Lucas 2
Lisǎsè̌ Athè̌ - Kayǎ Ngó̤ (KYU) vs NAA
1 Bínuôakhè̌ khwí Augusto nò̌ihtuô rǎmá plò́lò̌ kayǎ mwi̤ dố Romaké̤ tôké̤lè̤̌ cò́.
1 Naqueles dias, foi publicado um decreto de César Augusto, convocando toda a população do Império para recensear-se.
2 Yěma tè̤rǎmá plò́mwi̤ aré̤lố tôhû bí Quirino htwǒ khwídu dố Syria ké̤ akhè̌nuô hò́.
2 Este, o primeiro recenseamento, foi feito quando Quirino era governador da Síria.
3 Rò kayǎ pwǒ̤꤮ tôprè̤ ka̤ lahyǎ dố adò̌, avǐ̤ rò ka̤sunuô̌ lahyǎ amwi̤.
3 Todos iam alistar-se, cada um à sua própria cidade.
4 Joseph o bí vǐ̤ Nazarè, Galilea ké̤kǔ nuô rò a htecuốkuô̌ dố vǐ̤ Bethelehem, Judaké̤, bí khwí Davi lé̤opacè̤̌lya̤ khǎlé̤nuô. Joseph ma Davi aklwǐalyǎ kalya̤ dǐtû́ tôprè̤ akhu-akhyě a ka̤kuô̌ bínuô.
4 José também saiu da Galileia, da cidade de Nazaré, e foi para a Judeia, até a cidade de Davi, chamada Belém, por ser ele da casa e família de Davi,
5 È ná Maria dố a dyémá htuô̌hò́ lǔ dố a ki phyé lǔ nuôtôprè̤ cuố benuô̌kuô̌ amwi̤. Bínuôakhè̌ ma Maria ohò́ ná ahò́athè́ hò́.
5 a fim de alistar-se com Maria, sua esposa, que estava grávida.
6 Rò bí èthǐ o pǎ bí vǐ̤ Bethelehem akhè̌nuô, Maria ahò́ tǒlè̌ hò́ dố a ki phúo hò́.
6 E aconteceu que, estando eles ali, chegou o tempo de ela ter a criança.
7 A phúoní̤ phúvyá̤prè̤́ prè̤khǔ tôprè̤ rò a phyáplû̌ lǔ ná ikè̤̌ rò a dya omyětǎ̤ lǔ dố pṳ́klókǔ, me̤těhérò hidò́kǔ dố agněnuô a o pǎ tôtó̤ to.
7 Então Maria deu à luz o seu filho primogênito, enfaixou o menino e o deitou numa manjedoura, porque não havia lugar para eles na hospedaria.
8 Khǎlé̤ tavǐtava̤ bínuô tôphonuô, prè̤kyě̤thímíphú o tahe. Èthǐ hyǎ omyěpò̤́ ní̤dyé athímíphú tahe dố mi̤klè̌, dố nyelá̤khu tôpho.
8 Havia, naquela mesma região, pastores que viviam nos campos e guardavam os seus rebanhos durante as vigílias da noite.
9 Bínuôakhè̌ Byacè a tanémò́khuphú tôprè̤ hyǎ oluô̌htya pé̤ èthǐ, rò Byacè Cò́marya a tè̤lǐtè̤takhè̌ tahe lǐ tava̤ lò̌plǐ èthǐ rò èthǐ thè́isě taròthè́ lò̌plǐ cò́.
9 E um anjo do Senhor desceu aonde eles estavam, e a glória do Senhor brilhou ao redor deles; e ficaram tomados de grande temor.
10 Manárò tanémò́khuphú hé èthǐ, “Thè́isě tǎmé̤! Vǎ phyéhyǎní̤ pé̤hò́ thǐ tè̤thè́krṳ̂̌mila dố a ki me̤ thè́krṳ̂̌ lakálakǒ cò́ ǔpwǒ̤꤮ prè̤ pǎ yěnuôhò́.
