Atos 17
Tnúhu ní cáháⁿ yǎ ndiǒxí xito cùu uú (MILNT) vs NVT
1 Te ní yáha‑güedé ñuú Ànfípolís ndɨhɨ ñuú Apòloniá, te ní quexìo‑güedé ñuú Tesàlónicá, te yàcáⁿ cáá ɨ̀ɨⁿ veñúhu ñáyiu isràél.
1 Então Paulo e Silas passaram pelas cidades de Anfípolis e Apolônia e chegaram a Tessalônica, onde havia uma sinagoga judaica.
2 Te ní sáháⁿ té Pǎblú veñúhu‑áⁿ, chi ducaⁿ tnàhí quìde‑dé, te ndɨ tnahá nduu ndètatú‑yu ní sáháⁿ‑dé veñúhu‑áⁿ ǔní xito. Te ní ndatnúhu ndɨhɨ ñaha‑dě xií‑yu nàcuáa ní chídó tnùní cue tée ní xóo cáháⁿ tnúhu Yá Ndiǒxí ndéé sanaha.
2 Como era seu costume, Paulo foi à sinagoga e, durante três sábados seguidos, discutiu as Escrituras com o povo.
3 Te ní xítnǔhu ñaha‑dě nàcuáa ní cáháⁿ cue tée‑áⁿ sǎ Crìstú Yaá tendaha Yǎ Ndiǒxí quixi ñuyíú‑a ndoho vìhi‑gá, te cuú‑gá, te ndoto‑gá, te xǎhaⁿ‑dě:
3 Explicou as profecias e provou que era necessário o Cristo sofrer e ressuscitar dos mortos. “Esse Jesus de que lhes falo é o Cristo”, disse ele.
4 Te dava ñáyiu isràél ní sándáá iní‑yu tnúhu ní cáháⁿ té Pǎblú, te ní níhí tnáhǎ‑yu ndɨhɨ‑dé, ndɨhɨ té Sìlás. Te vài ñáyiu grìégú ñáyiu càháⁿ ndɨhɨ Yá Ndiǒxí ní sándáá iní‑yu tnúhu Jèsús. Te ndècu tɨtnɨ́ ñáyiu dɨ̀hɨ́ ñáyiu cùnuu, te ñáyiu‑áⁿ tnàhá‑yu ní sándáá iní‑yu tnúhu‑gá.
4 Alguns dos judeus que o ouviam foram convencidos e se uniram a Paulo e Silas, bem como muitos gregos tementes a Deus e várias mulheres de alta posição.
5 Te dava ñáyiu isràél ñá túú ní cùu váha iní‑yu núú tě Pǎblú nǔu ní ndúcǔ‑yu cue tée cuihna ìní‑xi tuhío‑güedé cada chìuⁿ‑güedé, chi ndɨ cuíhnu ndɨ cuíhnu‑ni‑güedé, te nchaá‑yu ndɨhɨ cue tée‑áⁿ ndɨ̀ coyo ndɨ coyó‑yu xǐcuáá‑yu. Te sátá nǐ tecú dóho dava‑gá‑yu, te ní sáháⁿ tuhá‑yu, te ío ní quide dùsáⁿ‑yu. Te nísáháⁿ‑yu vehe té Jàsón, te ní quide yìcá‑yu ní quɨ́hu‑yu vehe‑dé nándùcú‑yu té Pǎblú ndɨhɨ té Sìlás cuèndá queñuhu ñàhá‑yu núú nchàa ñáyiu.
