Atos 22
Tnúhu ní cáháⁿ yǎ ndiǒxí xito cùu uú (MILNT) vs NAA
1 —Chí cádá càhnu iní nchòhó cue tée sa cuéhé ndɨhɨ nchòhó cue tée cuechi, na càháⁿ‑í ɨɨⁿ tnúhu cundedóho‑ndo sǎ ñà túú cuěchi‑í, chi ñá túú nǎ ní quìde‑í, te ni ñà túú nǎ tnúhu càháⁿ‑í —càchí‑dé xǎhaⁿ‑dě xii‑güedé.
1 — Irmãos e pais, escutem agora o que tenho a dizer em minha defesa.
2 Te cuèndá sá dúcáⁿ nǐ cáháⁿ‑dé tnúhu mèé‑yu núu tnàvíí‑nǎ ní sadɨ́‑yu yuhú‑yu ní xíndedóho‑yu ní cáháⁿ‑dé, te xǎhaⁿ‑dě:
2 Quando ouviram que Paulo lhes falava em língua hebraica, fizeram mais silêncio ainda. Paulo continuou:
3 —Yúhú cúù‑í tée isràél, te ní cacu‑í ñuú Tàrsú, te ñuú‑áⁿ yɨ́ndèhu‑xi Ciliciá. Te davitna lǐhli‑í cútnàhá ní quexìo‑í ñuú Jerusàlén ní dácuáhá ñàha té Gamàliél. Te ní dácuáhà‑í nchaa tnúhu ní chídó tnùní nchaa cue tée ndéé sanaha nàcuáa cada ñáyiu. Te yúhú ní cahu iní‑í ní quide‑í tɨtnɨ́ núú chìuⁿ nacuáa cuu váha iní Yǎ Ndiǒxí ní cáhàⁿ‑í, te dɨu‑ni ducaⁿ quìde nchohó tucu.
3 — Eu sou judeu, nasci em Tarso da Cilícia, mas fui criado nesta cidade e aqui fui instruído aos pés de Gamaliel, segundo o rigor da Lei de nossos antepassados, sendo zeloso para com Deus, assim como todos vocês o são no dia de hoje.
4 Te ní sánú ndúcù‑í nchaa ñáyiu sàndáá iní‑xi tnúhu Jèsús, cuěi tée, cuěi ñáyiu dɨ̀hɨ́ ní dácútù‑í‑yu, te ní chihi‑í‑yu vecaá, te ní níhì‑í tnúhu ndee ìní sá cáhní‑ndɨ̌‑yu.
4 Persegui este Caminho até a morte, prendendo homens e mulheres e lançando-os na cadeia.
5 Te dútú cúnùu‑gá ndɨhɨ cue tée cùnuu núú‑ndó nàha‑güedé sá ndàá càháⁿ‑í chi mee‑güedě ní taxi‑güedé tutú cuáñaha‑ǐ xii ñáyiu isràél ñáyiu ndècu ñuú Dàmascú cuèndá cutnùní iní‑yu ná chíúⁿ cuǎháⁿ‑í ní cùu. Te ñùhu‑í ichi cuáháⁿ‑í ñuú‑áⁿ cuǎnúndúcù‑í ñáyiu ní sándáá iní‑xi tnúhu Jèsús cuèndá dacùtu‑í‑yu te candeca‑í‑yu ndixi, te iha cada úhú ñáhá‑güedě xií‑yu ni cùu.
5 Disto são testemunhas o sumo sacerdote e todos os anciãos. Deles eu recebi cartas para os irmãos judeus de Damasco, e fui até lá para trazer amarrados a Jerusalém os que também lá estivessem, para serem punidos.
6 ’Te ta cùyatni‑í ñuú Dàmascú cuáháⁿ‑í, te cùu‑xi datná òré caúxúú nduu, te uuⁿni ní quee ñuhú andɨu, te ní dáyèhé‑xi ndéé núú nútnɨ̌ɨ‑í.
6 — Ora, aconteceu que, enquanto eu viajava, já perto de Damasco, quase ao meio-dia, repentinamente, uma grande luz do céu brilhou ao redor de mim.