10 O anjo, porém, lhes disse: — Não tenham medo! Estou aqui para lhes trazer boa-nova de grande alegria, que será para todo o povo:
11 Yětôthè̌ dố Davi avǐ̤kǔ nuô, prè̤me̤lwóhteka̤ a Byacè má̤hò́ Krístu yě hyǎ o pacè̤̌lya̤ hò́.
11 é que hoje, na cidade de Davi, lhes nasceu o Salvador, que é Cristo, o Senhor.
12 Thǐ ki myáhtye pacè̤̌ tôprè̤ pǎ, rò ǔ phyáplû̌ lǔ ná ikè̤̌ rò ǔ be-omyětǎ̤ è dố pṳ́klókǔ nuô pǎ. Thǐ ki myáhtye phúnuôma má̤hò́ pacè̤̌phú dố vǎ hésoluô̌ pé̤ thǐ yěnuô tôprè̤ hò́.”
12 E isto servirá a vocês de sinal: vocês encontrarão uma criança envolta em faixas e deitada em manjedoura.
13 Bínuôakhè̌ tanémò́khuphú aklyěphú tômṳ hyǎoluô̌htya khyé tố̤kuô̌ ná tanémò́khuphú yětôprè̤ rò èthǐ irǒ htuthè́htya Cò́marya rò a irǒ lahyǎ,
13 E, de repente, apareceu com o anjo uma multidão do exército celestial, louvando a Deus e dizendo:
14 “Me̤lǐme̤takhè̌ htuthè́htya lahyǎ Cò́marya dố a o dố khǎlé̤htyalô̌ tadûlố ǔ dố mò́khu yěnuô tôprè̤ pó꤮. Tè̤pě̤tè̤dwǒ ná tè̤kacṳ́kabè́ ki ohtya kuô̌dû dố hekhuyě rò a ki otố̤kuô̌dû ná kayǎ dố Cò́marya thè́plò oní̤ lǔ nuôtahe ní꤮.”
14 “Glória a Deus nas maiores alturas, e paz na terra entre os homens, a quem ele quer bem.”
15 Bí tanémò́khuphú ka̤ kahtya htuô̌hò́ dố mò́khu akhè̌nuô, prè̤kyě̤thímí tahe hé ní̤dyé khyělǔ, “Cuố꤮, pè̤ cuố dố vǐ̤ Bethelehem rò pè̤ cuốmyákuô̌ tè̤htwǒhtya-ané̤ dố Byacè hyǎ dyéthè́gněkyǎ pè̤ tè̤ritè̤kyǎ yěnuô pó꤮.”
15 Quando os anjos se afastaram deles e voltaram para o céu, os pastores disseram uns aos outros: — Vamos até Belém e vejamos os acontecimentos que o Senhor nos deu a conhecer.
16 Rò èthǐ htecuố tapluố̤taplyě lahyǎ rò cuốmyáhtye Maria ná Joseph, htuô̌rò èthǐ cuốmyáhtye ǔ dya omyětǎ̤ pacè̤̌phú tôprè̤ dố pṳ́klókǔ.
16 Foram depressa e encontraram Maria e José, e a criança deitada na manjedoura.
17 Bí prè̤kyě̤thímíphú yětahe myáhtye pacè̤̌phú yě ná amuố̤aphè̌ akhè̌nuô, a cuố héluô̌ pé̤ ǔ phú tanémò́khuphú hésoluô̌kyǎ pé̤ èthǐ ná pacè̤̌phú yětôprè̤ ari-akyǎ nuôtahe.
