Atos 15
Tnúhu ní cáháⁿ yǎ ndiǒxí xito cùu uú (MILNT) vs NAA
1 Te ní quee ɨɨⁿ ǔú cue tée distrìtú Jùdeá cuáháⁿ‑güedé ñuú Antiòquiá, te ní sáá‑güedé, te ní xáhaⁿ‑güedě xii ñáyiu sàndáá iní tnúhu Jèsús sá nǔu vá cuǎha‑güedé sèñá ñɨɨ nchaa cue tée dàtná ní cachí ndíi Moìsés, te vá nánǐhí tàhú‑güedé.
1 Alguns indivíduos que foram da Judeia para Antioquia ensinavam aos irmãos: — Se vocês não forem circuncidados segundo o costume de Moisés, não podem ser salvos.
2 Te sá dúcáⁿ nǐ cáháⁿ cue tée‑áⁿ, te ní ngüíta té Pǎblú ndɨhɨ té Bèé ní tenàá‑güedé cue tée‑áⁿ, chi dandàhú ñáhá‑güedě cuìní‑güedé ní cùu. Te nchaa ñáyiu sàndáá iní tnúhu‑gá ní cachí‑yu sá quɨ̀hɨ́ⁿ té Pǎblú ndɨhɨ té Bèé ndɨhɨ ɨɨⁿ ǔú‑gá‑güedé ñuú Jerusàlén. Te yàcáⁿ cada‑güedé ɨɨⁿ jùndá ndɨhɨ mee‑ni cuè tée ní táúchíúⁿ Jèsús càháⁿ tnúhu‑gá, ndɨhɨ cue tée yɨ̀ndaha ñáyiu sàndáá iní tnúhu‑gá ñuú‑áⁿ, te jùndá‑áⁿ cada ndáá‑güedé tnúhu ní cáháⁿ cue tée ní sáá ñuú Antiòquiá.
2 Tendo surgido um conflito e grande discussão de Paulo e Barnabé com eles, foi resolvido que esses dois e mais alguns fossem a Jerusalém, aos apóstolos e presbíteros, para tratar desta questão.
3 Te nchaa ñáyiu sàndáá iní tnúhu‑gá ní quide ndee ìní ñáhǎ‑yu xii‑güedé, te ní tnɨɨ‑güedé ichi cuáháⁿ‑güedé. Te ní yáha‑güedé distrìtú Fèniciá ndɨhɨ distrìtú Sàmariá, te yàcáⁿ ní cani‑güedé cuèndú nása ní cuu ní tuha ñáyiu ñá túú cùu ñáyiu isràél ichi Yá Ndiǒxí, te ní cudɨ́ɨ́ víhí ìní nchaa ñáyiu ní xíndedóho‑áⁿ.
3 Encaminhados, pois, pela igreja, atravessaram as províncias da Fenícia e Samaria e, narrando a conversão dos gentios, causaram grande alegria a todos os irmãos.
4 Te té Pǎblú ndɨhɨ té Bèé ní ndexìo‑güedé ñuú Jerusàlén, te ío ní cudɨ́ɨ́ ìní‑yu sá nǐ ndexìo váha‑güedé. Te ndècu dava‑gá cue tée ní táúchíúⁿ Jèsús dácuàha ñaha xií‑yu tnúhu‑gá, ndɨhɨ cue tée yɨ̀ndaha ñaha xií‑yu, ndɨhɨ dava‑gá ñáyiu sàndáá iní tnúhu‑gá, te ní cani‑güedé cuèndú núǔ‑yu nàcuáa ní quide Yá Ndiǒxí ní chindee ñàha‑gá xii‑güedé ní quide‑güedé chìuⁿ‑gá.
4 Quando chegaram a Jerusalém, foram bem-recebidos pela igreja, pelos apóstolos e pelos presbíteros, a quem relataram tudo o que Deus havia feito com eles.
