João 11

Onanto eto kakle fɔfɔ; Sɛkpɛle (LIP) vs NAA

Sair da comparação
NAA Nova Almeida Atualizada 2017
1 Osani utsyuǝ baakpo Lazaro wǝ dísiǝ lǝ umǝ wǝ baakpo Betania ánɔ bufi. Wǝ ku wǝ bayimisio inuǝ ba baakpo Maria ku Marta dísiǝ lǝ umǝ ǝmǝ.
1 Um homem chamado Lázaro estava doente. Ele era de Betânia, da aldeia de Maria e de sua irmã Marta.
2 Maria ǝmfo ni nwǝ dífi nnuǝbi bo laanyi fififi ókpo Bonamute Yesu lǝ akpa nya úfi wǝ disi eto sɛwɔni ɔ́si wǝ akpa nyamǝ. Wǝ ɔyimisani ni Lazaro wǝ lɛnɔ bufi bɔnlɛ bɔtɛyi mfo nɛ.
2 Esta Maria, cujo irmão Lázaro estava doente, era a mesma que ungiu o Senhor com perfume e lhe enxugou os pés com os seus cabelos.
3 Wǝ bayimisio bamfo átsyese Yesu kɛnyɛ bǝ, “Bonamute, fǝ ɔyɛtsyuǝ lala ánɔ bufi!”
3 Por isso, as irmãs de Lázaro mandaram dizer a Jesus: — Aquele que o Senhor ama está doente.
4 Se Yesu léfo kɛnyɛ kamfoo, ɔ́tɛyi nkǝ, “Bufi bomfo enni bukpǝmfi itǝ wǝ, bomu iyifo nnya ǝsuǝ buufi babesǝ Onanto eto diye kato, nya ɛyɛ lǝ nnya ǝsuǝ babesǝ Onanto eto Ubi tsya kato.”
4 Ao receber a notícia, Jesus disse:
5 Nyaa, Yesu ála Marta ku wǝ ɔyimisio ku Lazaro eto asa tinti.
5 Ora, Jesus amava Marta e a irmã dela, e também Lázaro.
6 Fɛɛ se ɔ́nɔ nkǝ ɔ́nɔ bufii, usi ɔ́kɛ mfó eyi ǝnuǝ okpe.
6 Quando soube que Lázaro estava doente, ainda se demorou dois dias no lugar onde estava.
7 Nyamfo eto kamaa, ɔ́tɛyi wǝ bakasebi nkǝ, “Bitǝ lǝ businkli busu Yudea.”
7 Depois, disse aos seus discípulos:
8 Mfó nya wǝ bakasebi lɛtɛyɛ wǝ nkǝ, “Oteasa, kayinkǝnǝ ete Yudafɔ díkabɛbɛ kusu bǝ baakpɔ fǝ aba, nya fanlɛ bɔtɛyi fǝnkǝ busi boesu mfó?”
8 Os discípulos disseram: — Mestre, ainda há pouco os judeus queriam apedrejá-lo! E o senhor quer voltar para lá?
9 Yesu ǝtǝ mǝ mbuayɛ nkǝ, “Inni lefosi abombosɔsɔ ǝnuǝ nkpe lǝ diyi eto kalekpakpa ǝsuǝ? Lǝ utsyuǝ lɛ bɔyɛ lǝ kalekpakpa ǝsuǝǝ, weentusǝ itsyise ɔlɛ kawunsiǝ kamfo eto lekpasǝ bunyǝ.