17 E, vendo isso, divulgaram o que lhes tinha sido dito a respeito deste menino.
18 Lò̌꤮ kayǎ dố a ní̤huô̌ prè̤kyě̤thímíphú yětahe hésoluô̌ pé̤ lǔ tè̤ritè̤kyǎ yětahenuô a khyéthukhyéthè́ lò̌ lahyǎ cò́.
18 Todos os que ouviram se admiraram das coisas relatadas pelos pastores.
19 Maria tǒ̤maní̤ lò̌ tè̤ritè̤kyǎ yětahe rò a tane̤ ní̤dyé ari-akyǎ.
19 Maria, porém, guardava todas estas palavras, meditando-as no coração.
20 Prè̤kyě̤thímíphú yětahe ka̤khyě khyěthyá dố èthǐ thímí tahe a o. Rò phú tanémò́khuphú hésoluô̌ pé̤ èthǐ rò èthǐ ní̤huô̌nò́, èthǐ cuố myáhtyebènò́ akhu-akhyě, èthǐ htuthè́htya Cò́marya, htuô̌to èthǐ me̤lǐme̤takhè̌htya Cò́marya.
20 E os pastores voltaram, glorificando e louvando a Deus por tudo o que tinham ouvido e visto, como lhes tinha sido anunciado.
21 Bí pacè̤̌ yětôprè̤ bǎhtya hò́ athè̌ lwǐ̤thyó hò́rò a tǒbè dû́talí hò́ phá akhè̌nuô, èthǐ è́ ní̤dyé lǔmwi̤ ná Jesǔ phú tanémò́khuphú pó̤onekyǎ pé̤hò́ lǔmwǐ̤ bí amuố̤ muố̤dò̌ tyahí lǔ to akhè̌nuô.
21 E ao se completarem oito dias, quando o menino foi circuncidado, deram-lhe o nome de Jesus . Esse nome tinha sido dado pelo anjo, antes de o menino ser concebido.
22 Phú Mosè mekyǎ a tè̤thyótè̤thya ná èthǐ tǒbè me̤mwǒ̤plǐthǐplo lahyǎ ané̤nuô, ashuốkhè̌ hyǎtuố̤hò́. Rò thyáphú Joseph ná Maria ki besǎsè̌htya pacè̤̌phúyě dố Byacè anyěhyǎ nuôrò, èthǐ phyéní̤ pacè̤̌phúyě rò a cuố lahyǎ dố vǐ̤ Jerusalem.
22 Passados os dias da purificação deles segundo a Lei de Moisés, levaram o menino a Jerusalém para o apresentar ao Senhor,
23 (Phú Byacè tè̤thyótè̤thya tè̤rǎmárǎdyǎ o, “Lò̌꤮ phúvyá̤prè̤́ prè̤khǔ tahenuô tǒbè besǎsè̌htya è dố Byacè a mèthènyě.”)
23 conforme o que está escrito na Lei do Senhor: “Todo primogênito será consagrado ao Senhor.”
24 Phú Byacè héokyǎ a tè̤thyótè̤thya nuô, èthǐ tǒbè cuố lǔtyǎhtya kuô̌ “Htulwí̤thǒ nyě̤bè má̤torò htulwí̤ dǐkrǎ nyě̤bè.”
24 E também foram para oferecer um sacrifício, segundo o que está escrito na referida Lei: “Um par de rolinhas ou dois pombinhos.”
25 Bínuôkhè̌, dố vǐ̤ Jerusalem akǔnuô kayǎ otôprè̤, amwi̤ ná Simeonè. È ma kayǎ cṳ̌e bezṳ̂́nyá̤ Cò́marya tôprè̤, htuô̌to Thè́ Sǎsè̌ Byacè okuô̌ ná è. È ma kayǎ dố a opò̤́myásû̌ Cò́marya ki me̤lwóhteka̤ Israelphú dố tè̤cyě̤tè̤cṳ̂ akǔ tôprè̤.
25 Em Jerusalém havia um homem chamado Simeão. Este homem era justo e piedoso e esperava a consolação de Israel; e o Espírito Santo estava sobre ele.
