Atos 18
ULufingo uLupwa kʉ ndongo ɨya Shɨmalɨla (MGQ) vs NVT
1 We zyashɨla zɨnɨɨzyo, ʉPaʉlo akhasogola mʉ Aseene, akhabhala mʉ nhaaya ɨya mu Kolinso.
1 Algum tempo depois, Paulo deixou Atenas e foi para Corinto.
2 Akhakhomaana nu Muyahuudi ʉmo, ɨtaawa lyakwe bhakhatɨnjɨ uAkiila, we ápapiilwe kʉ Ponto. UAkiila peeka nʉ mʉshɨ waakwe uPulisika bhaafumile shiniishi mʉ nhaaya ɨya mu Luumi mʉ nsɨ ɨya mu Itaaliya kʉnongwa ye ʉmwene uKilaudiyo álajiziizye kʉtɨ aBhayahuudi bhonti bhasogole mu Luumi. Pe ʉPaʉlo akhabhala kʉbhalamʉkha uAkiila nʉ mʉshɨ waakwe.
2 Ali encontrou um judeu chamado Áquila, natural do Ponto, que havia chegado recentemente da Itália com sua esposa, Priscila, depois que Cláudio César expulsou todos os judeus de Roma.
3 Kʉnongwa ye abheene bhakhabhombaga ɨmbombo ɨya kʉsona amaheema, ɨmbombo ye woope áyimanyile, akhanda kwɨkhala nabho, na kʉbhomba ɨmbombo yiila peeka.
3 Paulo foi morar e trabalhar com eles, pois eram fabricantes de tendas, como ele.
4 Isiku lyolyonti ɨlyɨ Sabaato, ʉPaʉlo akhinjilaga mwi sinagoogi, akhazabhanaga na Bhayahuudi na Bhayunaani, kʉtɨ lumo bhoope bhangɨɨtɨkha.
4 Todos os sábados, Paulo ia à sinagoga e buscava convencer tanto judeus como gregos.
5 We ʉSɨɨla nu Tiimoti bhaafikha kufuma ku Makedoniya, ʉPaʉlo akhanda kʉmanyɨzya izwi lya Mʉlʉngʉ mʉ khabhalɨlo khaakwe khonti ku Bhayahuudi, akhafumwaga uwukeeti kʉtɨ uYeesu wu Kilisiti.
5 Depois que Silas e Timóteo chegaram da Macedônia, Paulo se dedicou totalmente à pregação da palavra e testemunhava aos judeus que Jesus era o Cristo.
6 Ɨleelo aBhayahuudi bhakhamʉkhaanaga na kumuliga ʉPaʉlo. Pe akhakunyunta amenda gaakwe, akhabhabhʉʉzya akhatɨ, “Ɨnga ʉMʉlʉngʉ abhafunda lwinyu mʉneemwe! Atalɨɨpo ʉwa kumbuna ɨne kwi zwi lɨnɨɨlyo. Kufuma ishi, ɨntɨbhale kʉbhalʉmbɨɨlɨla abhantʉ bhe te Bhayahuudi.”
6 Mas, quando eles se opuseram a Paulo e o insultaram, ele sacudiu o pó da roupa e disse: “Vocês são responsáveis por sua própria destruição! Eu sou inocente. De agora em diante, pregarei aos gentios”.
7 Pe ʉPaʉlo akhasogola mwi sinagoogi, akhinjila mu nyumba ya muntu ʉmo we atáamɨle Muyahuudi, ɨleelo akhɨtɨkhaga ulupuuto ʉlwa Shiyahuudi, ɨtaawa lyakwe bhakhatɨnjɨ uTiito Yusito, we akhamupuutaga ʉMʉlʉngʉ. Mʉnʉʉmwo akhajendeelela kʉlʉmbɨɨlɨla intumi zya Mwene uYeesu. Inyumba yɨnɨɨyo yápalamiine ni sinagoogi.
7 Então saiu dali e foi à casa de Tício Justo, um gentio temente a Deus que morava ao lado da sinagoga.
8 Ʉmʉpɨtɨ uwi sinagoogi liila, we ɨtaawa lyakwe bhakhatɨnjɨ uKilisipo, akhamwɨtɨkha ʉMwene uYeesu, peeka na bhantʉ bhonti mu nyumba yaakwe. ABhakolinso abhinji we bhɨmvwa amazwi ga Paʉlo, bhoope bhakhagɨɨtɨkha, bhakhoozelwa.
8 Crispo, o líder da sinagoga, e toda a sua família creram no Senhor. Muitos outros em Corinto também ouviram Paulo, creram e foram batizados.
