Lucas 10

Onanto eto kakle fɔfɔ; Sɛkpɛle (LIP) vs NVT

Sair da comparação
NVT Nova Versão Transformadora
1 Lǝ nyamfo eto kamaa, Bonamute ǝlǝkǝ betidi fosi akuanse ku inuǝ bamba nya óla mǝ ótsyese inuǝ, inuǝ nkǝ besu kǝmǝ ku mbuto bo útsyue útsyǝ nkǝ lǝ usu ɔyɛ ofe.
1 Depois disso, o Senhor escolheu outros setenta e dois discípulos e os enviou adiante, dois a dois, às cidades e aos lugares que ele planejava visitar.
2 Nya ɔ́tɛyi mǝ nkǝ, “Bɛkuɛnkǝ bia díkayo bulǝkǝ fui, fɛɛ beyifoyifo bamǝ emfui. Nyaso bɛlɛ ɔkuɛnsate ǝmǝ lekpakpa lǝ otsyese beyifoyifo lǝ bǝbǝ bawunsǝ lǝ bǝlǝkǝ bɛkuɛnkǝ biamǝ.
2 Estas foram suas instruções: “A colheita é grande, mas os trabalhadores são poucos. Orem ao Senhor da colheita; peçam que ele envie mais trabalhadores para seus campos.
3 Bisu! Nlɛ mi botsyese fe asamubi lǝ bekiti eto nti.
3 Agora vão e lembrem-se de que eu os envio como cordeiros no meio de lobos.
4 Bientsyi atabitobe nye asatɔtɔ eto katobe nye afokpa, nya biǝnńyǝ lǝ kusu bisiǝsǝ kuutsyuǝ saa.
4 Não levem dinheiro algum, nem bolsa de viagem, nem um par de sandálias extras. E não se detenham para cumprimentar ninguém pelo caminho.
5 “Diyo saa biudufǝ, bisiǝsǝ mǝ bɛtɛyi biǝnkǝ, ‘Diyuǝ itǝ diyo nǝmfo ku ni betidi.’
5 “Quando entrarem numa casa, digam primeiro: ‘Que a paz de Deus esteja nesta casa’.
6 Nya lǝ utidi utsyuǝ wǝ laala diyuǝ kpe lǝ mfóo, bitǝ lǝ mi diyuǝ lǝ ditǝkǝko futsyǝ ǝmǝ. Fɛɛ lǝ kuutsyuǝ saa ǝmbǝ lǝ mfóo, bidu ku mi diyuǝ eto kǝsiǝ kamǝ.
6 Se os que vivem ali forem gente de paz, a bênção permanecerá; se não forem, a bênção voltará a vocês.
7 Bisiǝ lǝ diyo nǝ ke bɛsɔnɔ. Nya lesa saa nǝ ke boofi bǝtǝ mi, bidi lǝ binǝ faa. Itsyise uyifoyifo saa, ǝńyǝ itǝ kayofofo. Biekedu lǝ diyo lɔni bisu lebamba.
7 Permaneçam naquela casa e comam e bebam o que lhes derem, pois quem trabalha merece seu salário. Não fiquem mudando de casa em casa.
8 “Nya umǝ saa wǝ báfo mii, bidi lesa saa nǝ bootǝ mi.
8 “Quando entrarem numa cidade e ela os receber bem, comam o que lhes oferecerem.
9 Betsya befimfi ba nkpe lǝ umǝ ǝmǝ. Nya bɛtɛyi umǝ ǝmǝ eto betidi biǝnkǝ, ‘Onanto eto sekakedidi ebɔfi mi.’
9 Curem os enfermos e digam-lhes: ‘Agora o reino de Deus chegou até vocês’.
10 Fɛɛ lǝ bisu umǝ utsyuǝ nya báni bámfo mii, bidu bisu obia nti lǝ bɛtɛyi biǝnkǝ,
10 Mas, se uma cidade se recusar a recebê-los, saiam pelas ruas e digam:
11 ‘Mi umǝ ǝmfo eto utembu bo nkpo bo lǝ akpa kulaa tsyaa, nnyǝ mu bɔ́flɛ bókpo mi mfo. Fɛɛ bekloma biǝ Onanto eto sekadidi eto lefe ebɔfi mi!’