5 Alguns judeus, porém, ficaram com inveja, reuniram alguns desordeiros e desocupados e, com a multidão, começaram um tumulto. Invadiram a casa de Jasom em busca de Paulo e Silas para entregá-los ao conselho da cidade,
6 Te ñá ní nàníhí ñáhǎ‑yu xii‑güedé, núu xíǎⁿ ní tnɨɨ́‑yu té Jàsón ndɨhɨ ɨɨⁿ ǔú‑gá cue tée sàndáá iní tnúhu Jèsús, te tàñuhu ñahá‑yu xii‑güedé cuáháⁿ núú cuè tée cùchiuⁿ. Te òré ní quexìó‑yu núú ndécú cuè tée cùchiuⁿ, te ní ngüíta‑yu ní cuáá‑yu, te xǎhǎⁿ‑yu xii‑güedé:
6 mas, como não os encontraram, arrastaram para fora Jasom e alguns outros irmãos e os levaram diante do conselho. Gritavam: “Aqueles que têm causado transtornos no mundo todo agora estão aqui, perturbando nossa cidade,
7 Te té Jàsón‑ǎⁿ ní xáhaⁿ‑dě sá cúú cùndecu‑güedé vehe‑dé, te ñá túú sàndáá iní‑güedé nàcuáa càháⁿ té Cèsár tée yɨ̀ndaha cuéhé nàcióⁿ, te càchí‑güedé sá ndécú ɨ̀ngá tée cùnuu‑gá tucu nàni‑dé Jèsús —càchí‑yu xǎhǎⁿ‑yu xii cue tée cùchiuⁿ.
7 e Jasom os recebeu em sua casa! São todos culpados de traição contra César, pois afirmam que existe um outro rei, um tal de Jesus”.
8 Te sátá dúcáⁿ nǐ cáháⁿ‑yu, te ní cudééⁿ víhí cuè tée cùchiuⁿ ndɨhɨ dava‑gá ñáyiu ndèdóho.
8 Ao ouvir isso, o povo da cidade e o conselho se agitaram.
9 Te vài díhúⁿ nǐ xícáⁿ cue tée cùchiuⁿ núú tě Jàsón ndɨhɨ dava‑gá cue tée cuáháⁿ ndɨhɨ‑dé cuèndá té Pǎblú ndɨhɨ té Sìlás, te núu na ndèe‑güedé núhú‑güedé, te nacuáñaha cuè tée cùchiuⁿ díhúⁿ‑güedě.
9 Então os oficiais obrigaram Jasom e os outros irmãos a pagarem fiança, e depois os soltaram.
10 Te òré ní cundɨquɨⁿ, te ní quide ndee ìní ñáhá ñǎyiu sàndáá iní tnúhu Jèsús xii té Pǎblú ndɨhɨ té Sìlás, te ní xica‑güedé cuáháⁿ‑güedé ñuú Bèreá. Te dɨu‑ni nduu nǐ sáá‑güedé yàcáⁿ ní sáháⁿ‑güedé veñúhu ñáyiu isràél.
10 Ao anoitecer, os irmãos enviaram Paulo e Silas a Bereia. Quando lá chegaram, foram à sinagoga judaica.
11 Te váha‑gá iní ñáyiu ñuú Bèreá dàcúúxí ñǎyiu ñuú Tesàlónicá, chi ío ní cudɨ́ɨ́ ìní‑yu ní xíndedóho‑yu tnúhu Jèsús, te ɨɨⁿ nduu ɨɨⁿ nduu ní dácuáhǎ‑yu tnúhu ní chídó tnùní cue tée ní xóo cáháⁿ tnúhu Yá Ndiǒxí ndéé sanaha cuèndá cuìní‑yu quiní‑yu núu ndáá càháⁿ té Pǎblú ndɨhɨ té Sìlás.
11 Os judeus que moravam em Bereia tinham a mente mais aberta que os de Tessalônica e ouviram a mensagem de Paulo com grande interesse. Todos os dias, examinavam as Escrituras para ver se Paulo e Silas ensinavam a verdade.
12 Te tɨtnɨ́ ñáyiu isràél ní sándáá iní‑yu tnúhu‑gá ndɨhɨ tɨtnɨ́ cue tée grìégú ndɨhɨ ñáyiu dɨ̀hɨ́ ñáyiu cùnuu ní sándáá iní‑yu.
12 Como resultado, muitos judeus creram, assim como vários gregos de alta posição, tanto homens como mulheres.
13 Te dava ñáyiu isràél ndécǔ‑yu ñuú Tesàlónicá, te ñáyiu‑áⁿ nǐ níhǐ‑yu tnúhu sá ndécú tě Pǎblú ndɨhɨ té Sìlás ñuú Bèreá càháⁿ‑güedé tnúhu Yá Ndiǒxí, núu xíǎⁿ ní sáháⁿ‑yu ñuú Bèreá ní dácuándèhndé‑yu núú nchàa ñáyiu vátá dácuàha‑gá. Te ñáyiu‑áⁿ nǐ sándáá iní‑yu tnúhu ndehnde te ní cudééⁿ víhǐ‑yu núú‑güedě.