7 Te ní quide nee‑xi núù‑í, xíǎⁿ ní nduá‑í ndéé ñuhu. Te ní tecú dóho‑í càháⁿ ɨɨⁿ sá càháⁿ andɨu, te càchí‑xi: “Yòhó té Sàulú, ¿ná cuèndá cúú ǔhú iní ñáhá‑n dàndoho ñaha‑n xii‑í?”, càchí sá càháⁿ‑áⁿ.
7 Então caí por terra, ouvindo uma voz que me dizia: “Saulo, Saulo, por que você me persegue?”
8 Te ní xáhaⁿ‑ǐ: “¿Ná cúú yòhó sá càháⁿ‑áiⁿ?”, xǎhaⁿ‑ǐ. Te ní cáháⁿ tucu ɨngá xito te càchí‑xi: “Yúhú cúù‑í Jèsús tée ní xíndecu ñuú Nazàrét, te ducaⁿ ǐo dàndoho ñaha‑n xii‑í”, càchí sá càháⁿ‑áⁿ. Te xíǎⁿ ní cutnùní iní‑í sá dɨ́ú Jèsús càháⁿ.
8 Perguntei: “Senhor, quem é você?” Ao que me respondeu: “Eu sou Jesus, o Nazareno, a quem você persegue.”
9 Te nchaa cue tée ndɨhɨ‑í ní xiní‑güedé ní dáyèhé ñuhú, te ní yùhú‑güedé, dico ñá túú ní tècú dóho‑güedé òré ní cáháⁿ‑gá.
9 — Os que estavam comigo viram a luz, sem, contudo, perceber o sentido da voz de quem falava comigo.
10 Te ní xáhaⁿ‑ǐ xii‑gá: “Yòhó Xítohó Jesucrìstú, ¿ná cuìní‑n càda‑í?”, xǎhaⁿ‑ǐ xii‑gá. Te ní cachí‑gá: “Ndacóo, te quɨ́hɨ́ⁿ‑n ñùú Dàmascú, yàcáⁿ tecú tnúhu‑n nchàa nacuáa cuìní Yǎ Ndiǒxí cada‑n”, càchí‑gá —càchí té Pǎblú xǎhaⁿ‑dě xií‑yu.
10 Então perguntei: “Senhor, o que devo fazer?” E o Senhor me disse: “Levante-se, entre em Damasco, onde lhe dirão tudo o que você precisa fazer.”
11 Te ní xáhaⁿ tùcu té Pǎblú:
11 Tendo ficado cego por causa da intensidade daquela luz, guiado pela mão dos que estavam comigo, cheguei a Damasco.
12 ’Te yàcáⁿ ndécú ɨ̀ɨⁿ tée nàni Ananiás, te ío vài sá nǐ chídó tnùní ndíi Moìsés cadá‑yu quìde‑dé. Te nchaa ñáyiu ñuú Dàmascú ío váha càháⁿ ndɨhɨ ñàhá‑yu xii‑dé.
12 — Um homem chamado Ananias, piedoso conforme a Lei, tendo bom testemunho de todos os judeus que ali moravam,
13 Te ní quexìo‑dé núú ndécù‑í, te ní cachí‑dé: “Yòhó té Sàulú, tée ndècu ndɨhɨ‑í ichi Xítohó Jesucrìstú, ndúha núú‑n”, càchí‑dé. Te òré‑ni ní nacaáⁿ núù‑í te ní xiní‑í‑dé.
13 veio procurar-me e, chegando perto de mim, disse: “Irmão Saulo, recupere a visão!” Nessa mesma hora, recuperei a visão e olhei para ele.
14 Te dǎtnùní ní cachí‑dé: “Yá Ndiǒxí ní cáháⁿ ndɨhɨ‑gá ñaní tnáhá‑ó nǐ xíndecu ndéé sanaha. Te dɨu‑gá ní cáxi ñaha‑gǎ xii‑n cuèndá quiní‑n nchàa sá vǎha cuìní‑gá cada‑n. Te quiní‑n Jèsús Yaá ñá túú cuěchi‑xi, te dɨu‑ni mee‑gǎ cáháⁿ ndɨhɨ ñaha‑gǎ xii‑n.