11 ‘Limpamos de nossos pés até o pó desta cidade em sinal de reprovação. E saibam disto: o reino de Deus chegou!’.
12 Nya nlɛ mi bɔtɛyi sitinti kekleke minkǝ lǝ diyi nǝ bookponko betidi lekpo ayoo, Onanto ebunyǝ Sodom eto umǝ kulaa tsya kaminsǝ eso umǝ ǝmfo.
12 Eu lhes garanto que, no dia do juízo, até Sodoma será tratada com menos rigor que aquela cidade.
13 “Mbɔbɔɛ mǝǝtǝ mi Korasimfɔ! Nya mbɔbɔɛ mǝǝtǝ mi Betsaidafɔ! Itsyise lǝ ayanisa nnya mínyifo lǝ mi nti ete mínyifo lǝ Tiro ku Sidon eto kǝmǝ bua inii, eni bǝsiǝ lǝ kasɔ, béfi afianku báyimi, bédiki ntɔ lǝ ǝsuǝ, nnya léte bǝnkǝ báni abua nnya béyifo!
13 “Que aflição as espera, Corazim e Betsaida! Porque, se nas cidades de Tiro e Sidom tivessem sido realizados os milagres que realizei em vocês, há muito tempo seus habitantes teriam se arrependido e demonstrado isso vestindo panos de saco e jogando cinzas sobre a cabeça.
14 Onanto ebunyǝ Tiro ku Sidon eto kǝmǝ kaminsǝ eso mi lǝ Lekpoyi ǝsuǝ.
14 Eu lhes digo que, no dia do juízo, Tiro e Sidom serão tratadas com menos rigor que vocês.
15 Nya fǝ Kapernaum eto umǝ, bubu fanlɛ fǝ babesǝ fǝ ku fǝ betidi kato eso? Bɔɔtsylɔsǝ mi, bato mi bakpe lǝ ute!”
15 E você, Cafarnaum, será elevada até o céu? Não, descerá até o lugar dos mortos”.
16 Mfó nya Yesu lɛtɛyi wǝ bakasebi nkǝ, “Utidi wǝ ke lɔɔnɔ mi ditikii, mɔ ditiki ɔnɔ. Nya utidi saa wǝ lɛni mii, mɔ ɔ́ni. Nya utidi saa wǝ lɛni mɛ, wote nkǝ ɔ́ni Onanto wǝ létsyese mɛ.”
16 Então ele disse aos discípulos: “Quem aceita sua mensagem também me aceita, e quem os rejeita também me rejeita. E quem me rejeita também rejeita aquele que me enviou”.
17 Betidi fosi akuanse ku inuǝ bamǝ ésinkli bǝbǝ ku disuǝyuǝ. Nya bǝbǝ bátɛyi wǝ bǝnkǝ, “Bonamute, awɔnɔ bua kulaa tsya étsyue bo ditiki koto se bóla nnya búlǝkǝ lǝ fǝ diye ǝsuǝ.”
17 Quando os setenta e dois discípulos voltaram, relataram com alegria: “Senhor, até os demônios nos obedecem pela sua autoridade!”.
18 Yesu átɛyi mǝ nkǝ, “Nnyǝ Obonsam se ófankli útsyi kato úbǝ kasɔ fe ofamfa seka.
18 Então ele lhes disse: “Vi Satanás caindo do céu como um relâmpago!
19 Bɛnɔ kukɔnɔ! Ntǝ mi ǝsuǝale bǝ biofo buńyǝ lǝ bawa ku bakpoe ǝsuǝ. Ku lǝ beso olontidi eto ǝsuaǝle kenke ani nya kulesa saa embuyifo mi.
19 Eu lhes dei autoridade para pisarem sobre cobras e escorpiões, e sobre todo o poder do inimigo. Nada lhes causará dano.
