Marcos 14

Onanto eto kakle fɔfɔ; Sɛkpɛle (LIP) vs VC

Sair da comparação
VC Versão Católica
1 Ibu eyi ǝnuǝ fɛ lǝ Yudafɔ lǝ bedi mǝ eyi nnya baakpo Ukpǝ Ása Bo Ɔ́yila ku Nnamfokuã Eto Abolo Eto Eyi, nyna beefi kakloma mǝ budu lǝ Egipte. Besumunyǝ ninǝ ku afi eto bateasa bǝtsyuǝ ákɛ mfó békebu disi lǝ kusu ko bɔɔyɛ kalɔkalɔ bǝmuǝ Yesu balo.
1 Ora, dali a dois dias seria a festa da Páscoa e dos {pães} Ázimos; e os sumos sacerdotes e os escribas buscavam algum meio de prender Jesus à traição para matá-lo.
2 Bátɛyi lǝ mǝ nti bǝnkǝ, “Yanle bǝ ibǝ nko lǝ eyisɛ nyamǝ eto lefe. Itsyise lenni nkoo, betidi ebunyǝ ɔblɔ bataka bǝńyǝ bo lǝ ǝsuǝ ibǝ ekpe bule.”
2 Mas não durante a festa, diziam eles, para não haver talvez algum tumulto entre o povo.
3 Yesu ésu Betania eto umǝ lǝ Simon wǝ díkefi bufisia únyǝ eto diyo. Lǝ lefe nǝ Yesu nsi mfó ɔ́nlɛ lesa budii, usionko utsyuǝ wǝ nlɛ nnuǝbi bo laanyi fififi eto dituntu nǝ baakpo alabasta ǝbǝ mfó. Baakpo nnuǝbi bomfó, bo lefo koya tintii bǝ naadi. Usionko ǝmfo ásini dituntu nǝmǝ nya ɔ́wuninsǝ nnuǝbi bomǝ ókpo Yesu lǝ disi.
3 Jesus se achava em Betânia, em casa de Simão, o leproso. Quando ele se pôs à mesa, entrou uma mulher trazendo um vaso de alabastro cheio de um perfume de nardo puro, de grande preço, e, quebrando o vaso, derramou-lho sobre a cabeça.
4 Nyamfo ǝlǝ betidi ba díńyǝ mfó. Nya kafo lɛnyi mǝ bátɛyi bǝtsyuǝ bǝnkǝ, “Beso woabiasǝ nnuǝbi bomfo nko?
4 Alguns, porém, ficaram indignados e disseram entre si: Por que este desperdício de bálsamo?
5 Eni ofo mu bote kǝnyǝ fe lɛlɛ wɔlɔlɔ eto kayo, ufi usu utǝ bakombo.” Nyaso béyǝnki bákpe wǝ bákpo wǝ kudu.
5 Poder-se-ia tê-lo vendido por mais de trezentos denários, e os dar aos pobres. E irritavam-se contra ela.
6 Nyaso Yesu átɛyi mǝ nkǝ, “Beyani wǝ kpoo! Be so biayani wǝ lǝ bɛyɛ wǝ bulǝ? Lesa sɛɛ úyifo útǝ mɛ.
6 Mas Jesus disse-lhes: Deixai-a. Por que a molestais? Ela me fez uma boa obra.
7 Bakombo kpe mi lenti lefe saa. Nya biofo mǝ bɔwunsǝko lǝ lefe nǝ ke beela. Mɔ alɛɛ, inni lefe saa mɔɔkɛ mi lenti.
7 Vós sempre tendes convosco os pobres e, quando quiserdes, podeis fazer-lhes bem; mas a mim não me tendes sempre.
8 Usionko ǝmfo éyifo lesa nǝ wofo buyifo. Úfi nnuǝbi bomfo ókpo mɛ lǝ ǝsuǝ ɔ́lɔ mɛ utsyǝ itǝ muukpǝ fɛ buubikǝ mɛ.
8 Ela fez o que pode: embalsamou-me antecipadamente o corpo para a sepultura.
9 Nlɛ mi bɔtɛyi sitinti minkǝ kaka ke boobe Onanto eto ditiki sɛɛ nǝmǝ letsya lǝ kawunsiǝ kamfoo, bɔɔtɛyi nnya usionko ǝmfo tsya díyifo mfo kefi kakloma wǝ.”
