Lucas 24
Lisǎsè̌ Athè̌ - Kayǎ Ngó̤ (KYU) vs NVT
1 Mò̤́nyě thuô̌thyótônyě kalúlố tônyě bí mò̤́lǐro̤mû́ akhè̌nuô, prè̤mò yětahe phyéní̤ htyěnuô̤mû́ dố èthǐ taritaryǎ one hò́ yětahe rò a hyǎ lahyǎ dố luô̤̌khu.
1 No primeiro dia da semana, bem cedo, as mulheres foram ao túmulo, levando as especiarias que haviam preparado,
2 Rò lò̤́ dố ǔ htulò̌bí lǔ ná luô̤̌kǔ nuôtôměnuô, èthǐ myáhtye ná ǔ htulò̌taphǎ cuốkyǎ lǔ.
2 e viram que a pedra tinha sido afastada da entrada.
3 Èthǐ nuô̌myá tadû́rò a myáhtye pǎ Jesǔ aluô̤̌to̤ to.
3 Quando entraram no túmulo, não encontraram o corpo do Senhor Jesus.
4 Bí èthǐ ihtò tane̤ tè̤ritè̤kyǎ yěakhè̌nuô, kayǎ dố a kû̌thyá hyeca̤ takhè̌rasǒ thè́nyě̤ oluô̌htyakhyé pé̤ èthǐ rò a hyǎihtòo dố èthǐ khǎshyé.
4 Enquanto estavam ali, perplexas, dois homens apareceram, vestidos com mantos resplandecentes.
5 Prè̤mò yětahe thè́isě talwósû́lû̌ rò a dángṳ̂lya̤ rò ngò̤taklwí vǐtǎ̤lò̌ amèthè dố hekhu, rò kayǎ yěthè́nyě̤ hé èthǐ, “Thǐ cuốmyápṳ̌ kayǎ htwǒprè̤ dố kayǎ thyě tahe aklè̌ me̤tě?
5 As mulheres ficaram amedrontadas e se curvaram com o rosto em terra. Então os homens perguntaram: “Por que vocês procuram entre os mortos aquele que vive?
6 Jesǔ opǎ bíyě to hò́, a ihtò htwǒprè̤ ka̤khyě hò́. Thè́né̤htya khyěthyá lahyǎ bí a o dố Galilea ké̤ akhè̌ rò a hésokyǎ htuô̌hò́ thǐ ngó̤ nuôtahenuô.
6 Ele não está aqui. Ressuscitou! Lembrem-se do que ele lhes disse na Galileia:
7 ‘Prè̤lukayǎ aphúkhǔ má̤hò́ vǎyě, ǔ ki dyétǎ̤kyǎ vǎ dố kayǎ tè̤thû́tè̤oraphú tahe a takhukǔ pǎ. Ǔ ki mṳ̂̌thyěhtya vǎ dố krusu alo̤ pǎ, rò bí thuô̌nyětônyě pǎnuô, vǎ ki ihtò htwǒprè̤ ka̤khyě khyěthyá pǎ.’”
7 ‘É necessário que o Filho do Homem seja traído e entregue nas mãos de pecadores, seja crucificado e ressuscite no terceiro dia’”.
8 Yětôphuốrò prè̤mò tahe thè́né̤htyabè khyě a tè̤héso onekyǎ nuôtahe.
8 Então lembraram-se dessas palavras de Jesus
9 Rò èthǐ hteka̤kyǎ dố ahi rò a ka̤héso pé̤ lò̌ tè̤ritè̤kyǎ yě ná prè̤dônyǎphú shyétôprè̤ yěnuô ná kayǎ dố aruô dố a okuô̌ ná èthǐ lò̌꤮ plǐ bínuô tahe.
9 e, voltando do túmulo, foram contar aos onze discípulos e a todos os outros o que havia acontecido.
10 Prè̤mò yětahe ma má̤hò́ Magdalena dò̌kǔmuố̤ Maria, Joanna ná Jakomo amuố̤ Maria thǐnuô tahe hò́. Èthǐ yětahe ná prè̤mò dố aruô tahe hésoluô̌ pé̤ prè̤dônyǎphú tahe ná tè̤ritè̤kyǎ yětahe.