20 Fɛɛ yenyifo mi disuǝyuǝ bǝ awɔnɔ bua etsyue mi ditiki ato. Bomu binyǝ disuǝyuǝ bǝ Onanto áwɔni mi aye ókpe lǝ wǝ sekakedikɔ kato.”
20 Mas não se alegrem porque os espíritos impuros lhes obedecem; alegrem-se porque seus nomes estão registrados no céu”.
21 Lǝ lefe nǝmfo ǝsuǝǝ, Lɛwɔnɔ Kɛnkɛ ákpe disuǝyuǝ lǝ Yesu ǝsuǝ kenke nya Yesu lɛtɛyi nkǝ, “Anto, kato ku kasɔ eto Onamute, maasɔ fǝ ani, itsyise asa nnya féfi fákula bekuente ku babesibe, ǝlǝkǝ nnya áte mba lenni kulesa ku mba nte fe bekpefi. Sitintii, Anto, nko nkpe fǝ ɔkɔɛ nɛ.”
21 Naquele momento, Jesus foi tomado da alegria do Espírito Santo e disse: “Pai, Senhor dos céus e da terra, eu te agradeço porque escondeste estas coisas dos que se consideram sábios e inteligentes e as revelaste aos que são como crianças. Sim, Pai, foi do teu agrado fazê-lo assim.
22 Nya usi ɔ́tɛyi nkǝ, “Mɔ Anto éfi asa nnya kenke utǝ mɛ. Kuutsyuǝ saa enyi nwǝ ni Onanto eto Ubi ǝmǝ, enso Onanto mate hã. Nya kuutsyuǝ saa lenyi utidi wǝ Anto ǝmǝ tsya ni, enso wǝ Ubi ɔni kplo wǝ mate hã ku betidi ba Ubi ǝmǝ dílǝkǝ nkǝ bate Anto ǝmǝ tsya.”
22 “Meu Pai me confiou todas as coisas. Ninguém conhece verdadeiramente o Filho, a não ser o Pai, e ninguém conhece verdadeiramente o Pai, a não ser o Filho e aqueles a quem o Filho escolhe revelá-lo”.
23 Nya Yesu lɛtsyi ɔ́wuninsǝ óbe wǝ bakasebi bamǝ nya ɔ́tɛyi mǝ mate buɛɛ nkǝ, “Ǝsuǝ yuǝ mi sitinti bǝ bɛlɛ asa nnya bɛnlɛ bunyǝ mfo bunyǝ!
23 Então, em particular, ele se voltou para os discípulos e disse: “Felizes os olhos que veem o que vocês viram.
24 Nlɛ mi bɔtɛyi minkǝ, Onanto eto bǝnyɛlǝkǝtidi kpǝ ku baka tsya ála bǝ lǝ bǝnyǝ lesa nǝ bɛnlɛ bunyǝ, fɛɛ bǝnnyǝ, nya lǝ bánnɔ lesa nǝ bɛnlɛ bɔnɔ, fɛɛ bɔ́nnɔ.”
24 Eu lhes digo: muitos profetas e reis desejaram ver o que vocês têm visto e ouvir o que vocês têm ouvido, mas não puderam”.
25 Kɔfi eto oteasa utsyuǝ ǝbǝ nkǝ woato Yesu obe. Nya ɔ́tɔ wǝ nkǝ, “Oteasa, be ele bǝ nyifo fɛ lǝ nyǝ nkpǝ manlo?”
25 Certo dia, um especialista da lei se levantou para pôr Jesus à prova com esta pergunta: “Mestre, o que preciso fazer para herdar a vida eterna?”.
26 Yesu ǝtǝ mbuayɛ ɔ́tɔ wǝ nkǝ, “Be Asawɔniwɔni Kɛnkɛ eto Kukue lɛtɛyi? Nya ntsyǝ faanɔ ditiki nǝmǝ kasɔ?”
26 Jesus respondeu: “O que diz a lei de Moisés? Como você a entende?”.
27 Nya osani ǝmǝ dítǝ mbuayɛ nkǝ, “La Bonamute Onanto ku fǝ utu kenke, ku fǝ lɛwɔnɔ kenke ku fǝ ǝsuǝale kenke ku fǝ nsusu kenke tsya, nya laala fǝ ɔyimitsyuǝ fe fǝ ǝsuǝ ke.”