13 Mas, quando os judeus de Tessalônica souberam que Paulo estava pregando a palavra de Deus em Bereia, foram até lá e criaram um alvoroço.
14 Te òré‑áⁿ nǐ xáhaⁿ ñǎyiu sàndáá iní tnúhu‑gá xii té Pǎblú sá quɨ̀hɨ́ⁿ‑dé yuhu làmár, te ní xica‑dé cuáháⁿ‑dé, te té Sìlás ndɨhɨ té Timùteú ní quendóo‑güedé ñuú Bèreá.
14 Os irmãos agiram de imediato e enviaram Paulo para o litoral, enquanto Silas e Timóteo permaneceram na cidade.
15 Te ɨɨⁿ ǔú‑güedé cuáháⁿ ndɨhɨ‑güedé té Pǎblú, te ndèca ñaha‑güedé cuáháⁿ ndéé ñuú Àtenás, te ní xáhaⁿ tě Pǎblú xii‑güedé:
15 Os que acompanharam Paulo o levaram até Atenas e, depois, voltaram a Bereia com instruções para Silas e Timóteo irem ao encontro dele o mais depressa possível.
16 Te ñuú Àtenás ndétú tě Pǎblú quɨ́hɨ́ⁿ té Sìlás ndɨhɨ té Timùteú. Te yàcáⁿ ní xiní‑dé sá ǐo cuéhé sǎ càchí‑yu cùu ndióxǐ‑yu ndècu te ñá ndàá sá dɨ́ú ndiǒxí cúú‑xí, te xíǎⁿ ñá túú ní cùu váha iní‑dé, chi ñá tnàhá iní‑dé nàcuáa quìdé‑yu.
16 Enquanto Paulo esperava por eles em Atenas, ficou muito indignado ao ver ídolos por toda a cidade.
17 Te ní sáháⁿ‑dé veñúhu ní cáháⁿ ndɨhɨ‑dé ñáyiu isràél ndɨhɨ dava‑gá ñáyiu càháⁿ ndɨhɨ Yá Ndiǒxí. Te ɨɨⁿ nduu ɨɨⁿ nduu sàháⁿ‑dé xɨtɨ́ ñuú càháⁿ‑dé tnúhu‑gá ndɨhɨ nchaa ñáyiu xìca cuu yacáⁿ.
17 Por isso, ia à sinagoga debater com os judeus e com os gentios tementes a Deus e falava diariamente na praça pública a todos que ali estavam.
18 Te cue tée cùu epicureú ndɨhɨ cue tée cùu estoicú, cue tée‑áⁿ nǐ ndatnúhu‑güedé ndɨhɨ té Pǎblú, te dava‑güedé xǐtnàha‑güedé:
18 Paulo também debateu com alguns dos filósofos epicureus e estoicos. Quando lhes falou de Jesus e da ressurreição, eles perguntaram: “O que esse tagarela está querendo dizer?”. Outros disseram: “Parece estar falando de deuses estrangeiros”.
19 Te ndèca ñaha‑güedé xii té Pǎblú cuáháⁿ ɨɨⁿ xichi núú nání Àreópagú, te ní xáhaⁿ‑güedě xii‑dé:
19 Então levaram Paulo ao conselho da cidade e disseram: “Pode nos dizer que novo ensino é esse?
20 chi ducaⁿ‑ni càháⁿ‑n tnǔhu sá ñà túú sàcúndèdóho‑ndɨ́, te cuìní‑ndɨ́ cachí tnúhu ndáá‑n nǎsa ndùu tnúhu‑áⁿ cuèndá cutnùní váha iní‑ndɨ́ —càchí‑güedé xǎhaⁿ‑güedě xii‑dé.
20 Você diz coisas um tanto estranhas, e queremos saber o que significam”.
21 Te nchaa ñáyiu ñuú Àtenás ndɨhɨ ñáyiu dava‑gá ñuú, mee‑ni tnǔhu saa cuìní‑yu cáháⁿ‑yu, nchaa sá vǎtá cúndèdóho‑gá‑yu cuìní‑yu cundedóho‑yu.
21 (Convém explicar que os atenienses, bem como os estrangeiros que viviam em Atenas, pareciam não fazer outra coisa senão discutir as últimas novidades.)