9 Jesus respondeu:
10 Fɛɛ lǝ ketsye ɔnlɛ bɔyɛɛ, wuutusǝ itsyise lekpasǝ ǝmbǝ itǝ wǝ.”
10 Mas, se andar de noite, tropeça, porque nele não há luz.
11 Se Yesu lɛtɛyi nyamfo ólosǝǝ, usi ɔ́tɛyi úkǝ nkǝ, “Bo ɔyɛtsyuǝ Lazaro lɛ selabe, nyaso ntɔ wǝ kasanklisǝ kɔ.”
11 Tendo dito isso, acrescentou:
12 Se bakasebi bamǝ lɛnɔ nkoo, bátɛyi wǝ bǝnkǝ, “Bonamute, lǝ selabe onlabee, nyalɛ yuuyuǝ wǝ.”
12 Então os discípulos disseram: — Senhor, se dorme, estará salvo.
13 Fɛɛ Yesu wǝ lɛ bɔtɛyi nkǝ Lazaro ébukpǝ, fɛɛ wǝ bakasebi ébu bǝnkǝ selabe tinti ɔ́tɛyi utsyiko.
13 Jesus falava da morte de Lázaro, mas eles pensavam que tivesse falado do repouso do sono.
14 Nyaso Yesu ákpasǝ mǝ ɔ́tɛyi nkǝ, “Lazaro ǝkpǝ.
14 Então Jesus lhes disse claramente:
15 Fɛɛ lǝ mi esoo, ɛlɛkɛ itǝ bǝ mánkɛ lǝ mfó fɛ úkpǝ, bǝ lǝ befo bɛnɔ esoo. Nyaso bítǝ lǝ busu wǝ ɔflɔ mfó.”
15 Por causa de vocês me alegro de que não estivesse lá, para que vocês possam crer. Mas vamos até ele.
16 Mfó nya Toma wǝ baakpo Ɔfimfinyǝ lɛtɛyi wǝ bakaseyimitsyuǝ bamǝ nkǝ, “Bitǝ lǝ bo tsya lǝ butǝkǝko Oteasa busu bǝ lǝ busu bukpǝ ku wǝ!”
16 Então Tomé, chamado Dídimo, disse aos outros discípulos: — Vamos também nós para morrer com o Mestre!
17 Lefe nǝ Yesu dísu údufǝ mfoo, ɔ́nɔ nkǝ bébikǝ Lazaro diyi nale ni diyi nǝmfó nɛ.
17 Quando Jesus chegou, encontrou Lázaro já sepultado havia quatro dias.
18 Idu lǝ Betania isu Yerusalem eyifo fe esunkpo ǝnuǝ seka.
18 Ora, Betânia ficava a mais ou menos três quilômetros de Jerusalém.
19 Nyaso Yudafɔ kpǝ ǝbǝ mfó bǝ bǝǝbǝ bamansǝ Maria ku Marta lɛkɔ se mǝ ɔyimisani díkpǝ eso.
19 Muitos dos judeus vieram visitar Marta e Maria, a fim de consolá-las por causa do irmão.
20 Se Marta lɛnɔ nkǝ Yesu lɛ bubǝǝ, úsu nkǝ weesu otsyako wǝ, fɛɛ Maria ebu ɔkɛ lǝ diyo.
20 Marta, quando soube que Jesus estava chegando, foi encontrar-se com ele; Maria, porém, ficou sentada em casa.
21 Marta átɛyi Yesu nkǝ, “Bonamute, lǝ nnya ete fakɛ mfoo, eni mɔ ɔyimisani mǝnkpǝ!
21 Então Marta disse a Jesus: — Se o Senhor estivesse aqui, o meu irmão não teria morrido.
22 Fɛɛ nnyi miǝ mɔmɔ kulaa tsyaa, lesa saa nǝ fɔɔtɔ Onantoo, wuutǝ fǝ ni.”
22 Mas também sei que, mesmo agora, tudo o que o senhor pedir a Deus, ele concederá.
23 Mfó Yesu lɛtɛyi wǝ nkǝ, “Fǝ ɔyimisani ebotaka ubǝ nkpǝ.”
23 Jesus disse a ela:
24 Nya Marta lɛtɛyi wǝ nkǝ, “Nyi miǝ wootaka ubǝ nkpǝ lǝ lefe nǝ bǝkpǝnkpǝ lootaka lǝ Diyi Fɛfɛ ǝsuǝ.”
24 Ao que Marta respondeu: — Eu sei que ele há de ressurgir na ressurreição, no último dia.
25 Mfó Yesu lɛtɛyi wǝ nkǝ, “Mɔ ni nwǝ lǝǝtǝ bǝkpǝkpǝ eto botaka kǝńyǝ ku businkli kǝbǝ bǝsiǝ lǝ nkpǝ nɛ. Utsyuǝ saa ke léfo mɛ ɔ́nɔɔ, lǝ úkpǝ kulaa tsyaa, wuusiǝ nkpǝ.
