Atos 17

Tnúhu ní cáháⁿ yǎ ndiǒxí xito cùu uú (MILNT) vs VC

Sair da comparação
VC Versão Católica
1 Te ní yáha‑güedé ñuú Ànfípolís ndɨhɨ ñuú Apòloniá, te ní quexìo‑güedé ñuú Tesàlónicá, te yàcáⁿ cáá ɨ̀ɨⁿ veñúhu ñáyiu isràél.
1 Passaram por Anfípolis e Apolônia e chegaram a Tessalônica, onde havia uma sinagoga de judeus.
2 Te ní sáháⁿ té Pǎblú veñúhu‑áⁿ, chi ducaⁿ tnàhí quìde‑dé, te ndɨ tnahá nduu ndètatú‑yu ní sáháⁿ‑dé veñúhu‑áⁿ ǔní xito. Te ní ndatnúhu ndɨhɨ ñaha‑dě xií‑yu nàcuáa ní chídó tnùní cue tée ní xóo cáháⁿ tnúhu Yá Ndiǒxí ndéé sanaha.
2 Paulo dirigiu-se a eles, segundo o seu costume, e por três sábados disputou com eles.
3 Te ní xítnǔhu ñaha‑dě nàcuáa ní cáháⁿ cue tée‑áⁿ sǎ Crìstú Yaá tendaha Yǎ Ndiǒxí quixi ñuyíú‑a ndoho vìhi‑gá, te cuú‑gá, te ndoto‑gá, te xǎhaⁿ‑dě:
3 Explicava e demonstrava, à base das Escrituras, que era necessário que Cristo padecesse e ressurgisse dos mortos. E este Cristo é Jesus que eu vos anuncio.
4 Te dava ñáyiu isràél ní sándáá iní‑yu tnúhu ní cáháⁿ té Pǎblú, te ní níhí tnáhǎ‑yu ndɨhɨ‑dé, ndɨhɨ té Sìlás. Te vài ñáyiu grìégú ñáyiu càháⁿ ndɨhɨ Yá Ndiǒxí ní sándáá iní‑yu tnúhu Jèsús. Te ndècu tɨtnɨ́ ñáyiu dɨ̀hɨ́ ñáyiu cùnuu, te ñáyiu‑áⁿ tnàhá‑yu ní sándáá iní‑yu tnúhu‑gá.
4 Alguns deles creram e associaram-se a Paulo e Silas, como também uma grande multidão de prosélitos gentios, e não poucas mulheres de destaque.
5 Te dava ñáyiu isràél ñá túú ní cùu váha iní‑yu núú tě Pǎblú nǔu ní ndúcǔ‑yu cue tée cuihna ìní‑xi tuhío‑güedé cada chìuⁿ‑güedé, chi ndɨ cuíhnu ndɨ cuíhnu‑ni‑güedé, te nchaá‑yu ndɨhɨ cue tée‑áⁿ ndɨ̀ coyo ndɨ coyó‑yu xǐcuáá‑yu. Te sátá nǐ tecú dóho dava‑gá‑yu, te ní sáháⁿ tuhá‑yu, te ío ní quide dùsáⁿ‑yu. Te nísáháⁿ‑yu vehe té Jàsón, te ní quide yìcá‑yu ní quɨ́hu‑yu vehe‑dé nándùcú‑yu té Pǎblú ndɨhɨ té Sìlás cuèndá queñuhu ñàhá‑yu núú nchàa ñáyiu.
5 Os judeus, tomados de inveja, ajuntaram alguns homens da plebe e com esta gente amotinaram a cidade. Assaltaram a casa de Jasão, procurando-os para os entregar ao povo.
6 Te ñá ní nàníhí ñáhǎ‑yu xii‑güedé, núu xíǎⁿ ní tnɨɨ́‑yu té Jàsón ndɨhɨ ɨɨⁿ ǔú‑gá cue tée sàndáá iní tnúhu Jèsús, te tàñuhu ñahá‑yu xii‑güedé cuáháⁿ núú cuè tée cùchiuⁿ. Te òré ní quexìó‑yu núú ndécú cuè tée cùchiuⁿ, te ní ngüíta‑yu ní cuáá‑yu, te xǎhǎⁿ‑yu xii‑güedé:
6 Mas como não os achassem, arrastaram Jasão e alguns irmãos à presença dos magistrados, clamando: Estes homens amotinam todo o mundo. Estão agora aqui! E Jasão os acolheu!
