Lucas 22
Lisǎsè̌ Athè̌ - Kayǎ Ngó̤ (KYU) vs VC
1 Pwè̌ekhò́mǔ sǒdǒ huô̌mûtapho dố ǔ è́ ná tè̤cuốtalwópwè̌ yěnuô, amò̤́nyěmò̤́thè̌ hyǎphû hò́.
1 Aproximava-se a festa dos pães sem fermento, chamada Páscoa.
2 Bwídukhu tahe ná prè̤ithyó tè̤thyótè̤thya athárá tahe thè́isě kayǎ bè́mṳ alé̤ akhu-akhyě, a myápṳ̌ klyá tôbǒbǒ dố a ki me̤thyěhuôkyǎ Jesǔ.
2 Os príncipes dos sacerdotes e os escribas buscavam um meio de matar Jesus, mas temiam o povo.
3 Htuô̌rò Juda dố ǔ è́pó̤ lǔmwi̤ ná Iscariot yětôprè̤nuô, khǐnéricyá̤ khuklò́ hyǎnuô̌ dố lǔ thè́plòkǔ. È ma a otố̤kuô̌ dố Byacè Jesǔ a khǒpacè̤̌ shyéthè́nyě̤ aklè̌ tôprè̤hò́.
3 Entretanto, Satanás entrou em Judas, que tinha por sobrenome Iscariotes, um dos Doze.
4 Phúnuô akhu-akhyě, Juda cuốodônyǎ ná bwídukhu tahe ná kayǎ opò̤́ tè̤lǔhǒdu khuklò́ tahe. Rò a cuốokúdônyǎ ní̤ èthǐ ná a ki isè̌tǎ̤kyǎ Jesǔ phútě pǎnuô ari-akyǎ.
4 Judas foi procurar os príncipes dos sacerdotes e os oficiais para se entender com eles sobre o modo de lho entregar.
5 Èthǐ thè́krṳ̂̌thè́lò̌ ò́lya̤sû Juda ná a ki dyé lǔ rû̌ pǎ.
5 Eles se alegraram com isso, e concordaram em lhe dar dinheiro.
6 Juda cṳ̌sû èthǐ. Htuô̌rò thyáphú ǔ ki thè́gně tǎ tôprè̤꤮ tǎmé̤ nuô, a cáhtya myápṳ̌ shuốkhè̌tǒ shuốkhè̌bè dố a ki isè̌tǎ̤kyǎní̤ Jesǔ.
6 Também ele se obrigou. E buscava ocasião oportuna para o trair, sem que a multidão o soubesse.
7 Mò̤́nyěmò̤́thè̌ bèhò́ dố pwè̌ekhò́mǔ sǒdǒ huô̌mûtapho hyǎtuố̤hò́ rò Judaphú tahe me̤thyě lahyǎ thímíphú dố kiekiǒ ná tè̤cuốtalwópwè̌ agně.
7 Raiou o dia dos pães sem fermento, em que se devia imolar a Páscoa.
8 Jesǔ nò̌ Petru ná Giovanni rò a mecuốní̤ èthǐ ngó̤, “Cuố taritaryǎ one lahyǎ pè̤ lé̤elé̤ǒ tè̤cuốtalwópwè̌ sèesǎsè̌ mò̤́hé yěnuô ní꤮.”
8 Jesus enviou Pedro e João, dizendo: Ide e preparai-nos a ceia da Páscoa.
9 Èthǐ sudyǎ lǔ, “Nè̤ thè́zṳ̂́ nò̌taritaryǎ tǒ pè̤ bítě tôphotě?”
9 Perguntaram-lhe eles: Onde queres que a preparemos?
10 Jesǔ hé èthǐ, “Ní̤dǎ lahyǎ, bí thǐ cuốnuô̌tuố̤hò́ dố vǐ̤kǔ akhè̌pǎnuô, thǐ ki myáhtyesû ná kayǎphè̌ hyǎdyá cò̤̌ka̤htyě ná thǒví tôprè̤ pǎ. Rò krwǒka̤ nuô̌kuô̌ cò́ lǔ dố a kanuô̌ ní̤dyé hitômě akǔnuô ní꤮.
10 Ele respondeu: Ao entrardes na cidade, encontrareis um homem carregando uma bilha de água; segui-o até a casa em que ele entrar,
11 Rò sudyǎ hibyacènuô, ‘Thárá sudyǎ nè̤, hidò́kǔ dố sǐpré̤ agně dố vǎ ná vǎ khǒpacè̤̌ tahe ki e tè̤cuốtalwópwè̌ agně yěnuôma a o tǒbítě?’ Sudyǎ lǔ phúnuô ní.
