudɨ́ɨ́ ìní‑yu cada váha ñaha Yǎ Ndiǒxí xií‑yu dàtná quídé vǎha ñaha‑gǎ xii‑ndo, te naníhí tàhú‑yu.
14 para ver se, de algum modo, posso incitar à emulação os do meu povo e salvar alguns deles.
15 Te sá cuèndá sá nǐ quee tɨ́hú ñǎyiu isràél ní nacáháⁿ cáhnú ìní tnáhá ñǎyiu nɨhìí ñuyíú ndɨhɨ Yá Ndiǒxí, dico na sàá nduu nùcúndecu váha ñáyiu isràél ndɨhɨ Yá Ndiǒxí, te ío‑gá váha tnahá ñáyiu nɨhìí ñuyíú, te ñáyiu‑áⁿ cada iní‑ó sǎ cúǔ‑yu dàtná ñáyiu ní xíhí, dico dàvá‑áⁿ cada tucu iní‑ó sǎ cúǔ‑yu dàtná ñáyiu ní ndoto chi nucúndecu váha‑yu ndɨhɨ‑gá.
15 Porque, se o fato de terem sido eles rejeitados trouxe reconciliação ao mundo, que será o seu restabelecimento, senão vida dentre os mortos?
16 Te núu sá lúhá‑ní ɨ̀ɨⁿ tɨ́lúlú yusaⁿ càváha te dɨu‑ni ducaⁿ càváha nɨhìí. Te núu càváha yóho ɨɨⁿ yutnu te dɨu‑ni ducaⁿ càváha‑xi nɨhìí‑xi. Te dɨu‑ni ducaⁿ sǎtnahá‑xi cùu ñáyiu isràél, chi ñaní tnáhǎ‑yu ní xíndecu ndéé sanaha nǐ cuú‑yu ñáyiu ní cuu cuèndá ñáhá Yǎ Ndiǒxí, te dɨu‑ni ducaⁿ cùu cuendá ñáhá‑gǎ xii mèé‑yu ndéé vitna.
16 E, se forem santas as primícias da massa, igualmente o será a sua totalidade; se for santa a raiz, também os ramos o serão.
17 Te ìó ɨɨⁿ yutnu váha nàni olívú, te dava dité yutnu‑áⁿ nǐ téhndé te ní nucódó dìté yutnu òlívú cùtexínu, te mee‑nǎ yutnu òlívú váha‑áⁿ ǐo váha quìde‑xi nchito dité yutnu òlívú cùtexínu‑áⁿ. Te dité nchaa yutnu òlívú váha‑áⁿ cúú‑xí dàtná ñáyiu isràél, te nchaa dité‑xi sá nǐ téhndé‑áⁿ cúú‑xí dɨ̀u‑ni ñáyiu isràél ñáyiu ñá túú tnàhá tnúhu ndɨhɨ Yá Ndiǒxí. Te dité yutnu òlívú cùtexínu sá nǐ nucódó tnáhá‑ǎⁿ cúú‑xí dàtná ñáyiu ñá túú cùu ñáyiu isràél tnàhá tnúhu ndɨhɨ Yá Ndiǒxí.
17 Se, porém, alguns dos ramos foram quebrados, e tu, sendo oliveira brava, foste enxertado em meio deles e te tornaste participante da raiz e da seiva da oliveira,
18 Te vá cání ìní‑ndó sǎ sà dúcáⁿ ndècu váha‑ndo ndɨ̀hɨ Yá Ndiǒxí te ío cùnuu‑ndo dacúúxí ñǎyiu isràél, te vá dúcáⁿ càni iní‑ndó chi sá cuèndá nchaa ñaní tnáhá ñǎyiu isràél ní xíndecu ndéé sanaha ducaⁿ ndècu váha‑ndo ndɨ̀hɨ Yá Ndiǒxí vitna, te ñá dɨ́ú sǎ cuèndá nchòhó ndécú ndɨ̀hɨ váha ñáyiu‑áⁿ Yǎ Ndiǒxí vitna.
18 não te glories contra os ramos; porém, se te gloriares, sabe que não és tu que sustentas a raiz, mas a raiz, a ti.
19 Te cudana sàni iní‑ndó te càchí‑ndó sǎ ñǎyiu isràél ní quee tɨ́hǔ‑yu cuèndá sá nchòhó nucuɨ́ñɨ́‑ndó nǔǔ‑yu nucúndecu váha‑ndo ndɨ̀hɨ Yá Ndiǒxí.
19 Dirás, pois: Alguns ramos foram quebrados, para que eu fosse enxertado.
20 Te ndáá sá nǐ quee tɨ́hǔ‑yu chi ñá túú ní sàndáá iní ñáhǎ‑yu xii‑gá, te nchòhó ío váha cùu ndecu‑ndo ndɨhɨ‑gá chi ní sándáá iní‑ndó‑gǎ, dico vá càchí‑ndó sǎ ǐo càhnu cuu‑ndo, te ío váha chí cuǎha cuèndá nàcuáa cundecu‑ndo.