25 Então Jesus declarou:
26 Nya utsyuǝ saa ke nsi nkpǝ nya ófo mɛ ɔ́nnɔ, embukpǝ kulefe. Afo nyamfo anɔ?”
26 E todo o que vive e crê em mim não morrerá eternamente. Você crê nisto?
27 Útǝ mbuayɛ nkǝ, “Ee, Bonamute. Mfo nnɔ miǝ fǝ ni Nwǝ Onanto Lékpo Ɔhile Utsyǝ, Onanto eto Ubi nwǝ bátɛyi bǝtsyǝ bǝ wuubǝ kawunsiǝ.”
27 Marta respondeu: — Sim, Senhor! Eu creio que o senhor é o Cristo, o Filho de Deus que devia vir ao mundo.
28 Se Marta lɛtɛyi nyamfo ólosǝǝ, úsu ókpadi wǝ ɔyimisio Maria, nya ɔ́tɛyi wǝ buɛɛ nkǝ, “Oteasa ǝmǝ ebubǝ nya ɔnlɛ fǝ disi bɔtɔ.”
28 Depois de dizer isto, Marta foi chamar Maria, a sua irmã, e lhe disse em particular: — O Mestre chegou e está chamando você.
29 Se Maria lɛnɔ nkoo, ótaka mlǝ nya úsu wǝ katsyakokɔ.
29 Quando Maria ouviu isso, levantou-se depressa e foi até ele,
30 Lefe nǝmfoo, Yesu méndufǝ tɔ umǝ kafo. Bomu usi úńyǝ lǝ kaka Marta díbǝ otsyako wǝ mfó.
30 pois Jesus ainda não tinha entrado na aldeia, mas permanecia onde Marta o havia encontrado.
31 Se Yudafɔ ba nsi lǝ diyo lǝ Maria ɔflɔ banlɛ wǝ lɛkɔ bomansǝ dínyǝ bǝ ótaka kplaa, mǝ tsya átaka bǝtǝkǝko Maria kama. Bébu bǝ kudi komǝ eti ɔntɔ lǝ usi usu uwi keku.
31 Os judeus que estavam com Maria em casa e a consolavam, vendo-a levantar-se depressa e sair, seguiram-na, pensando que ela ia ao túmulo para chorar.
32 Se Maria dísu údufǝ kaka Yesu ńyǝǝ, óse akonki lǝ wǝ akɔ nya ɔ́tɛyi wǝ nkǝ, “Bonamute, lǝ nnya ete fákɛ mfoo, eni mɔ ɔyimisani mǝnkpǝ!”
32 Quando Maria chegou ao lugar onde Jesus estava, ao vê-lo, lançou-se aos seus pés, dizendo: — Se o Senhor estivesse aqui, o meu irmão não teria morrido.
33 Yesu ǝnyǝ kase Maria ku betidi ba dítǝkǝko wǝ nlɛ nku. Ílǝ wǝ lǝ utu nya óla ɔ́wɔnɔ hũũ.
33 Quando Jesus viu que ela chorava, e que os judeus que a acompanhavam também choravam, agitou-se no espírito e se comoveu.
34 Ɔ́tɔ mǝ nkǝ, “Sieti bíbikǝ wǝ?”
34 E perguntou: Eles responderam: — Senhor, venha ver!
35 Mfóo, Yesu éwi keku.
35 Jesus chorou.
36 Nya Yudafɔ bamǝ lɛtɛyi bǝnkǝ, “Bebe kase ko óla wǝǝ!”
36 Então os judeus disseram: — Vejam o quanto ele o amava.
37 Fɛɛ mǝ bǝtsyuǝ átɛyi bǝnkǝ, “Ɔ́sini unemba ǝnǝmi nya ɔnlɛ asa bunyǝ. Beso wǝntǝ lǝ Lazaro lǝ ɔyɛ bukpǝ?”
37 Mas alguns disseram: — Será que ele, que abriu os olhos ao cego, não podia fazer com que Lázaro não morresse?
38 Isi ílǝ Yesu tinti, nya ɔ́nyi úsu kudi komǝ ɔflɔ. Kudi komǝ eyifo dibiǝ lǝ koba kafo nya béfi leba béti ko kɛnyɛ.
38 Jesus, agitando-se novamente em si mesmo, foi até o túmulo, que era uma gruta em cuja entrada tinham colocado uma pedra.