5 Te ndècu ɨɨⁿ úú cue tée ní tuha ichi Yá Ndiǒxí, te cue tée‑áⁿ cúú‑güedě cue tée farìséú, te ní ndacuɨ́ñɨ́‑güedé, te ní xáhaⁿ‑güedě:
5 Mas alguns membros do partido dos fariseus que haviam crido se insurgiram, dizendo: — É necessário circuncidá-los e ordenar-lhes que observem a lei de Moisés.
6 Te cue tée ní táúchíúⁿ Jèsús dacuàha ñaha xii ñáyiu tnúhu‑gá, ndɨhɨ cue tée yɨ̀ndaha ñáyiu sàndáá iní tnúhu‑gá ní quide‑güedé jùndá cuèndá ní ndatnúhu‑güedé nása cunduu.
6 Então os apóstolos e os presbíteros se reuniram para examinar a questão.
7 Te vài vihi tnúhu ní cáháⁿ‑güedé. Te té Pèlú ní ndacuɨ́ñɨ́‑dé, te ní xáhaⁿ‑dě xii‑güedé:
7 Havendo grande debate, Pedro tomou a palavra e disse: — Irmãos, vocês sabem que, desde há muito, Deus me escolheu entre vocês para que da minha boca os gentios ouvissem a palavra do evangelho e cressem.
8 Dico Yá Ndiǒxí sa nàha‑gá nása càa iní ɨɨⁿ ɨɨⁿ ñáyiu. Te cùtnuní iní‑ó sǎ cúú ìní ñáhá‑gǎ xii cue ñáyiu ñá túú cùu ñáyiu isràél, chi ní sáñaha‑gǎ Espíritú‑gá ndécú ndɨ̀hɨ́‑yu dàtná cuìní‑ndó nǐ taxi‑gá ndécú ndɨ̀hɨ nchoo.
8 E Deus, que conhece os corações, lhes deu testemunho, concedendo o Espírito Santo a eles, como também o havia concedido a nós.
9 Chi Yá Ndiǒxí ɨɨⁿnuu‑ni cùu iní ñáhá‑gǎ xii‑o nchàa‑o ndɨhɨ cue ñáyiu ñá túú cùu ñáyiu isràél, chi tnàhá‑yu ní xócání‑gǎ nchaa sá cuèhé sá dúhá nǐ xóo cadá‑yu ndéé òré ní sándáá iní‑yu Jèsús.
9 E não estabeleceu distinção alguma entre nós e eles, purificando-lhes o coração por meio da fé.
10 ¿Te ná cuèndá nchòhó cuìní‑ndó càda ñáyiu ní sándáá iní tnúhu‑gá ɨɨⁿ sá ñǎ tnàhá iní‑gá sá cádǎ‑yu? Te cuìní‑ndó dàndoho‑ndó‑yu. Te ni nchòo te ni cue ñaní tnáhá‑ó nǐ xíndecu ndéé sanaha ñǎ ní ndàcú‑yu cadá‑yu nchaa xíǎⁿ.
10 Agora, pois, por que vocês querem tentar a Deus, pondo sobre o pescoço dos discípulos um jugo que nem os nossos pais puderam suportar, nem nós?
11 Te vá dúcáⁿ cǎháⁿ‑ndó, chi sa nàha‑ndo sá Yǎ Ndiǒxí ní cundàhú iní ñáhá‑gǎ xii‑o, te dìó ducaⁿ nǐ quide‑gá sá nánìhí tàhú‑ó nchàa‑o. Te dɨu‑ni ducaⁿ nǐ quide‑gá ñáyiu ñá túú cùu ñáyiu isràél, te ní naníhí tàhú‑yu —càchí té Pèlú xǎhaⁿ‑dě xii‑güedé.