10 Maria Madalena, Joana, Maria, mãe de Tiago, e as outras mulheres que as acompanhavam relataram tudo aos apóstolos.
11 Manárò prè̤dônyǎphú yětahe tane̤ lahyǎ ná prè̤mò yětahe hébò̌hébye prè́ akhu-akhyě a zṳ̂́e kuô̌ èthǐ to.
11 Para eles, porém, a história pareceu absurda, e não acreditaram nelas.
12 Manárò Petru ihtòklyahyǎ dố luô̤̌khu rò bí a hyǎngò̤myácǒ nuô̌ akhè̌nuô, a myáhtye tû́ ikè̤̌ báplǐhtǔ nuôtôba prè́. A hyǎmyá htuô̌ phúnuôrò a ka̤khyě khyěthyá dố hi. A cuốhtwǒhtya tuố̤ phúyě me̤tě a tane̤ rò a khyéthukhyéthè́ nyacò́.
12 Mas Pedro se levantou e correu até o túmulo. Abaixando-se, olhou atentamente para dentro e viu os panos de linho vazios; então voltou para casa, admirado com o que havia acontecido.
13 Bínuôtônyě hò́, Jesǔ a khǒpacè̤̌ thè́nyě̤ cuố dố dò̌ Emmao dố a oye̤ ná vǐ̤ Jerusalem ma a phû꤮ o thuô̌thyótômile.
13 Naquele mesmo dia, dois dos seguidores de Jesus caminhavam para o povoado de Emaús, a onze quilômetros de Jerusalém.
14 Rò èthǐ dônyǎcuố ní̤dyélǔ ná lò̌꤮ tè̤me̤htwǒhtya htuô̌hò́ ari-akyǎ yěnuôtahe.
14 No caminho, falavam a respeito de tudo que havia acontecido.
15 Bí èthǐ hébèdônyǎ ní̤dyélǔ akhè̌nuô, Jesǔ hyǎphûkuô̌ dố èthǐ a o rò a cuố takro̤ kuô̌ ná èthǐ.
15 Enquanto conversavam e discutiam, o próprio Jesus se aproximou e começou a andar com eles.
16 Èthǐ myáhtye lǔ tadû́rò a thè́gně lahyǎ lǔ to.
16 Os olhos deles, porém, estavam como que impedidos de reconhecê-lo.
17 Jesǔ hé èthǐ, “Thǐ hébèdônyǎcuố kryá lǔ ná tè̤ritè̤kyǎ ǐtětě?”
17 Jesus lhes perguntou: “Sobre o que vocês tanto debatem enquanto caminham?”. Eles pararam, com o rosto entristecido.
18 Bínuô aklè̌ tôprè̤ dố amwi̤ ná Cleopa yětôprè̤nuô a sudyǎ lǔ, “Dố vǐ̤ Jerusalem akǔ yěnuô, kayǎ htwǒsǐpré̤ ma a onyǎ prè́tû́ nè̤tôprè̤ nyǎ hò́. Pahéuô̌hénu rò ǔ me̤kryá꤮ maǐtě nuôma nè̤ thè́gně kuô̌ nyǎ ǔ tôcô꤮ to è̌?”
18 Então um deles, chamado Cleopas, respondeu: “Você deve ser a única pessoa em Jerusalém que não sabe das coisas que aconteceram lá nos últimos dias”.
19 Rò Jesǔ sudyǎ lǔ, “Ǔ me̤ kryá꤮ ǐtě?”
19 “Que coisas?”, perguntou Jesus. “As coisas que aconteceram com Jesus de Nazaré”, responderam eles. “Ele era um profeta de palavras e ações poderosas aos olhos de Deus e de todo o povo.
20 Thyáphú pè̤ bwídukhu tahe ná pè̤ kayǎdu tahe ki cirya thyěkyǎ lǔ agněnuô a dyétǎ̤kyǎ lǔ dố Khwí Pilato a khadǎkǔ rò a mṳ̂̌thyěhtyakyǎ lǔ dố krusulo̤.
20 Mas os principais sacerdotes e outros líderes religiosos o entregaram para que fosse condenado à morte e o crucificaram.
21 Manárò pè̤ myásû̌ thè́lè̤ní̤ è ná a ki me̤lwóhteka̤ Israelphú tahe pǎ. Phúnuôhtuô̌to, yětônyěma tè̤me̤htwǒhtya ané̤ bǎhtyahò́ thuô̌nyě hò́.
21 Tínhamos esperança de que ele fosse aquele que resgataria Israel. Isso tudo aconteceu há três dias.
22 Prè̤mò dố pè̤klè̌ tahenuô, èthǐ hyǎ ro̤mû́ lahyǎ dố luô̤̌khu rò a ka̤ hékhyéhézû́ lò̌plǐ pè̤.
22 “Algumas mulheres de nosso grupo foram até seu túmulo hoje bem cedo e voltaram contando uma história surpreendente.