7 Te té Jàsón‑ǎⁿ ní xáhaⁿ‑dě sá cúú cùndecu‑güedé vehe‑dé, te ñá túú sàndáá iní‑güedé nàcuáa càháⁿ té Cèsár tée yɨ̀ndaha cuéhé nàcióⁿ, te càchí‑güedé sá ndécú ɨ̀ngá tée cùnuu‑gá tucu nàni‑dé Jèsús —càchí‑yu xǎhǎⁿ‑yu xii cue tée cùchiuⁿ.
7 Todos eles contrariam os decretos de César, proclamando outro rei: Jesus.
8 Te sátá dúcáⁿ nǐ cáháⁿ‑yu, te ní cudééⁿ víhí cuè tée cùchiuⁿ ndɨhɨ dava‑gá ñáyiu ndèdóho.
8 Assim excitavam o povo e os magistrados.
9 Te vài díhúⁿ nǐ xícáⁿ cue tée cùchiuⁿ núú tě Jàsón ndɨhɨ dava‑gá cue tée cuáháⁿ ndɨhɨ‑dé cuèndá té Pǎblú ndɨhɨ té Sìlás, te núu na ndèe‑güedé núhú‑güedé, te nacuáñaha cuè tée cùchiuⁿ díhúⁿ‑güedě.
9 E só depois de receberem uma caução de Jasão e dos outros é que os deixaram ir.
10 Te òré ní cundɨquɨⁿ, te ní quide ndee ìní ñáhá ñǎyiu sàndáá iní tnúhu Jèsús xii té Pǎblú ndɨhɨ té Sìlás, te ní xica‑güedé cuáháⁿ‑güedé ñuú Bèreá. Te dɨu‑ni nduu nǐ sáá‑güedé yàcáⁿ ní sáháⁿ‑güedé veñúhu ñáyiu isràél.
10 Logo que se fez noite, os irmãos enviaram Paulo e Silas para Beréia. Quando ali chegaram, entraram na sinagoga dos judeus.
11 Te váha‑gá iní ñáyiu ñuú Bèreá dàcúúxí ñǎyiu ñuú Tesàlónicá, chi ío ní cudɨ́ɨ́ ìní‑yu ní xíndedóho‑yu tnúhu Jèsús, te ɨɨⁿ nduu ɨɨⁿ nduu ní dácuáhǎ‑yu tnúhu ní chídó tnùní cue tée ní xóo cáháⁿ tnúhu Yá Ndiǒxí ndéé sanaha cuèndá cuìní‑yu quiní‑yu núu ndáá càháⁿ té Pǎblú ndɨhɨ té Sìlás.
11 Estes eram mais nobres do que os de Tessalônica e receberam a palavra com ansioso desejo, indagando todos os dias, nas Escrituras, se essas coisas eram de fato assim.
12 Te tɨtnɨ́ ñáyiu isràél ní sándáá iní‑yu tnúhu‑gá ndɨhɨ tɨtnɨ́ cue tée grìégú ndɨhɨ ñáyiu dɨ̀hɨ́ ñáyiu cùnuu ní sándáá iní‑yu.
12 Muitos deles creram, como também muitas mulheres gregas da aristocracia, e não poucos homens.
13 Te dava ñáyiu isràél ndécǔ‑yu ñuú Tesàlónicá, te ñáyiu‑áⁿ nǐ níhǐ‑yu tnúhu sá ndécú tě Pǎblú ndɨhɨ té Sìlás ñuú Bèreá càháⁿ‑güedé tnúhu Yá Ndiǒxí, núu xíǎⁿ ní sáháⁿ‑yu ñuú Bèreá ní dácuándèhndé‑yu núú nchàa ñáyiu vátá dácuàha‑gá. Te ñáyiu‑áⁿ nǐ sándáá iní‑yu tnúhu ndehnde te ní cudééⁿ víhǐ‑yu núú‑güedě.
13 Mas os judeus de Tessalônica, sabendo que também em Beréia tinha sido pregada por Paulo a palavra de Deus, foram para lá agitar e sublevar o povo.