9 Em verdade vos digo: onde quer que for pregado em todo o mundo o Evangelho, será contado para sua memória o que ela fez.
10 Nyaso Yuda Iskariot wǝ ni Yesu eto bakasebi lefosi inuǝ bamǝ eto ɔnii, ésu besumunyǝ ninǝ bamǝ ɔflɔ nkǝ woote Yesu udi utǝ mǝ.
10 Judas Iscariotes, um dos Doze, foi avistar-se com os sumos sacerdotes para lhes entregar Jesus.
11 Ǝsuǝ ǝyuǝ mǝ tinti se bánɔ etiki nnya úbǝ ɔ́tɛyi mǝ, nya mǝ tsya lɛtɛyi bǝ buutǝ wǝ atabi. Nyaso Yuda ákabɛbɛ kusu ko wɔɔnyɛ ote mǝ kase boomuǝ wǝ.
11 A esta notícia, eles alegraram-se e prometeram dar-lhe dinheiro. E ele buscava ocasião oportuna para o entregar.
12 Lǝ diyi tutɛ lǝ Nnamfokuã eto Diyididi nǝ baalo Ukpǝ Ása Bo Ɔ́yila Eto Asamubi lǝ mǝ lekpa ǝsuǝǝ, Yesu eto bakasebi átɔ wǝ bǝnkǝ, “Se faala fǝ bɔlɔ butsyǝ itǝ Ukpǝ Ása Bo Ɔ́yila eto diyisɛ nǝmǝ eto budi?”
12 No primeiro dia dos Ázimos, em que se imolava a Páscoa, perguntaram-lhe os discípulos: Onde queres que preparemos a refeição da Páscoa?
13 Nyaso Yesu ǝlǝkǝ bakasebi inuǝ lǝ mǝ bǝtsyuǝ nti nya ɔ́tɛyi mǝ nkǝ, “Mi bisu umǝnkpɛ ǝmǝ nya biotsyako utsyuǝ wǝ ntsyi ntu ku ɔlɔtsyi. Bitǝkǝko wǝ bisu diyo nǝ ǝsuǝ wuudufǝ.
13 Ele enviou dois dos seus discípulos, dizendo: Ide à cidade, e sair-vos-á ao encontro um homem, carregando um cântaro de água.
14 Nya lǝ bɛtɛyi Oyosate ǝmǝ biǝnkǝ, ‘Oteasa ǝmǝ lɛ bɔtɛyi nkǝ, te bo diyo nǝ kafo wonko wǝ bakasebi luubǝ bedi mǝ lesa lǝ Ukpǝ Ása Bo Ɔ́yila Eto Diyisɛ nǝmǝ ǝsuǝ.’
14 Segui-o e, onde ele entrar, dizei ao dono da casa: O Mestre pergunta: Onde está a sala em que devo comer a Páscoa com os meus discípulos?
15 Mfóo, woote mi diyo nǝ lɛmɔ kafo lǝ diyo nǝmǝ eto abanslo kaka bálɔ asa bǝtsyǝ kukɔnɔ itǝ bo.”
15 E ele vos mostrará uma grande sala no andar superior, mobiliada e pronta. Fazei ali os preparativos.
16 Bakasebi bamfo édu búsu umǝ, nya bǝnyǝ lesa saa fe kase Yesu lɛtɛyi mǝ. Nya béyifo Ukpǝ Ása Bo Ɔ́yila ǝmfo eto lesa nǝmǝ bǝtsyǝ mfó.
16 Partiram os discípulos para a cidade e acharam tudo como Jesus lhes havia dito, e prepararam a Páscoa.
17 Se ditsyitsyo lefe léyoo, Yesu ku wǝ bakasebi lefosi inuǝ bamǝ ésu mfó.
17 Chegando a tarde, dirigiu-se ele para lá com os Doze.
18 Nya lǝ lefe nǝ bénsi bánlɛ búdii, Yesu átɛyi nkǝ, “Nlɛ mi bɔtɛyi sitinti minkǝ mi ɔni wǝ bonko wǝ nlɛ kɔni bokpe lǝ ɔkpɛ kedi lesa mfoo, ebote mɛ udi.”
18 E enquanto estavam sentados à mesa e comiam, Jesus disse: Em verdade vos digo: um de vós que come comigo me há de entregar.
19 Ditiki nǝmfo éyifo mǝ buɛɛ ku sikpi, nya bétsyiko wǝ bɔtɔ ɔni, ɔni, bǝnkǝ, “Sitinti, nyi miǝ inni mɔ ni fanlɛ, lee mɔ ni?”