27 O homem respondeu: “‘Ame o Senhor, seu Deus, de todo o seu coração, de toda a sua alma, de toda a sua força e de toda a sua mente’ e ‘Ame o seu próximo como a si mesmo’”.
28 Mfó nya Yesu lɛtɛyi wǝ nkǝ, “Átɛyi ɛlɛkɛ nko. Yifo nko ete ebunyǝ nkpǝ manlo.”
28 “Está correto!”, disse Jesus. “Faça isso, e você viverá.”
29 Fɛɛ se kɔfi eto oteasa ǝmǝ léla lǝ utǝ wǝ ǝsuǝ lɛbɛ esoo, usi ɔ́tɔ Yesu nkǝ, “Owoe ni mɔ ɔyimitsyuǝ?”
29 O homem, porém, querendo justificar suas ações, perguntou a Jesus: “E quem é o meu próximo?”.
30 Mfó nya Yesu dítǝ mbuayɛ nkǝ, “Lefe ditsyuǝ nǝ léfe mǝǝ, osani utsyuǝ étsyi Yerusalem ɔ́tɔ lǝ Yeriko nya beyu dímuǝ wǝ lǝ kusu. Báblɛ wǝ nya bǝlǝkǝ wǝ bikǝ kenke lǝ ǝsuǝ nya báyani wǝ betsyǝ mfó lǝ ukpǝ ku mǝnkpǝ eto nti.Luka 10:30|src="CN01745c.tif" size="span" loc="Luk 10:30" copy="David C. Cook"
30 Jesus respondeu com uma história: “Certo homem descia de Jerusalém a Jericó, quando foi atacado por bandidos. Eles lhe tiraram as roupas, o espancaram e o deixaram quase morto à beira da estrada.
31 Íbǝ bǝ Onanto eto usumunyǝ utsyuǝ ǝbǝ ɔlɛ bɔyɛ kafe lǝ kusu komǝ mfó. Fɛɛ se únyǝ utidi ǝmfo lǝ kusu ɔflɔ, ɔ́yɛ lǝ lekpake bamba fe údu.
31 “Por acaso, descia por ali um sacerdote. Quando viu o homem caído, atravessou para o outro lado da estrada.
32 Nko kǝ Lewinyǝ, utsyuǝ tsya díbǝ ɔ́yɛ mfo ɔnlɛ bofe. Nya se únyǝ osani ǝmǝ, wuntsya áyɛ lǝ ɔflɔ bamba ófe údu.
32 Um levita fazia o mesmo caminho e viu o homem caído, mas também atravessou e passou longe.
33 Fɛɛ Samarianyǝ utsyuǝ wǝ dibǝ ɔ́yɛ lǝ kusu mfo ɔnlɛ bofe, ǝbǝ útu utidi ǝmǝ. Nya se únyǝ wǝ, wǝ asa ǝnǝ wǝ kafo.
33 “Então veio um samaritano e, ao ver o homem, teve compaixão dele.
34 Ɔ́yɛ úsu wǝ ɔflɔ nya úfi nnuǝbi ku ntǝ ókpo lǝ wǝ afabe nyamǝ ǝsuǝ nya ókle nnya kenke, nya útsyi osani ǝmǝ útǝkǝ lǝ wǝ ubuki ǝsuǝ. Nya úfi wǝ úsuko bafɔ eto kasɔnɔkɔ nya ɔ́lɛ wǝ ola óbe wǝ.Luka 10:34|src="CN01749c.tif" size="span" loc="Luk 10:34" copy="David C. Cook"
34 Foi até ele, tratou de seus ferimentos com óleo e vinho e os enfaixou. Depois, colocou o homem em seu jumento e o levou a uma hospedaria, onde cuidou dele.
