Lucas 23
Lisǎsè̌ Athè̌ - Kayǎ Ngó̤ (KYU) vs ARC
1 Htuô̌rò lò̌꤮ kayǎ htwǒdu yětahenuô, a ihtò rò a è́cuố Jesǔ dố Khwí Pilato anyěhyǎ.
1 E, levantando-se toda a multidão deles, o levaram a Pilatos.
2 Èthǐ be lahyǎ tè̤thû́ dố Jesǔ alo̤ rò a hé, “Pè̤ pṳ̂́ní̤ kayǎ yětôprè̤, me̤těhérò a thǔthû́ è́lǎ pè̤ kayǎ tahe aklyá, rò a hé ná lodyé ná Romakhwí amo-arǎ to, htuô̌to a hélya̤ní̤ pó̤ ané̤ ná vǎ ma Krístu dố a má̤dû khwí tôprè̤, a hé phúnuô.”
2 E começaram a acusá-lo, dizendo: Havemos achado este pervertendo a nossa nação, proibindo dar o tributo a César e dizendo que ele mesmo é Cristo, o rei.
3 Khwí Pilato sudyǎ lǔ, “Nè̤ ma Judaphú akhwí tôprè̤ má̤lakǒ è̌?”
3 E Pilatos perguntou-lhe, dizendo: Tu és o Rei dos judeus? E ele, respondendo, disse-lhe: Tu
4 Htuô̌rò Khwí Pilato hé bwídukhu tahe ná kayǎ bè́mṳ tahe, “Vǎ kíré̤ cirya kayǎ yětôprè̤nuô, vǎ myáhtye atè̤thû́ tôcô꤮ to.”
4 E disse Pilatos aos principais dos sacerdotes e à multidão: Não acho culpa alguma neste homem.
5 Manárò, èthǐ lé è́htǒhtya shyoshyoklò̌ pó̤, “A cuốlě me̤tarû̌tapyǎ lò̌ Judaphú tôké̤lè̤̌ ná a tè̤ithyóithya yěnuô. A cáhtya me̤ dố Galilea ké̤ rò a hyǎtuố̤hò́ bíyě hò́.”
5 Mas eles insistiam cada vez mais, dizendo: Alvoroça o povo ensinando por toda a Judeia, começando desde a Galileia até aqui.
6 Bí Khwí Pilato ní̤huô̌ èthǐ hé ná Galilea ké̤, rò a sudyǎ èthǐ, “Kayǎ yětôprè̤ ma Galileaphú è̌?”
6 Então, Pilatos, ouvindo falar da Galileia, perguntou se aquele homem era galileu.
7 Bí a thè́gně ná Jesǔ ma Galileaphú dố a o dố Khwí Herodè atè̤pố akhǎlé̤ akhè̌nuô, a nò̌thǔka̤khyě lǔ dố Khwí Herodè a o. Bínuôakhè̌ ma Khwí Herodè o dố vǐ̤ Jerusalem.
7 E, sabendo que era da jurisdição de Herodes, remeteu-o a Herodes, que também, naqueles dias, estava em Jerusalém.
8 Bí Khwí Herodè myáhtye Jesǔ akhè̌nuô, a thè́krṳ̂̌thè́lò̌ nyacò́, me̤těhérò a ní̤huô̌ htuô̌hò́ Jesǔ ari-akyǎ rò a thè́zṳ̂́ myáhtye lǔ nuô anyě̤lǎhò́. A thè́zṳ̂́ myáhtye a ki me̤ tè̤pro̤tè̤prya̤ tôcôcô.
8 E Herodes, quando viu a Jesus, alegrou-se muito, porque havia muito que desejava vê-lo, por ter ouvido dele muitas coisas; e esperava que lhe veria fazer algum sinal.
9 Phúnuô akhu-akhyě Khwí Herodè sudyǎ è́lǎ Jesǔ tadû́rò Jesǔ hésû lǔ tômû̌꤮ to.
9 E interrogava-o com muitas palavras, mas ele nada lhe respondia.
10 Bwídukhu tahe ná prè̤ithyó tè̤thyótè̤thya athárá dố a ihtòo lahyǎ bínuô tahe, myápṳ̌myávyá̤ pṳ̌ dya tadû cò́ Jesǔ tè̤thû́ cò́.