39 Yesu átɛyi mǝ nkǝ, “Bɛnyi leba nǝmǝ lǝ kudi komǝ eto kɛnyɛ.”
39 Então Jesus ordenou: Marta, irmã do falecido, disse a Jesus: — Senhor, já cheira mal, porque está morto há quatro dias.
40 Yesu átɛyi wǝ nkǝ, “Mántɛyi fǝ minkǝ lǝ áfo mɛ ánɔɔ, ebunyǝ Onanto eto diyǝnde?”
40 Jesus respondeu:
41 Nyaso bányi leba nǝmǝ lǝ kudi komǝ eto kɛnyɛ. Yesu ábesǝ ǝnǝmi kato óbe nya ɔ́tɛyi nkǝ, “Nto, maasɔ fǝ ani, itsyise eetsyue mɛ koto lǝ nkpadi fǝ.
41 Então tiraram a pedra. E Jesus, levantando os olhos para o céu, disse:
42 Nyi miǝ eetsyue mɛ koto lefe saa. Fɛɛ mba ńyǝ mfo eso minlɛ nyamfo bɔtɛyi nko, bǝ lǝ bafo banɔ bǝ fǝ lékpe mɛ kɔtɔ.”
42 Eu sei que sempre me ouves, mas falei isso por causa da multidão presente, para que creiam que tu me enviaste.
43 Se ɔ́tɛyi nyamfo nkoo, ófa bembembe nkǝ, “Lazaro, bɔ ǝbǝ!”
43 E, depois de dizer isso, clamou em alta voz:
44 Nya ukpǝnkpǝ ǝmǝ lɛbɔ úbǝ ku kafia ka béfi bémini wǝ ǝsuǝ ku nka béfi bémini wǝ ǝnǝmi.
44 Aquele que tinha morrido saiu, tendo os pés e as mãos amarrados com ataduras e o rosto envolto num lenço. Então Jesus lhes ordenou:
45 Lǝ nyamfo esoo, Yudafɔ ba díbǝ Maria ɔflɔ nya bǝnyǝ nnya Yesu díyifoo, eto bǝtsyuǝ kpǝ áfo wǝ bánɔ.
45 Muitos dos judeus que tinham vindo visitar Maria, vendo o que Jesus havia feito, creram nele.
46 Fɛɛ mǝ bǝtsyuǝ édu bésu Farisifɔ ɔflɔ nya bátɛyi mǝ lesa nǝ Yesu díyifo.
46 Outros, porém, foram até os fariseus e lhes contaram o que Jesus havia feito.
47 Nyaso Farisifɔ ku besumunyǝ ninǝ ákpe disi ku Yudafɔ eto batɔnkotɔnko nya bátɔ bǝtsyuǝ bǝnkǝ, “Be ele bǝ buyifo? Bebe ayanisa kpǝ nnya osani ǝmfo nlɛ buyifo kate!
47 Então os principais sacerdotes e os fariseus convocaram o Sinédrio e disseram: — O que estamos fazendo, uma vez que este homem opera muitos sinais?
48 Lǝ butǝ wǝ kusu ɔnlɛ nyamfo buyifo nkoo, utsyuǝ saa ebofo wǝ ɔnɔ. Nya Romafɔ luubǝ baba bo Disumuyo kɛnkɛ kamǝ ku kusǝ komǝ tsya!”
48 Se o deixarmos assim, todos crerão nele; depois, virão os romanos e tomarão não só o nosso lugar, mas a própria nação.
