Marcos 12
Onanto eto kakle fɔfɔ; Sɛkpɛle (LIP) vs NAA
1 Nya Yesu lɛtɛyi mǝ lekpa nkǝ, “Lefe lɔnii, osani utsyuǝ áfo nte eto eyi eto ɔkuɛ. Nya ókpe ɔkpɔ ótsyilama wǝ. Nya úlǝkǝ dibiǝ lǝ koba ǝsuǝ kaka wuukǝkǝ eyibibi nyamǝ eto ntu ukakpo. Nya óto kalebe kani letaka kaka bookǝnyǝ bakase ɔkuɛ ǝmǝ. Nya úfi ɔkuɛ ǝmǝ ókpe lǝ wǝ beyifoyifo bǝtsyuǝ eto ani nkǝ bakase wǝ, lǝ lesa nǝ ke bǝnyǝ lǝ ɔkuɛ ǝmǝǝ, lǝ befi baboko lǝ besie bǝtsyuǝ. Nya údu úsu kusu.
1 Depois Jesus começou a falar-lhes por parábola:
2 Se lefe léyo bǝ balɛ eyibibi nyamǝǝ, osani ǝmǝ ákpe mǝ wǝ uyifoyifo ɔni nkǝ lǝ bɔɔlɛ eyibibi nyamǝǝ, lǝ batsyɛ nya lǝ akpa ǝnuǝ lǝ osani ǝmǝ lǝ ofo wǝ lekpa oboko wǝ.
2 No tempo da colheita, mandou um servo para que recebesse dos lavradores a sua parte dos frutos da vinha.
3 Fɛɛ beyifoyifo bamfo ko dímuǝ wǝ uyifoyifo ǝmfo báblɛ nya bála wǝ bátsyese nya údu anifufu.
3 Mas os lavradores o agarraram, espancaram e o despacharam de mãos vazias.
4 Nya osani ǝmfo disi ótsyese uyifoyifo bamba. Nya se úsuu, beyifoyifo bamfo lɛblɛ wǝ nya ófo lefabe lǝ disi, nya bákpe wǝ kofani tinti.
4 De novo, enviou-lhes outro servo, e eles bateram na cabeça dele e o insultaram.
5 Nya osani ǝmfo disi ótsyese wǝ uyifoyifo bamba bio, nya báblɛ wuntsya nya bálo wǝ. Nnya kamaa, usi ótsyese wǝ beyifoyifo kpǝ. Nya báblɛ bǝtsyuǝ nya bálo bafɛfɛ.
5 Mandou ainda outro servo, e a este mataram. Muitos outros lhes enviou, dos quais espancaram uns e mataram outros.
6 “Utidi wǝ dibu wǝ bio wootsyese wǝ ni osani ǝmfo kosate eto ubi lala. Lɛfɛfɛɛ, ótsyese wǝ. Nya ɔ́tɛyi wǝ ǝsuǝ nkǝ, ‘Mfo nnɔ miǝ boobu mɔ ubi.’
6 — Restava-lhe ainda um: o seu filho amado. Por fim, mandou o filho, pensando: “O meu filho eles respeitarão.”
7 “Fɛɛ beyifoyifo bamǝ átɛyi mǝ ǝsuǝ bǝnkǝ, ‘Nyǝ nwǝ luudi Bonamute eto bikǝ. Bibǝ lǝ bumuǝ wǝ bolo, lǝ bɔlɛ wǝ kedikɔ bofo bofianinsǝ bo kale.’
7 Mas os tais lavradores disseram entre si: “Este é o herdeiro; venham, vamos matá-lo, e a herança será nossa.”
8 Nyaso bǝmuǝ ubi ǝmfo. Nya bálo wǝ. Béfi wǝ bǝduǝ lǝ ɔkuɛ ǝmǝ eto kama.”
8 E, agarrando o filho, mataram-no e o lançaram fora da vinha.
9 Nya Yesu lɛtɔ mǝ nkǝ, “Be befo bɛnɔ biǝ osani ǝmfó ebuyifo? Mɔɔtɛyi mi minkǝ wuusu mfó usu olo beyifoyifo bamfó, ɔlɛ ɔkuɛ ǝmfo ofo okpe betidi bambaa kɔni.
