Atos 15
Tnúhu ní cáháⁿ yǎ ndiǒxí xito cùu uú (MILNT) vs NVI
1 Te ní quee ɨɨⁿ ǔú cue tée distrìtú Jùdeá cuáháⁿ‑güedé ñuú Antiòquiá, te ní sáá‑güedé, te ní xáhaⁿ‑güedě xii ñáyiu sàndáá iní tnúhu Jèsús sá nǔu vá cuǎha‑güedé sèñá ñɨɨ nchaa cue tée dàtná ní cachí ndíi Moìsés, te vá nánǐhí tàhú‑güedé.
1 Alguns homens desceram da Judéia para Antioquia e passaram a ensinar aos irmãos: "Se vocês não forem circuncidados conforme o costume ensinado por Moisés, não poderão ser salvos".
2 Te sá dúcáⁿ nǐ cáháⁿ cue tée‑áⁿ, te ní ngüíta té Pǎblú ndɨhɨ té Bèé ní tenàá‑güedé cue tée‑áⁿ, chi dandàhú ñáhá‑güedě cuìní‑güedé ní cùu. Te nchaa ñáyiu sàndáá iní tnúhu‑gá ní cachí‑yu sá quɨ̀hɨ́ⁿ té Pǎblú ndɨhɨ té Bèé ndɨhɨ ɨɨⁿ ǔú‑gá‑güedé ñuú Jerusàlén. Te yàcáⁿ cada‑güedé ɨɨⁿ jùndá ndɨhɨ mee‑ni cuè tée ní táúchíúⁿ Jèsús càháⁿ tnúhu‑gá, ndɨhɨ cue tée yɨ̀ndaha ñáyiu sàndáá iní tnúhu‑gá ñuú‑áⁿ, te jùndá‑áⁿ cada ndáá‑güedé tnúhu ní cáháⁿ cue tée ní sáá ñuú Antiòquiá.
2 Isso levou Paulo e Barnabé a uma grande contenda e discussão com eles. Assim, Paulo e Barnabé foram designados, juntamente com outros, para irem a Jerusalém tratar dessa questão com os apóstolos e com os presbíteros.
3 Te nchaa ñáyiu sàndáá iní tnúhu‑gá ní quide ndee ìní ñáhǎ‑yu xii‑güedé, te ní tnɨɨ‑güedé ichi cuáháⁿ‑güedé. Te ní yáha‑güedé distrìtú Fèniciá ndɨhɨ distrìtú Sàmariá, te yàcáⁿ ní cani‑güedé cuèndú nása ní cuu ní tuha ñáyiu ñá túú cùu ñáyiu isràél ichi Yá Ndiǒxí, te ní cudɨ́ɨ́ víhí ìní nchaa ñáyiu ní xíndedóho‑áⁿ.
3 A igreja os enviou e, ao passarem pela Fenícia e por Samaria, contaram como os gentios tinham se convertido; essas notícias alegravam muito a todos os irmãos.
4 Te té Pǎblú ndɨhɨ té Bèé ní ndexìo‑güedé ñuú Jerusàlén, te ío ní cudɨ́ɨ́ ìní‑yu sá nǐ ndexìo váha‑güedé. Te ndècu dava‑gá cue tée ní táúchíúⁿ Jèsús dácuàha ñaha xií‑yu tnúhu‑gá, ndɨhɨ cue tée yɨ̀ndaha ñaha xií‑yu, ndɨhɨ dava‑gá ñáyiu sàndáá iní tnúhu‑gá, te ní cani‑güedé cuèndú núǔ‑yu nàcuáa ní quide Yá Ndiǒxí ní chindee ñàha‑gá xii‑güedé ní quide‑güedé chìuⁿ‑gá.
4 Chegando a Jerusalém, foram bem recebidos pela igreja, pelos apóstolos e pelos presbíteros, a quem relataram tudo o que Deus tinha feito por meio deles.
