Lucas 23
Lisǎsè̌ Athè̌ - Kayǎ Ngó̤ (KYU) vs NTLH
1 Htuô̌rò lò̌꤮ kayǎ htwǒdu yětahenuô, a ihtò rò a è́cuố Jesǔ dố Khwí Pilato anyěhyǎ.
1 Em seguida o grupo todo se levantou e levou Jesus para Pilatos.
2 Èthǐ be lahyǎ tè̤thû́ dố Jesǔ alo̤ rò a hé, “Pè̤ pṳ̂́ní̤ kayǎ yětôprè̤, me̤těhérò a thǔthû́ è́lǎ pè̤ kayǎ tahe aklyá, rò a hé ná lodyé ná Romakhwí amo-arǎ to, htuô̌to a hélya̤ní̤ pó̤ ané̤ ná vǎ ma Krístu dố a má̤dû khwí tôprè̤, a hé phúnuô.”
2 Lá, começaram a acusá-lo, dizendo: — Pegamos este homem tentando fazer o nosso povo se revoltar, dizendo a eles que não pagassem impostos ao Imperador e afirmando que ele é o
3 Khwí Pilato sudyǎ lǔ, “Nè̤ ma Judaphú akhwí tôprè̤ má̤lakǒ è̌?”
3 Aí Pilatos perguntou a Jesus: — Você é o rei dos judeus? Jesus respondeu:
4 Htuô̌rò Khwí Pilato hé bwídukhu tahe ná kayǎ bè́mṳ tahe, “Vǎ kíré̤ cirya kayǎ yětôprè̤nuô, vǎ myáhtye atè̤thû́ tôcô꤮ to.”
4 Então Pilatos disse aos chefes dos sacerdotes e à multidão: — Não encontro nenhum motivo para condenar este homem.
5 Manárò, èthǐ lé è́htǒhtya shyoshyoklò̌ pó̤, “A cuốlě me̤tarû̌tapyǎ lò̌ Judaphú tôké̤lè̤̌ ná a tè̤ithyóithya yěnuô. A cáhtya me̤ dố Galilea ké̤ rò a hyǎtuố̤hò́ bíyě hò́.”
5 Mas eles insistiram: — Ele está causando desordem entre o povo em toda a Judeia. Ele começou na Galileia e agora chegou aqui.
6 Bí Khwí Pilato ní̤huô̌ èthǐ hé ná Galilea ké̤, rò a sudyǎ èthǐ, “Kayǎ yětôprè̤ ma Galileaphú è̌?”
6 Ouvindo isso, Pilatos perguntou: — Este homem é da Galileia?
7 Bí a thè́gně ná Jesǔ ma Galileaphú dố a o dố Khwí Herodè atè̤pố akhǎlé̤ akhè̌nuô, a nò̌thǔka̤khyě lǔ dố Khwí Herodè a o. Bínuôakhè̌ ma Khwí Herodè o dố vǐ̤ Jerusalem.
7 Quando soube que Jesus era da região governada por Herodes, Pilatos o mandou para ele, pois Herodes também estava em Jerusalém naquela ocasião.
8 Bí Khwí Herodè myáhtye Jesǔ akhè̌nuô, a thè́krṳ̂̌thè́lò̌ nyacò́, me̤těhérò a ní̤huô̌ htuô̌hò́ Jesǔ ari-akyǎ rò a thè́zṳ̂́ myáhtye lǔ nuô anyě̤lǎhò́. A thè́zṳ̂́ myáhtye a ki me̤ tè̤pro̤tè̤prya̤ tôcôcô.
8 Herodes ficou muito contente quando viu Jesus, pois tinha ouvido falar a respeito dele e fazia muito tempo que queria vê-lo. Ele desejava ver Jesus fazer algum milagre.
9 Phúnuô akhu-akhyě Khwí Herodè sudyǎ è́lǎ Jesǔ tadû́rò Jesǔ hésû lǔ tômû̌꤮ to.
9 Então fez muitas perguntas a Jesus, mas ele não respondeu nada.
10 Bwídukhu tahe ná prè̤ithyó tè̤thyótè̤thya athárá dố a ihtòo lahyǎ bínuô tahe, myápṳ̌myávyá̤ pṳ̌ dya tadû cò́ Jesǔ tè̤thû́ cò́.