9 — Que fará, pois, o dono da vinha? Virá, exterminará aqueles lavradores e entregará a vinha a outros.
10 Ntɔ bíankla lǝ Awɔnisa Kɛnkɛ Eto Kukuǝ kaka bátɛyi bǝnkǝ,
10 Vocês ainda não leram este trecho da Escritura:
11 Bonamute ni nwǝ díyifo nyamfo.
11 Isto procede do Senhor
12 Nya se bánɔ nyamfoo, Yudafɔ eto beninǝ ákplatsya kekleke bǝ lǝ bǝmuǝ Yesu. Itsyise bǝnyǝ bǝ lekpa nǝmǝ ɔ́tɛyi itsyi lǝ mǝ ǝsuǝ. Fɛɛ báte sitiditu sia ńyǝ mfó sikpi. Nyaso bédu lǝ wǝ ɔflɔ.
12 E procuravam prender Jesus, porque entenderam que ele havia contado essa parábola contra eles; mas temiam o povo. Então eles o deixaram e foram embora.
13 Kamaa, bátsyese Farisifɔ ku Herodes eto betidi bǝtsyuǝ lǝ Yesu ɔflɔ bǝ lǝ besu betsyue wǝ etikididi ato lǝ bǝnyǝ kabua lǝ wǝ esuǝ.
13 E enviaram a Jesus alguns dos fariseus e dos herodianos, para que o apanhassem em alguma palavra.
14 Se bésu wǝ ɔflɔɔ, bátɛyi wǝ bǝnkǝ, “Oteasa, buyi boǝ fǝǝ, ɔnukualɛtidi feni. Nya eentsyi fǝ etiki kawuninsǝ lǝ ǝdufǝ betidi ǝnǝ. Aante betidi eto ǝnǝmi sikpi, ɔkplɛ lee, ɔkɛkɛ. Nya ni bǝ Onanto eto kusu sɛɛ ǝsuǝ hã faate saa kayɛnko. Nyaso tɛyi bo lǝ ɛlɛkɛ bǝ boko oko butǝ Romafɔ eto Okankplɛ Kaisare
14 Chegando, disseram-lhe: — Mestre, sabemos que o senhor é verdadeiro e não se importa com a opinião dos outros, porque não olha a aparência das pessoas, mas, segundo a verdade, ensina o caminho de Deus; é lícito pagar imposto a César ou não? Devemos ou não devemos pagar?
15 Bofo lee boamfo?”
15 Mas Jesus, percebendo a hipocrisia deles, respondeu:
16 Báboko wǝ ani. Nya ɔ́tɔ mǝ nkǝ, “Owoe eto disi ku diye ntǝkǝ lǝ nnya ǝsuǝ mfo?”Marko 12:16|src="HK00168c.tif" size="col" loc="Mrk 12:16" copy="Horace Knowles, British & Foreign Bible Society"
16 Eles trouxeram. E Jesus lhes perguntou: Eles responderam: — De César.
17 Nya Yesu lɛtɛyi mǝ nkǝ, “Nyaso bifi lesa nǝ ni Okankplɛ Kaisare eto lele bitǝ wǝ. Lǝ bifi lesa nǝ ni Onanto eto lele bitǝ Onanto.”
17 Então Jesus disse: E muito se admiraram dele.
18 Sadukifɔ bǝtsyuǝ ǝbǝ Yesu ɔflɔ. Mǝ laate bǝnkǝ lǝ utidi ǝkpǝǝ, woensibusinkli otaka ubǝ nkpǝ. Bǝbǝ bǝ bátɔ Yesu ditiki ditsyuǝ.