10 E estavam os principais dos sacerdotes e os escribas acusando-o com grande veemência.
11 Khwí Herodè ná aklyěphú tahe nyě̤kruô̌ Jesǔ, hétakhwótakè lò̌plǐ Jesǔ, rò a thyáhtya pé̤ lǔ ca̤cwo̤twó̤ ca̤cwo̤ryá tôpṳ̂, rò Khwí Herodè nò̌thǔ ka̤khyě èthǐ dố Khwí Pilato a o.
11 E Herodes, com os seus soldados, desprezou-o, e, escarnecendo dele, vestiu-o de uma roupa resplandecente, e tornou a enviá-lo a Pilatos.
12 Bínuôtônyěnuô, Khwí Herodè ná Khwí Pilato htwǒhtya khyělǔ khǒbò́thyó. Dố aré̤khè̌ nuôma èthǐ thè́htethè́hǎ ní̤dyé lǔ.
12 E, no mesmo dia, Pilatos e Herodes, entre si, se fizeram amigos; pois, dantes, andavam em inimizade um com o outro.
13 Khwí Pilato è́plò́ní̤ bwídukhu tahe ná kayǎ htwǒ prè̤pốtè̤ khuklò́khuklyǎ tahe ná kayǎ è́prè̤ cò́.
13 E, convocando Pilatos os principais dos sacerdotes, e os magistrados, e o povo, disse-lhes:
14 Rò a hé èthǐ, “Thǐ hyǎthǔ kayǎ yětôprè̤ dố vǎ o, rò thǐ hé ná a thǔthû́ kayǎ bè́mṳ tahe aklyá, thǐ hé phúnuô. Khǒnyá̤yě vǎ sudyǎce̤myá hò́ è dố thǐ mèthènyě hò́ tadû́rò phú thǐ kè̤ lǔ nuô, vǎ myáhtye atè̤thû́ tôcô꤮ to.
14 Haveis-me apresentado este homem como pervertedor do povo; e eis que, examinando-o na vossa presença, nenhuma culpa, das de que o acusais, acho neste homem.
15 Khwí Herodè nò̌thǔka̤khyě khyěthyá lǔ dố pè̤ o me̤těhérò è myáhtye lǔtè̤thû́ tôcô꤮ toto. Kayǎ yětôprè̤nuô, atè̤thû́ o dố a tǒbè thyěnuô a o tôcô꤮ to.
15 Nem mesmo Herodes, porque a ele vos remeti, e eis que não tem feito coisa alguma digna de morte.
16 Phúnuô akhu-akhyě, vǎ ki nò̌plí ǔ ná è, htuô̌rò vǎ ki plwǒhteka̤kyǎ lǔ.”
16 Castigá-lo-ei, pois, e soltá-lo-ei.
17 — ausente —
17 E era-lhe necessário soltar-lhes um detento por ocasião da festa.
18 — ausente —
18 Mas toda a multidão clamou à uma, dizendo: Fora daqui com este e solta-nos Barrabás.
19 (Ǔ me̤súsá dố vǐ̤kǔ akhè̌nuô, Barabba yǒ cuốme̤súsá patố̤kuô̌ǔ akhu-akhyě, ǔ dò́tǎ̤ lǔ dố htò̌kǔ, htuô̌to ènuô a me̤thyěnò́ kayǎ tôprè̤prè̤.)
19 Barrabás fora lançado na prisão por causa de uma sedição feita na cidade e de um homicídio.
20 Khwí Pilato thè́zṳ̂́ plwǒhtekyǎ Jesǔ rò a hé khyěthyápó̤ ná kayǎ bè́mṳ tahe,
20 Falou, pois, outra vez Pilatos, querendo soltar a Jesus.
21 manárò èthǐ è́htǒhtyasû tadû, “Mṳ̂̌thyěhtyakyǎ è dố krusulo̤ nuô! Mṳ̂̌thyěhtyakyǎ è dố krusulo̤ nuô!”