10 Os chefes dos sacerdotes e os mestres da Lei se apresentaram e fizeram acusações muito fortes contra Jesus.
11 Khwí Herodè ná aklyěphú tahe nyě̤kruô̌ Jesǔ, hétakhwótakè lò̌plǐ Jesǔ, rò a thyáhtya pé̤ lǔ ca̤cwo̤twó̤ ca̤cwo̤ryá tôpṳ̂, rò Khwí Herodè nò̌thǔ ka̤khyě èthǐ dố Khwí Pilato a o.
11 Herodes e os seus soldados zombaram de Jesus e o trataram com desprezo. Puseram nele uma capa luxuosa e o mandaram de volta para Pilatos.
12 Bínuôtônyěnuô, Khwí Herodè ná Khwí Pilato htwǒhtya khyělǔ khǒbò́thyó. Dố aré̤khè̌ nuôma èthǐ thè́htethè́hǎ ní̤dyé lǔ.
12 Naquele dia Herodes e Pilatos, que antes eram inimigos, se tornaram amigos.
13 Khwí Pilato è́plò́ní̤ bwídukhu tahe ná kayǎ htwǒ prè̤pốtè̤ khuklò́khuklyǎ tahe ná kayǎ è́prè̤ cò́.
13 Pilatos reuniu os chefes dos sacerdotes, os líderes judeus e o povo
14 Rò a hé èthǐ, “Thǐ hyǎthǔ kayǎ yětôprè̤ dố vǎ o, rò thǐ hé ná a thǔthû́ kayǎ bè́mṳ tahe aklyá, thǐ hé phúnuô. Khǒnyá̤yě vǎ sudyǎce̤myá hò́ è dố thǐ mèthènyě hò́ tadû́rò phú thǐ kè̤ lǔ nuô, vǎ myáhtye atè̤thû́ tôcô꤮ to.
14 e disse: — Vocês me trouxeram este homem e disseram que ele estava atiçando o povo para fazer uma revolta. Pois eu já lhe fiz várias perguntas diante de todos vocês, mas não encontrei nele nenhuma culpa dessas coisas de que vocês o acusam.
15 Khwí Herodè nò̌thǔka̤khyě khyěthyá lǔ dố pè̤ o me̤těhérò è myáhtye lǔtè̤thû́ tôcô꤮ toto. Kayǎ yětôprè̤nuô, atè̤thû́ o dố a tǒbè thyěnuô a o tôcô꤮ to.
15 Herodes também não encontrou nada contra ele e por isso o mandou de volta para nós. Assim, é claro que este homem não fez nada que mereça a pena de morte.
16 Phúnuô akhu-akhyě, vǎ ki nò̌plí ǔ ná è, htuô̌rò vǎ ki plwǒhteka̤kyǎ lǔ.”
16 Eu vou mandar que ele seja chicoteado e depois o soltarei.
17 — ausente —
17 [Na Festa da Páscoa, Pilatos tinha o costume de soltar algum preso, a pedido do povo.]
18 — ausente —
18 Aí toda a multidão começou a gritar: — Mata esse homem! Solta Barrabás para nós!
19 (Ǔ me̤súsá dố vǐ̤kǔ akhè̌nuô, Barabba yǒ cuốme̤súsá patố̤kuô̌ǔ akhu-akhyě, ǔ dò́tǎ̤ lǔ dố htò̌kǔ, htuô̌to ènuô a me̤thyěnò́ kayǎ tôprè̤prè̤.)
19 Barrabás tinha sido preso por causa de uma revolta na cidade e por assassinato.
20 Khwí Pilato thè́zṳ̂́ plwǒhtekyǎ Jesǔ rò a hé khyěthyápó̤ ná kayǎ bè́mṳ tahe,
20 Então Pilatos, querendo soltar Jesus, falou outra vez com a multidão.
21 manárò èthǐ è́htǒhtyasû tadû, “Mṳ̂̌thyěhtyakyǎ è dố krusulo̤ nuô! Mṳ̂̌thyěhtyakyǎ è dố krusulo̤ nuô!”