18 Então alguns saduceus, que dizem não haver ressurreição, aproximaram-se de Jesus e lhe perguntaram:
19 Bátɛyi wǝ bǝnkǝ, “Oteasa, Moses áwɔni lǝ afi nnya útǝ bo nkǝ, ‘Lǝ osani utsyuǝ ǝkpǝ nya óyani wǝ usiǝ utsyǝ nya bánle bebi saa, nyalɛ ele bǝ osani ǝmfo eto ɔyimisani, fi usio ǝmǝ ufi. Nya wǝ ku ɔkɔsiǝ ǝmǝ lǝ bale bebi. Nya bebi bamfóo, betidi ebunyǝ mǝ fe osani wǝ dimankɛ ubi saa eto bale.’
19 — Mestre, Moisés nos deixou escrito que, se um homem morrer e deixar mulher sem filhos, o irmão desse homem deve casar com a viúva e gerar descendentes para o falecido.
20 Nya íbǝ lefe lɔni bǝ, bayimisani ekuanse ǝsiǝ. Ututǝ éfi kusiǝ nya úkpǝ le lefe nǝ bánle ubi saa.
20 Havia sete irmãos. O primeiro casou e morreu sem deixar filhos;
21 Nya unuǝfǝ tsya dífi wǝ, nya wuntsya díkpǝ lefe nǝ eto lefe wonko usio ǝmfo dímanle ubi saa. Nko kǝ íbǝ lǝ wǝ ǝsuǝ bǝ banle ubi saa.
21 o segundo casou com a viúva e morreu, também sem deixar descendência; e o terceiro, da mesma forma.
22 Nko íbǝ bǝ mǝ ekuanse ba kenke éfi usio emfo bafia. Fɛɛ mǝmblɛ kenke ǝkpǝ lefe nǝ mǝ ku usio ǝmfo dímanle bebi saa. Nnya kama kamaa, usio ǝmfo tsya ǝkpǝ.
22 E, assim, os sete não deixaram descendência. Por fim, depois de todos, morreu também a mulher.
23 Mɔmɔɔ, nnya ni bǝnkǝ lǝ lefe nǝ bǝkpǝnkpǝ kenke lootaka betsyi ɔkɔmǝ bǝbǝ nkpǝǝ, mǝ nti eto owoe luudi usio ǝmfo eto usǝ se mǝ betidi ekuanse bamǝ lǝ lefe ditsyuǝǝ, dikefi wǝ fe kusiǝ?”
23 Na ressurreição, quando eles ressuscitarem, de qual deles ela será a esposa? Porque os sete casaram com ela.
24 Nya Yesu dítǝ mbuayɛ nkǝ, “Inni nko ini kulaa. Nnyǝ minkǝ bíannɔ ditiki nǝmfo kasɔ, itsyise biannɔ etiki nya nkpe lǝ Awɔnisa Kɛnkɛ Eto Kukuǝ eto kasɔ nya binyi Onanto eto ǝsuǝale. Nyaso beta wǝ bibu.
24 Jesus respondeu:
25 Lǝ lefe nǝ bǝkpǝnkpǝ lootakaa, bootsyǝ fe Onanto eto batɔnkpe, nyaso bembufi bǝsiǝ nye bǝsǝ.
25 Pois, quando ressuscitarem dentre os mortos, nem casarão, nem se darão em casamento, mas serão como os anjos nos céus.
26 Nya lǝ bǝkpǝnkpǝ eto businkli kataka ǝsuǝ, Moses áwɔni lesatsyuǝ lǝ Awɔnisa Kɛnkɛ Eto Kukuǝ ǝsuǝ itsyi lǝ biyu eto eyi kpufɛɛ nnya díńyǝ utǝ ǝsuǝ. Onanto lídi wǝ etiki. Lee biankloma? Mfó ɔ́wɔni nkǝ Onanto átɛyi wǝ nkǝ, ‘Mɔ ni Abraham eto Onanto ku Isak eto Onanto ku Yakob eto Onanto tsya.’
26 Quanto aos mortos, que eles de fato ressuscitam, vocês nunca leram no Livro de Moisés, no trecho referente à sarça, como Deus lhe falou: “Eu sou o Deus de Abraão, o Deus de Isaque e o Deus de Jacó”?