26 Htuô̌rò Thè́ Sǎsè̌ Byacè dyémyáhtyelwó tǎ̤te̤ one hò́ è, a ki myáhtye tyahí Krístu dố Byacè Cò́marya nwóhtya lǔ yětôprè̤ híto hénuô, a bèthyění̤ híto.
26 Ele tinha recebido uma revelação do Espírito Santo de que não morreria antes de ver o Cristo do Senhor.
27 Thè́ Sǎsè̌ Byacè thǔ è rò a cuốnuô̌ dố tè̤lǔtyǎ hǒkǔ. Bí Jesǔ amuố̤aphè̌ phyáhyǎní̤ lǔ, rò a ki hyǎme̤ pé̤ lǔ phú Cò́marya a tè̤thyótè̤thya héonekyǎ akhè̌nuô,
27 Movido pelo Espírito, ele foi ao templo. Quando os pais trouxeram o menino Jesus para fazerem com ele o que a Lei ordenava,
28 Simeonè phyáhtya pacè̤̌phú dố a takhulo̤ rò a htuthè́htya Cò́marya rò a hé,
28 Simeão o tomou nos braços e louvou a Deus, dizendo:
29 “Kố꤮ Byacè, phú nè̤ héone htuô̌hò́ nè̤ngó̤ nuô khǒnyá̤rò a lốhtyabǎhtya hò́, nò̌thyě kacṳ́kabè́ mo̤dû mò̌hò́ nè̤lulé má̤ vǎyě.
29 “Agora, Senhor, podes despedir em paz o teu servo, segundo a tua palavra;
30 — ausente —
30 porque os meus olhos já viram a tua salvação,
31 — ausente —
31 a qual preparaste diante de todos os povos:
32 È ma tè̤lǐ tômě dố a ki dyéluô̌htya pé̤ Judaphú má̤to tahe, htuô̌to a phyéhyǎní̤ pé̤ tè̤sò̌ri dố nè̤ myěcô Israelphú tahe a o.”
32 luz para revelação aos gentios, e para glória do teu povo de Israel.”
33 Dố Simeonè hébè tè̤ritè̤kyǎ yě akhu-akhyě, pacè̤̌phú yětôprè̤ amuố̤aphè̌ khyéthukhyéthè́ nyacò́.
33 E o pai e a mãe do menino estavam admirados com o que se dizia a respeito dele.
34 Simeonè sò̌ri htuô̌ èthǐ rò a hékyǎní̤ pacè̤̌phú amuố̤ Maria yěnuô, “Pacè̤̌yě Cò́marya nwóhtyahò́ lǔ dố a ki me̤lwóhteka̤ Israelphú tahe pǎ, rò a ki dyadudyahtyalô̌ kuô̌ke kayǎ dố aruô tahe pǎ. È ma Cò́marya a tè̤mátè̤dyǎ tôcô, rò kayǎ è́prè̤ ki hébè takhwótakèsû lǔ pǎ.
34 Simeão os abençoou e disse a Maria, mãe do menino: — Eis que este menino está destinado tanto para ruína como para elevação de muitos em Israel e para ser alvo de contradição,
35 Phúnuôrò kayǎ è́prè̤ tane̤ dò́uốdò́bí tè̤ dố èthǐ athè́plòkǔ tahenuô, Cò́marya ki bámǒhtyaluô̌ pǎ” htuô̌rò a hé Maria, “Tè̤thè́plè̤̌nebè dố a htyǎ thyácò́ná nè́ nuô a ki prǒnuô̌ nè̤ thè́plò pǎ.”
35 para que se manifestem os pensamentos de muitos corações. Quanto a você, Maria, uma espada atravessará a sua alma.
36 Prè̤pro̤muố̤ okryá dố a muố̤prè̤́ nyacò́ hò́ o tôprè̤, amwi̤ ná Anna. È ma Phanuel aphúprè̤mò, è ma Asher myěcôphú tôprè̤. A phyéhtuô̌ avè̤ rò a otố̤ní̤ lǔ thuô̌thyótôna prè́.