11 e direis ao dono da casa: O Mestre pergunta-te: Onde está a sala em que comerei a Páscoa com os meus discípulos?
12 Htuô̌pǎrò a ki zṳ̌luô̌ thǐ hidò́kǔ khǎlé̤lyá̤ dố akhu nuôtôtó̤ dố a olốobǎ cò́ ná tǎ̤muô̌tǎ̤tè̤ dố pè̤ lo nuôtahe cò́ pǎ. Rò okyǎ lahyǎ bínuô rò taritaryǎ pé̤ lahyǎ pè̤ sèesèǒ bínuô ní꤮.”
12 Ele vos mostrará no andar superior uma grande sala mobiliada, e ali fazei os preparativos.
13 Èthǐ htecuố rò èthǐ cuốmyáhtye má̤lakǒ cò́ phú Jesǔ héone èthǐ nuô cò́. Rò èthǐ cuố taritaryǎní̤ lahyǎ tè̤cuốtalwópwè̌ sèesǎsè̌ mò̤́hé agně bínuô.
13 Foram, pois, e acharam tudo como Jesus lhes dissera; e prepararam a Páscoa.
14 Bí shuốkhè̌ hyǎtuố̤hò́ dố tǒbè eǒ hò́ tè̤cuốtalwópwè̌ akhè̌nuô, Byacè Jesǔ ná prè̤dônyǎphú tahe cuố onyǎo tava̤ ró̤lò̌ lǔ dố lé̤edǐrè̤́ akhǎshyé.
14 Chegada que foi a hora, Jesus pôs-se à mesa, e com ele os apóstolos.
15 Rò a hé èthǐ, “Bí vǎ khyábè tyahí tè̤cyě̤tè̤cṳ̂ híto akhè̌nuô, vǎ thè́zṳ̂́ etố̤ǒtố̤kuô̌ nyacò́ tè̤cuốtalwópwè̌ yětôphuốnuô ná thǐ kanó̤꤮ to.
15 Disse-lhes: Tenho desejado ardentemente comer convosco esta Páscoa, antes de sofrer.
16 Me̤těhérò, vǎ hé thǐ, Cò́marya ki hyǎihtaka̤ plû́htuô̌lò̌ hí akayǎ to rò a hyǎ htwǒkhwí rò pốní̤hí èthǐ tonuô, vǎ enò́kuô̌ pǎ tè̤cuốtalwópwè̌ sèesèǒ yěnuô ná thǐ to hò́.”
16 Pois vos digo: não tornarei a comê-la, até que ela se cumpra no Reino de Deus.
17 Jesǔ phyéhtya bě rò a hébwíhétaryěhtya Cò́marya htuô̌rò a hé, “Phyémò̌ běyě rò zṳ́tǎ̤ǒ pé̤ lǔ.
17 Pegando o cálice, deu graças e disse: Tomai este cálice e distribuí-o entre vós.
18 Me̤těhérò vǎ hé thǐ, cáhtya khǒnyá̤yě tǎ̤plehyǎ tuố̤dố Cò́marya ki hyǎ pốhtyěpốké̤ pǎ tôphuốnuô, vǎ ǒnò́ kuô̌pǎ thòbǐthèhtyě yě tohò́.”
18 Pois vos digo: já não tornarei a beber do fruto da videira, até que venha o Reino de Deus.
19 Htuô̌rò Jesǔ phyé khò́mǔ rò a hébwíhétaryěhtya Cò́marya. Htuô̌rò a ibikyě khò́mǔ rò a dyétǎ̤ ná èthǐ. Rò a hé èthǐ, “Yěma vǎ né̤klò̤́ dố vǎ dyélya̤kyǎ dố thǐgně nuôhò́. E lahyǎ yě dố tè̤thè́né̤htya vǎ akǔ ní꤮.”
19 Tomou em seguida o pão e depois de ter dado graças, partiu-o e deu-lho, dizendo: Isto é o meu corpo, que é dado por vós; fazei isto em memória de mim.
20 Bí a ehtuô̌hò́ mò̤́hésèe akhè̌nuô, a phyéhtyake běyě rò a me̤ thyákuô̌dû phú a me̤ khò́mǔnuô rò a hé, “Yěma vǎthwi dố a me̤klò̤me̤ma tè̤ò́lya̤ athè̌ rò a htwítǎ̤ dố thǐgně yěnuô hò́.