14 Te òré‑áⁿ nǐ xáhaⁿ ñǎyiu sàndáá iní tnúhu‑gá xii té Pǎblú sá quɨ̀hɨ́ⁿ‑dé yuhu làmár, te ní xica‑dé cuáháⁿ‑dé, te té Sìlás ndɨhɨ té Timùteú ní quendóo‑güedé ñuú Bèreá.
14 Então os irmãos fizeram que Paulo se retirasse e fosse até o mar, ao passo que Silas e Timóteo ficaram ali.
15 Te ɨɨⁿ ǔú‑güedé cuáháⁿ ndɨhɨ‑güedé té Pǎblú, te ndèca ñaha‑güedé cuáháⁿ ndéé ñuú Àtenás, te ní xáhaⁿ tě Pǎblú xii‑güedé:
15 Os que conduziam Paulo levaram-no até Atenas. De lá voltaram e transmitiram para Silas e Timóteo a ordem de que fossem ter com ele o mais cedo possível.
16 Te ñuú Àtenás ndétú tě Pǎblú quɨ́hɨ́ⁿ té Sìlás ndɨhɨ té Timùteú. Te yàcáⁿ ní xiní‑dé sá ǐo cuéhé sǎ càchí‑yu cùu ndióxǐ‑yu ndècu te ñá ndàá sá dɨ́ú ndiǒxí cúú‑xí, te xíǎⁿ ñá túú ní cùu váha iní‑dé, chi ñá tnàhá iní‑dé nàcuáa quìdé‑yu.
16 Enquanto Paulo os esperava em Atenas, à vista da cidade entregue à idolatria, o seu coração enchia-se de amargura.
17 Te ní sáháⁿ‑dé veñúhu ní cáháⁿ ndɨhɨ‑dé ñáyiu isràél ndɨhɨ dava‑gá ñáyiu càháⁿ ndɨhɨ Yá Ndiǒxí. Te ɨɨⁿ nduu ɨɨⁿ nduu sàháⁿ‑dé xɨtɨ́ ñuú càháⁿ‑dé tnúhu‑gá ndɨhɨ nchaa ñáyiu xìca cuu yacáⁿ.
17 Disputava na sinagoga com os judeus e prosélitos, e todos os dias, na praça, com os que ali se encontravam.
18 Te cue tée cùu epicureú ndɨhɨ cue tée cùu estoicú, cue tée‑áⁿ nǐ ndatnúhu‑güedé ndɨhɨ té Pǎblú, te dava‑güedé xǐtnàha‑güedé:
18 Alguns filósofos epicureus e estóicos conversaram com ele. Diziam uns: Que quer dizer esse tagarela? Outros: Parece que é pregador de novos deuses. Pois lhes anunciava Jesus e a Ressurreição.
19 Te ndèca ñaha‑güedé xii té Pǎblú cuáháⁿ ɨɨⁿ xichi núú nání Àreópagú, te ní xáhaⁿ‑güedě xii‑dé:
19 Tomaram-no consigo e levaram-no ao Areópago, e lhe perguntaram: Podemos saber que nova doutrina é essa que pregas?
20 chi ducaⁿ‑ni càháⁿ‑n tnǔhu sá ñà túú sàcúndèdóho‑ndɨ́, te cuìní‑ndɨ́ cachí tnúhu ndáá‑n nǎsa ndùu tnúhu‑áⁿ cuèndá cutnùní váha iní‑ndɨ́ —càchí‑güedé xǎhaⁿ‑güedě xii‑dé.
20 Pois o que nos trazes aos ouvidos nos parece muito estranho. Queremos saber o que vem a ser isso.
21 Te nchaa ñáyiu ñuú Àtenás ndɨhɨ ñáyiu dava‑gá ñuú, mee‑ni tnǔhu saa cuìní‑yu cáháⁿ‑yu, nchaa sá vǎtá cúndèdóho‑gá‑yu cuìní‑yu cundedóho‑yu.
21 Ora {como se sabe}, todos os atenienses e os forasteiros que ali se fixaram não se ocupavam de outra coisa senão a de dizer ou de ouvir as últimas novidades.