5 Te ndècu ɨɨⁿ úú cue tée ní tuha ichi Yá Ndiǒxí, te cue tée‑áⁿ cúú‑güedě cue tée farìséú, te ní ndacuɨ́ñɨ́‑güedé, te ní xáhaⁿ‑güedě:
5 Então se levantaram alguns do partido religioso dos fariseus que haviam crido e disseram: "É necessário circuncidá-los e exigir deles que obedeçam à lei de Moisés".
6 Te cue tée ní táúchíúⁿ Jèsús dacuàha ñaha xii ñáyiu tnúhu‑gá, ndɨhɨ cue tée yɨ̀ndaha ñáyiu sàndáá iní tnúhu‑gá ní quide‑güedé jùndá cuèndá ní ndatnúhu‑güedé nása cunduu.
6 Os apóstolos e os presbíteros se reuniram para considerar essa questão.
7 Te vài vihi tnúhu ní cáháⁿ‑güedé. Te té Pèlú ní ndacuɨ́ñɨ́‑dé, te ní xáhaⁿ‑dě xii‑güedé:
7 Depois de muita discussão, Pedro levantou-se e dirigiu-se a eles: "Irmãos, vocês sabem que há muito tempo Deus me escolheu dentre vocês para que os gentios ouvissem de meus lábios a mensagem do evangelho e cressem.
8 Dico Yá Ndiǒxí sa nàha‑gá nása càa iní ɨɨⁿ ɨɨⁿ ñáyiu. Te cùtnuní iní‑ó sǎ cúú ìní ñáhá‑gǎ xii cue ñáyiu ñá túú cùu ñáyiu isràél, chi ní sáñaha‑gǎ Espíritú‑gá ndécú ndɨ̀hɨ́‑yu dàtná cuìní‑ndó nǐ taxi‑gá ndécú ndɨ̀hɨ nchoo.
8 Deus, que conhece os corações, demonstrou que os aceitou, dando-lhes o Espírito Santo, como antes nos tinha concedido.
9 Chi Yá Ndiǒxí ɨɨⁿnuu‑ni cùu iní ñáhá‑gǎ xii‑o nchàa‑o ndɨhɨ cue ñáyiu ñá túú cùu ñáyiu isràél, chi tnàhá‑yu ní xócání‑gǎ nchaa sá cuèhé sá dúhá nǐ xóo cadá‑yu ndéé òré ní sándáá iní‑yu Jèsús.
9 Ele não fez distinção alguma entre nós e eles, visto que purificou os seus corações pela fé.
10 ¿Te ná cuèndá nchòhó cuìní‑ndó càda ñáyiu ní sándáá iní tnúhu‑gá ɨɨⁿ sá ñǎ tnàhá iní‑gá sá cádǎ‑yu? Te cuìní‑ndó dàndoho‑ndó‑yu. Te ni nchòo te ni cue ñaní tnáhá‑ó nǐ xíndecu ndéé sanaha ñǎ ní ndàcú‑yu cadá‑yu nchaa xíǎⁿ.
10 Então, por que agora vocês estão querendo tentar a Deus, impondo sobre os discípulos um jugo que nem nós nem nossos antepassados conseguimos suportar?
11 Te vá dúcáⁿ cǎháⁿ‑ndó, chi sa nàha‑ndo sá Yǎ Ndiǒxí ní cundàhú iní ñáhá‑gǎ xii‑o, te dìó ducaⁿ nǐ quide‑gá sá nánìhí tàhú‑ó nchàa‑o. Te dɨu‑ni ducaⁿ nǐ quide‑gá ñáyiu ñá túú cùu ñáyiu isràél, te ní naníhí tàhú‑yu —càchí té Pèlú xǎhaⁿ‑dě xii‑güedé.