35 Se kale disiǝ, úlǝkǝ atabi ǝtsyuǝ útǝ nwǝ laabe bafɔ eto kasɔnɔkɔ kamǝ nya ɔ́tɛyi wǝ nkǝ, ‘Kalɛ wǝ ola. Nya lǝ nsinkli mbǝ nlɛ bofe mfoo, moofo fǝ lesa nǝ ke fesi fábiasǝ lǝ wǝ bobe ǝsuǝ.’ ”
35 No dia seguinte, deu duas moedas de prata ao dono da hospedaria e disse: ‘Cuide deste homem. Se você precisar gastar a mais com ele, eu lhe pagarei a diferença quando voltar’.
36 Mfó ǝmǝ nya Yesu lɛtɔ afi eto oteasa ǝmǝ nkǝ, “Nya lǝ fǝ nsusu ǝsuǝ, betidi itsyǝ bamfo nti eto owoe lǝ fǝ ǝnyǝsa ǝsuǝ, ni utidi wǝ didufǝ lǝ bewudifɔ bamfo eto ani eto ɔyimitsyuǝ?”
36 “Qual desses três você diria que foi o próximo do homem atacado pelos bandidos?”, perguntou Jesus.
37 Afi eto oteasa ǝmǝ ǝtǝ mbuayɛ nkǝ, “Utidi wǝ dinyǝ wǝ kaminsǝ.” Nya Yesu lɛtɛyi wǝ nkǝ, “Fintsya su lǝ esu eyifo nko.”
37 O especialista da lei respondeu: “Aquele que teve misericórdia dele”. Então Jesus disse: “Vá e faça o mesmo”.
38 Se Yesu ku wǝ bakasebi lɛyɛ lǝ kusu bantɔ, bésu bedufǝ kebuto kǝtsyuǝ. Usio utsyuǝ wǝ baakpo Marta ákpa wǝ úsuko wǝ diyo.
38 Jesus e seus discípulos seguiram viagem e chegaram a um povoado onde uma mulher chamada Marta os recebeu em sua casa.
39 Ɔyimisio utsyuǝ akɛ Marta wǝ baakpo Maria. Usio ǝmfo ǝsiǝ lǝ Yesu ɔflɔ nya ɔnlɛ wǝ asa nnya ɔnlɛ bote bɔnɔ.
39 Sua irmã, Maria, sentou-se aos pés de Jesus e ouvia o que ele ensinava.
40 Diyo bobe eto asa nnya dísu ítǝkǝ lǝ Marta mate ǝsuǝ étsyiko wǝ bulǝ. Nya úbǝ ɔ́tɛyi Yesu nkǝ, “Bonamute, yenyifo fǝ kulesa bǝ mɔ ɔyimisio áyani diyo bobe eto asa buyifo nyamfó kenke utǝkǝ mɛ lǝ ǝsuǝ? Tɛyi wǝ lǝ ubǝ ɔwunsǝko mɛ!”
40 Marta, porém, estava ocupada com seus muitos afazeres. Foi a Jesus e disse: “Senhor, não o incomoda que minha irmã fique aí sentada enquanto eu faço todo o trabalho? Diga-lhe que venha me ajudar!”.
41 Nya Yesu lɛtɛyi wǝ nkǝ, “O Marta! Be kase fanlɛ ǝsuǝ bulǝ lǝ asa kpǝ ǝsuǝ.
41 Mas o Senhor respondeu: “Marta, Marta, você se preocupa e se inquieta com todos esses detalhes.
42 Fɛɛ lesa lɔni ete loohiã bǝ babɛbɛ. Nya lesa nǝmǝ ni nǝ Maria dílǝkǝ nɛ. Nya bensiembofo ni lǝ wǝ ani.”
42 Apenas uma coisa é necessária. Quanto a Maria, ela fez a escolha certa, e ninguém tomará isso dela”.

Ler em outra tradução

Comparar com outra

Estude este capítulo no WhatsApp

Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Lucas 10, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.