Lucas 24
Lisǎsè̌ Athè̌ - Kayǎ Ngó̤ (KYU) vs ARIB
1 Mò̤́nyě thuô̌thyótônyě kalúlố tônyě bí mò̤́lǐro̤mû́ akhè̌nuô, prè̤mò yětahe phyéní̤ htyěnuô̤mû́ dố èthǐ taritaryǎ one hò́ yětahe rò a hyǎ lahyǎ dố luô̤̌khu.
1 Mas já no primeiro dia da semana, bem de madrugada, foram elas ao sepulcro, levando as especiarias que tinham preparado.
2 Rò lò̤́ dố ǔ htulò̌bí lǔ ná luô̤̌kǔ nuôtôměnuô, èthǐ myáhtye ná ǔ htulò̌taphǎ cuốkyǎ lǔ.
2 E acharam a pedra revolvida do sepulcro.
3 Èthǐ nuô̌myá tadû́rò a myáhtye pǎ Jesǔ aluô̤̌to̤ to.
3 Entrando, porém, não acharam o corpo do Senhor Jesus.
4 Bí èthǐ ihtò tane̤ tè̤ritè̤kyǎ yěakhè̌nuô, kayǎ dố a kû̌thyá hyeca̤ takhè̌rasǒ thè́nyě̤ oluô̌htyakhyé pé̤ èthǐ rò a hyǎihtòo dố èthǐ khǎshyé.
4 E, estando elas perplexas a esse respeito, eis que lhes apareceram dois varões em vestes resplandecentes;
5 Prè̤mò yětahe thè́isě talwósû́lû̌ rò a dángṳ̂lya̤ rò ngò̤taklwí vǐtǎ̤lò̌ amèthè dố hekhu, rò kayǎ yěthè́nyě̤ hé èthǐ, “Thǐ cuốmyápṳ̌ kayǎ htwǒprè̤ dố kayǎ thyě tahe aklè̌ me̤tě?
5 e ficando elas atemorizadas e abaixando o rosto para o chão, eles lhes disseram: Por que buscais entre os mortos aquele que vive?
6 Jesǔ opǎ bíyě to hò́, a ihtò htwǒprè̤ ka̤khyě hò́. Thè́né̤htya khyěthyá lahyǎ bí a o dố Galilea ké̤ akhè̌ rò a hésokyǎ htuô̌hò́ thǐ ngó̤ nuôtahenuô.
6 Ele não está aqui, mas ressurgiu. Lembrai-vos de como vos falou, estando ainda na Galiléia.
7 ‘Prè̤lukayǎ aphúkhǔ má̤hò́ vǎyě, ǔ ki dyétǎ̤kyǎ vǎ dố kayǎ tè̤thû́tè̤oraphú tahe a takhukǔ pǎ. Ǔ ki mṳ̂̌thyěhtya vǎ dố krusu alo̤ pǎ, rò bí thuô̌nyětônyě pǎnuô, vǎ ki ihtò htwǒprè̤ ka̤khyě khyěthyá pǎ.’”
7 dizendo: Importa que o Filho do homem seja entregue nas mãos de homens pecadores, e seja crucificado, e ao terceiro dia ressurja.
8 Yětôphuốrò prè̤mò tahe thè́né̤htyabè khyě a tè̤héso onekyǎ nuôtahe.
8 Lembraram-se, então, das suas palavras;
9 Rò èthǐ hteka̤kyǎ dố ahi rò a ka̤héso pé̤ lò̌ tè̤ritè̤kyǎ yě ná prè̤dônyǎphú shyétôprè̤ yěnuô ná kayǎ dố aruô dố a okuô̌ ná èthǐ lò̌꤮ plǐ bínuô tahe.
9 e, voltando do sepulcro, anunciaram todas estas coisas aos onze e a todos os demais.
10 Prè̤mò yětahe ma má̤hò́ Magdalena dò̌kǔmuố̤ Maria, Joanna ná Jakomo amuố̤ Maria thǐnuô tahe hò́. Èthǐ yětahe ná prè̤mò dố aruô tahe hésoluô̌ pé̤ prè̤dônyǎphú tahe ná tè̤ritè̤kyǎ yětahe.
10 E eram Maria Madalena, e Joana, e Maria, mãe de Tiago; também as outras que estavam com elas relataram estas coisas aos apóstolos.