11 Mas cremos que somos salvos pela graça do Senhor Jesus, assim como eles.
12 Te dǎtnùní té Bèé ndɨhɨ té Pǎblú ní ngüíta‑güedé ní cáháⁿ‑güedé, te ní xíndedóho‑yu nchaa tnúhu ní cáháⁿ‑güedé. Te ní xáhaⁿ‑güedě xií‑yu nàcuáa ní chindee ñàha Yá Ndiǒxí xii‑güedé, te ní quide‑güedé vài núú sǎ vǎ yǒo tnàhí ndàcu cada, te ducaⁿ te ní cutnùní iní ñáyiu ñá túú cùu ñáyiu isràél sá ndàá càháⁿ‑güedé.
12 E toda a multidão silenciou, passando a ouvir Barnabé e Paulo, que contavam quantos sinais e prodígios Deus tinha feito por meio deles entre os gentios.
13 Te òré ní ndɨhɨ cuèndú ní cáháⁿ‑güedé, te té Jàcobó ní xáhaⁿ‑dě:
13 Depois que eles terminaram, Tiago tomou a palavra e disse: — Irmãos, ouçam o que tenho a dizer.
14 Té Xǐmú, àdi Pelú chi úú dɨ̀u‑dé, ní cani‑dé cuèndú nàcuáa ní quide Yá Ndiǒxí ndéé díhna ní dáquéé dɨ̀ɨⁿ‑gá ñáyiu ñá túú cùu ñáyiu isràél tnuú nchaa ñáyiu ñá túú ndècu ichi‑gá, cuèndá cuìní‑gá chiñuhu ñàhá‑yu xii‑gá.
14 Simão acaba de relatar como, primeiramente, Deus visitou os gentios, a fim de constituir entre eles um povo para o seu nome.
15 Te dǎtnùní ní cáháⁿ‑dé nàcuáa ní cáháⁿ Yǎ Ndiǒxí ndéé sanaha. Te duha ní chídó tnùní cue tée ní xóo cáháⁿ tnúhu‑gá ndéé sanaha nàcuáa ní cáháⁿ‑gá, te duha ní cachí‑gá:
15 Com isso concordam as palavras dos profetas, como está escrito:
16 Dàtná cuìní‑ndó cùu ɨɨⁿ vehe ní sáá te ní ngoyo te dàndaa‑güedé xito cùu uú, ducaⁿ sǎtnahá‑xi cada‑xi ɨɨⁿ nduu,
16 “Depois disso, voltarei e reedificarei o tabernáculo caído de Davi; reedificarei as suas ruínas e o restaurarei.
17 Te ducaⁿ te vài ñáyiu ñá túú cùu ñáyiu isràél nandùcú‑yu ichi‑í te cáháⁿ ndɨhɨ ñàhá‑yu.
17 Para que o restante da humanidade busque o Senhor, juntamente com todos os gentios sobre os quais tem sido invocado o meu nome,
18 Duha ní cáháⁿ Yǎ Ndiǒxí, te ducaⁿ nǐ chídó tnùní cue tée ní xóo cáháⁿ tnúhu‑gá ndéé sanaha —càchí té Jàcobó xǎhaⁿ‑dě xii‑güedé.
18 diz o Senhor, que faz estas coisas conhecidas desde os tempos antigos.”
19 Te xǎhaⁿ tùcu‑dé:
19 — Por isso, julgo que não devemos perturbar aqueles que, entre os gentios, se convertem a Deus,
20 Dico xìni ñuhu‑xi daquɨhɨ́ⁿ‑ó tùtú cúñaha‑o sǎ vǎ cáxí‑gǎ‑yu nchaa sá nchító‑ó ndùu táhú nchaa sá càchí‑yu cùu ndióxǐ‑yu. Te cúñaha‑o sǎ vǎ càháⁿ ndɨhɨ cue tée ñadɨ̀hɨ́ te núu ñá dɨ́ú ñàdɨhɨ́‑güedé cúǔ‑yu, te ni cuè ñáyiu dɨ̀hɨ́ vá càháⁿ ndɨhɨ́‑yu tée te núu ñá dɨ́ú yɨ̀ɨ́‑yu cùu‑güedé, te vá cáxǐ‑yu cuñú quɨtɨ cuèhné, te vá cáxǐ‑yu nɨ́ñɨ́.