22 Te té Pǎblú ní ngúnutnɨ́ɨ‑dé núú xǐxúcu‑yu nchaá‑yu, te xǎhaⁿ‑dě:
22 Paulo, em pé no meio do Areópago, disse: Homens de Atenas, em tudo vos vejo muitíssimo religiosos.
23 Te vitna ní quexìo‑í ñuú‑ndó, te ní xiní‑í sá yàyacáⁿ ndécú nchàa sá càchí‑ndó cùu ndióxí‑ndó càháⁿ ndɨhɨ‑ndo. Te ní xiní‑í ɨɨⁿ xichi núú ndèé tnuní quídé càhnu‑ndo Yá Ndiǒxí Yaá ñá túú xìní‑ndó, te dɨu‑ni ducaⁿ càháⁿ lètrá ndèé tnuní xíáⁿ, te càchí‑xi: “Iha quìde cahnu‑ndɨ́ Ndiǒxí sá ñà túú xìní‑ndɨ́”, duha càháⁿ lètrá‑áⁿ. Te quìde cahnu‑ndo Yá Ndiǒxí cáháⁿ‑ndó, dico ñá túú xìní‑ndó nǎsa càa‑gá, te yúhú xìní ndáá‑í nàcuáa càa Yá Ndiǒxí, chi dɨu‑ni Yá Ndiǒxí càháⁿ ndɨhɨ‑í, te dɨu tnúhu‑gá càháⁿ‑í vitna.
23 Percorrendo a cidade e considerando os monumentos do vosso culto, encontrei também um altar com esta inscrição: A um Deus desconhecido. O que adorais sem o conhecer, eu vo-lo anuncio!
24 ’Te dɨu Yá Ndiǒxí ní cadúha‑gá ñuyíú‑a ndɨhɨ nchaa sá ìó, núu dɨu‑gá cúú Xǐtohó ñuyíú‑a ndɨhɨ andɨu. Te ñá túú xìni ñuhu‑gá vehe dàcaa ñáyiu ñuyíú‑a cundecu‑gá.
24 O Deus, que fez o mundo e tudo o que nele há, é o Senhor do céu e da terra, e não habita em templos feitos por mãos humanas.
25 Te ñá túú xìni ñuhu‑gá ñáyiu chindee ñàhá‑yu xii‑gá, chi mee‑gǎ quídé‑gǎ nchító‑ó ndècu‑o te tàxi‑gá yócó tǎchí‑ó ndɨ̀hɨ nchaa sá xíní ñùhu‑o.
25 Nem é servido por mãos de homens, como se necessitasse de alguma coisa, porque é ele quem dá a todos a vida, a respiração e todas as coisas.
26 ’Te ndéé sanaha nǐ cadúha‑gá ɨɨⁿdìi‑ni tée, te dɨu‑ni nɨ́ñɨ́‑dě cúú ñǎyiu ndècu nɨcaxico ñuyíú. Te dɨu‑ni mee Yǎ Ndiǒxí ní xáhaⁿ‑gǎ nchaa núú cúndècú‑yu, te mee‑gǎ ní cáháⁿ‑gá ná daha cuíá cudíi nchaa nàcióⁿ ndɨhɨ mèé‑yu.
26 Ele fez nascer de um só homem todo o gênero humano, para que habitasse sobre toda a face da terra. Fixou aos povos os tempos e os limites da sua habitação.
27 Te cuìní‑gá sá ncháá ñǎyiu nanducu ñàhá‑yu cáháⁿ ndɨhɨ ñàhá‑yu xii‑gá, te mee‑gǎ ndécú tǔha‑gá sá càháⁿ ndɨhɨ ñaha‑gǎ xií‑yu ɨɨⁿ ɨɨ́ⁿ‑yu.
27 Tudo isso para que procurem a Deus e se esforcem por encontrá-lo como que às apalpadelas, pois na verdade ele não está longe de cada um de nós.
28 Te dɨu‑ni Yá Ndiǒxí xító ñàha‑gá xií‑yu núu cùdíi‑yu ndècú‑yu te càndá‑yu. Te duha ní cáháⁿ ɨɨⁿ ñaní tnáhá‑ndó, tée ní cutnùní iní‑xi ní xíndecu ndéé sanaha, te ní xáhaⁿ‑dě xií‑yu: “Nchaa‑o cùu‑o déhe Yá Ndiǒxí”, duha ní xáhaⁿ‑dě xií‑yu.