22 Te té Pǎblú ní ngúnutnɨ́ɨ‑dé núú xǐxúcu‑yu nchaá‑yu, te xǎhaⁿ‑dě:
22 Então Paulo se levantou diante do conselho e assim se dirigiu a seus membros: “Homens de Atenas, vejo que em todos os aspectos vocês são muito religiosos,
23 Te vitna ní quexìo‑í ñuú‑ndó, te ní xiní‑í sá yàyacáⁿ ndécú nchàa sá càchí‑ndó cùu ndióxí‑ndó càháⁿ ndɨhɨ‑ndo. Te ní xiní‑í ɨɨⁿ xichi núú ndèé tnuní quídé càhnu‑ndo Yá Ndiǒxí Yaá ñá túú xìní‑ndó, te dɨu‑ni ducaⁿ càháⁿ lètrá ndèé tnuní xíáⁿ, te càchí‑xi: “Iha quìde cahnu‑ndɨ́ Ndiǒxí sá ñà túú xìní‑ndɨ́”, duha càháⁿ lètrá‑áⁿ. Te quìde cahnu‑ndo Yá Ndiǒxí cáháⁿ‑ndó, dico ñá túú xìní‑ndó nǎsa càa‑gá, te yúhú xìní ndáá‑í nàcuáa càa Yá Ndiǒxí, chi dɨu‑ni Yá Ndiǒxí càháⁿ ndɨhɨ‑í, te dɨu tnúhu‑gá càháⁿ‑í vitna.
23 pois, enquanto andava pela cidade, reparei em seus diversos altares. Um deles trazia a seguinte inscrição: ‘Ao Deus Desconhecido’. Esse Deus que vocês adoram sem conhecer é exatamente aquele de que lhes falo.
24 ’Te dɨu Yá Ndiǒxí ní cadúha‑gá ñuyíú‑a ndɨhɨ nchaa sá ìó, núu dɨu‑gá cúú Xǐtohó ñuyíú‑a ndɨhɨ andɨu. Te ñá túú xìni ñuhu‑gá vehe dàcaa ñáyiu ñuyíú‑a cundecu‑gá.
24 “Ele é o Deus que fez o mundo e tudo que nele há. Uma vez que é Senhor dos céus e da terra, não habita em templos feitos por homens
25 Te ñá túú xìni ñuhu‑gá ñáyiu chindee ñàhá‑yu xii‑gá, chi mee‑gǎ quídé‑gǎ nchító‑ó ndècu‑o te tàxi‑gá yócó tǎchí‑ó ndɨ̀hɨ nchaa sá xíní ñùhu‑o.
25 e não é servido por mãos humanas, pois não necessita de coisa alguma. Ele mesmo dá vida e fôlego a tudo, e supre cada necessidade.
26 ’Te ndéé sanaha nǐ cadúha‑gá ɨɨⁿdìi‑ni tée, te dɨu‑ni nɨ́ñɨ́‑dě cúú ñǎyiu ndècu nɨcaxico ñuyíú. Te dɨu‑ni mee Yǎ Ndiǒxí ní xáhaⁿ‑gǎ nchaa núú cúndècú‑yu, te mee‑gǎ ní cáháⁿ‑gá ná daha cuíá cudíi nchaa nàcióⁿ ndɨhɨ mèé‑yu.
26 De um só homem ele criou todas as nações da terra, tendo decidido de antemão onde se estabeleceriam e por quanto tempo.
27 Te cuìní‑gá sá ncháá ñǎyiu nanducu ñàhá‑yu cáháⁿ ndɨhɨ ñàhá‑yu xii‑gá, te mee‑gǎ ndécú tǔha‑gá sá càháⁿ ndɨhɨ ñaha‑gǎ xií‑yu ɨɨⁿ ɨɨ́ⁿ‑yu.
27 “Seu propósito era que as nações buscassem a Deus e, tateando, talvez viessem a encontrá-lo, embora ele não esteja longe de nenhum de nós.
28 Te dɨu‑ni Yá Ndiǒxí xító ñàha‑gá xií‑yu núu cùdíi‑yu ndècú‑yu te càndá‑yu. Te duha ní cáháⁿ ɨɨⁿ ñaní tnáhá‑ndó, tée ní cutnùní iní‑xi ní xíndecu ndéé sanaha, te ní xáhaⁿ‑dě xií‑yu: “Nchaa‑o cùu‑o déhe Yá Ndiǒxí”, duha ní xáhaⁿ‑dě xií‑yu.