21 Mas eles clamavam em contrário, dizendo: Crucifica- o! Crucifica-o!
22 Rò Khwí Pilato hépó̤ èthǐ thuô̌phuốtôphuố, “Mame̤těrò bè mṳ̂̌thyěhtyakyǎ lǔ? A me̤thû́ maǐtě? A me̤thû́tè̤ dố a tǒbè thyě cò́ nuô, vǎ myáhtye tôcô꤮ to. Vǎ ki nò̌mṳ̂̌ ǔ ná è rò vǎ ki plwǒka̤kyǎ è pǎ.”
22 Então, ele, pela terceira vez, lhes disse: Mas que mal fez este? Não acho nele culpa alguma de morte. Castigá-lo-ei, pois, e soltá-lo-ei.
23 A hé phúnuô tadû́rò èthǐ lé꤮ è́htǒhtyashyo klò̌lố pó̤ ná ki mṳ̂̌thyěhtyakyǎ Jesǔ dố krusulo̤. Rò dốkhyětadûnuô, èthǐ pé̤kyǎ.
23 Mas eles instavam com grandes gritos, pedindo que fosse crucificado. E os seus gritos e os dos principais dos sacerdotes redobravam.
24 Phúnuô akhu-akhyě, Khwí Pilato ciryakyǎ Jesǔ phú èthǐ kwǐ lǔ nuô prè́.
24 Então, Pilatos julgou que devia fazer o que eles pediam.
25 Khwí Pilato plwǒhte pé̤ èthǐ kayǎphè̌ dố èthǐ thè́zṳ̂́ nò̌plwǒhte lǔ nuôtôprè̤. Kayǎphè̌ yětôprè̤ ma a me̤tarû̌tapyǎ tè̤, a me̤thyě ǔ rò ǔ dò́o lǔ dố htò̌kǔ. Htuô̌rò thyáphú èthǐ ki me̤ lǔ cṳ́꤮ dû èthǐ thè́zṳ̂́ me̤nuô rò a dyétǎ̤kyǎ Jesǔ dố èthǐ atakhukǔ.
25 E soltou-lhes o que fora lançado na prisão por uma sedição e homicídio, que era o que pediam; mas entregou Jesus à vontade deles.
26 Bí klyěphú è́cuốhò́ Jesǔ akhè̌nuô, èthǐ cuốtǎ̤sû ná kayǎ tôprè̤ dố amwi̤ ná Simonè. È ma vǐ̤ Cyreneophú tôprè̤, rò a o dố dò̌ hyǎ prè́ rò a hyǎnuô̌ dố vǐ̤kǔ. Bí a hyǎnuô̌ akhè̌nuô, klyěphú pṳ̂́sû lǔ rò èthǐ dyahtya Jesǔ krusu dố lǔplǎkhu, rò a nò̌zá lǔ rò a nò̌krwǒcuố kuô̌ lǔ dố Jesǔ akhyěkhu.
26 E, quando o iam levando, tomaram um certo Simão, cireneu, que vinha do campo, e puseram-lhe a cruz às costas, para que a levasse após Jesus.
27 Kayǎ krwǒcuốplu krwǒcuốphè kuô̌lò̌ Jesǔ akhyě, rò dố kayǎ yětahe aklè̌nuô, prè̤mò dố a thè́plè̤̌nebè nyacò́ tahenuô, a opacuốtố̤kuô̌ bínuô, rò a nguố̤thyěnguố̤o lahyǎ cò́.
27 E seguia-o grande multidão de povo e de mulheres, as quais batiam nos peitos e o lamentavam.
28 Jesǔ tarícuố tǒ èthǐ rò a hécuố èthǐ, “Vǐ̤ Jerusalem phúmò thǐ꤮, nguố̤ tǎ dố vǎgně tǎmé̤, nguố̤ ní̤dyédû lahyǎ dố thǐgně ná thǐphúthǐlye̤ tahe agněnuô.
28 Porém Jesus, voltando-se para elas, disse: Filhas de Jerusalém, não choreis por mim; chorai, antes, por vós mesmas e por vossos filhos.