21 Mas eles gritavam mais ainda: — Crucifica! Crucifica!
22 Rò Khwí Pilato hépó̤ èthǐ thuô̌phuốtôphuố, “Mame̤těrò bè mṳ̂̌thyěhtyakyǎ lǔ? A me̤thû́ maǐtě? A me̤thû́tè̤ dố a tǒbè thyě cò́ nuô, vǎ myáhtye tôcô꤮ to. Vǎ ki nò̌mṳ̂̌ ǔ ná è rò vǎ ki plwǒka̤kyǎ è pǎ.”
22 E Pilatos disse pela terceira vez: — Mas qual foi o crime dele? Não vejo neste homem nada que faça com que ele mereça a pena de morte. Vou mandar que ele seja chicoteado e depois o soltarei.
23 A hé phúnuô tadû́rò èthǐ lé꤮ è́htǒhtyashyo klò̌lố pó̤ ná ki mṳ̂̌thyěhtyakyǎ Jesǔ dố krusulo̤. Rò dốkhyětadûnuô, èthǐ pé̤kyǎ.
23 Porém eles continuaram a gritar bem alto, pedindo que Jesus fosse crucificado; e a gritaria deles venceu.
24 Phúnuô akhu-akhyě, Khwí Pilato ciryakyǎ Jesǔ phú èthǐ kwǐ lǔ nuô prè́.
24 Pilatos condenou Jesus à morte, como pediam.
25 Khwí Pilato plwǒhte pé̤ èthǐ kayǎphè̌ dố èthǐ thè́zṳ̂́ nò̌plwǒhte lǔ nuôtôprè̤. Kayǎphè̌ yětôprè̤ ma a me̤tarû̌tapyǎ tè̤, a me̤thyě ǔ rò ǔ dò́o lǔ dố htò̌kǔ. Htuô̌rò thyáphú èthǐ ki me̤ lǔ cṳ́꤮ dû èthǐ thè́zṳ̂́ me̤nuô rò a dyétǎ̤kyǎ Jesǔ dố èthǐ atakhukǔ.
25 E soltou o homem que eles queriam — aquele que havia sido preso por causa de revolta e de assassinato. E entregou Jesus para fazerem com ele o que quisessem.
26 Bí klyěphú è́cuốhò́ Jesǔ akhè̌nuô, èthǐ cuốtǎ̤sû ná kayǎ tôprè̤ dố amwi̤ ná Simonè. È ma vǐ̤ Cyreneophú tôprè̤, rò a o dố dò̌ hyǎ prè́ rò a hyǎnuô̌ dố vǐ̤kǔ. Bí a hyǎnuô̌ akhè̌nuô, klyěphú pṳ̂́sû lǔ rò èthǐ dyahtya Jesǔ krusu dố lǔplǎkhu, rò a nò̌zá lǔ rò a nò̌krwǒcuố kuô̌ lǔ dố Jesǔ akhyěkhu.
26 Então os soldados levaram Jesus. No caminho, eles encontraram um homem chamado Simão, da cidade de Cirene, que vinha do campo. Agarraram Simão e o obrigaram a carregar a cruz, seguindo atrás de Jesus.
27 Kayǎ krwǒcuốplu krwǒcuốphè kuô̌lò̌ Jesǔ akhyě, rò dố kayǎ yětahe aklè̌nuô, prè̤mò dố a thè́plè̤̌nebè nyacò́ tahenuô, a opacuốtố̤kuô̌ bínuô, rò a nguố̤thyěnguố̤o lahyǎ cò́.
27 Uma grande multidão o seguia. Nela havia algumas mulheres que choravam e se lamentavam por causa dele.
28 Jesǔ tarícuố tǒ èthǐ rò a hécuố èthǐ, “Vǐ̤ Jerusalem phúmò thǐ꤮, nguố̤ tǎ dố vǎgně tǎmé̤, nguố̤ ní̤dyédû lahyǎ dố thǐgně ná thǐphúthǐlye̤ tahe agněnuô.