20 Bem! Pela sua incredulidade, foram quebrados; tu, porém, mediante a fé, estás firme. Não te ensoberbeças, mas teme.
21 Te cue ñáyiu isràél cúǔ‑yu ñáyiu cùu cuendá‑gá ní cùu te ní dáquéé tɨ̌hú ñáhá‑gǎ xií‑yu cuèndá sá ñà túú ní sàndáá iní ñáhǎ‑yu xii‑gá, te tnàhá nchòhó daquèe tɨ́hú ñáhá‑gǎ xii‑ndo te núu na càda‑ndo datná ní quide ñáyiu‑áⁿ.
21 Porque, se Deus não poupou os ramos naturais, também não te poupará.
22 Te chí cádá cuèndá sá Yǎ Ndiǒxí ío váha iní‑gá, dico cùdééⁿ‑gǎ núú nchàa ñáyiu ñá túú sàndáá iní ñáhá xìi‑gá, dico sá cúú‑xí nchòhó cue ñáyiu sàndáá iní ñáhá xìi‑gá chi ío váha iní‑gá. Te ducaⁿ‑ni cùnduu váha iní‑gá sá cúú‑xí‑ndó te núu vá dáñá ndèé‑ndó càda‑ndo nacuáa càháⁿ‑gá cuèndá sá ǐo váha iní‑gá, te núu ñáhá te tnàhá nchòhó quee tɨ́hú‑ndó dàtná ní quee tɨ́hú ñǎyiu isràél, ñáyiu ñá túú ní sàndáá iní ñáhá xìi‑gá.
22 Considerai, pois, a bondade e a severidade de Deus: para com os que caíram, severidade; mas, para contigo, a bondade de Deus, se nela permaneceres; doutra sorte, também tu serás cortado.
23 Dico núu ñáyiu isràél ñáyiu ní dáquéé tɨ̀hú ñáhá Yǎ Ndiǒxí quɨ́ndáá iní ñáhǎ‑yu xii‑gá te nduu cuèndá ñáhá tùcu‑gá xií‑yu, te ñáyiu‑áⁿ cúǔ‑yu dàtná dava dité yutnu òlívú sá nǐ téhndé te ní nucódó tnáhá tùcu. Te ducaⁿ sǎtnahá‑xi cùú‑yu te núu na quɨ̀ndáá iní ñáhǎ‑yu xii‑gá.
23 Eles também, se não permanecerem na incredulidade, serão enxertados; pois Deus é poderoso para os enxertar de novo.
24 Te nchòhó cúú‑ndó dàtná nchaa dité yutnu òlívú cùtexínu, chi ñá dɨ́ú ñǎyiu isràél cúú‑ndó, te dité nchaa yutnu òlívú cùtexínu‑áⁿ nǐ nucódó‑xi núú dìté yutnu òlívú váha‑áⁿ. Te yáchí‑gá nucúndecu váha ñáyiu isràél ndɨhɨ Yá Ndiǒxí, chi cùú‑yu dàtná nchaa dité yutnu òlívú váha sá nǐ téhndé te ní nucódó tnáhá tùcu. Te ducaⁿ sǎtnahá‑xi cùú‑yu te núu na quɨ̀ndáá iní ñáhǎ‑yu xii‑gá.
24 Pois, se foste cortado da que, por natureza, era oliveira brava e, contra a natureza, enxertado em boa oliveira, quanto mais não serão enxertados na sua própria oliveira aqueles que são ramos naturais!
25 Te nchòhó ñáyiu ndècu ndɨhɨ‑í ichi Xítohó Jesucrìstú, na càchí tnúhu‑í xii‑ndo ɨ̀ɨⁿ tnúhu ndùu yuhu ni cuu, cuèndá sá vǎ cání ìní‑ndó sǎ ǐo‑gá váha sàá dɨ́quɨ́‑ndó dàcúúxí ñǎyiu isràél, chi dava ñáyiu isràél cúú sàá iní‑yu núú Yǎ Ndiǒxí nɨni na ndɨ̀hɨ ñáyiu ní cachí Yǎ Ndiǒxí ngúndecu váha ndɨhɨ ñàhá‑yu xii‑gá, ñáyiu ñá túú cùu ñáyiu isràél.
25 Porque não quero, irmãos, que ignoreis este mistério (para que não sejais presumidos em vós mesmos): que veio endurecimento em parte a Israel, até que haja entrado a plenitude dos gentios.
26 Te nduu na ndɨ̀hɨ ñáyiu‑áⁿ ngǔndecu váha‑yu ndɨhɨ Yá Ndiǒxí, te dàvá‑áⁿ naníhí tàhú ñáyiu isràél chi quee ndáá‑xi nàcuáa càháⁿ Yǎ Ndiǒxí núú tùtú‑gá núú càchí‑xi:
26 E, assim, todo o Israel será salvo, como está escrito: Virá de Sião o Libertador e ele apartará de Jacó as impiedades.