29 Me̤těhérò, tè̤cyě̤tè̤cṳ̂ amò̤́nyěmò̤́thè̌ tahe ki hyǎtuố̤ pǎ rò ǔ ki hé lahyǎ, ‘Prè̤mòsǒphú ná prè̤mò dố aphú onò́ kuô̌ lahyǎ tôphuố꤮ to, ná prè̤mò dố a dyéǒnúnò́ dyé kuô̌ pacè̤̌ tôphuố꤮ to tahe ki ní̤bè nyacò́ tè̤sò̌ri!’ Ǔ ki hé lahyǎ phúyě pǎ.
29 Porque eis que hão de vir dias em que dirão: Bem-aventuradas as estéreis, e os ventres que não geraram, e os peitos que não amamentaram!
30 Bínuôkhè̌pǎ
30 Então, começarão a dizer aos montes: Caí sobre nós! E aos outeiros: Cobri-nos!
31 “Vǎ dố athyáná thòthíthuô̌ yěnuô, èthǐ ki me̤cyě̤me̤cṳ̂ cò́ vǎ báyě kihérò, kayǎ dố aruô dố a thyá lahyǎ prè́ ná thòkrǎ tahenuô, èthǐ ki me̤cyě̤me̤cṳ̂lố pǎpǎ.”
31 Porque, se ao madeiro verde fazem isso, que se fará ao seco?
32 Èthǐ cwicuốní̤ kuô̌ kayǎ dố a me̤thû́ htyěké̤ a tè̤thyótè̤thya thè́nyě̤lò̌ dố a ki mṳ̂̌thyěhtya tố̤kuô̌ ná Jesǔ.
32 E também conduziram outros dois, que eram malfeitores, para com ele serem mortos.
33 Èthǐ cuốtuố̤ dố khǎlé̤ tôpho dố ǔ è́, “khuklò́krwí” khǎlé̤ yěnuô. Htuô̌rò èthǐ mṳ̂̌thyěhtya tố̤kuô̌ kayǎ me̤thû́ htyěké̤ a tè̤thyótè̤thya yěthè́nyě̤ ná Jesǔ dố krusulo̤. Tôprè̤ rò a mṳ̂̌thyěhtya lǔ dố Jesǔ cò́htwó tôkyě, tôprè̤ rò a mṳ̂̌thyěhtya lǔ dố cò́ci tôkyě.
33 E, quando chegaram ao lugar chamado a Caveira, ali o crucificaram e aos malfeitores, um, à direita, e outro, à esquerda.
34 Jesǔ hé, “Phè̌꤮, plwǒkyǎ èthǐ tè̤thû́ ní꤮, me̤těhérò èthǐ me̤ tè̤phúyěnuô, a thè́gně ní̤dyé to.” Rò klyěphú tahe ki iběphyé ní̤ró̤lǔ Jesǔ hyeca̤ yěnuôrò èthǐ bò́ lahyǎ tè̤byǎbwí tôcô dố cṳ́꤮ dû a tǎ̤tǒ bítě tôprè̤ tǒ phyé bítě tôkyě tě phúnuôprè́.
34 E dizia Jesus: Pai, perdoa-lhes, porque não sabem o que fazem. E, repartindo as suas vestes, lançaram sortes.
35 Kayǎ tahe ihtòomyá lahyǎ pǎprè́ bínuô akhè̌, kayǎ dố a htwǒ khuklò́khuklyǎ tahe pacyé̤ishyé nyě̤kruô̌ lahyǎ Jesǔ, rò a hé lahyǎ, “È ma a me̤lwóhteka̤ cyá̤ dǎdu꤮ ǔ ni. È ki má̤lakǒ Krístu dố Cò́marya nwóhtya è nuôtôprè̤ kihérò, nò̌me̤lwóhteka̤ ní̤dyé kuô̌mò̌ ané̤nuô to.”
35 E o povo estava olhando. E também os príncipes zombavam dele, dizendo: Aos outros salvou; salve-se a si mesmo, se este é o Cristo, o escolhido de Deus.