20 mas escrever-lhes que se abstenham das contaminações dos ídolos, bem como da imoralidade sexual, da carne de animais sufocados e do sangue.
21 Te ducaⁿ cǔñaha‑o, chi ndɨ tnahá ñuú núú ndécǔ‑yu, te xǐndecu ñáyiu isràél dácuàhá‑yu tnúhu ní chídó tnùní ndíi Moìsés, te ndɨ tnahá nduu ndètatú‑yu dàcuahá‑yu tnúhu ndíi veñúhu‑yu —càchí té Jàcobó xǎhaⁿ‑dě xii‑güedé.
21 Porque Moisés tem, em cada cidade, desde tempos antigos, os que o pregam nas sinagogas, onde é lido todos os sábados.
22 Te dǎtnùní cue tée ní táúchíúⁿ Jèsús dacuàha ñaha xií‑yu tnúhu‑gá, ndɨhɨ cue tée yɨ̀ndaha ñáyiu sàndáá iní tnúhu‑gá ní cachí‑güedé sá ndúcú‑güedě ɨɨⁿ ǔú‑gá cue tée quɨ́hɨ́ⁿ ndɨhɨ té Pǎblú ndɨhɨ té Bèé ñuú Antiòquiá, te dɨu‑ni ducaⁿ nǐ cáháⁿ dava‑gá ñáyiu ndècu ichi‑gá. Te úú cue tée ní ndúcú‑güedě, ɨɨⁿ‑dé nání‑dě Sìlás, te ɨɨⁿ‑dé nání‑dě Jùdás, àdi Barsabás chi úú dɨ̀u‑dé, te cùnuu‑güedé ndɨ ndùú‑güedé.
22 Então pareceu bem aos apóstolos e aos presbíteros, com toda a igreja, eleger alguns homens dentre eles e enviá-los a Antioquia, juntamente com Paulo e Barnabé. Foram eleitos Judas, chamado Barsabás, e Silas, que eram líderes entre os irmãos.
23 Te ní cadúha nchaa cue tée cùnuu tutú canehe‑güedé quɨ́hɨ́ⁿ, te duha càháⁿ‑xi:
23 Mandaram por eles a seguinte carta: “Os irmãos, tanto os apóstolos como os presbíteros, aos irmãos gentios em Antioquia, Síria e Cilícia, saudações.
24 nǐ níhí‑ndɨ̌ tnúhu sá ɨ̀ɨⁿ úú cue tée ndècu iha ní quixi‑güedé núú ndécú‑ndó, te ñá túú chìuⁿ ni tahu‑ndɨ́ quixi‑güedé. Te sá ɨ́ɨ́ⁿ tnǔhu ní cáháⁿ‑güedé ní xáhaⁿ‑güedě xii‑ndo sǎ ngǔndecu sèñá ñɨɨ‑ndo, te canchicúⁿ nihnu‑ndo nchàa nacuáa ní chídó tnùní ndíi Moìsés, te xíǎⁿ ní sani ɨɨⁿ ní sani úú iní‑ndó, chi ñá túú xìní‑ndó nǔu ndáá tnúhu càháⁿ‑güedé àdi ñá ndàá.
24 Visto sabermos que alguns que saíram de nosso meio, sem nenhuma autorização, perturbaram vocês com palavras, transtornando a mente de vocês,
25 Te ní ndatnúhu‑ndɨ́ nàcuáa cunduu sá téndàha‑ndɨ́ úú cue tée quixi‑güedé ndɨhɨ té Bèé ndɨhɨ té Pǎblú, cue tée ío cùu iní‑ndɨ́, te cue tée‑áⁿ cǎháⁿ‑güedé nàcuáa càháⁿ‑ndɨ́‑a.