11 Manárò prè̤dônyǎphú yětahe tane̤ lahyǎ ná prè̤mò yětahe hébò̌hébye prè́ akhu-akhyě a zṳ̂́e kuô̌ èthǐ to.
11 E pareceram-lhes como um delírio as palavras das mulheres e não lhes deram crédito.
12 Manárò Petru ihtòklyahyǎ dố luô̤̌khu rò bí a hyǎngò̤myácǒ nuô̌ akhè̌nuô, a myáhtye tû́ ikè̤̌ báplǐhtǔ nuôtôba prè́. A hyǎmyá htuô̌ phúnuôrò a ka̤khyě khyěthyá dố hi. A cuốhtwǒhtya tuố̤ phúyě me̤tě a tane̤ rò a khyéthukhyéthè́ nyacò́.
12 Mas Pedro, levantando-se, correu ao sepulcro; e, abaixando-se, viu somente os panos de linho; e retirou-se, admirando consigo o que havia acontecido.
13 Bínuôtônyě hò́, Jesǔ a khǒpacè̤̌ thè́nyě̤ cuố dố dò̌ Emmao dố a oye̤ ná vǐ̤ Jerusalem ma a phû꤮ o thuô̌thyótômile.
13 Nesse mesmo dia, iam dois deles para uma aldeia chamada Emaús, que distava de Jerusalém sessenta estádios;
14 Rò èthǐ dônyǎcuố ní̤dyélǔ ná lò̌꤮ tè̤me̤htwǒhtya htuô̌hò́ ari-akyǎ yěnuôtahe.
14 e iam comentando entre si tudo aquilo que havia sucedido.
15 Bí èthǐ hébèdônyǎ ní̤dyélǔ akhè̌nuô, Jesǔ hyǎphûkuô̌ dố èthǐ a o rò a cuố takro̤ kuô̌ ná èthǐ.
15 Enquanto assim comentavam e discutiam, o próprio Jesus se aproximou, e ia com eles;
16 Èthǐ myáhtye lǔ tadû́rò a thè́gně lahyǎ lǔ to.
16 mas os olhos deles estavam como que fechados, de sorte que não o reconheceram.
17 Jesǔ hé èthǐ, “Thǐ hébèdônyǎcuố kryá lǔ ná tè̤ritè̤kyǎ ǐtětě?”
17 Então ele lhes perguntou: Que palavras são essas que, caminhando, trocais entre vós? Eles então pararam tristes.
18 Bínuô aklè̌ tôprè̤ dố amwi̤ ná Cleopa yětôprè̤nuô a sudyǎ lǔ, “Dố vǐ̤ Jerusalem akǔ yěnuô, kayǎ htwǒsǐpré̤ ma a onyǎ prè́tû́ nè̤tôprè̤ nyǎ hò́. Pahéuô̌hénu rò ǔ me̤kryá꤮ maǐtě nuôma nè̤ thè́gně kuô̌ nyǎ ǔ tôcô꤮ to è̌?”
18 E um deles, chamado Cleopas, respondeu-lhe: És tu o único peregrino em Jerusalém que não soube das coisas que nela têm sucedido nestes dias?
19 Rò Jesǔ sudyǎ lǔ, “Ǔ me̤ kryá꤮ ǐtě?”
19 Ao que ele lhes perguntou: Quais? Disseram-lhe: As que dizem respeito a Jesus, o nazareno, que foi profeta, poderoso em obras e palavras diante de Deus e de todo o povo.
20 Thyáphú pè̤ bwídukhu tahe ná pè̤ kayǎdu tahe ki cirya thyěkyǎ lǔ agněnuô a dyétǎ̤kyǎ lǔ dố Khwí Pilato a khadǎkǔ rò a mṳ̂̌thyěhtyakyǎ lǔ dố krusulo̤.
20 e como os principais sacerdotes e as nossas autoridades e entregaram para ser condenado à morte, e o crucificaram.
21 Manárò pè̤ myásû̌ thè́lè̤ní̤ è ná a ki me̤lwóhteka̤ Israelphú tahe pǎ. Phúnuôhtuô̌to, yětônyěma tè̤me̤htwǒhtya ané̤ bǎhtyahò́ thuô̌nyě hò́.
21 Ora, nós esperávamos que fosse ele quem havia de remir Israel; e, além de tudo isso, é já hoje o terceiro dia desde que essas coisas aconteceram.