20 Do mesmo modo tomou também o cálice, depois de cear, dizendo: Este cálice é a Nova Aliança em meu sangue, que é derramado por vós...
21 Manárò myá lahyǎ! Kayǎ dố a ki isè̌tǎ̤kyǎ vǎ yětôprè̤nuô, a otố̤kuô̌ ná vǎ bí lé̤edǐrè̤́ khǎshyé yěnuô prè́.
21 Entretanto, eis que a mão de quem me trai está à mesa comigo.
22 Prè̤lu aphúkhǔ má̤dû vǎyě a ki thyě phú Cò́marya a tè̤taze-one nuôpǎ tadû́rò kayǎ dố a ki isè̌tǎ̤kyǎ vǎ yětôprè̤nuô, a ki khyábè nyacò́ tè̤cyě̤cṳ̂ pǎ!”
22 O Filho do Homem vai, segundo o que está determinado, mas ai daquele homem por quem ele é traído!
23 Rò èthǐ sudyǎ ní̤dyé lǔ tôprè̤ ná tôprè̤ rò a hé lahyǎ, bítě tôprè̤ ki isè̌tǎ̤kyǎ è pǎ ha?
23 Perguntavam então os discípulos entre si quem deles seria o que tal haveria de fazer.
24 A khǒpacè̤̌ tahe krékryá̤ ní̤dyélǔ, dố pè̤klè̌ yěnuôma ǔpě ki htwǒdulố ǔ pǎ ha? Phúnuô,
24 Surgiu também entre eles uma discussão: qual deles seria o maior.
25 rò Jesǔ hé èthǐ, “Judaphú má̤to tahe a khwícò́phya thǐ tahenuô, a nò̌e ní̤dyé lahyǎ a taryěshyosò̌ yěnuô dố htyěphúké̤phú tahe akhu rò prè̤pốtarítè̤ tahenuô, a thè́zṳ̂́ dố ǔ ki è́ èthǐ, ‘Prè̤ me̤bwíme̤taryě htyěphúké̤phú’ tahe phúnuô.
25 E Jesus disse-lhes: Os reis dos pagãos dominam como senhores, e os que exercem sobre eles autoridade chamam-se benfeitores.
26 Manárò thǐ yětahema thǐ bème̤ ní̤ kuô̌ǔ phúnuôto. Kayǎ dố a htwǒdulố ǔ dố thǐklè̌ tôprè̤prè̤nuô, a tǒbè htwǒ phú kayǎ dố a patílố tôprè̤nuô, htuô̌rò kayǎ dố a htwǒ khuklò́ tôprè̤prè̤nuô, a tǒbè htwǒ phú lulé tôprè̤nuô.
26 Que não seja assim entre vós; mas o que entre vós é o maior, torne-se como o último; e o que governa seja como o servo.
27 Kayǎ hekhuphú tahe tane̤ ná kayǎ onyǎo esèe dố dǐrè̤́ khǎshyé nuôma a htwǒ dulốǔ hò́, rò prè̤me̤tè̤phú dố a buôe kayǎ dố a onyǎ esè nuôtahe ma a htwǒ kayǎ dố a patílốǔ hò́ a tane̤ lahyǎ phúnuô. Manárò, vǎrò vǎ o dố thǐklè̌ phú lulé dố a buôebuôǒ ǔ tôprè̤ nuôprè́.
27 Pois qual é o maior: o que está sentado à mesa ou o que serve? Não é aquele que está sentado à mesa? Todavia, eu estou no meio de vós, como aquele que serve.
28 Bí vǎ khyábè tè̤pyá̤tè̤sè̌ akhè̌nuô, thǐ okuô̌hò́ ná vǎ pwǒ̤꤮ tôphuố hò́.
28 E vós tendes permanecido comigo nas minhas provações;
29 Phú vǎphè̌ nò̌pố vǎ nuô, vǎ nò̌pố kuô̌ thǐ pǎ.
29 eu, pois, disponho do Reino a vosso favor, assim como meu Pai o dispôs a meu favor,
30 Me̤těhérò thyáphú thǐ ki eǒ tố̤kuô̌ ná vǎ dố vǎ dǐrè̤́ khǎshyé dố vǎhtyěvǎké̤kǔ pǎ, htuô̌to thyáphú thǐ ki onyǎo tố̤nò́ kuô̌dû ná vǎ dố khuklyáhtè̌ htyalô̌ akhu pǎ rò thǐ ki cirya ní̤dû Israelphú shyényě̤muố̤ yěnuô pǎ.