28 Jesus virou-se para elas e disse:
29 Me̤těhérò, tè̤cyě̤tè̤cṳ̂ amò̤́nyěmò̤́thè̌ tahe ki hyǎtuố̤ pǎ rò ǔ ki hé lahyǎ, ‘Prè̤mòsǒphú ná prè̤mò dố aphú onò́ kuô̌ lahyǎ tôphuố꤮ to, ná prè̤mò dố a dyéǒnúnò́ dyé kuô̌ pacè̤̌ tôphuố꤮ to tahe ki ní̤bè nyacò́ tè̤sò̌ri!’ Ǔ ki hé lahyǎ phúyě pǎ.
29 Porque chegarão os dias em que todos vão dizer: “Felizes as mulheres que nunca tiveram filhos, que nunca deram à luz e que nunca amamentaram!”
30 Bínuôkhè̌pǎ
30 Chegará o tempo em que todos vão dizer às montanhas: “Caiam em cima de nós!” E dirão também aos montes: “Nos cubram!”
31 “Vǎ dố athyáná thòthíthuô̌ yěnuô, èthǐ ki me̤cyě̤me̤cṳ̂ cò́ vǎ báyě kihérò, kayǎ dố aruô dố a thyá lahyǎ prè́ ná thòkrǎ tahenuô, èthǐ ki me̤cyě̤me̤cṳ̂lố pǎpǎ.”
31 Porque, se isso tudo é feito quando a lenha está verde, o que acontecerá, então, quando ela estiver seca?
32 Èthǐ cwicuốní̤ kuô̌ kayǎ dố a me̤thû́ htyěké̤ a tè̤thyótè̤thya thè́nyě̤lò̌ dố a ki mṳ̂̌thyěhtya tố̤kuô̌ ná Jesǔ.
32 Levaram também dois criminosos para serem mortos com Jesus.
33 Èthǐ cuốtuố̤ dố khǎlé̤ tôpho dố ǔ è́, “khuklò́krwí” khǎlé̤ yěnuô. Htuô̌rò èthǐ mṳ̂̌thyěhtya tố̤kuô̌ kayǎ me̤thû́ htyěké̤ a tè̤thyótè̤thya yěthè́nyě̤ ná Jesǔ dố krusulo̤. Tôprè̤ rò a mṳ̂̌thyěhtya lǔ dố Jesǔ cò́htwó tôkyě, tôprè̤ rò a mṳ̂̌thyěhtya lǔ dố cò́ci tôkyě.
33 Quando chegaram ao lugar chamado “A Caveira”, ali crucificaram Jesus e junto com ele os dois criminosos, um à sua direita e o outro à sua esquerda.
34 Jesǔ hé, “Phè̌꤮, plwǒkyǎ èthǐ tè̤thû́ ní꤮, me̤těhérò èthǐ me̤ tè̤phúyěnuô, a thè́gně ní̤dyé to.” Rò klyěphú tahe ki iběphyé ní̤ró̤lǔ Jesǔ hyeca̤ yěnuôrò èthǐ bò́ lahyǎ tè̤byǎbwí tôcô dố cṳ́꤮ dû a tǎ̤tǒ bítě tôprè̤ tǒ phyé bítě tôkyě tě phúnuôprè́.
34 [Então Jesus disse: Em seguida, tirando a sorte com dados, os soldados repartiram entre si as roupas de Jesus.
35 Kayǎ tahe ihtòomyá lahyǎ pǎprè́ bínuô akhè̌, kayǎ dố a htwǒ khuklò́khuklyǎ tahe pacyé̤ishyé nyě̤kruô̌ lahyǎ Jesǔ, rò a hé lahyǎ, “È ma a me̤lwóhteka̤ cyá̤ dǎdu꤮ ǔ ni. È ki má̤lakǒ Krístu dố Cò́marya nwóhtya è nuôtôprè̤ kihérò, nò̌me̤lwóhteka̤ ní̤dyé kuô̌mò̌ ané̤nuô to.”