11 De modo nenhum! Cremos que somos salvos pela graça de nosso Senhor Jesus, assim como eles também".
12 Te dǎtnùní té Bèé ndɨhɨ té Pǎblú ní ngüíta‑güedé ní cáháⁿ‑güedé, te ní xíndedóho‑yu nchaa tnúhu ní cáháⁿ‑güedé. Te ní xáhaⁿ‑güedě xií‑yu nàcuáa ní chindee ñàha Yá Ndiǒxí xii‑güedé, te ní quide‑güedé vài núú sǎ vǎ yǒo tnàhí ndàcu cada, te ducaⁿ te ní cutnùní iní ñáyiu ñá túú cùu ñáyiu isràél sá ndàá càháⁿ‑güedé.
12 Toda a assembléia ficou em silêncio, enquanto ouvia Barnabé e Paulo falando de todos os sinais e maravilhas que, por meio deles, Deus fizera entre os gentios.
13 Te òré ní ndɨhɨ cuèndú ní cáháⁿ‑güedé, te té Jàcobó ní xáhaⁿ‑dě:
13 Quando terminaram de falar, Tiago tomou a palavra e disse: "Irmãos, ouçam-me.
14 Té Xǐmú, àdi Pelú chi úú dɨ̀u‑dé, ní cani‑dé cuèndú nàcuáa ní quide Yá Ndiǒxí ndéé díhna ní dáquéé dɨ̀ɨⁿ‑gá ñáyiu ñá túú cùu ñáyiu isràél tnuú nchaa ñáyiu ñá túú ndècu ichi‑gá, cuèndá cuìní‑gá chiñuhu ñàhá‑yu xii‑gá.
14 Simão nos expôs como Deus, no princípio, voltou-se para os gentios a fim de reunir dentre as nações um povo para o seu nome.
15 Te dǎtnùní ní cáháⁿ‑dé nàcuáa ní cáháⁿ Yǎ Ndiǒxí ndéé sanaha. Te duha ní chídó tnùní cue tée ní xóo cáháⁿ tnúhu‑gá ndéé sanaha nàcuáa ní cáháⁿ‑gá, te duha ní cachí‑gá:
15 Concordam com isso as palavras dos profetas, conforme está escrito:
16 Dàtná cuìní‑ndó cùu ɨɨⁿ vehe ní sáá te ní ngoyo te dàndaa‑güedé xito cùu uú, ducaⁿ sǎtnahá‑xi cada‑xi ɨɨⁿ nduu,
16 ‘Depois disso voltarei e reconstruirei a tenda caída de Davi. Reedificarei as suas ruínas, e a restaurarei,
17 Te ducaⁿ te vài ñáyiu ñá túú cùu ñáyiu isràél nandùcú‑yu ichi‑í te cáháⁿ ndɨhɨ ñàhá‑yu.
17 para que o restante dos homens busque o Senhor, e todos os gentios sobre os quais tem sido invocado o meu nome, diz o Senhor, que faz estas coisas’
18 Duha ní cáháⁿ Yǎ Ndiǒxí, te ducaⁿ nǐ chídó tnùní cue tée ní xóo cáháⁿ tnúhu‑gá ndéé sanaha —càchí té Jàcobó xǎhaⁿ‑dě xii‑güedé.
18 conhecidas desde os tempos antigos.
19 Te xǎhaⁿ tùcu‑dé:
19 "Portanto, julgo que não devemos pôr dificuldades aos gentios que estão se convertendo a Deus.
20 Dico xìni ñuhu‑xi daquɨhɨ́ⁿ‑ó tùtú cúñaha‑o sǎ vǎ cáxí‑gǎ‑yu nchaa sá nchító‑ó ndùu táhú nchaa sá càchí‑yu cùu ndióxǐ‑yu. Te cúñaha‑o sǎ vǎ càháⁿ ndɨhɨ cue tée ñadɨ̀hɨ́ te núu ñá dɨ́ú ñàdɨhɨ́‑güedé cúǔ‑yu, te ni cuè ñáyiu dɨ̀hɨ́ vá càháⁿ ndɨhɨ́‑yu tée te núu ñá dɨ́ú yɨ̀ɨ́‑yu cùu‑güedé, te vá cáxǐ‑yu cuñú quɨtɨ cuèhné, te vá cáxǐ‑yu nɨ́ñɨ́.