9 Isiku limo uwusiku, ʉMwene akhamʉbhʉʉzya ʉPaʉlo mu njozi ɨzya pamiiso amazelu akhatɨ, “Ʉtogopaje, ʉjendeelele kʉlʉmbɨɨlɨla, ʉtakhakhatampe,
9 Certa noite, o Senhor falou a Paulo numa visão: “Não tenha medo! Continue a falar e não se cale,
10 kʉnongwa ye ɨne ɨndɨ peeka nɨɨwe. Atalɨɨpo umuntu we angakubuda kʉtɨ akʉvwalazye, kʉnongwa ye mʉ nhaaya yɨnɨɨnɨ insebhile abhantʉ abhinji kʉbha bhalandati bhaanɨ.”
10 pois estou com você, e ninguém o atacará nem lhe fará mal, porque muita gente nesta cidade me pertence”.
11 Pe ʉPaʉlo akhɨɨkhala ʉmwanha weeka na meezi ʉmʉtanda mu Kolinso, akhamanyɨzyaga abhantʉ izwi lya Mʉlʉngʉ.
11 Então Paulo permaneceu ali um ano e meio, ensinando a palavra de Deus.
12 Akhabhalɨlo khe uGaliyo áamɨle mʉpɨtɨ wɨ nsɨ ɨya mʉ Akaaya, aBhayahuudi bhakhamubuda ʉPaʉlo kʉ mwoyo weeka. Bhakhamʉleeta pɨlongolela pa Galiyo ɨnga alongwe,
12 Quando Gálio se tornou governador da Acaia, alguns judeus se levantaram contra Paulo e o levaram diante do governador para ser julgado.
13 bhakhatɨ, “Umuntu ʉnʉ akʉbhamanyɨzya abhantʉ kʉtɨ bhamupuutaje ʉMʉlʉngʉ kwɨ dala ilinji lye lɨkʉlegana nɨ ndajɨzyo zyɨtʉ.”
13 Eles o acusaram de convencer as pessoas a adorar a Deus de maneira contrária à lei judaica.
14 ɄPaʉlo we akʉtɨ alonje, uGaliyo akhabhabhʉʉzya aBhayahuudi akhatɨ, “Ɨmwe Bhayahuudi ɨnga mʉkʉmʉsɨtaaka umuntu ʉnʉ kʉnongwa ɨya wunanganyi, awe kʉnongwa ɨya wubhiibhi, naakhondeeye kʉbhatejeelezya.
14 Mas, assim que Paulo começou a apresentar sua defesa, Gálio se voltou para os acusadores e disse: “Ouçam, judeus! Se sua queixa envolvesse algum delito ou crime grave, eu teria motivo para aceitar o caso.
15 Ɨleelo pe mʉkʉdalɨnhana ku mazwi, amataawa, nɨ ndajɨzyo zyinyu, mʉgamale mʉneemwe. Ɨne ɨntakwanza kʉbha ne mwamuli wa mazwi ganaaga.”
15 Mas, como se trata apenas de uma questão de palavras e nomes e da sua lei, resolvam isso vocês mesmos. Recuso-me a julgar essas coisas”.
16 Pe uGaliyo akhalajɨzya kʉtɨ bhabhabhɨnje aBhayahuudi bhanaabho bhasogole pe akʉlonjela ɨnongwa.
16 E os expulsou do tribunal.
17 Bhonti bhakhamubuda uSositeeni, ʉmʉpɨtɨ uwi sinagoogi, bhakhanda kʉmʉkhoma panzɨ pe akhalonjelaga ɨnongwa. Ɨleelo uGaliyo atázɨsajɨɨye ngakheeka zɨnɨɨzyo zye bhábhombile.
17 A multidão agarrou Sóstenes, o novo líder da sinagoga, e o espancou ali mesmo, no tribunal. Gálio, no entanto, não se importou com isso.
18 ɄPaʉlo akhajendeelela kwɨkhala mu Kolinso insiku inyinji. Pɨlongolela, akhabhalaga abhamwabho mʉ lwɨtɨkho, akhabhala peeka nu Akiila nu Pulisika mʉ nhaaya ɨya mu Kenkileya. Abhantʉ bhamu bhakhamusyengula insisi kwi twe kʉmalɨɨlɨzya ulufingo, pe akhapanda imeeli ɨya kʉbhala ku Siiliya.
18 Paulo ainda permaneceu em Corinto por algum tempo. Então se despediu dos irmãos e foi a Cencreia, onde raspou a cabeça, de acordo com o costume judaico para marcar o fim de um voto. Em seguida, partiu de navio para a Síria, levando consigo Priscila e Áquila.