22 Prè̤mò dố pè̤klè̌ tahenuô, èthǐ hyǎ ro̤mû́ lahyǎ dố luô̤̌khu rò a ka̤ hékhyéhézû́ lò̌plǐ pè̤.
22 Verdade é, também, que algumas mulheres do nosso meio nos encheram de espanto; pois foram de madrugada ao sepulcro
23 Me̤těhérò èthǐ hyǎ rò a hyǎ myáhtye luô̤̌to̤ yěnuô to hénuô̌꤮. Èthǐ ka̤khyě rò a ka̤hé ná èthǐ myáhtye tanémò́khuphú tahe oluô̌htya pé̤ èthǐ, rò a hé èthǐ ná Jesǔ htwǒprè̤ ka̤khyě hò́, hénuô̌.
23 e, não achando o corpo dele voltaram, declarando que tinham tido uma visão de anjos que diziam estar ele vivo.
24 Prè̤khǔ dố pè̤klè̌ tahehe klyahyǎmyá lahyǎ dố luô̤̌khu rò a myáhtye Jesǔ luô̤̌kǔ okò̌khǔkyǎ thyáná prè̤mò nuôtahe hénuôprè́ hénuô̌. Rò èthǐ myáhtye Jesǔ to, hénuô̌.”
24 Além disso, alguns dos que estavam conosco foram ao sepulcro, e acharam ser assim como as mulheres haviam dito; a ele, porém, não o viram.
25 Phúnuô htuô̌rò Jesǔ hé èthǐ, “Kayǎ olốoklò̌ thǐ꤮ prè̤pro̤ tahe héonekyǎ ngó̤ tahenuô, thǐ zṳ̂́e pyá̤ nyacò́ vǎ꤮!
25 Então ele lhes disse: ó néscios, e tardos de coração para crerdes tudo o que os profetas disseram!
26 Krístu tǒbè khyá tè̤cyě̤tè̤cṳ̂ yětahe htuô̌rò a ki cuốnuô̌ dố a tè̤taryědu taryěhtǔ akǔ pǎ má̤to è̌?”
26 Porventura não importa que o Cristo padecesse essas coisas e entrasse na sua glória?
27 Htuô̌rò Jesǔ hésodônyǎplǒ pé̤ èthǐ ná lisǎsè̌ héone htuô̌hò́ è ari-akyǎ cáhtya dố Mosè rǎkyǎ li nuôtahe ná lò̌꤮ prè̤pro̤ rǎkyǎone nuôtahe.
27 E, começando por Moisés, e por todos os profetas, explicou-lhes o que dele se achava em todas as Escrituras.
28 Bí èthǐ cuốtuố̤phûhò́ ná dò̌ dố a kíré̤ cuố yětôdò̌ akhè̌nuô, Jesǔ me̤ phú a kíré̤ cuố talwókyǎ ná dò̌yěnuô.
28 Quando se aproximaram da aldeia para onde iam, ele fez como quem ia para mais longe.
29 Manárò èthǐ è́ tadû lǔ rò a hé lǔ, “Nuô̌ okuốkuô̌ ná pè̤ bíyě hò́, mò̤́ kíré̤ phûtǎ̤hò́, pǎma mò̤́khí tatílè́ nè̤ he.” Phúnuô akhu-akhyě Jesǔ cuốnuô̌ okuốkuô̌ ná èthǐ bínuô.
29 Eles, porém, o constrangeram, dizendo: Fica conosco; porque é tarde, e já declinou o dia. E entrou para ficar com eles.
30 Bí a onyǎ etố̤kuô̌sè ná èthǐ akhè̌nuô, a phyé khò́mǔ rò a hébwíhétaryěhtya Cò́marya htuô̌rò a ibikyě khò́mǔ rò a zṳ́e pé̤ ná èthǐ.
30 Estando com eles à mesa, tomou o pão e o abençoou; e, partindo-o, lho dava.
31 Htuô̌rò èthǐ mèthè lǐhtya rò a thè́gně tǒ̤maní̤ khyě Jesǔ, rò tôphuốtuô̌ Byacè Jesǔ sǐmé̤ pé̤kyǎ dố èthǐ mèthènyě.
31 Abriram-se-lhes então os olhos, e o reconheceram; nisto ele desapareceu de diante deles.
32 Èthǐ hé ní̤dyé khyělǔ, “Bí a hébè ná pè̤ dố klyálo̤ akhè̌nuô bèbè, bí a hésodônyǎplǒ pé̤ pè̤ ná lisǎsè̌ a tè̤héso-one thǐtahe akhè̌nuô bèbè, dố pè̤ thè́plòkǔ nuô, a tapṳ̂́kazò̤́ thè́krṳ̂̌thè́lò̌htya cò́ phúnuô vǎhéto?”