20 Pelo contrário, devemos escrever a eles, dizendo-lhes que se abstenham de comida contaminada pelos ídolos, da imoralidade sexual, da carne de animais estrangulados e do sangue.
21 Te ducaⁿ cǔñaha‑o, chi ndɨ tnahá ñuú núú ndécǔ‑yu, te xǐndecu ñáyiu isràél dácuàhá‑yu tnúhu ní chídó tnùní ndíi Moìsés, te ndɨ tnahá nduu ndètatú‑yu dàcuahá‑yu tnúhu ndíi veñúhu‑yu —càchí té Jàcobó xǎhaⁿ‑dě xii‑güedé.
21 Pois, desde os tempos antigos, Moisés é pregado em todas as cidades, sendo lido nas sinagogas todos os sábados".
22 Te dǎtnùní cue tée ní táúchíúⁿ Jèsús dacuàha ñaha xií‑yu tnúhu‑gá, ndɨhɨ cue tée yɨ̀ndaha ñáyiu sàndáá iní tnúhu‑gá ní cachí‑güedé sá ndúcú‑güedě ɨɨⁿ ǔú‑gá cue tée quɨ́hɨ́ⁿ ndɨhɨ té Pǎblú ndɨhɨ té Bèé ñuú Antiòquiá, te dɨu‑ni ducaⁿ nǐ cáháⁿ dava‑gá ñáyiu ndècu ichi‑gá. Te úú cue tée ní ndúcú‑güedě, ɨɨⁿ‑dé nání‑dě Sìlás, te ɨɨⁿ‑dé nání‑dě Jùdás, àdi Barsabás chi úú dɨ̀u‑dé, te cùnuu‑güedé ndɨ ndùú‑güedé.
22 Então os apóstolos e os presbíteros, com toda a igreja, decidiram escolher alguns dentre eles e enviá-los a Antioquia com Paulo e Barnabé. Escolheram Judas, chamado Barsabás, e Silas, dois líderes entre os irmãos.
23 Te ní cadúha nchaa cue tée cùnuu tutú canehe‑güedé quɨ́hɨ́ⁿ, te duha càháⁿ‑xi:
23 Com eles enviaram a seguinte carta: Os irmãos apóstolos e presbíteros, aos cristãos gentios que estão em Antioquia, na Síria e na Cilícia: Saudações.
24 nǐ níhí‑ndɨ̌ tnúhu sá ɨ̀ɨⁿ úú cue tée ndècu iha ní quixi‑güedé núú ndécú‑ndó, te ñá túú chìuⁿ ni tahu‑ndɨ́ quixi‑güedé. Te sá ɨ́ɨ́ⁿ tnǔhu ní cáháⁿ‑güedé ní xáhaⁿ‑güedě xii‑ndo sǎ ngǔndecu sèñá ñɨɨ‑ndo, te canchicúⁿ nihnu‑ndo nchàa nacuáa ní chídó tnùní ndíi Moìsés, te xíǎⁿ ní sani ɨɨⁿ ní sani úú iní‑ndó, chi ñá túú xìní‑ndó nǔu ndáá tnúhu càháⁿ‑güedé àdi ñá ndàá.
24 Soubemos que alguns saíram de nosso meio, sem nossa autorização, e os perturbaram, transtornando suas mentes com o que disseram.
25 Te ní ndatnúhu‑ndɨ́ nàcuáa cunduu sá téndàha‑ndɨ́ úú cue tée quixi‑güedé ndɨhɨ té Bèé ndɨhɨ té Pǎblú, cue tée ío cùu iní‑ndɨ́, te cue tée‑áⁿ cǎháⁿ‑güedé nàcuáa càháⁿ‑ndɨ́‑a.