49 Mfóo, mǝ nti eto nwǝ baakpo Kayafa, wǝ ni Usumunyǝ Ninǝ lɛlɛ nǝmfoo, lɛtɛyi mǝ nkǝ, “Ntsyǝ asakasɔnɔnɔ lǝǝlǝ mi mmǝ!
49 Mas um deles, Caifás, que era sumo sacerdote naquele ano, advertiu-os, dizendo: — Vocês não sabem nada,
50 Binyi tɔ biǝ ɛlɛkɛ bǝ utidi ɔni kpǝ lǝ kusǝ komǝ eto disi enso bǝ kusǝ komǝ kenke eto betidi tsylɔ lee?”
50 nem entendem que é melhor para vocês que morra um só homem pelo povo e que não venha a perecer toda a nação.
51 Lǝ sitintii, wóantɛyi nyamfo ɛyɛ lǝ wǝ kosate eto nsusu ǝsuǝ. Bomu fe nwǝ ni Usumunyǝ Ninǝ itǝ lɛlɛ nǝmfo esoo, Onanto áyɛ lǝ wǝ ǝsuǝ útǝ nkǝ ɔtɛyi nyamfo, nnya ni katɛyikǝtsyǝ bǝ Yesu ebubǝ ukpǝ lǝ Yudafɔ kenke eto disi.
51 Ora, Caifás não disse isto por conta própria, mas, sendo sumo sacerdote naquele ano, profetizou que Jesus estava para morrer pela nação.
52 Inni bǝnkǝ lǝ ukpǝ lǝ kusǝ komǝ eto disi mate ete. Bomu bǝ ɛyɛ lǝ nnya ǝsuǝǝ, lǝ ɔsɔ Onanto eto bebi ba kenke dísensǝ bankpo lǝ kawunsiǝ eto akpɔ akpɔ nnya kenke lebo, beyifo bani.
52 E não somente pela nação, mas também para reunir em um só corpo os filhos de Deus, que andam dispersos.
53 Lǝ nyaso ídu dinǝmfo ǝsuǝ, Yudafɔ eto beninǝ bamǝ dítsyiko esu bɔbɛbɛ kase bomuǝ Yesu lǝ balo wǝ.
53 Desde aquele dia, resolveram matar Jesus.
54 Lǝ nyamfo esoo, Yesu ménsifo bɔyɛ kafe mmǝ lǝ Yudafɔ nti. Bomu údu úsu úsiǝ lǝ umǝbibi wǝ baakpo Efraim kaka lefi mfiminti. Mfó wonko wǝ bakasebi dísiǝ.
54 Assim sendo, Jesus já não andava publicamente entre os judeus, mas retirou-se para uma região vizinha ao deserto, para uma cidade chamada Efraim, onde permaneceu com os discípulos.
55 Lefe nǝmfoo, Yudafɔ eto Ukpǝ Ása Bo Ɔ́yila eto Diyi didife éboyo elo. Nya betidi kpǝ dítsyi kasɔ kamǝ eto akpɔakpɔ bésu Yerusalem lǝ besu bǝmuǝ ǝsuǝ beyifo ǝsuǝflǝflǝ eto lekpa nǝmǝ fɛ lɛ diyididi nǝmǝ lǝ leyo.
55 Estava próxima a Páscoa dos judeus, e muitos daquela região foram a Jerusalém antes da Páscoa para se purificar.
56 Se bǝńyǝ lǝ Disumuyo nǝmǝǝ, bákabɛbɛ Yesu nya bákatɔ bǝtsyuǝ bǝnkǝ, “Ntsyǝ bibu? Nyi miǝ wǝmbofo diyi nǝmǝ kedikɔ bubǝ, lee ntsyǝ ini?”
56 Lá, procuravam Jesus e, estando eles no templo, diziam uns aos outros: — O que vocês acham? Ele não virá à festa?
57 Lefe nǝmfóo, besumunyǝ ninǝ ku Farisifɔ ébutǝ bote bǝ lǝ utsyuǝ yi kaka Yesu nkpee, lǝ ubǝ utǝ mǝ bote, lǝ besu bǝmuǝ wǝ.
57 Ora, os principais sacerdotes e os fariseus haviam ordenado que, se alguém soubesse onde ele estava, o denunciasse, para que pudessem prendê-lo.

Ler em outra tradução

Comparar com outra

Estude este capítulo no WhatsApp

Peça à IA da Bíblia Fala para explicar João 11, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.