19 Começaram a entristecer-se e a perguntar-lhe, um após outro: Porventura sou eu?
20 Yesu ǝtǝ mbuayɛ nkǝ, “Mi lefosi inuǝ eto ɔni ni. Nya ni bǝ bonko wǝ nlɛ kɔni bokpe lǝ ɔkpɛ ɔni mfo kedi.
20 Respondeu-lhes ele: É um dos Doze, que se serve comigo do mesmo prato.
21 Mɔ, wǝǝ ni Utidi Eto Ubi ebukpǝ fe kase báwɔni bákpe lǝ Awɔnisa Kɛnkɛ Eto Kukuǝ ǝsuǝ. Fɛɛ ilǝ mɛ itǝ futsyǝ ǝmǝ itsyise woǝbǝ ohiã bunyǝ fefe. Lǝ nnya ete bánle utsyǝ ǝmfóo, eni yɔɔlɛkɛ eso!”
21 O Filho do homem vai, segundo o que dele está escrito, mas ai daquele homem por quem o Filho do homem for traído! Melhor lhe seria que nunca tivesse nascido...
22 Lǝ lǝ lefe nǝ bánlɛ lesa búdii, Yesu éfi abolo ǝtsyuǝ. Nya lefe nǝ úkasɔ Onanto anii, úbudi nnya wɛlɛwɛlɛ nnya úsie ni útǝ wǝ bakasebi. Nya ɔ́tɛyi mǝ nkǝ, “Befo nyamfo lǝ bidi. Nyamfo ni mɔ usuǝ eto sinǝ nɛ.”
22 Durante a refeição, Jesus tomou o pão e, depois de o benzer, partiu-o e deu-lho, dizendo: Tomai, isto é o meu corpo.
23 Nya úfi lɛkɔbe ku nte, nya se ɔ́sɔ Onanto anii, úfi útǝ mǝ nya bǝnǝ.
23 Em seguida, tomou o cálice, deu graças e apresentou-lho, e todos dele beberam.
24 Nya ɔ́tɛyi mǝ nkǝ, “Nyamfo ni mɔ kɔtɔ ko muufi ntǝ lǝ betidi kpǝ eto disi, ko Onanto luufi uyifo ketsyue fɔfɔ lǝ wǝ ku wǝ betidi eto nti.
24 E disse-lhes: Isto é o meu sangue, o sangue da aliança, que é derramado por muitos.
25 Lǝ ɔnukualɛ ǝsuǝǝ, mensiǝmbunǝ nte fɔfɔ bomfo bio, isu ese lefe nǝ muunǝ nte fɔfɔ bomfo eto okle lǝ Onanto eto sekakedikɔ.”
25 Em verdade vos digo: já não beberei do fruto da videira, até aquele dia em que o beberei de novo no Reino de Deus.
26 Nya bése kusǝ béfi bátɛsǝ Onanto nya bédu bésu Nnuǝbi eto Eyi eto Kɔtini.
26 Terminado o canto dos Salmos, saíram para o monte das Oliveiras.
27 Mfó Yesu lɛtɛyi wǝ bakasebi nkǝ, “Mi utsyuǝ saa ebutsyetsyi óyani mɛ utsyǝ. Itsyise Onanto átɛyi lǝ Awɔnisa Kɛnkɛ Eto Kukuǝ ǝsuǝ nkǝ, fe kase báwɔni bǝtsyǝ bǝ
27 E Jesus disse-lhes: Vós todos vos escandalizareis, pois está escrito: Ferirei o pastor, e as ovelhas serão dispersas {Zac 13,7}.
28 Fɛɛ lǝ ntaka ntsyi lǝ ɔkɔmǝ mbǝǝ, mɔɔtɔ mi nsu Galilea.”
28 Mas depois que eu ressurgir, eu vos precederei na Galiléia.
29 Nya Petro lɛtɛyi wǝ nkǝ, “Mɔ alɛ mǝmbutsyetsyi ndu fǝ lǝ ɔflɔ kulefe, lǝ ibǝ bǝ bafɛfɛ kenke ebuyifo nko kulaa tsya.”
29 Entretanto, Pedro lhe respondeu: Ainda que todos se escandalizem de ti, eu, porém, nunca!
30 Yesu átɛyi Petro nkǝ, “Nlɛ fǝ bɔtɛyi sitinti minkǝ fɛ ukusɛ luutǝ kɛnyɛ dinuǝfǝ lǝ kǝtsyǝ kamfoo, fǝ kosate ǝbɔni mɛ sitsyǝ.”