35 O povo ficou ali olhando, e os líderes judeus zombavam de Jesus, dizendo: — Ele salvou os outros. Que salve a si mesmo, se é, de fato, o
36 Klyěphú nuôtahe bèbè, a nyě̤kruô̌ kuô̌ lò̌ lǔ. Èthǐ cuố dố Jesǔ a o rò a cuốdyéǒ lǔ htyězǎ̤taprè.
36 Os soldados também zombavam de Jesus. Chegavam perto dele e lhe ofereciam vinho comum
37 Rò èthǐ hé lǔ, “Nè̤ ki má̤lakǒ Judaphú tahe akhwí kihérò me̤lwóhteka̤ ní̤dyé kuô̌mò̌ nè̤né̤ nuô to.”
37 e diziam: — Se você é o rei dos judeus, salve a você mesmo!
38 Dố a khuklò́htè́nuô, ǔ rǎhtya o, “È ma Judaphú tahe akhwí.”
38 Na cruz, acima da sua cabeça, estavam escritas as seguintes palavras: “Este é o Rei dos Judeus”.
39 Kayǎ dố a me̤thû́ htyěké̤ a tè̤thyótè̤thya rò ǔ mṳ̂̌thyěhtya tố̤ lǔ ná Jesǔ yěthè́nyě̤ aklè̌ tôprè̤ nuô a pacyé̤ishyé Jesǔ, “Nè̤ ma Krístu má̤to è̌? Me̤lwóhteka̤ ní̤dyé kuô̌mò̌ nè̤né̤nuô, rò me̤lwóhteka̤ kuô̌mò̌ pè̤ to!”
39 Um dos criminosos que estavam crucificados ali insultava Jesus, dizendo: — Você não é o Messias? Então salve a você mesmo e a nós também!
40 Manárò kayǎ me̤thû́ htyěké̤ a tè̤thyótè̤thya dố aruôtôprè̤ thè́prwǒ̤ lǔ rò a hé lǔ, “Nè̤ thè́isě kuô̌ǔ Cò́marya to è̌? Nè̤ ma nè̤ ní̤bè thyákuô̌dû tè̤cirya thyáná è yěnuô prè́.
40 Porém o outro o repreendeu, dizendo: — Você não
41 Pè̤ yěthè́nyě̤ ní̤bè tè̤cirya phú pè̤ me̤thû́htuô̌hò́ nuôtahe akhu-akhyě akòabè prè́. Manárò ènuô, a me̤thû́ kuô̌ǔ tôcô꤮ to.”
41 A nossa condenação é justa, e por isso estamos recebendo o castigo que nós merecemos por causa das coisas que fizemos; mas ele não fez nada de mau.
42 Htuô̌rò a hé Jesǔ, “Kố꤮ Jesǔ꤮, bí nè̤ hyǎpốhò́ phú khwí tôprè̤ hò́ akhè̌pǎnuô, thè́né̤htyabè tuố̤kuô̌ vǎ pǎ ní꤮.”
42 Então disse: — Jesus, lembre de mim quando o senhor vier como Rei!
43 Rò Jesǔ hésû è, “Vǎ hécò́cò́꤮ cò́ nè̤, yětônyě pǎnuô, nè̤ ki ka̤-o tố̤kuô̌dû ná vǎ dố Paradisǔ ké̤kǔ pǎ.”
43 Jesus respondeu:
44 Bí mò̤́htuô shyényě̤mû̌ phûbèhò́ akhè̌nuô, tamò̤́ khítarṳ̂tǎ̤ tôké̤lè̤̌ tuố̤ cò́ dố mò̤́hélya̤ thuô̌mû̌ bè nuô cò́.
44 Mais ou menos ao meio-dia o sol parou de brilhar, e uma escuridão cobriu toda a terra até as três horas da tarde.
45 Rò ikè̤̌badu dố ǔ cò̤́tǎ̤tṳ̂̌bí lǔ dố tè̤lǔhǒdu akǔ yětôbanuô, a lazè̤̌ kahtyakalya̤ plû́kyǎ nyě̤kyě.
45 E a cortina do Templo se rasgou pelo meio.
46 Jesǔ cyé̤pryě̤ è́htǒhtyashyo rò a hé, “Kố꤮ phè̌꤮, vǎ dyélya̤kyǎhò́ vǎ thè́htwǒprè̤ dố nè̤ takhukǔ hò́,” a hé phúnuô htuô̌rò a thè́tǎ̤plû́kyǎ.