32 E disseram um para o outro: Porventura não se nos abrasava o coração, quando pelo caminho nos falava, e quando nos abria as Escrituras?
33 Tôphuốtuô̌ èthǐ ihtòka̤ dố vǐ̤ Jerusalem. Rò èthǐ ka̤myáhtye ná prè̤dônyǎphú shyétôprè̤ ná ǔruô tahe oplò́ tố̤lò̌ lǔ bínuô.
33 E na mesma hora levantaram-se e voltaram para Jerusalém, e encontraram reunidos os onze e os que estavam com eles,
34 Prè̤dônyǎphú yětahe hé pé̤ kayǎ hyǎtuố̤ mópǎ yěthè́nyě̤, “Byacè ihtò htwǒprè̤ ka̤khyě má̤lakǒ cò́ hò́ meně. A dyéluô̌ pé̤ htuô̌hò́ ané̤ ná Simonè hò́!”
34 os quais diziam: Realmente o Senhor ressurgiu, e apareceu a Simão.
35 A héhtuô̌phúnuô rò kayǎ yěthè́nyě̤ hésoluô̌ pé̤kuô̌ke èthǐ ná bí èthǐ cuố dố klyálo̤ akhè̌nuô, a me̤kryá pé̤ èthǐ phútě, htuô̌rò èthǐ thè́gněno prè́ Jesǔ bí a ibikyě khò́mǔ akhè̌nuô prè́, a héluô̌ pé̤ke èthǐ phúnuô.
35 Então os dois contaram o que acontecera no caminho, e como se lhes fizera conhecer no partir do pão.
36 Bí kayǎ yěthè́nyě̤ hésopé̤ èthǐ ná tè̤ritè̤kyǎ yě akhè̌nuô, Jesǔ ané̤ Byacè ní̤dû hyǎihtò oluô̌khyé pé̤ dố èthǐ klǎměkǔ rò a hé èthǐ, “Tè̤thè́plò kacṳ́kabè́ ki okuô̌dû ná thǐ ní꤮.”
36 Enquanto ainda falavam nisso, o próprio Jesus se apresentou no meio deles, e disse-lhes: Paz seja convosco.
37 Èthǐ tane̤ lahyǎ ná a myáhtye luô̤̌taprya̤ rò a thè́isě khyézû́ nyacò́.
37 Mas eles, espantados e atemorizados, pensavam que viam algum espírito.
38 Rò Jesǔ hé èthǐ, “Thǐ tane̤ thè́isě lò̌ lahyǎ me̤tě? Thǐ thè́plò rarò̌rare lò̌ lahyǎ me̤tě?
38 Ele, porém, lhes disse: Por que estais perturbados? e por que surgem dúvidas em vossos corações?
39 Thyáphú thǐ ki myáhtyethè́gně tǎ̤te̤ ná vǎ né̤klò̤́ o má̤lakǒ agněnuô, myámò̌ lahyǎ vǎ takhu ná vǎ khǎduôyě, hyǎphû̌myá lahyǎ mò̌ vǎné̤yě, me̤těhérò, luô̤̌taprya̤ nuôma, apháazye akrwíakrwó okuô̌ǔ phú vǎ yěnuô to.”
39 Olhai as minhas mãos e os meus pés, que sou eu mesmo; apalpai-me e vede; porque um espírito não tem carne nem ossos, como percebeis que eu tenho.
40 A héhtuô̌ pé̤ èthǐ phúnuôrò a dyéluô̌ pé̤ èthǐ ná atakhu ná akhǎduô.
40 E, dizendo isso, mostrou-lhes as mãos e os pés.
41 Èthǐ thè́krṳ̂̌thè́lò̌ lahyǎ rò a htebíhtetapa̤ lò̌ lahyǎ lǔ akhu-akhyě, a zṳ̂́eryá lahyǎ híto. Htuô̌rò Jesǔ sudyǎ èthǐ, “Thǐ sèesèǒ o tôcôcô è̌?”
41 Não acreditando eles ainda por causa da alegria, e estando admirados, perguntou-lhes Jesus: Tendes aqui alguma coisa que comer?
42 Èthǐ dyé lǔ tè̤̌isû́ tôkwophú.
42 Então lhe deram um pedaço de peixe assado,
43 Rò a phyésû rò a ehtyaluô̌ pé̤ dố èthǐ mèthènyě.
43 o qual ele tomou e comeu diante deles.