25 Assim, concordamos todos em escolher alguns homens e enviá-los a vocês com nossos amados irmãos Paulo e Barnabé,
26 Te dɨu‑ni té Bèé ndɨhɨ té Pǎblú ní sáháⁿ‑güedé ní cáháⁿ‑güedé tnúhu Xítohó Jesucrìstú nchaa xichi. Te ndɨ tnahá cuáháⁿ‑güedé cuìní‑yu cahni ñàhá‑yu xii‑güedé.
26 homens que têm arriscado a vida pelo nome de nosso Senhor Jesus Cristo.
27 Te tendaha‑ndɨ̌ té Jùdás ndɨhɨ té Sìlás quixi‑güedé tnàhá‑güedé cachí tnúhu váha‑güedé nàcuáa cuáháⁿ tnúhu càháⁿ‑ndɨ́.
27 Portanto, estamos enviando Judas e Silas para confirmarem verbalmente o que estamos escrevendo.
28 Te dɨu‑ni ducaⁿ càháⁿ‑ndɨ́ càchí tnúhu‑ndɨ́ nàcuáa càháⁿ Espíritú Yǎ Ndiǒxí cada‑ndo, chi nchúhú vá càháⁿ‑ndɨ́ sá cádá‑ndó nchàa sá nǐ cáháⁿ ndíi Moìsés cada ñáyiu, chi ío úhú, te vá yǒo ndacu cada. Te vitna na càháⁿ‑ndɨ́ ɨɨⁿ ǔú‑ni tnúhu nàcuáa cada‑ndo.
28 Pareceu bem ao Espírito Santo e a nós não impor a vocês nada além das seguintes exigências necessárias:
29 Vá cáxí‑ndó sǎ nchító‑ó ndùu táhú nchaa sá càchí ñáyiu cùu ndióxǐ‑yu, te vá cáxí‑ndó nɨ̌ñɨ́, te vá cáxí‑ndó cùñú quɨtɨ cuèhné, te vá càháⁿ ndɨhɨ cue tée ñadɨ̀hɨ́ te núu ñá dɨ́ú ñàdɨhɨ́‑güedé cúǔ‑yu, te ni cuè ñáyiu dɨ̀hɨ́ vá càháⁿ ndɨhɨ́‑yu tée te núu ñá dɨ́ú yɨ̀ɨ́‑yu cùu‑güedé. Te núu na càda‑ndo nchaa nacuáa càháⁿ‑ndɨ́‑a, te cada váha‑ndo. Te vitna ío cada ndee ìní‑ndó nchàa‑ndo‑na.” Duha ní chídó tnùní‑güedé núú tùtú ní tendaha‑güedě cuáháⁿ.
29 Abster-se de comida sacrificada aos ídolos, do sangue, da carne de animais estrangulados e da imoralidade sexual. Vocês farão bem em evitar essas coisas. Que tudo lhes vá bem.
30 Te ní quide ndee ìní‑yu cue tée quɨ́hɨ́ⁿ ñuú Antiòquiá, te ducaⁿ te ní xica‑güedé cuáháⁿ‑güedé. Te òré ní quexìo‑güedé ñuú‑áⁿ, te ní cana‑güedé nchaa ñáyiu sàndáá iní tnúhu Jèsús, te ní sáñaha‑güedě tutú xií‑yu.
30 Uma vez despedidos, os homens desceram para Antioquia, onde reuniram a igreja e entregaram a carta.
31 Te ní dácuáhǎ‑yu tutú ní sáñaha‑güedě‑áⁿ, te ní cudɨ́ɨ́ víhí ìní‑yu chi ío váha càháⁿ tutú‑áⁿ.
31 Os irmãos a leram e se alegraram com a sua animadora mensagem.
32 Te té Jùdás ndɨhɨ té Sìlás tnàhá‑güedé ní nduu táhú‑güedě cáháⁿ‑güedé tnúhu sá dácàhu iní ñáhá Yǎ Ndiǒxí. Te ní xáhaⁿ‑güedě vài tnúhu nàcuáa cadá‑yu, te vìhi‑gá ní cudɨ́ɨ́ ìní‑yu cadá‑yu nàcuáa càháⁿ Yǎ Ndiǒxí cadá‑yu.