30 Jesus disse-lhe: Em verdade te digo: hoje, nesta mesma noite, antes que o galo cante duas vezes, três vezes me terás negado.
31 Petro esi óse wǝ uyi óka ntamu ɔ́tɛyi nkǝ, “Lǝ ibǝ bǝnkǝ balo bonko fǝ tsyaa, mǝmbɔni fǝ ntɛyi minkǝ minyi fǝ.” Nnya ke wǝ bakasebi bamǝ tsya lɛtɛyi nɛ.
31 Mas Pedro repetia com maior ardor: Ainda que seja preciso morrer contigo, não te renegarei.E todos disseram o mesmo.
32 Nya bédu Getsemane. Nya Yesu lɛtɛyi wǝ bakasebi nkǝ, “Bisiǝ lǝ kasɔ mfo lǝ nsu nto ola.”
32 Foram em seguida para o lugar chamado Getsêmani, e Jesus disse a seus discípulos: Sentai-vos aqui, enquanto vou orar.
33 Nya ókpa Petro ku Yakobo ku Yohanes ɔ́yɛnko. Nya se lesa nǝ nlɛ wǝ bubǝ lǝ ǝsuǝ nlɛ wǝ bulǝ esoo,
33 Levou consigo Pedro, Tiago e João; e começou a ter pavor e a angustiar-se.
34 ɔ́tsyi ɔ́wininsǝ nya ɔ́tɛyi mǝ nkǝ, “Nyamfo lɛ mɛ bulǝ lǝ utu ku kanyinyǝnyǝ itǝ ukpǝ. Bianlabe selabe. Bińyǝ bisǝkǝ mɛ mfo.”
34 Disse-lhes: A minha alma está numa tristeza mortal; ficai aqui e vigiai.
35 Se ɔ́nyi úsu sɛtɔ sɛkɛɛ, ókpo lǝ kasɔ nya óto ola ɔ́lɛ wǝ anto lekpakpa nkǝ, “Lǝ yuuyifo fǝ lelabii, nyalɛ tǝ bulǝ bomfo lǝ bofe mɛ.”
35 Adiantando-se alguns passos, prostrou-se com a face por terra e orava que, se fosse possível, passasse dele aquela hora.
36 Nya ɔ́tɛyi nkǝ, “Mɔ Anto, Onanto! Aafo lesa saa buyifo. Lǝ aalaa, nyalɛ takasǝ bulǝ bomfo lǝ mɛ ǝsuǝ. Tsya inni lǝ mɔ lelabi ǝsuǝ bomu lǝ fǝ lele ǝsuǝ.”
36 Aba! {Pai!}, suplicava ele. Tudo te é possível; afasta de mim este cálice! Contudo, não se faça o que eu quero, senão o que tu queres.
37 Lefe nǝ úsinkli úbǝ wǝ bakasebi itsyǝ bamǝ ɔflɔɔ, úbǝ únyǝ nkǝ bálabe selabe. Nya ɔ́tɔ Simon Petro nkǝ, “Simon, selabe fanlɛɛ? Ǝmbofo ǝnǝ butǝkǝ lebombosɔsɔ lɔni kplon tsya ete?”
37 Em seguida, foi ter com seus discípulos e achou-os dormindo. Disse a Pedro: Simão, dormes? Não pudeste vigiar uma hora!
38 Nya ɔ́tɛyi mǝ nkǝ, “Bitǝkǝ ǝnǝ bisiǝ bikato ola bǝ biǝmbudufǝ lǝ botoo kabe ǝsuǝ. Lɛwɔnɔ nǝmǝ lɛ bola, fɛɛ ǝsuǝale ǝmbǝ.”
38 Vigiai e orai, para que não entreis em tentação. Pois o espírito está pronto, mas a carne é fraca.
39 Úsinkli úsu bio nkǝ weesu oto ola fe ditutɛ ke.
39 Afastou-se outra vez e orou, dizendo as mesmas palavras.
40 Úsinkli úbǝ wǝ bakasebi ɔflɔ bio nya usi úbǝ únyǝ nkǝ besi bálɛ selabe. Bánlɛ mǝ ǝnǝmi bofo buminkli. Nya bánte lesa nǝ bɔtɛyi wǝ lǝ nnya ǝsuǝ.