36 Klyěphú nuôtahe bèbè, a nyě̤kruô̌ kuô̌ lò̌ lǔ. Èthǐ cuố dố Jesǔ a o rò a cuốdyéǒ lǔ htyězǎ̤taprè.
36 E também os soldados escarneciam dele, chegando-se a ele, e apresentando-lhe vinagre,
37 Rò èthǐ hé lǔ, “Nè̤ ki má̤lakǒ Judaphú tahe akhwí kihérò me̤lwóhteka̤ ní̤dyé kuô̌mò̌ nè̤né̤ nuô to.”
37 e dizendo: Se tu és o Rei dos judeus, salva-te a ti mesmo.
38 Dố a khuklò́htè́nuô, ǔ rǎhtya o, “È ma Judaphú tahe akhwí.”
38 E também, por cima dele, estava um título, escrito em letras gregas, romanas e hebraicas: Este é O Rei dos Judeus .
39 Kayǎ dố a me̤thû́ htyěké̤ a tè̤thyótè̤thya rò ǔ mṳ̂̌thyěhtya tố̤ lǔ ná Jesǔ yěthè́nyě̤ aklè̌ tôprè̤ nuô a pacyé̤ishyé Jesǔ, “Nè̤ ma Krístu má̤to è̌? Me̤lwóhteka̤ ní̤dyé kuô̌mò̌ nè̤né̤nuô, rò me̤lwóhteka̤ kuô̌mò̌ pè̤ to!”
39 E um dos malfeitores que estavam pendurados blasfemava dele, dizendo: Se tu és o Cristo, salva-te a ti mesmo e a nós.
40 Manárò kayǎ me̤thû́ htyěké̤ a tè̤thyótè̤thya dố aruôtôprè̤ thè́prwǒ̤ lǔ rò a hé lǔ, “Nè̤ thè́isě kuô̌ǔ Cò́marya to è̌? Nè̤ ma nè̤ ní̤bè thyákuô̌dû tè̤cirya thyáná è yěnuô prè́.
40 Respondendo, porém, o outro, repreendia-o, dizendo: Tu nem ainda temes a Deus, estando na mesma condenação?
41 Pè̤ yěthè́nyě̤ ní̤bè tè̤cirya phú pè̤ me̤thû́htuô̌hò́ nuôtahe akhu-akhyě akòabè prè́. Manárò ènuô, a me̤thû́ kuô̌ǔ tôcô꤮ to.”
41 E nós, na verdade, com justiça, porque recebemos o que os nossos feitos mereciam; mas este nenhum mal fez.
42 Htuô̌rò a hé Jesǔ, “Kố꤮ Jesǔ꤮, bí nè̤ hyǎpốhò́ phú khwí tôprè̤ hò́ akhè̌pǎnuô, thè́né̤htyabè tuố̤kuô̌ vǎ pǎ ní꤮.”
42 E disse a Jesus: Senhor, lembra-te de mim, quando entrares no teu Reino.
43 Rò Jesǔ hésû è, “Vǎ hécò́cò́꤮ cò́ nè̤, yětônyě pǎnuô, nè̤ ki ka̤-o tố̤kuô̌dû ná vǎ dố Paradisǔ ké̤kǔ pǎ.”
43 E disse-lhe Jesus: Em verdade te digo que hoje estarás comigo no Paraíso.
44 Bí mò̤́htuô shyényě̤mû̌ phûbèhò́ akhè̌nuô, tamò̤́ khítarṳ̂tǎ̤ tôké̤lè̤̌ tuố̤ cò́ dố mò̤́hélya̤ thuô̌mû̌ bè nuô cò́.
44 E era já quase a hora sexta, e houve trevas em toda a terra até à hora nona,
45 Rò ikè̤̌badu dố ǔ cò̤́tǎ̤tṳ̂̌bí lǔ dố tè̤lǔhǒdu akǔ yětôbanuô, a lazè̤̌ kahtyakalya̤ plû́kyǎ nyě̤kyě.
45 escurecendo-se o sol; e rasgou-se ao meio o véu do templo.
46 Jesǔ cyé̤pryě̤ è́htǒhtyashyo rò a hé, “Kố꤮ phè̌꤮, vǎ dyélya̤kyǎhò́ vǎ thè́htwǒprè̤ dố nè̤ takhukǔ hò́,” a hé phúnuô htuô̌rò a thè́tǎ̤plû́kyǎ.