44 Htuô̌rò a hé pé̤ èthǐ, “Bí vǎ okuô̌pǎ ná thǐ akhè̌nuô, lò̌꤮ ǔ rǎo htuô̌hò́ vǎrivǎkyǎ dố Mosè alikǔ nuôtahe bèbè, prè̤pro̤ rǎokyǎ nuôtahe bèbè, dố Li Htuthè́htya akǔ nuôtahe bèbè, a bè lốbǎhtya lò̌plǐ pwǒ̤꤮ tôcô pǎnuô, vǎ hésoluô̌ pé̤ htuô̌lò̌hò́ thǐ hò́.”
44 Depois lhe disse: São estas as palavras que vos falei, estando ainda convosco, que importava que se cumprisse tudo o que de mim estava escrito na Lei de Moisés, nos Profetas e nos Salmos.
45 Htuô̌rò thyáphú èthǐ ki thè́gněplǒphè́ryá lisǎsè̌ tahe agněnuô, a bámǒhtya pé̤hò́ èthǐ thè́plòtane̤ tahe hò́.
45 Então lhes abriu o entendimento para compreenderem as Escrituras;
46 Rò a hé pé̤ èthǐ, “Lisǎsè̌ héone, Krístu ki khyábè tè̤cyě̤tè̤cṳ̂ pǎ htuô̌rò thuô̌nyětônyě pǎnuô, a ki ihtòhtwǒprè̤ ka̤khyě dố tè̤thyě pǎ.
46 e disse-lhes: Assim está escrito que o Cristo padecesse, e ao terceiro dia ressurgisse dentre os mortos;
47 Htuô̌rò dố èmwi̤ akǔ rò ǔ ki hésodônyǎ tè̤za̤ ní̤ ari-akyǎ ná tè̤plwǒkyǎ tè̤thû́tè̤ora yěnuôtahe ari-akyǎ pǎ. Ǔ ki hésodônyǎ è dố myěcô pwǒ̤tôcô agně pǎ, rò ǔ ki cáhtya hésoré̤lố dố vǐ̤ Jerusalem akǔ nuôpǎ.
47 e que em seu nome se pregasse o arrependimento para remissão dos pecados, a todas as nações, começando por Jerusalém.
48 Thǐ ma prè̤khyáthè́ dố a htwǒ pé̤ tè̤ritè̤kyǎ yětahe agně tahe hò́.
48 Vós sois testemunhas destas coisas.
49 Rò vǎ ki nò̌hyǎlya̤ pé̤ thǐ phú vǎphè̌ ò́lya̤ one htuô̌hò́ nuôtôcô dố thǐlo̤ pǎ. Manárò thǐ ki ní̤bè hí tè̤taryěshyosò̌ dố a o dố mò́khuyě hyǎlya̤ tyahí dố thǐlo̤ to nuô, thǐ bè opò̤́tadû bí vǐ̤kǔ yěnuô pǎ.”
49 E eis que sobre vós envio a promessa de meu Pai; ficai porém, na cidade, até que do alto sejais revestidos de poder.
50 Htuô̌rò dốkhyěnuô, a è́cuố a khǒpacè̤̌ tahe dố vǐ̤klò̌, rò a è́cuốtuố̤ èthǐ dố dò̌ Bethania akhǎshyé, rò a zó̤htya atakhu rò a sò̌ri èthǐ.
50 Então os levou fora, até Betânia; e levantando as mãos, os abençoou.
51 Bí a sò̌ri pǎprè́ èthǐ akhè̌nuô, ǔ cò̤̌ka̤kahtya taphǎkyǎ lǔ dố mò́khu rò a dya-okyǎ kyǎ a khǒpacè̤̌ tahe.
51 E aconteceu que, enquanto os abençoava, apartou-se deles; e foi elevado ao céu.
52 Èthǐ cò́bucò́bè̌htya htuô̌ lǔ rò èthǐ thè́krṳ̂̌thè́lò̌ ka̤khyě lahyǎ dố vǐ̤ Jerusalem akǔ.
52 E, depois de o adorarem, voltaram com grande júbilo para Jerusalém;
53 Htuô̌rò èthǐ o dố tè̤lǔtyǎ hǒkǔ pwǒ̤꤮ tôphuố rò htuthè́ hébwíhétaryěhtya Cò́marya bínuô.
53 e estavam continuamente no templo, bendizendo a Deus.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Lucas 24, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.