27 Nnya kasɔ ni bǝnkǝ betidi ba díkǝkpǝ ebusinkli bǝbǝ nkpǝ, nya wǝ kǝ ni mǝ Onanto. Fɛɛ mi bíonya ɔnukualɛsu komfo koko!”
27 Ele não é Deus de mortos, e sim de vivos. Vocês estão completamente enganados.
28 Afi eto oteasa wǝ díńyǝ mfó ánɔ etiki nya banlɛ bɔtɛyi. Nya ánɔ nkǝ Yesu ǝtǝ etiki nyamǝ eto mbuayɛ kukɔnɔ. Nyaso ɔ́nyi úsu Yesu ɔflɔ nya ɔ́tɔ nkǝ, “Nte kɔfi ko ni nko nso bofe lǝ afi nnya kenke nti?”
28 Chegando um dos escribas, que ouviu a discussão entre eles e viu que Jesus tinha dado uma boa resposta, perguntou-lhe: — Qual é o principal de todos os mandamentos?
29 Mfó Yesu lɛtɛyi wǝ nkǝ, “Kɔfi ko nso bofe ni nko báwɛni bǝnkǝ, ‘Israel eto betidi, bɛlɔ bɛnɔ kukɔnɔ! Onanto ni bo Onamute, nya Onanto ɔni hã nkpe.
29 Jesus respondeu:
30 Nyaso ele bǝ ala Onanto wǝ ni fǝ Onamute ku fǝ utu kenke, ku fǝ lɛwɔnɔ kenke ku fǝ nsusu kenke, ku fǝ ǝsuǝale kenke.’
30 Ame o Senhor, seu Deus, de todo o seu coração, de toda a sua alma, de todo o seu entendimento e com toda a sua força.”
31 Nya kɔfi ko nsi ntǝkǝ lǝ nkomfo eto kama ni bǝ, ‘La fǝ ɔyimitsyuǝ fe kase faala fǝ ǝsuǝ.’ Kɔfi saa ensibǝ ko ntǝkǝ afi nyamfo kato.”
31 O segundo é: “Ame o seu próximo como você ama a si mesmo.” Não há outro mandamento maior do que estes.
32 Nya osani ǝmǝ dítǝ mbuayɛ nkǝ, “Oteasa, átɛyi nnya kukɔnɔ! Lesa nǝ fátɛyi eyifo ɔnukualɛ bǝ Onanto ni bo Onamute, wǝ kama Onanto saa ensibǝ.
32 Então o escriba disse: — Muito bem, Mestre! E com verdade o senhor disse que ele é o único, e não há outro além dele,
33 Nya ele bǝ Utidi saa la Onanto itsyi lǝ wǝ utu ku wǝ nsusu kenke ku wǝ ǝsuǝale kenke. Nya ele bǝ ola wǝ utiditsyuǝ fe kase woala wǝ ǝsuǝ. Ɛlɛkɛ eso bǝ utidi di afi ǝnuǝ nyamfo, eso bǝ ufi bebuki ku keditǝtǝ bamba utǝ Onanto.”
33 e que amar a Deus de todo o coração e de todo o entendimento e com todas as forças e amar o próximo como a si mesmo é mais do que todos os holocaustos e sacrifícios.
34 Se Yesu dínyǝ kasɔnɔnɔ ka ǝsuǝ osani ǝmfo lɛyɛ útǝ mbuayɛɛ, ɔ́tɛyi wǝ nkǝ, “Fǝ alɛɛ, ibu sɛkɛ ete lǝ edufǝ Onanto eto sekakedikɔ.” Nyamfo eto kamaa, kuutsyuǝ saa mensi kpe ɔkɔɛ nkǝ woatɔ Yesu kulesa tsya.