19 We bhaafikha mʉ Efeeso, ʉPaʉlo akhabhalekha uPulisika nu Akiila kʉtɨ bhɨkhalaje kʉnʉʉkwo. Akhinjila mwi sinagoogi, akhabhalʉmbɨlɨlaga aBhayahuudi.
19 Chegaram ao porto de Éfeso, onde Paulo os deixou. Enquanto estava ali, foi à sinagoga para debater com os judeus.
20 Pe bhakhamʉlaabha ʉPaʉlo kʉtɨ ayonjezye insiku ɨzya kwɨkhala kʉkwabho, ɨleelo akhakhaana.
20 Eles pediram que ficasse mais tempo, mas ele recusou.
21 Akhabhalaga akhabhabhʉʉzya akhatɨ, “Ɨnga ʉMʉlʉngʉ ayɨgana, ɨnhayɨgalʉkha winza kukwinyu.” Pe akhasogola pa Efeeso ni meeli.
21 Ao despedir-se, Paulo disse: “Voltarei depois, se Deus quiser”. Então zarpou de Éfeso.
22 We ʉPaʉlo aafikha mu Kaisaliya, akhabhala ku Yelusaleemu kʉlamʉkha ɨvɨbhanza, pe akhabhala ku Antiokiya.
22 A parada seguinte foi no porto de Cesareia, de onde subiu a Jerusalém e visitou a igreja. Em seguida, voltou para Antioquia.
23 We ayɨɨkhala kʉ khabhalɨlo, akhasogola, akhashɨlɨla mu Galatiya, na mu Filigiya, akhabhagomwaga abhalandati bhonti.
23 Depois de passar algum tempo ali, voltou pela Galácia e pela Frígia, visitando e fortalecendo todos os discípulos.
24 Mʉ khabhalɨlo khanaakho, uMuyahuudi ʉmo, ɨtaawa lyakwe ʉApoolo, we ápapiilwe mʉ nhaaya ɨya ku Alekizandeeliya, akhɨnza mʉ Efeeso. Áamɨle mumanyi ʉwa kʉlonga, ámanyile nhaani uWusimbe uWufinjile.
24 Enquanto isso, chegou a Éfeso vindo de Alexandria, no Egito, um judeu chamado Apolo. Era um orador eloquente que conhecia bem as Escrituras.
25 Umuntu wʉnʉʉyo bhámumanyiziizye palʉsalo ɨdala lya Mwene uYeesu, woope akhamanyɨzyaga abhantʉ ɨzya Yeesu ku wudandamazu mu wugolosu, she poope ámanyile ʉlwozyo ʉlwa Yookhani lwene.
25 Tinha sido instruído no caminho do Senhor e ensinava a respeito de Jesus com profundo entusiasmo e exatidão, embora só conhecesse o batismo de João.
26 Akhinjila mwi sinagoogi, akhanda kʉmanyɨzya iNtumi iNyinza ku wudandamazu. UPulisika nu Akiila, we bhɨmvwa ɨmanyɨzyo zya Apoolo, bhakhamwega, bhakhabhala nawo kʉkwabho, bhakhamʉmanyɨzya ɨdala lɨnɨɨlyo ɨlya Mʉlʉngʉ ɨnga alɨmanye akhinza nhaani.
26 Quando o ouviram falar corajosamente na sinagoga, Priscila e Áquila o chamaram de lado e lhe explicaram com mais exatidão o caminho de Deus.
27 Pɨlongolela, ʉApoolo akhanzaga kufumiila ʉsʉmbɨ kʉbhala mʉ nsɨ ɨya mʉ Akaaya, abhamwabho mʉ lwɨtɨkho bhakhamujinjizya ʉmwoyo. Bhakhabhasimbila ɨkalaata abhalandati abhamwabho abha mʉ Akaaya kʉtɨ bhamʉposheele akhinza. We aafikha kuula, akhabhaavwa nhaani bhe bhámwitishile uYeesu ku wiila wa Mʉlʉngʉ.
27 Apolo queria percorrer a Acaia, e os irmãos de Éfeso o incentivaram. Escreveram uma carta aos discípulos de lá, pedindo que o recebessem bem. Ao chegar, foi de grande ajuda àqueles que, pela graça, haviam crido,
28 Akhabhatolaga aBhayahuudi ku wudandamazu pa mbɨmbɨlɨ ya bhantʉ, kwɨ dala ɨlya kubhasimishizya nu Wusimbe uWufinjile kʉtɨ uYeesu wu Kilisiti.
28 pois, em debates públicos, refutava os judeus com fortes argumentos. Usando as Escrituras, demonstrava-lhes que Jesus é o Cristo.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Atos 18, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.