36 Havia uma profetisa, chamada Ana, filha de Fanuel, da tribo de Aser. Ela era bem idosa, tendo vivido com o marido sete anos desde que tinha se casado.
37 Avè̤ thyěkyǎ lǔkhǎlé̤ rò a okryákyǎ ní̤dû prè́. Khǒnyá̤rò ana o hò́ shyělwǐ̤thyó ná lwǐ̤na hò́. A htecuố tôpho꤮ to, a oprè́ bí tè̤lǔtyǎ hǒkǔnuô prè́. A cò́bucò́bè̌htya Cò́marya dố tè̤lǔtyǎ hǒkǔ mò̤́khíkhí mò̤́sè̌klè̌klè̌ cò́, htuô̌to a duôe sèesèǒ rò a kwǐcò́bè̌ pwǒ̤nyěpwǒ̤thè̌ cò́.
37 Agora era viúva de oitenta e quatro anos. Ela não deixava o templo, mas adorava noite e dia, com jejuns e orações.
38 Bínuôkhè̌, a hyǎtuố̤ tǒtû́ dố èthǐ o rò a htuthè́htya Cò́marya. Htuô̌rò a hésoluô̌ pé̤ pacè̤̌phú yětôprè̤ ari-akyǎ ná lò̌꤮ kayǎ dố a opò̤́myásû̌ Cò́marya ki me̤lwóhteka̤ vǐ̤ Jerusalemphú pǎ nuôtahe.
38 E, chegando naquela hora, dava graças a Deus e falava a respeito do menino a todos os que esperavam a redenção de Jerusalém.
39 Bí Joseph ná Maria me̤htuô̌lò̌hò́ phú lò̌꤮ Byacè mekyǎ tè̤thyótè̤thya tahe akhè̌nuô, èthǐ ka̤khyě khyěthyá dố alé̤o ní̤dyé vǐ̤ Nazarè nuô. Vǐ̤yěnuô a o bí Galilea ké̤kǔ nuô.
39 Depois de terem cumprido tudo conforme a Lei do Senhor, voltaram para a Galileia, para a sua cidade de Nazaré.
40 Pacè̤̌yě a duhtya rò a hè̌shyoresò̌ hyǎ, rò a lốbǎ cò́ ná tè̤thíphè́ rò Cò́marya sò̌risò̌bǔní̤ lǔ.
40 O menino crescia e se fortalecia, enchendo-se de sabedoria; e a graça de Deus estava sobre ele.
41 Pwǒ̤nana꤮ bí ǔ me̤pwè̌me̤la ní̤dyé pwè̌ dố ǔ è́ ná tè̤cuốtalwópwè̌ akhè̌nuô, Jesǔ amuố̤aphè̌ cuốkuô̌ dố vǐ̤ Jerusalem.
41 Todos os anos os pais de Jesus iam a Jerusalém, para a Festa da Páscoa.
42 Bí Jesǔ na ohò́ shyényě̤na akhè̌, amuố̤aphè̌ yěnuô, alé̤klǒ cuố lahyǎ tè̤cuốtalwópwè̌, rò a è́ cuốní̤ pacè̤̌phú Jesǔ.
42 Quando ele atingiu os doze anos, foram a Jerusalém, segundo o costume da festa.
43 Bí tè̤cuốtalwópwè̌ htuô̌hò́ akhè̌nuô, èthǐ ka̤khyě dố adò̌aso. Bínuôakhè̌, pacè̤̌ Jesǔ yě a okyǎ dố vǐ̤ Jerusalem akǔ, manárò amuố̤aphè̌ thè́gně to.