27 Te yúhú cada càhnu iní‑í nchaa cuéchi ñáyiu isràél, chi cada‑í dàtná ní cachí‑í ndéé sanaha.
27 Esta é a minha aliança com eles, quando eu tirar os seus pecados.
28 Te sá cuèndá tnúhu sá càháⁿ nàcuáa naníhí tàhú‑ó xíǎⁿ cúú ǔhú iní ñáyiu isràél Yǎ Ndiǒxí, te sá dúcáⁿ quìdé‑yu xíǎⁿ nchòhó ní níhí‑ndó tnǔhu sá càháⁿ nàcuáa naníhí tàhú‑ndó. Te ní cachí Yǎ Ndiǒxí sá ñǎyiu isràél cuu cuèndá‑gá, te cùu iní ñáhá‑ní‑gǎ xií‑yu, te ducaⁿ quìde‑gá chi ducaⁿ nǐ xáhaⁿ‑gǎ xii cue ñaní tnáhǎ‑yu ní xíndecu ndéé sanaha.
28 Quanto ao evangelho, são eles inimigos por vossa causa; quanto, porém, à eleição, amados por causa dos patriarcas;
29 Te Yá Ndiǒxí ñá túú ndùu úhú iní‑gá ɨɨⁿ sá táxí‑gǎ, te ni ñà túú ndìxi cuéchi iní‑gá sá càháⁿ ñáhá‑gǎ xii‑o.
29 porque os dons e a vocação de Deus são irrevogáveis.
30 Te nchòhó chi ñá túú sàndáá iní‑ndó Yǎ Ndiǒxí ní cùu, dico vitna nɨni ñà túú sàndáá iní ñáhá ñǎyiu isràél xii‑gá, te ní cundàhú iní ñáhá‑gǎ ní dácǎcu nihnu ñaha‑gǎ xii‑ndo nǔú ùhú núú ndàhú.
30 Porque assim como vós também, outrora, fostes desobedientes a Deus, mas, agora, alcançastes misericórdia, à vista da desobediência deles,
31 Te vitna quìdé‑yu dàtná ní xóo cada nchòhó cútnàhá ñá túú ní xǒo quɨndáá iní‑ndó‑gǎ. Dico sáá nduu te natuha ñàhá‑yu xii‑gá te dàcácu nihnu ñaha‑gǎ xií‑yu sá cúndàhú iní ñáhá‑gǎ dàtná ní quide ñaha‑gǎ xii nchòhó.
31 assim também estes, agora, foram desobedientes, para que, igualmente, eles alcancem misericórdia, à vista da que vos foi concedida.
32 Te Yá Ndiǒxí ní dáñá‑gǎ sá dúcáⁿ cùnduu saá iní nchaa ñáyiu cuèndá cuìní‑gá cundàhú iní ñáhá‑gǎ xií‑yu.
32 Porque Deus a todos encerrou na desobediência, a fim de usar de misericórdia para com todos.
33 Te súúní vǎha quìde ñaha Yá Ndiǒxí xii‑o, te ío váha xìní‑gá nchaa cuěi sá ìó andɨu te cuěi sá ìó ñuyíú‑a, te ducaⁿ ǐo váha sàá nchaa sá xìní tnùní‑gá. Te ñá ndácú‑ó cùtnuní iní‑ó nǎ cúú nchàa sá sání ìní‑gá cada‑gá, te ni ñǎ ndácú‑ó cùtnuní iní‑ó nàcuáa ndùu cuendá nchaa sá quídé‑gǎ.
33 Ó profundidade da riqueza, tanto da sabedoria como do conhecimento de Deus! Quão insondáveis são os seus juízos, e quão inescrutáveis, os seus caminhos!
34 Te núú tùtú‑gá càchí‑xi: “Vá yǒo ɨɨⁿ cùtnuní iní‑xi nàcuáa sàni iní Yǎ Ndiǒxí, te ni vǎ yǒo ɨɨⁿ ndàcu dacahu iní ñáhá xìi‑gá nàcuáa cáháⁿ‑gá.
34 Quem, pois, conheceu a mente do Senhor? Ou quem foi o seu conselheiro?
35 Te Yá Ndiǒxí ñá túú quìde yica iní‑gá cada‑gá sá vǎha sá cúú‑xí ñǎyiu cuèndá ɨɨⁿ sá sǎñàhá‑yu xii‑gá chi ñá túú dùcaⁿ quide‑gá”, duha càchí‑xi núú tùtú‑gá.
35 Ou quem primeiro deu a ele para que lhe venha a ser restituído?
36 Te ducaⁿ chi mee Yǎ Ndiǒxí ní taxi ndecu‑gá nchaandɨ túhú sá ìó ñuyíú, te dɨu‑ni mee‑gǎ táxí tnùní‑gá nchaa sá nǐ taxi ndecu‑gá, te nchaa cùu‑xi cuendá‑gá. Te vitna chí ná càchí‑ó sǎ ǐo càhnu cuu‑gá nɨ caa nɨ quɨ́hɨ́ⁿ. Te ducaⁿ na cùnduu.
36 Porque dele, e por meio dele, e para ele são todas as coisas. A ele, pois, a glória eternamente. Amém!

Ler em outra tradução

Comparar com outra

Estude este capítulo no WhatsApp

Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Romanos 11, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.