40 Voltando, achou-os de novo dormindo, porque seus olhos estavam pesados; e não sabiam o que lhe responder.
41 Se úsinkli úbǝ ditsyǝfǝǝ, ɔ́tɔ mǝ nkǝ, “Bola bela biǝ bialabe bitsyǝ ɔnwɛ? Isiǝ, betaka! Lefe nǝmǝ eboyo. Bebe! Ubǝ mɔ, Onanto eto Ubi, bufi kakpe babuayifo eto ani. Bebe mǝǝ, se baankpee kusu banlɛ bubǝ.
41 Voltando pela terceira vez, disse-lhes: Dormi e descansai. Basta! Veio a hora! O Filho do homem vai ser entregue nas mãos dos pecadores.
42 Betaka lǝ busu botsyako mǝ. Bebe nwǝ dífi mɛ ókpe mǝ lǝ ani nlɛ bubǝǝ.”
42 Levantai-vos e vamos! Aproxima-se o que me há de entregar.
43 Mǝ ku Yesu si bǝńyǝ mfó bálɛ etiki fɛ Yuda wǝ ni lefosi bakasebi inuǝ bamǝ eto ɔni díbǝ. Besumunyǝ ninǝ ku afi eto bateasa ku umǝ ǝmǝ eto beninǝ kpǝ ǝtǝkǝko wǝ bǝbǝ. Bétsyi keyi ku nlanle.
43 Ainda falava, quando chegou Judas Iscariotes, um dos Doze, e com ele um bando armado de espadas e cacetes, enviado pelos sumos sacerdotes, escribas e anciãos.
44 Nwǝ dídu wǝ útǝ mfóo, ébɔtɛyi betidi bamfo utsyǝ nkǝ, “Utidi wǝ biunyǝ muusiǝsǝ mfiɔ lǝ kolaa, wǝ ni nwǝ ǝmǝ nɛ. Bimuǝ wǝ, lǝ bekpa wǝ bidunko.”
44 Ora, o traidor tinha-lhes dado o seguinte sinal: Aquele a quem eu beijar é ele. Prendei-o e levai-o com cuidado.
45 Nyaso se Yuda lɛyɛ úsu útu Yesu, ókpadi wǝ nkǝ, “Oteasa!” Nya ɔ́fiɔ wǝ lǝ kola.
45 Assim que ele se aproximou de Jesus, disse: Rabi!, e o beijou.
46 Nyaso bǝmuǝ Yesu nya bákɔbe wǝ kekleke.
46 Lançaram-lhe as mãos e o prenderam.
47 Nya mba díńyǝ lǝ Yesu ɔflɔ eto ɔni dílǝkǝ wǝ kalanle nya óla Usumunyǝ Ninǝ Kenke eto odomunyǝ eto koto.
47 Um dos circunstantes tirou da espada, feriu o servo do sumo sacerdote e decepou-lhe a orelha.
48 Nya Yesu lɛtɔ mǝ nkǝ, “Beso ele bǝ bitsyi keyi ku nlanle fɛ lǝ bibǝ bimuǝ mɛ lǝ ǝsuale ǝsuǝ fe uyu mini?
48 Mas Jesus tomou a palavra e disse-lhes: Como a um bandido, saístes com espadas e cacetes para prender-me!
49 Bo ku mi ete lɛkɛ lǝ Disumuyo mfó diyi saa, nya minkɛ mfó mínkate Anantotiki nyamǝ mfó tsya bíǝmmuǝ mɛ. Bǝ lǝ kase Onanto eto Awɔnisa Kɛnkɛ Eto Kukuǝ lɛtɛyi utsyǝǝ, lǝ ibǝ itǝ nko.”
49 Entretanto, todos os dias estava convosco, ensinando no templo, e não me prendestes. Mas isso acontece para que se cumpram as Escrituras.
50 Nya wǝ bakasebi kenke dítsyetsyi báyani wǝ bǝtsyǝ.
50 Então todos o abandonaram e fugiram.
51 Lǝ lefe nǝmǝ mfoo, okosobi utsyuǝ wǝ nti kafia ǝsuǝ ntǝkǝko wǝǝ, ǝnyǝ lesa nǝ kenke díbǝ. Bamamanyǝ bamǝ ála lǝ bǝmuǝ okosobi ǝmfo. Fɛ ini wǝ kafia ete bákɔbe, nya ɔ́kpɔ
51 Seguia-o um jovem coberto somente de um pano de linho; e prenderam-no.
52 ɔ́bɔ mǝ lǝ ani. Nya útsyǝtsyi údu leyaleya. Nya óyani wǝ kafia ókpe mǝ lǝ ani.