43 Terminados os dias da festa, ao regressarem, o menino Jesus ficou em Jerusalém, sem que os pais dele o soubessem.
44 Èthǐ tane̤ ná a ka̤ tố̤kuô̌ hò́ ná kayǎ dố a cuốpwè̌ka̤ nuôtahe aklè̌ hò́. Bí èthǐ ka̤ htuô̌hò́ tônyě꤮ mò̤́hé akhè̌nuô, a myápṳ̌ sudyǎní̤ no Jesǔ dố aklwǐalyǎ tahe aklè̌ prè́.
44 Pensando, porém, que ele estava entre os companheiros de viagem, andaram um dia inteiro e, então, começaram a procurá-lo entre os parentes e os conhecidos.
45 Bí èthǐ myápṳ̌ rò a myáhtye pé̤ pǎ to akhè̌nuô, èthǐ ka̤khyě khyěthyá lahyǎ dố vǐ̤ Jerusalem.
45 E, como não o encontraram, voltaram a Jerusalém à sua procura.
46 Thuô̌nyětônyěnuô, a cuố myáhtyeno ná Jesǔ cuố o dố tè̤lǔtyǎ hǒkǔ prè́. A cuố onyǎo tố̤kuô̌ ná Juda a thárádu thǎmǎhtǔ tahe rò a cuốní̤dǎkuô̌ Cò́marya alǎ̤angó̤ tahe rò a hébèsudyǎ kuô̌ǔ bínuô.
46 Três dias depois, o acharam no templo, assentado no meio dos doutores, ouvindo-os e fazendo-lhes perguntas.
47 Bí kayǎ lò̌꤮ plǐ ní̤huô̌ pacè̤̌phú yětôprè̤ a tè̤hébèhésû̌ akhè̌nuô, èthǐ khyéthukhyéthè́ lò̌plǐ cò́ a tè̤cyá̤tè̤dè ná a tè̤hésû ka̤khyě ǔ nuôtahe cò́.
47 E todos os que ouviam o menino se admiravam muito da sua inteligência e das suas respostas.
48 Joseph ná Maria cuốmyáhtye lǔ rò a khyéthukhyéthè́ nyacò́, rò amuố̤ hé lǔ, “Phúkhǔ, nè̤ cuố me̤tuố̤ phúyě me̤tě? Vǎ ná nè̤phè̌ kṳ́kyǎ̤ rò myápṳ̌ lakǒ nè̤ ma tadû꤮ ké̤ cò́ meně.”
48 Logo que os pais o viram, ficaram maravilhados. E a sua mãe lhe disse: — Filho, por que você fez isso conosco? Seu pai e eu estávamos aflitos à sua procura.
49 Rò pacè̤̌ Jesǔ hésû, “Thǐ cuố myápṳ̌ vǎ katè̤́ nuô me̤tě? Thǐ thè́gně nyǎ ná vǎ o dố vǎphè̌ ahikǔ to è̌.”
49 Ele respondeu:
50 Manárò amuố̤aphè̌ thè́gněplǒ lǔ tè̤hébè yě angó̤lasá to.
50 Não compreenderam, porém, as palavras que lhes disse.
51 Htuô̌rò pacè̤̌phúyě a krwǒ ka̤kuô̌khyě amuố̤aphè̌ dố vǐ̤ Nazarè rò a cṳ̌ muố̤lǎ̤phè̌ngó̤ pwǒ̤꤮ tôphuố. Amuố̤ tǒ̤ma oplò́lò̌ lò̌꤮ tè̤htwǒhtya ané̤ yěnuôtahe.
51 E voltou com eles para Nazaré e era submisso a eles. E a mãe dele guardava todas estas coisas no coração.
52 Jesǔ duhtya lốbǎ ná tè̤thítè̤phè́ rò Cò́marya ná prè̤lukayǎ myámo̤myádu ní̤dyé lǔ.
52 E Jesus crescia em sabedoria, estatura e graça, diante de Deus e dos homens.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Lucas 2, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.