23 Me̤těhérò èthǐ hyǎ rò a hyǎ myáhtye luô̤̌to̤ yěnuô to hénuô̌꤮. Èthǐ ka̤khyě rò a ka̤hé ná èthǐ myáhtye tanémò́khuphú tahe oluô̌htya pé̤ èthǐ, rò a hé èthǐ ná Jesǔ htwǒprè̤ ka̤khyě hò́, hénuô̌.
23 Disseram que o corpo havia sumido e que viram anjos que lhes disseram que Jesus está vivo.
24 Prè̤khǔ dố pè̤klè̌ tahehe klyahyǎmyá lahyǎ dố luô̤̌khu rò a myáhtye Jesǔ luô̤̌kǔ okò̌khǔkyǎ thyáná prè̤mò nuôtahe hénuôprè́ hénuô̌. Rò èthǐ myáhtye Jesǔ to, hénuô̌.”
24 Alguns homens de nosso grupo correram até lá para ver e, de fato, tudo estava como as mulheres disseram, mas não o viram.”
25 Phúnuô htuô̌rò Jesǔ hé èthǐ, “Kayǎ olốoklò̌ thǐ꤮ prè̤pro̤ tahe héonekyǎ ngó̤ tahenuô, thǐ zṳ̂́e pyá̤ nyacò́ vǎ꤮!
25 Então Jesus lhes disse: “Como vocês são tolos! Como custam a entender o que os profetas registraram nas Escrituras!
26 Krístu tǒbè khyá tè̤cyě̤tè̤cṳ̂ yětahe htuô̌rò a ki cuốnuô̌ dố a tè̤taryědu taryěhtǔ akǔ pǎ má̤to è̌?”
26 Não percebem que era necessário que o Cristo sofresse essas coisas antes de entrar em sua glória?”.
27 Htuô̌rò Jesǔ hésodônyǎplǒ pé̤ èthǐ ná lisǎsè̌ héone htuô̌hò́ è ari-akyǎ cáhtya dố Mosè rǎkyǎ li nuôtahe ná lò̌꤮ prè̤pro̤ rǎkyǎone nuôtahe.
27 Então Jesus os conduziu por todos os escritos de Moisés e dos profetas, explicando o que as Escrituras diziam a respeito dele.
28 Bí èthǐ cuốtuố̤phûhò́ ná dò̌ dố a kíré̤ cuố yětôdò̌ akhè̌nuô, Jesǔ me̤ phú a kíré̤ cuố talwókyǎ ná dò̌yěnuô.
28 Aproximando-se de Emaús, o destino deles, Jesus fez como quem seguiria viagem,
29 Manárò èthǐ è́ tadû lǔ rò a hé lǔ, “Nuô̌ okuốkuô̌ ná pè̤ bíyě hò́, mò̤́ kíré̤ phûtǎ̤hò́, pǎma mò̤́khí tatílè́ nè̤ he.” Phúnuô akhu-akhyě Jesǔ cuốnuô̌ okuốkuô̌ ná èthǐ bínuô.
29 mas eles insistiram: “Fique conosco esta noite, pois já é tarde”. E Jesus foi para casa com eles.
30 Bí a onyǎ etố̤kuô̌sè ná èthǐ akhè̌nuô, a phyé khò́mǔ rò a hébwíhétaryěhtya Cò́marya htuô̌rò a ibikyě khò́mǔ rò a zṳ́e pé̤ ná èthǐ.
30 Quando estavam à mesa, ele tomou o pão e o abençoou. Depois, partiu-o e lhes deu.
31 Htuô̌rò èthǐ mèthè lǐhtya rò a thè́gně tǒ̤maní̤ khyě Jesǔ, rò tôphuốtuô̌ Byacè Jesǔ sǐmé̤ pé̤kyǎ dố èthǐ mèthènyě.
31 Então os olhos deles foram abertos e o reconheceram. Nesse momento, ele desapareceu.
32 Èthǐ hé ní̤dyé khyělǔ, “Bí a hébè ná pè̤ dố klyálo̤ akhè̌nuô bèbè, bí a hésodônyǎplǒ pé̤ pè̤ ná lisǎsè̌ a tè̤héso-one thǐtahe akhè̌nuô bèbè, dố pè̤ thè́plòkǔ nuô, a tapṳ̂́kazò̤́ thè́krṳ̂̌thè́lò̌htya cò́ phúnuô vǎhéto?”