25 pareceu-nos bem, chegados a pleno acordo, eleger alguns homens e enviá-los a vocês com os nossos amados Barnabé e Paulo,
26 Te dɨu‑ni té Bèé ndɨhɨ té Pǎblú ní sáháⁿ‑güedé ní cáháⁿ‑güedé tnúhu Xítohó Jesucrìstú nchaa xichi. Te ndɨ tnahá cuáháⁿ‑güedé cuìní‑yu cahni ñàhá‑yu xii‑güedé.
26 homens que têm arriscado a vida pelo nome de nosso Senhor Jesus Cristo.
27 Te tendaha‑ndɨ̌ té Jùdás ndɨhɨ té Sìlás quixi‑güedé tnàhá‑güedé cachí tnúhu váha‑güedé nàcuáa cuáháⁿ tnúhu càháⁿ‑ndɨ́.
27 Portanto, estamos enviando Judas e Silas, os quais pessoalmente lhes dirão as mesmas coisas.
28 Te dɨu‑ni ducaⁿ càháⁿ‑ndɨ́ càchí tnúhu‑ndɨ́ nàcuáa càháⁿ Espíritú Yǎ Ndiǒxí cada‑ndo, chi nchúhú vá càháⁿ‑ndɨ́ sá cádá‑ndó nchàa sá nǐ cáháⁿ ndíi Moìsés cada ñáyiu, chi ío úhú, te vá yǒo ndacu cada. Te vitna na càháⁿ‑ndɨ́ ɨɨⁿ ǔú‑ni tnúhu nàcuáa cada‑ndo.
28 Pois pareceu bem ao Espírito Santo e a nós não impor a vocês maior encargo além destas coisas essenciais:
29 Vá cáxí‑ndó sǎ nchító‑ó ndùu táhú nchaa sá càchí ñáyiu cùu ndióxǐ‑yu, te vá cáxí‑ndó nɨ̌ñɨ́, te vá cáxí‑ndó cùñú quɨtɨ cuèhné, te vá càháⁿ ndɨhɨ cue tée ñadɨ̀hɨ́ te núu ñá dɨ́ú ñàdɨhɨ́‑güedé cúǔ‑yu, te ni cuè ñáyiu dɨ̀hɨ́ vá càháⁿ ndɨhɨ́‑yu tée te núu ñá dɨ́ú yɨ̀ɨ́‑yu cùu‑güedé. Te núu na càda‑ndo nchaa nacuáa càháⁿ‑ndɨ́‑a, te cada váha‑ndo. Te vitna ío cada ndee ìní‑ndó nchàa‑ndo‑na.” Duha ní chídó tnùní‑güedé núú tùtú ní tendaha‑güedě cuáháⁿ.
29 que vocês se abstenham das coisas sacrificadas a ídolos, bem como do sangue, da carne de animais sufocados e da imoralidade sexual; se evitarem essas coisas, farão bem. Passem bem.”
30 Te ní quide ndee ìní‑yu cue tée quɨ́hɨ́ⁿ ñuú Antiòquiá, te ducaⁿ te ní xica‑güedé cuáháⁿ‑güedé. Te òré ní quexìo‑güedé ñuú‑áⁿ, te ní cana‑güedé nchaa ñáyiu sàndáá iní tnúhu Jèsús, te ní sáñaha‑güedě tutú xií‑yu.
30 Os que foram enviados partiram para Antioquia e, tendo reunido a comunidade, entregaram a carta.
31 Te ní dácuáhǎ‑yu tutú ní sáñaha‑güedě‑áⁿ, te ní cudɨ́ɨ́ víhí ìní‑yu chi ío váha càháⁿ tutú‑áⁿ.
31 Quando a leram, ficaram muito alegres pelo consolo recebido.
32 Te té Jùdás ndɨhɨ té Sìlás tnàhá‑güedé ní nduu táhú‑güedě cáháⁿ‑güedé tnúhu sá dácàhu iní ñáhá Yǎ Ndiǒxí. Te ní xáhaⁿ‑güedě vài tnúhu nàcuáa cadá‑yu, te vìhi‑gá ní cudɨ́ɨ́ ìní‑yu cadá‑yu nàcuáa càháⁿ Yǎ Ndiǒxí cadá‑yu.