46 Aí Jesus gritou bem alto: Depois de dizer isso, ele morreu.
47 Roma klyětôzè̤ khuklò́ yětôprè̤ myáhtye tè̤me̤-ané̤ yětahe rò a htuthè́htya Cò́marya rò a hé, “Kayǎ yětôprè̤ ma kayǎcò́kayǎte̤ má̤lakǒ cò́ nyǎ hò́!”
47 Quando o oficial do exército romano viu o que havia acontecido, deu glória a Deus, dizendo: — De fato, este homem era inocente!
48 Kayǎ è́prè̤ dố a hyǎ opò̤́myá rò a myáhtye tè̤me̤htwǒhtya ané̤ yětahenuô, a thè́plè̤̌ lò̌plǐ cò́ akhu-akhyě èthǐ htòlya̤ ní̤dyé lahyǎ ataǒ rò a ka̤ lahyǎ dố ahi.
48 Todos os que estavam reunidos ali para assistir àquele espetáculo viram o que havia acontecido e voltaram para casa, batendo no peito em sinal de tristeza.
49 Lò̌꤮ kayǎ dố a thè́gně Jesǔ tahe ná prè̤mò dố a o dố Galilea ké̤kǔ rò a krwǒ hyǎkuô̌ lǔ tahenuô, a cuố ihtòo lǒtaphǎye̤ rò a myá lahyǎ lò̌꤮ a htwǒhtya yětahe.
49 Todos os amigos de Jesus e as mulheres que o tinham seguido desde a Galileia ficaram de longe, olhando tudo aquilo.
52 A cuố dố Khwí Pilato a o rò a cuốkwǐ Jesǔ aluô̤̌to̤.
52 José foi e pediu a Pilatos o corpo de Jesus.
53 Htuô̌rò a cuố cò̤̌tǎ̤ Jesǔ a luô̤̌to̤yě dố krusu alo̤ rò a bobí lǔ ná ikè̤̌báplǐ ngṳdu tôba htuô̌rò a cuốdyanuô̌ lǔ dố luô̤̌kǔ dố ǔ ikhûkǔnuô̌ o lǔ dố sorò̤̌lo̤ dố ǔ iluốnò́ hí ná luô̤̌ tôphuố híto yěnuô tôkǔ.
53 Então tirou o corpo da cruz e o enrolou num lençol de linho. Depois o colocou num túmulo cavado na rocha, que nunca havia sido usado.
54 Mò̤́nyě nuôtônyě ma mò̤́nyǎ̤nyě dố ǔ taritaryǎ one lahyǎ Judaphú a Mò̤́nyěduô agně. Judaphú a Mò̤́nyěduô phûhyǎtuố̤hò́.
54 Isso foi na sexta-feira, e já estava para começar o sábado.
55 Prè̤mò o dố Galilea ké̤ rò a krwǒhyǎkuô̌ Jesǔ akhyě yětahenuô, a krwǒhyǎkuô̌ ná Joseph rò a myátǒ̤ma ní̤kyǎ ǔ lé̤dyanuô̌ Jesǔ akhǎlé̤ yětôpho.
55 As mulheres que haviam seguido Jesus desde a Galileia foram com José e viram o túmulo e como Jesus tinha sido colocado ali.
56 Htuô̌rò èthǐ ka̤khyě dố hi rò a ka̤ taritaryǎ one lahyǎ htyěnuô̤mû́ ná myrra dố a ki hyǎ plò̤́ pé̤ lahyǎ ná luô̤̌to̤yě agně. Manárò bí Judaphú a Mò̤́nyěduô nuôtônyěnuô, Judaphú tahe a tè̤thyótè̤thya o ná èthǐ bè okuố akhu-akhyě, èthǐ okuố lò̌ lahyǎ.
56 Depois voltaram para casa e prepararam perfumes e óleos para passar no corpo dele. E no sábado elas descansaram, conforme a
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Lucas 23, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.