32 Disseram um ao outro: “Não ardia o nosso coração quando ele falava conosco no caminho e nos explicava as Escrituras?”.
33 Tôphuốtuô̌ èthǐ ihtòka̤ dố vǐ̤ Jerusalem. Rò èthǐ ka̤myáhtye ná prè̤dônyǎphú shyétôprè̤ ná ǔruô tahe oplò́ tố̤lò̌ lǔ bínuô.
33 E, na mesma hora, levantaram-se e voltaram para Jerusalém. Ali, encontraram os onze discípulos e os outros que estavam reunidos com eles,
34 Prè̤dônyǎphú yětahe hé pé̤ kayǎ hyǎtuố̤ mópǎ yěthè́nyě̤, “Byacè ihtò htwǒprè̤ ka̤khyě má̤lakǒ cò́ hò́ meně. A dyéluô̌ pé̤ htuô̌hò́ ané̤ ná Simonè hò́!”
34 que lhes disseram: “É verdade que o Senhor ressuscitou! Ele apareceu a Pedro!”.
35 A héhtuô̌phúnuô rò kayǎ yěthè́nyě̤ hésoluô̌ pé̤kuô̌ke èthǐ ná bí èthǐ cuố dố klyálo̤ akhè̌nuô, a me̤kryá pé̤ èthǐ phútě, htuô̌rò èthǐ thè́gněno prè́ Jesǔ bí a ibikyě khò́mǔ akhè̌nuô prè́, a héluô̌ pé̤ke èthǐ phúnuô.
35 Então os dois contaram como Jesus tinha aparecido enquanto andavam pelo caminho, e como o haviam reconhecido quando ele partiu o pão.
36 Bí kayǎ yěthè́nyě̤ hésopé̤ èthǐ ná tè̤ritè̤kyǎ yě akhè̌nuô, Jesǔ ané̤ Byacè ní̤dû hyǎihtò oluô̌khyé pé̤ dố èthǐ klǎměkǔ rò a hé èthǐ, “Tè̤thè́plò kacṳ́kabè́ ki okuô̌dû ná thǐ ní꤮.”
36 Enquanto contavam isso, o próprio Jesus apareceu entre eles e lhes disse: “Paz seja com vocês!”.
37 Èthǐ tane̤ lahyǎ ná a myáhtye luô̤̌taprya̤ rò a thè́isě khyézû́ nyacò́.
37 Eles se assustaram e ficaram amedrontados, pensando que viam um fantasma.
38 Rò Jesǔ hé èthǐ, “Thǐ tane̤ thè́isě lò̌ lahyǎ me̤tě? Thǐ thè́plò rarò̌rare lò̌ lahyǎ me̤tě?
38 “Por que estão perturbados?”, perguntou ele. “Por que seu coração está cheio de dúvida?
39 Thyáphú thǐ ki myáhtyethè́gně tǎ̤te̤ ná vǎ né̤klò̤́ o má̤lakǒ agněnuô, myámò̌ lahyǎ vǎ takhu ná vǎ khǎduôyě, hyǎphû̌myá lahyǎ mò̌ vǎné̤yě, me̤těhérò, luô̤̌taprya̤ nuôma, apháazye akrwíakrwó okuô̌ǔ phú vǎ yěnuô to.”
39 Vejam minhas mãos e meus pés. Sou eu mesmo! Toquem-me e vejam que não sou um fantasma, pois fantasmas não têm carne nem ossos e, como veem, eu tenho.”
40 A héhtuô̌ pé̤ èthǐ phúnuôrò a dyéluô̌ pé̤ èthǐ ná atakhu ná akhǎduô.
40 Enquanto falava, mostrou-lhes as mãos e os pés.
41 Èthǐ thè́krṳ̂̌thè́lò̌ lahyǎ rò a htebíhtetapa̤ lò̌ lahyǎ lǔ akhu-akhyě, a zṳ̂́eryá lahyǎ híto. Htuô̌rò Jesǔ sudyǎ èthǐ, “Thǐ sèesèǒ o tôcôcô è̌?”
41 Eles continuaram sem acreditar, cheios de alegria e espanto. Então Jesus perguntou: “Vocês têm aqui alguma coisa para comer?”.
42 Èthǐ dyé lǔ tè̤̌isû́ tôkwophú.
42 Eles lhe deram um pedaço de peixe assado,
43 Rò a phyésû rò a ehtyaluô̌ pé̤ dố èthǐ mèthènyě.
43 e ele comeu diante de todos.