32 Judas e Silas, que eram também profetas, consolaram os irmãos com muitos conselhos e os fortaleceram.
33 Te ní xíndecu‑güedé ɨɨⁿ ǔú nduu ndɨhɨ́‑yu, te dǎtnùní ní quide ndee ìní ñáhǎ‑yu xii‑güedé cuèndá sá nùhú‑güedé núú věxi‑güedé, te mee‑ni tě Jùdás cuánuhú‑dé.
33 Tendo-se demorado ali por algum tempo, os irmãos deixaram que voltassem em paz aos que os enviaram.
34 Te té Sìlás ní xáhaⁿ‑dě sá vǎ nùhú‑ni‑dé.
34 [Mas pareceu bem a Silas permanecer ali.]
35 Te té Pǎblú ndɨhɨ té Bèé ní ndóo‑güedé ní cáháⁿ‑güedé tnúhu Yá Ndiǒxí ñuú Antiòquiá, te vài‑gá tucu ñáyiu Antiòquiá ní cáháⁿ‑yu tnúhu‑gá.
35 Paulo e Barnabé demoraram-se em Antioquia, ensinando e pregando, com muitos outros, a palavra do Senhor.
36 Te sátá nǐ cuu cuéhé nduu, te ní xáhaⁿ tě Pǎblú xii té Bèé:
36 Alguns dias depois, Paulo disse a Barnabé: — Vamos voltar e visitar os irmãos em todas as cidades nas quais anunciamos a palavra do Senhor, para ver como estão.
37 Te té Bèé ní xáhaⁿ‑dě sá quɨ̀hɨ́ⁿ ndɨhɨ‑güedé té Juàá, àdi Mácú chi úú dɨ̀u‑dé.
37 Barnabé queria levar também João, chamado Marcos.
38 Dico té Pǎblú ñá ní dàña‑gá‑dé quɨ́hɨ́ⁿ té Juàá, chi ní dándǒo ñaha‑dě xii‑güedé cútnàhá ní xíndecu‑güedé Pànfiliá, te ní nacuico‑dě cuánuhú‑dé, te ñá túú‑gǎ ní sǎháⁿ ndɨhɨ ñaha‑dě xii‑güedé.
38 Mas Paulo não achava justo levar aquele que tinha se afastado deles desde a Panfília, não os acompanhando no trabalho.
39 Xíǎⁿ ní cuu ní tenàá tnáhá tě Bèé ndɨhɨ té Pǎblú, te ichi càa ichi caa ní cuu‑güedé. Te té Bèé ndɨhɨ té Mǎcú ní quée‑güedé bàrcú cuáháⁿ‑güedé Chìpré.
39 Houve tal desavença entre eles, que vieram a separar-se. Então Barnabé, levando consigo Marcos, navegou para Chipre.
40 Te té Pǎblú ní xáhaⁿ‑dě xii té Sìlás sá quɨ̀hɨ́ⁿ ndɨhɨ ñaha‑dě, te ñáyiu sàndáá iní‑xi tnúhu Jèsús ní cáháⁿ ndɨhɨ́‑yu Yá Ndiǒxí sá chíndèe ñaha‑gá xii‑güedé.
40 Mas Paulo, tendo escolhido Silas, partiu, encomendado pelos irmãos à graça do Senhor.
41 Te ní xica‑güedé cuáháⁿ‑güedé te ní yáha‑güedé nɨhìí distrìtú Sìriá ndɨhɨ distrìtú Cìliciá. Te ní cáháⁿ‑güedé tnúhu Jèsús núú nchàa ñáyiu ní sándáá iní tnúhu‑gá, núu xíǎⁿ ío‑gá ní cudɨ́ɨ́ ìní‑yu cadá‑yu nàcuáa càháⁿ Yǎ Ndiǒxí.
41 E passou pela Síria e Cilícia, fortalecendo as igrejas.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Atos 15, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.