32 Judas e Silas, que eram profetas, encorajaram e fortaleceram os irmãos com muitas palavras.
33 Te ní xíndecu‑güedé ɨɨⁿ ǔú nduu ndɨhɨ́‑yu, te dǎtnùní ní quide ndee ìní ñáhǎ‑yu xii‑güedé cuèndá sá nùhú‑güedé núú věxi‑güedé, te mee‑ni tě Jùdás cuánuhú‑dé.
33 Tendo passado algum tempo ali, foram despedidos pelos irmãos com a bênção da paz para voltarem aos que os tinham enviado.
34 Te té Sìlás ní xáhaⁿ‑dě sá vǎ nùhú‑ni‑dé.
34 Mas Silas decidiu ficar ali.
35 Te té Pǎblú ndɨhɨ té Bèé ní ndóo‑güedé ní cáháⁿ‑güedé tnúhu Yá Ndiǒxí ñuú Antiòquiá, te vài‑gá tucu ñáyiu Antiòquiá ní cáháⁿ‑yu tnúhu‑gá.
35 Mas Paulo e Barnabé permaneceram em Antioquia, onde, com muitos outros ensinavam e pregavam a palavra do Senhor.
36 Te sátá nǐ cuu cuéhé nduu, te ní xáhaⁿ tě Pǎblú xii té Bèé:
36 Algum tempo depois, Paulo disse a Barnabé: "Voltemos para visitar os irmãos em todas as cidades onde pregamos a palavra do Senhor, para ver como estão indo".
37 Te té Bèé ní xáhaⁿ‑dě sá quɨ̀hɨ́ⁿ ndɨhɨ‑güedé té Juàá, àdi Mácú chi úú dɨ̀u‑dé.
37 Barnabé queria levar João, também chamado Marcos.
38 Dico té Pǎblú ñá ní dàña‑gá‑dé quɨ́hɨ́ⁿ té Juàá, chi ní dándǒo ñaha‑dě xii‑güedé cútnàhá ní xíndecu‑güedé Pànfiliá, te ní nacuico‑dě cuánuhú‑dé, te ñá túú‑gǎ ní sǎháⁿ ndɨhɨ ñaha‑dě xii‑güedé.
38 Mas Paulo não achava prudente levá-lo, pois ele, abandonando-os na Panfília, não permanecera com eles no trabalho.
39 Xíǎⁿ ní cuu ní tenàá tnáhá tě Bèé ndɨhɨ té Pǎblú, te ichi càa ichi caa ní cuu‑güedé. Te té Bèé ndɨhɨ té Mǎcú ní quée‑güedé bàrcú cuáháⁿ‑güedé Chìpré.
39 Tiveram um desentendimento tão sério que se separaram. Barnabé, levando consigo Marcos, navegou para Chipre,
40 Te té Pǎblú ní xáhaⁿ‑dě xii té Sìlás sá quɨ̀hɨ́ⁿ ndɨhɨ ñaha‑dě, te ñáyiu sàndáá iní‑xi tnúhu Jèsús ní cáháⁿ ndɨhɨ́‑yu Yá Ndiǒxí sá chíndèe ñaha‑gá xii‑güedé.
40 mas Paulo escolheu Silas e partiu, encomendado pelos irmãos à graça do Senhor.
41 Te ní xica‑güedé cuáháⁿ‑güedé te ní yáha‑güedé nɨhìí distrìtú Sìriá ndɨhɨ distrìtú Cìliciá. Te ní cáháⁿ‑güedé tnúhu Jèsús núú nchàa ñáyiu ní sándáá iní tnúhu‑gá, núu xíǎⁿ ío‑gá ní cudɨ́ɨ́ ìní‑yu cadá‑yu nàcuáa càháⁿ Yǎ Ndiǒxí.
41 Passou, então, pela Síria e pela Cilícia, fortalecendo as igrejas.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Atos 15, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.