44 Htuô̌rò a hé pé̤ èthǐ, “Bí vǎ okuô̌pǎ ná thǐ akhè̌nuô, lò̌꤮ ǔ rǎo htuô̌hò́ vǎrivǎkyǎ dố Mosè alikǔ nuôtahe bèbè, prè̤pro̤ rǎokyǎ nuôtahe bèbè, dố Li Htuthè́htya akǔ nuôtahe bèbè, a bè lốbǎhtya lò̌plǐ pwǒ̤꤮ tôcô pǎnuô, vǎ hésoluô̌ pé̤ htuô̌lò̌hò́ thǐ hò́.”
44 Em seguida, disse: “Enquanto ainda estava com vocês, eu lhes falei que devia se cumprir tudo que a lei de Moisés, os profetas e os salmos diziam a meu respeito”.
45 Htuô̌rò thyáphú èthǐ ki thè́gněplǒphè́ryá lisǎsè̌ tahe agněnuô, a bámǒhtya pé̤hò́ èthǐ thè́plòtane̤ tahe hò́.
45 Então ele lhes abriu a mente para que entendessem as Escrituras,
46 Rò a hé pé̤ èthǐ, “Lisǎsè̌ héone, Krístu ki khyábè tè̤cyě̤tè̤cṳ̂ pǎ htuô̌rò thuô̌nyětônyě pǎnuô, a ki ihtòhtwǒprè̤ ka̤khyě dố tè̤thyě pǎ.
46 e disse: “Sim, está escrito que o Cristo haveria de sofrer, morrer e ressuscitar no terceiro dia,
47 Htuô̌rò dố èmwi̤ akǔ rò ǔ ki hésodônyǎ tè̤za̤ ní̤ ari-akyǎ ná tè̤plwǒkyǎ tè̤thû́tè̤ora yěnuôtahe ari-akyǎ pǎ. Ǔ ki hésodônyǎ è dố myěcô pwǒ̤tôcô agně pǎ, rò ǔ ki cáhtya hésoré̤lố dố vǐ̤ Jerusalem akǔ nuôpǎ.
47 e que a mensagem de arrependimento para o perdão dos pecados seria proclamada com a autoridade de seu nome a todas as nações, começando por Jerusalém.
48 Thǐ ma prè̤khyáthè́ dố a htwǒ pé̤ tè̤ritè̤kyǎ yětahe agně tahe hò́.
48 Vocês são testemunhas dessas coisas.
49 Rò vǎ ki nò̌hyǎlya̤ pé̤ thǐ phú vǎphè̌ ò́lya̤ one htuô̌hò́ nuôtôcô dố thǐlo̤ pǎ. Manárò thǐ ki ní̤bè hí tè̤taryěshyosò̌ dố a o dố mò́khuyě hyǎlya̤ tyahí dố thǐlo̤ to nuô, thǐ bè opò̤́tadû bí vǐ̤kǔ yěnuô pǎ.”
49 “Agora, envio a vocês a promessa de meu Pai. Mas fiquem na cidade até que sejam revestidos do poder do céu”.
50 Htuô̌rò dốkhyěnuô, a è́cuố a khǒpacè̤̌ tahe dố vǐ̤klò̌, rò a è́cuốtuố̤ èthǐ dố dò̌ Bethania akhǎshyé, rò a zó̤htya atakhu rò a sò̌ri èthǐ.
50 Depois Jesus os levou a Betânia e, levantando as mãos para o céu, os abençoou.
51 Bí a sò̌ri pǎprè́ èthǐ akhè̌nuô, ǔ cò̤̌ka̤kahtya taphǎkyǎ lǔ dố mò́khu rò a dya-okyǎ kyǎ a khǒpacè̤̌ tahe.
51 Enquanto ainda os abençoava, deixou-os e foi elevado ao céu.
52 Èthǐ cò́bucò́bè̌htya htuô̌ lǔ rò èthǐ thè́krṳ̂̌thè́lò̌ ka̤khyě lahyǎ dố vǐ̤ Jerusalem akǔ.
52 Então eles o adoraram e voltaram para Jerusalém cheios de grande alegria.
53 Htuô̌rò èthǐ o dố tè̤lǔtyǎ hǒkǔ pwǒ̤꤮ tôphuố rò htuthè́ hébwíhétaryěhtya Cò́marya bínuô.
53 E estavam sempre no templo, louvando a Deus.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Lucas 24, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.