34 Vendo Jesus que o escriba havia respondido sabiamente, declarou-lhe: E ninguém mais ousava fazer perguntas a Jesus.
35 Lefenǝ Yesu lɛkɛ lǝ Yudafɔ eto Disumuyo ɔnlɛ Anantotiki bote mfóo, ɔ́tɔ nkǝ, “Ntsyǝ ibǝ fɛ afi eto bateasa bamǝ nlɛ bɔtɛyi bǝnkǝ Utidi wǝ Nlɛ Bubǝǝ, ábɔ utsyi Oka David eto kafo?
35 Jesus, ensinando no templo, perguntou:
36 Lɛwɔnɔ Kɛnkɛ áwunsǝko Oka David átɛyi nkǝ,
36 O próprio Davi falou, pelo Espírito Santo:
37 Nyalɛ lǝ David kosate lǝ Utidi wǝ Nlɛ Bubǝ bokpo nkǝ wǝ Onamutee, nyalɛ ntsyǝ ibǝ fɛ wǝ kosate loofo David eto kafo eto ubi budi?”
37 — O próprio Davi chama o Cristo de Senhor; então como ele pode ser filho de Davi? E a grande multidão o ouvia com prazer.
38 Se Yesu nlɛ betidi bamfó asa botee, ɔ́tɛyi mǝ nkǝ, “Bebe sinini lǝ afi eto bateasa ǝsuǝ. Baala awu kplɛ bokpe nya baala bɔyɛ kafe kaka betidi luunyǝ mǝ bǝsiǝsǝ ku dibu.
38 E, ao ensinar, Jesus dizia:
39 Bala nsiǝkɔ kplɛ busiǝ lǝ Yudafɔ eto ntsyakɔ ku lǝ asakedikɔ.
39 buscam as primeiras cadeiras nas sinagogas e os primeiros lugares nos banquetes;
40 Bǝlǝkǝ bakɔbǝsiǝ kɔhɔ. Kamaa, baalɛ mǝ bikǝ kafo. Nya bato kala kɛntsyɛɛ kate ǝsuǝ bǝ beyi Onanto. Mǝ kotonǝnǝ ǝbɔkɛ ale eso betidi fɛfɛ eto ale!”
40 devoram as casas das viúvas e, para o justificar, fazem longas orações. Estes sofrerão juízo muito mais severo.
41 Nya Yesu díkǝnǝ úsiǝ lǝ kedi kǝtǝkɔ lǝ Disumuyo kaka banlɛ atabi boko, nya únsi ɔnlɛ bobe kase betidi nlɛ bofe kesu kako asa. Batabinyǝ kpǝ áko atabi kpǝ.
41 Sentado diante da caixa de ofertas, Jesus observava como o povo lançava ali o dinheiro. Ora, muitos ricos depositavam grandes quantias.
42 Nya ɔkɔsiǝ okombo utsyuǝ tsya díbǝ ófe nya úfi atabi sɛkɛ úsu óko.
42 Vindo, porém, uma viúva pobre, lançou duas pequenas moedas correspondentes a um quadrante.
43 Nya Yesu lékpadi wǝ bakasebi utsyǝ nya ɔ́tɛyi mǝ nkǝ, “Nlɛ mi bɔtɛyi sitinti minkǝ lǝ Onanto eto ǝnǝmii, ɔkɔsiǝ okombo ǝmfo eto atabi nnya ókoo, édufǝ ǝnǝ eso nnya betidi bamfo kenke léko.
43 E, chamando os seus discípulos, Jesus disse:
44 Sitintii, betidi bamfo kpe kɔni kalende. Fɛɛ nnya nte mǝ eto sɛkɛ ete baboko. Nya usionko ǝmfo alɛɛ, ite bǝ okombo ni tsyaa, ufi lesa nǝ ntǝ wǝ kenke úbǝ óko. Lesa nǝ ele bǝ wuufi oya lesa udii, nnya ni lesa nǝ úfi úbǝ óko mfo nɛ.”
44 Porque todos eles deram daquilo que lhes sobrava; ela, porém, da sua pobreza deu tudo o que possuía, todo o seu sustento.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Marcos 12, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.