52 Mas, lançando ele de si o pano de linho, escapou-lhes despido.
53 Nya bákpa Yesu bésuko Usumunyǝ Ninǝ Kenke eto diyo. Mfó nya besumunyǝ beninǝ bamǝ ku umǝ eto beninǝ ku afi eto bateasa létsya bénsi. Mǝ ni Yudafɔ eto beninǝ.
53 Conduziram Jesus à casa do sumo sacerdote, onde se reuniram todos os sacerdotes, escribas e anciãos.
54 Petro ǝtǝkǝko mǝ kama kama nya úsu údufǝ lǝ usumunyǝ ninǝ eto diyo nǝmǝ. Nya úsu úsiǝ lǝ bamamanyǝ bamǝ ɔflɔ ɔ́nlɛ ute bɔyifǝ.
54 Pedro o foi seguindo de longe até dentro do pátio. Sentou-se junto do fogo com os servos e aquecia-se.
55 Besumunyǝ ninǝ ku Yudafɔ eto beninǝ kenke ba dísiǝ mfó ákplatsya babe lǝ boofo kabua kǝtsyuǝ bunyǝ lǝ Yesu ǝsuǝ lǝ bayɛ bǝmuǝ wǝ balo. Tsya bámfo kabua saa bunyǝ lǝ wǝ ǝsuǝ.
55 Os sumos sacerdotes e todo o conselho buscavam algum testemunho contra Jesus, para o condenar à morte, mas não o achavam.
56 Betidi kpǝ ǝbǝ bedi etiki bátɛyi bidia lǝ wǝ ǝsuǝ, tsyaa mba díbǝ eto etiki áta ibu lǝ bǝtsyuǝ ǝsuǝ.
56 Muitos diziam falsos testemunhos contra ele, mas seus depoimentos não concordavam.
57 Nya bǝtsyuǝ létaka bátɛyi nya bála wǝ kɛnyɛ bǝnkǝ,
57 Levantaram-se, então, alguns e deram esse falso testemunho contra ele:
58 “Bɔnɔ bǝ ɔ́tɛyi nkǝ, ‘Mooba Onanto eto Disumuyo nǝ báto mfo, tsya lǝ diyi tsyǝfǝ ǝsuǝǝ, muusinkli nto lebamba nǝ bémfi betidi eto ani báto.’ ”
58 Ouvimo-lo dizer: Eu destruirei este templo, feito por mãos de homens, e em três dias edificarei outro, que não será feito por mãos de homens.
59 Fɛɛ mǝ tsya eto etikididi mánkate ku mǝ bǝtsyuǝ eto ale.
59 Mas nem neste ponto eram coerentes os seus testemunhos.
60 Usumunyǝ ninǝ kenke átaka úńyǝ lǝ mǝ nti nya ɔ́tɔ Yesu nkǝ, “Anlɛ etiki nnya banlɛ bɔtɔ bɔnɔ? Embutǝ mbuayɛ? Be nkpe fǝ fɔɔtɛyi?”
60 O sumo sacerdote levantou-se no meio da assembléia e perguntou a Jesus: Não respondes nada? O que é isto que dizem contra ti?
61 Tsya Yesu édi bi, wémfǝ kɛnyɛ ɔ́tɛyi kulesa.
61 Mas Jesus se calava e nada respondia. O sumo sacerdote tornou a perguntar-lhe: És tu o Cristo, o Filho de Deus bendito?
62 Yesu átɛyi wǝ nkǝ, “Mɔ ni. Nya biuunyǝ Utidi Eto Ubi se unsi lǝ Ǝsuǝaletidi Onanto eto kodiani. Nya biunyǝ se unsi lǝ asɔmiloku utsyi kato ɔnlɛ bubǝ!”
62 Jesus respondeu: Eu o sou. E vereis o Filho do Homem sentado à direita do poder de Deus, vindo sobre as nuvens do céu.