46 E, clamando Jesus com grande voz, disse: Pai, nas tuas mãos entrego o meu espírito. E, havendo dito isso, expirou.
47 Roma klyětôzè̤ khuklò́ yětôprè̤ myáhtye tè̤me̤-ané̤ yětahe rò a htuthè́htya Cò́marya rò a hé, “Kayǎ yětôprè̤ ma kayǎcò́kayǎte̤ má̤lakǒ cò́ nyǎ hò́!”
47 E o centurião, vendo o que tinha acontecido, deu glória a Deus, dizendo: Na verdade, este homem era justo.
48 Kayǎ è́prè̤ dố a hyǎ opò̤́myá rò a myáhtye tè̤me̤htwǒhtya ané̤ yětahenuô, a thè́plè̤̌ lò̌plǐ cò́ akhu-akhyě èthǐ htòlya̤ ní̤dyé lahyǎ ataǒ rò a ka̤ lahyǎ dố ahi.
48 E toda a multidão que se ajuntara a este espetáculo, vendo o que havia acontecido, voltava batendo nos peitos.
49 Lò̌꤮ kayǎ dố a thè́gně Jesǔ tahe ná prè̤mò dố a o dố Galilea ké̤kǔ rò a krwǒ hyǎkuô̌ lǔ tahenuô, a cuố ihtòo lǒtaphǎye̤ rò a myá lahyǎ lò̌꤮ a htwǒhtya yětahe.
49 E todos os seus conhecidos e as mulheres que juntamente o haviam seguido desde a Galileia estavam de longe vendo essas coisas.
50 — ausente —
50 E eis que um homem por nome José, senador, homem de bem e justo
51 — ausente —
51 (que não tinha consentido no conselho e nos atos dos outros), natural de Arimateia, cidade dos judeus, e que também esperava o Reino de Deus,
52 A cuố dố Khwí Pilato a o rò a cuốkwǐ Jesǔ aluô̤̌to̤.
52 este, chegando a Pilatos, pediu o corpo de Jesus.
53 Htuô̌rò a cuố cò̤̌tǎ̤ Jesǔ a luô̤̌to̤yě dố krusu alo̤ rò a bobí lǔ ná ikè̤̌báplǐ ngṳdu tôba htuô̌rò a cuốdyanuô̌ lǔ dố luô̤̌kǔ dố ǔ ikhûkǔnuô̌ o lǔ dố sorò̤̌lo̤ dố ǔ iluốnò́ hí ná luô̤̌ tôphuố híto yěnuô tôkǔ.
53 E, havendo-o tirado, envolveu-o num lençol e pô-lo num sepulcro escavado numa penha, onde ninguém ainda havia sido posto.
54 Mò̤́nyě nuôtônyě ma mò̤́nyǎ̤nyě dố ǔ taritaryǎ one lahyǎ Judaphú a Mò̤́nyěduô agně. Judaphú a Mò̤́nyěduô phûhyǎtuố̤hò́.
54 E era o Dia da Preparação, e amanhecia o sábado.
55 Prè̤mò o dố Galilea ké̤ rò a krwǒhyǎkuô̌ Jesǔ akhyě yětahenuô, a krwǒhyǎkuô̌ ná Joseph rò a myátǒ̤ma ní̤kyǎ ǔ lé̤dyanuô̌ Jesǔ akhǎlé̤ yětôpho.
55 E as mulheres que tinham vindo com ele da Galileia seguiram também e viram o sepulcro e como foi posto o seu corpo.
56 Htuô̌rò èthǐ ka̤khyě dố hi rò a ka̤ taritaryǎ one lahyǎ htyěnuô̤mû́ ná myrra dố a ki hyǎ plò̤́ pé̤ lahyǎ ná luô̤̌to̤yě agně. Manárò bí Judaphú a Mò̤́nyěduô nuôtônyěnuô, Judaphú tahe a tè̤thyótè̤thya o ná èthǐ bè okuố akhu-akhyě, èthǐ okuố lò̌ lahyǎ.
56 E, voltando elas, prepararam especiarias e unguentos e, no sábado, repousaram, conforme o mandamento.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Lucas 23, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.