14 Então ele disse: “O Deus de nossos pais escolheu você de antemão para conhecer a vontade dele, ver o Justo e ouvir a voz dele.
15 Te cáháⁿ‑n tnǔhu Jèsús núú nchàa ñáyiu, te cáháⁿ‑n nchàa sá nǐ xiní‑n ndɨ̀hɨ nchaa sá nǐ xíndedóho‑n.
15 Porque você terá de ser testemunha dele diante de todos, anunciando as coisas que você tem visto e ouvido.
16 Tnàvíí, te quɨ́hɨ́ⁿ‑n cuàndute‑n, te cáháⁿ ndɨhɨ‑n Yǎ Ndiǒxí cuèndá cada càhnu iní‑gá nchaa sá cuèhé sá dúhá nǐ quide‑n”, duha ní cachí té Anàniás xii‑í —càchí té Pǎblú xǎhaⁿ‑dě xií‑yu.
16 E agora, o que está esperando? Levante-se, receba o batismo e lave os seus pecados, invocando o nome dele.”
17 Te ní xáhaⁿ tùcu té Pǎblú:
17 — Quando voltei para Jerusalém, enquanto orava no templo, sobreveio-me um êxtase,
18 te ní cachí‑gá: “Yáchí, quee‑n ñùú Jerusàlén, chi ñáyiu‑a vá quɨ̀ndáá iní‑yu nàcuáa ní cachí‑í cúñaha‑n xìí‑yu cuèndá‑í”, duha ní cachí‑gá xii‑í.
18 e vi o Senhor. Ele me disse: “Ande logo e saia imediatamente de Jerusalém, porque não aceitarão o seu testemunho a meu respeito.”
19 Te ní xáhaⁿ‑ǐ xii‑gá: “Yòhó Xítohó Jesucrìstú, sa xìní‑n sǎ ncháá ñǎyiu nàhá‑yu sá nǐ sáháⁿ‑í ndɨ tnahá ɨɨⁿ ndɨ tnahá ɨɨⁿ veñúhu nànducu‑í ñáyiu sàndáá iní tnúhu‑n, te ní tnɨɨ‑í‑yu, ní chihi‑í‑yu vecaá, te ní táúchíùⁿ‑í ní caniha‑güedě xií‑yu.
19 Eu respondi: “Senhor, eles bem sabem que eu ia de sinagoga em sinagoga, prendendo e açoitando os que criam em ti.
20 Te cútnàhá ní sahni‑güedé ndíi Těvá tée ní xóo cáháⁿ tnúhu‑n, te tnàhá‑í ndécú òré‑áⁿ te ní xíndeé‑í dóó cue tée ní sahni ñaha xìi ndíi. Te yúhú ní cáhàⁿ‑í sá nǐ quide váha‑güedé sá dúcáⁿ nǐ quide‑güedé”, duha ní xáhaⁿ‑ǐ xii‑gá.
20 Quando se derramava o sangue de Estêvão, tua testemunha, eu também estava presente, consentia nisso e até guardei as capas dos que o matavam.”
21 Te ní cachí tnúhu‑gá xii‑í: “Cuàháⁿ chi cuìní‑í quɨ́hɨ́ⁿ‑n nchàa ñuú xícá nǔú xǐndecu cue ñáyiu ñá túú cùu ñáyiu isràél cáháⁿ‑n tnǔhu‑í”, càchí‑gá —càchí té Pǎblú xǎhaⁿ‑dě xií‑yu.
21 Mas ele me disse: “Vá, porque eu o enviarei para longe, aos gentios.”
22 Te sá dúcáⁿ nǐ cáháⁿ‑dé, te ñá ní tnàhá‑gá iní‑yu cundedóho‑yu tnúhu càháⁿ‑dé. Te ɨɨⁿ‑ni nǐ cuú‑yu nchaá‑yu, te ní cuáá‑yu, te xǎhǎⁿ‑yu:
22 Até este ponto a multidão ficou ouvindo. Mas, quando Paulo disse isso, começaram a gritar bem alto: — Fora com ele! Mate-o, porque ele não merece viver!