28 Pois nele vivemos, nos movemos e existimos. Como disseram alguns de seus próprios poetas: ‘Somos descendência dele’.
29 Te núu déhe Yá Ndiǒxí cúǔ‑yu nchaá‑yu, te vá cúú cǎháⁿ‑yu sá Yǎ Ndiǒxí cúú sǎ nǐ cadúha‑yu ndahá‑yu. Te sá nǐ cadúha‑yu cùu ndióxǐ‑yu‑áⁿ, dava cùu‑xi díhúⁿ cuàáⁿ, dava cùu‑xi díhúⁿ cuìxíⁿ, dava cùu‑xi yúú. Te mèé‑yu ní cahu iní‑yu nàcuáa cunduu sá cúú ndiǒxǐ‑yu.
29 E, por ser isso verdade, não devemos imaginar Deus como um ídolo de ouro, prata ou pedra, projetado por artesãos.
30 Te cútnàhá ñá túú ní cùtnuní iní‑yu sá nèhé ní quidé‑yu ní cadúha‑yu nchaa xíǎⁿ, te ñá túú ní quìde cuendá Yǎ Ndiǒxí sá dúcáⁿ nǐ quidé‑yu. Te vitna càchí Yǎ Ndiǒxí sá dáñá nchàa ndɨ túhú‑yu nchaa sá cuèhé sá dúhá quìdé‑yu.
30 “No passado, Deus não levou em conta a ignorância das pessoas acerca dessas coisas, mas agora ele ordena que todos, em todo lugar, se arrependam.
31 Te Yá Ndiǒxí náhá‑gǎ ná nduu cùndecu nchaa ñáyiu núú‑gǎ, te mee‑gǎ sa nàha‑gá nděndɨda càa ñáyiu ní quide váha, te nděndɨda càa ñáyiu ñá túú ní quìde váha. Te mee‑gǎ ní xáhaⁿ‑gǎ xii Déhe‑gá Yaá nání Jèsús cúñaha‑gǎ xií‑yu núu nděndɨda càá‑yu ní quide váha te nděndɨda càá‑yu ñá túú ní quìde váha. Te mee Jèsús cáháⁿ ndáá cuɨtɨ‑gá, te sa nàha‑o sá ncháá xǐǎⁿ cada Jèsús, chi dɨu cuèndá‑áⁿ nǐ dándótó ñàha Yá Ndiǒxí xii‑gá —càchí té Pǎblú xǎhaⁿ‑dě xií‑yu.
31 Pois ele estabeleceu um dia para julgar o mundo com justiça, por meio do homem que ele designou, e mostrou a todos quem é esse homem ao ressuscitá-lo dos mortos”.
32 Te òré ní cáháⁿ té Pǎblú sá nǐ ndoto Jèsús, te dava ñáyiu ñá ní tnàhá iní‑xi tnúhu ní cáháⁿ‑dé ní cáháⁿ yíchí‑yu. Te davá‑yu ní xáhǎⁿ‑yu xii‑dé:
32 Quando ouviram Paulo falar da ressurreição dos mortos, alguns riram com desprezo. Outros, porém, disseram: “Queremos ouvir mais sobre isso em outra ocasião”.
33 Te ní xica‑dé cuáháⁿ‑dé.
33 Então Paulo se retirou do conselho,
34 Te dava ñáyiu ní xíndedóho tnúhu ní cáháⁿ té Pǎblú ní sándáá iní‑yu Jèsús, te ní chindee tnǔhu ñàhá‑yu xii‑dé. Te ɨɨⁿ tée cùchiuⁿ Areópagú nání‑dě Nǐxú ndɨhɨ ɨɨⁿ ñadɨ̀hɨ́ nání‑áⁿ Dǎmarís, tnàhá‑yu ní sándáá iní‑yu tnúhu‑gá ndɨhɨ dava‑gá‑yu.
34 mas alguns se juntaram a ele e creram. Entre eles estavam Dionísio, membro do conselho, uma mulher chamada Dâmaris, e alguns outros.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Atos 17, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.