28 Porque é nele que temos a vida, o movimento e o ser, como até alguns dos vossos poetas disseram: Nós somos também de sua raça...
29 Te núu déhe Yá Ndiǒxí cúǔ‑yu nchaá‑yu, te vá cúú cǎháⁿ‑yu sá Yǎ Ndiǒxí cúú sǎ nǐ cadúha‑yu ndahá‑yu. Te sá nǐ cadúha‑yu cùu ndióxǐ‑yu‑áⁿ, dava cùu‑xi díhúⁿ cuàáⁿ, dava cùu‑xi díhúⁿ cuìxíⁿ, dava cùu‑xi yúú. Te mèé‑yu ní cahu iní‑yu nàcuáa cunduu sá cúú ndiǒxǐ‑yu.
29 Se, pois, somos da raça de Deus, não devemos pensar que a divindade é semelhante ao ouro, à prata ou à pedra lavrada por arte e gênio dos homens.
30 Te cútnàhá ñá túú ní cùtnuní iní‑yu sá nèhé ní quidé‑yu ní cadúha‑yu nchaa xíǎⁿ, te ñá túú ní quìde cuendá Yǎ Ndiǒxí sá dúcáⁿ nǐ quidé‑yu. Te vitna càchí Yǎ Ndiǒxí sá dáñá nchàa ndɨ túhú‑yu nchaa sá cuèhé sá dúhá quìdé‑yu.
30 Deus, porém, não levando em conta os tempos da ignorância, convida agora a todos os homens de todos os lugares a se arrependerem.
31 Te Yá Ndiǒxí náhá‑gǎ ná nduu cùndecu nchaa ñáyiu núú‑gǎ, te mee‑gǎ sa nàha‑gá nděndɨda càa ñáyiu ní quide váha, te nděndɨda càa ñáyiu ñá túú ní quìde váha. Te mee‑gǎ ní xáhaⁿ‑gǎ xii Déhe‑gá Yaá nání Jèsús cúñaha‑gǎ xií‑yu núu nděndɨda càá‑yu ní quide váha te nděndɨda càá‑yu ñá túú ní quìde váha. Te mee Jèsús cáháⁿ ndáá cuɨtɨ‑gá, te sa nàha‑o sá ncháá xǐǎⁿ cada Jèsús, chi dɨu cuèndá‑áⁿ nǐ dándótó ñàha Yá Ndiǒxí xii‑gá —càchí té Pǎblú xǎhaⁿ‑dě xií‑yu.
31 Porquanto fixou o dia em que há de julgar o mundo com justiça, pelo ministério de um homem que para isso destinou. Para todos deu como garantia disso o fato de tê-lo ressuscitado dentre os mortos.
32 Te òré ní cáháⁿ té Pǎblú sá nǐ ndoto Jèsús, te dava ñáyiu ñá ní tnàhá iní‑xi tnúhu ní cáháⁿ‑dé ní cáháⁿ yíchí‑yu. Te davá‑yu ní xáhǎⁿ‑yu xii‑dé:
32 Quando o ouviram falar de ressurreição dos mortos, uns zombavam e outros diziam: A respeito disso te ouviremos outra vez.
33 Te ní xica‑dé cuáháⁿ‑dé.
33 Assim saiu Paulo do meio deles.
34 Te dava ñáyiu ní xíndedóho tnúhu ní cáháⁿ té Pǎblú ní sándáá iní‑yu Jèsús, te ní chindee tnǔhu ñàhá‑yu xii‑dé. Te ɨɨⁿ tée cùchiuⁿ Areópagú nání‑dě Nǐxú ndɨhɨ ɨɨⁿ ñadɨ̀hɨ́ nání‑áⁿ Dǎmarís, tnàhá‑yu ní sándáá iní‑yu tnúhu‑gá ndɨhɨ dava‑gá‑yu.
34 Todavia, alguns homens aderiram a ele e creram: entre eles, Dionísio, o areopagita, e uma mulher chamada Dâmaris; e com eles ainda outros.

Ler em outra tradução

Comparar com outra

Estude este capítulo no WhatsApp

Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Atos 17, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.