23 Te mei òré ducaⁿ nǐ cáháⁿ‑yu, te ní ndátǎ‑yu dóǒ‑yu, te ní dáquéně‑yu núú nǐnu sá sàtú iní‑yu. Te ní quéhnu‑yu ñuhu, te ní dácácòyó‑yu núú nǐnu sá ǐo sàtú iní‑yu.
23 Enquanto eles gritavam, tiravam as suas capas e jogavam poeira para o ar,
24 Te tée cùu capitáⁿ cúnùu‑gá ní xáhaⁿ‑dě xii cue sandàdú‑dé:
24 o comandante ordenou que Paulo fosse recolhido à fortaleza e que, sob açoite, fosse interrogado para saber por que motivo estavam gritando assim contra ele.
25 Te sátá nǐ dácútú ñàha‑güedé xii té Pǎblú sá cání ñàha‑güedé ní cùu, te ní xáhaⁿ‑dě xii tée cùu capitáⁿ ndécú‑ǎⁿ:
25 Quando o estavam amarrando com correias, Paulo perguntou ao centurião que ali estava: — Será que vocês têm o direito de açoitar um cidadão romano, sem que ele tenha sido condenado?
26 Te sá dúcáⁿ nǐ cáháⁿ‑dé, te ní sáháⁿ tée cùu capitáⁿ núú těe cùnuu‑gá, te ní xáhaⁿ‑dě:
26 Ouvindo isto, o centurião procurou o comandante e lhe disse: — Que é isso que o senhor está prestes a fazer? Saiba que aquele homem é cidadão romano.
27 Te ní sáháⁿ tée cùu capitáⁿ cúnùu‑gá ndéé núú tě Pǎblú, te ní xáhaⁿ‑dě:
27 Então o comandante veio e perguntou a Paulo: — Diga-me uma coisa: você é romano? Paulo respondeu: — Sou.
28 Te ní xáhaⁿ těe cùnuu‑áⁿ:
28 E o comandante disse: — Eu tive de gastar muito dinheiro para conseguir essa cidadania. Ao que Paulo respondeu: — Pois eu a tenho de nascença.
29 Te uuⁿni ní nacaca sata cuè tée cuáháⁿ caniha xìi‑dé ní cùu. Te ní yùhú tée tàxi tnuní sá dúcáⁿ nǐ xáhaⁿ tě Pǎblú sá těe ròmá cúú‑dě, chi ní xáhaⁿ‑dě ní dácútú ñàha‑güedé xii‑dé, núu xíǎⁿ ní yùhu‑dé.
29 Imediatamente se afastaram os que iam interrogá-lo com açoites. O próprio comandante ficou com medo quando soube que Paulo era romano, porque tinha mandado amarrá-lo.
30 Te tée tàxi tnuní sandàdú ñá ní xìní‑dé ná cuéchi ní dácáá ñǎyiu isràél dɨ́quɨ́ tě Pǎblú, núu xíǎⁿ nduu tněé ní cana‑dé cue dútú cúnùu, ndɨhɨ cue tée cùchiuⁿ, ndɨhɨ cue tée cùu sacuéhé, te ní xáhaⁿ‑dě sá cádá‑güedě jùndá cuèndá nducu tnǔhu‑güedé núú tě Pǎblú ná cuéchi ní dácáǎ‑yu dɨ́quɨ́‑dě. Te ní xáhaⁿ‑dě xii cue sandàdú sá nándàxi ñaha‑güedé cadèná ndútú‑dě, te candeca ñaha‑güedě quɨ́hɨ́ⁿ núú cádá‑güedě jùndá. Te ní sáháⁿ‑güedé ní nandaxi ñàha‑güedé xii‑dé ndécá ñàha‑güedé cuáháⁿ jùndá, te ní quexìo‑güedé, te ní ngúnutnɨ́ɨ‑dé núú cuè tée cùchiuⁿ.
30 No dia seguinte, querendo certificar-se dos motivos por que Paulo vinha sendo acusado pelos judeus, o comandante o soltou e ordenou que se reunissem os principais sacerdotes e todo o Sinédrio. E, mandando trazer Paulo, apresentou-o diante deles.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Atos 22, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.