63 Lǝ lefe nǝmfó tututuu, Usumunyǝ Ninǝ Kenke ǝmfo kosate ko léfuadi wǝ awu ku lɛblɔfi ɔ́tɛyi nkǝ, “Fǝnkǝ bee? Badansiɛ sa nńsife itǝ bo bio itsyi lǝ mba ńyǝ mfo kama!
63 O sumo sacerdote rasgou então as suas vestes. Para que desejamos ainda testemunhas?!, exclamou ele.
64 Údi mbusiotiki úńyǝ lǝ Onanto ǝsuǝ! Ntsyǝ binyǝ lǝ wǝ ǝsuǝ?”
64 Ouvistes a blasfêmia! Que vos parece? E unanimemente o julgaram merecedor da morte.
65 Mǝ nti eto bǝtsyuǝ étsyiko ntufǝ butufǝ kákpo Yesu. Nya bákle wǝ ǝnǝmi nya bétsyiko wǝ bɔsɔ. Nya bánlɛ wǝ bɔtɛyi bǝnkǝ, “Tɛyi bo futsyǝ lɛsɔ fǝ!” Nya bamamanyǝ bǝtsyuǝ lékpa Yesu bédunko, nya básɔ wǝ lǝ atosi.
65 Alguns começaram a cuspir nele, a tapar-lhe o rosto, a dar-lhe socos e a dizer-lhe: Adivinha! Os servos igualmente davam-lhe bofetadas.
66 Lǝ lefe nǝmfóo, Petro ébubǝ úsi lǝ Usumunyǝ Ninǝ Kenke ǝmǝ eto diyo fɛ usiobi wǝ nkpe wǝ lǝ ɔflɔ díbǝ.
66 Estando Pedro embaixo, no pátio, veio uma das criadas do sumo sacerdote.
67 Lefe nǝ únyǝ Petro nsi lǝ uté ɔflɔ ɔnlɛ wǝ bɔyifǝǝ, ɔ́tɛyi wǝ nkǝ, “Fintsya ébutǝkǝko Yesu Nasaretnyǝ ǝmǝ ǝnyǝ!”
67 Ela fixou os olhos em Pedro, que se aquecia, e disse: Também tu estavas com Jesus de Nazaré.
68 Nya Petro dítudi kɛnyɛ ɔ́tɛyi nkǝ, “Bee? Mánnɔ lesa nǝ fanlɛ bɔtɛyi mfo eto kasɔ!” Nya ótaka údu úsu úńyǝ lǝ kesiǝ ɔflɔ. Kase óyo kǝsiǝ kamǝ ko ukusǝ ko dítǝ kɛnyɛ.
68 Ele negou: Não sei, nem compreendo o que dizes. E saiu para a entrada do pátio; e o galo cantou.
69 Usiobi ǝmfo esi úbǝ mfó úbǝ óbe wǝ, nya usi útsyiko betidi ba díńyǝ mfó bɔtɛyi nkǝ, “Osani ǝmfo eyifo mǝ nti eto ɔni!”
69 A criada, que o vira, começou a dizer aos circunstantes: Este faz parte do grupo deles.
70 Tsya Petro esi útudi kɛnyɛ nko ke.
70 Mas Pedro negou outra vez. Pouco depois, os que ali estavam diziam de novo a Pedro: Certamente tu és daqueles, pois és galileu.
71 Nya Petro léfa ɔ́tɛyi nkǝ, “Ekpe lǝ Onanto bǝ lǝ sidia minlɛ bɔtɛyii, lǝ unǝ mɛ koto! Minyi utidi ǝmǝ ǝsuǝ bɛnlɛ etiki budi ketsyiko mfo!”
71 Então ele começou a praguejar e a jurar: Não conheço esse homem de quem falais.
72 Lamfolamfo, ukusɛ ko disi útǝ kɛnyɛ dinuǝfǝ, nya Petro lékloma nkǝ Yesu átɛyi wǝ nkǝ, “Fɛ ukusɛ luutǝ kɛnyɛ dinuǝfǝǝ, ǝbutudi kɛnyɛ sitsyǝ fǝ enyi mɛ.” Nya ílǝ Petro lǝ utu nya úwi keku.
72 E imediatamente cantou o galo pela segunda vez. Pedro lembrou-se da palavra que Jesus lhe havia dito: Antes que o galo cante duas vezes, três vezes me negarás. E, lembrando-se disso, rompeu em soluços.

Ler em outra tradução

Comparar com outra

Estude este capítulo no WhatsApp

Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Marcos 14, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.