30 para que comais e bebais à minha mesa no meu Reino e vos senteis em tronos, para julgar as doze tribos de Israel.
31 “Simonè, Simonè, ní̤dǎ! Khǐnéricyá̤ khuklò́ cuốkwǐtadû ní̤ hò́ Cò́marya ná a ki plwǒhò́ khǐnéricyá̤ khuklò́ ki me̤myá lò̌ thǐ pwǒ̤prè̤ hò́. Rò a ki me̤myá thǐ phú prè̤me̤-elyá̤phú talè́ sè́ ní̤dyé abuố nuô pǎ.
31 Simão, Simão, eis que Satanás vos reclamou para vos peneirar como o trigo;
32 Manárò, Simonè, thyáphú nè̤ tè̤zṳ̂́tè̤nyá̤ ki pyékyǎ tǎmé̤ nuô, vǎ kwǐcò́bè̌ pé̤ dố nè̤gně. Htuô̌rò bí nè̤ thè́né̤lya̤ ka̤khyě khyěthyá hò́ nè̤né̤ pǎnuô, nè̤ tǒbè dyéhè̌dyérení̤ nè̤ puố̤vyá̤ tahe pǎ ní꤮.”
32 mas eu roguei por ti, para que a tua confiança não desfaleça; e tu, por tua vez, confirma os teus irmãos.
33 Simonè Petru hésû lǔ, “Byacè, vǎ tǒbè cuố tố̤kuô̌ ná nè̤ dố ǔ lé̤dò́tǎ̤ kayǎ a htò̌kǔnuô cò́ bèbè, má̤torò vǎ tǒbè thyě tố̤kuô̌ cò́ ná nè̤ bèbè, vǎ otaritaryǎ one hò́ vǎné̤ hò́.”
33 Pedro disse-lhe: Senhor, estou pronto a ir contigo tanto para a prisão como para a morte.
34 Rò Jesǔ hésû lǔ, “Petru, vǎ hé nè̤, yětôthè̌ pǎ, bí shyěphè̌ i-uhtya tyahíto akhè̌nuô, nè̤ htébíkyǎ vǎ thuô̌phuố pǎ.”
34 Jesus respondeu-lhe: Digo-te, Pedro, não cantará hoje o galo, até que três vezes hajas negado que me conheces.
35 Htuô̌rò Jesǔ sudyǎ a khǒpacè̤̌ tahe, “Dố aré̤khè̌ nuô, vǎ nò̌cuố thǐ rò vǎ hé thǐ, rû̌htò̌ bèbè, pyě̤hó bèbè, má̤torò khuphá bèbè phyécuốní̤ tǎ lahyǎ tǎmé̤ ní꤮, vǎ hé thǐ phúnuô. Bínuôkhè̌ thǐ lonò́ pǎ nyǎ tôcôcô è̌?”
35 Depois ajuntou: Quando vos mandei sem bolsa, sem mochila e sem calçado, faltou-vos porventura alguma coisa? Eles responderam: Nada.
36 Rò Jesǔ hésû èthǐ, “Manárò khǒnyá̤yě, ǔpě bèbè dố arû̌htò̌ má̤torò, apyě̤hó otahenuô tǒ phyécuốní̤ lahyǎ, rò kayǎ dố anè́ oto tahenuô tǒ isè̌kyǎ a ca̤klò̌du rò ipri̤cuốní̤ lahyǎ.
36 Mas agora, disse-lhes ele, aquele que tem uma bolsa, tome-a; aquele que tem uma mochila, tome-a igualmente; e aquele que não tiver uma espada, venda sua capa para comprar uma.
37 Vǎ hé phúyě me̤těhénuôma lisǎsè̌ héone vǎrivǎkyǎ yěnuô, a bè lốhtyabǎhtya pǎ. Lisǎsè̌ hé, ‘Ǔ dyánuô̌ tố̤kuô̌ vǎ dố kayǎcyě̤ kayǎricyá̤ tahe aklè̌,’ vǎ hé thǐ yěnuô, a kíré̤ hyǎ lốhtyabǎhtya hò́.”
37 Pois vos digo: é necessário que se cumpra em mim ainda este oráculo: E foi contado entre os malfeitores {Is 53,12}. Com efeito, aquilo que me diz respeito está próximo de se cumprir.
38 A khǒpacè̤̌ tahe hé, “Byacè, nè̤ myámò̌! Nè́ o bíyě nyě̤bè.”
38 Eles replicaram: Senhor, eis aqui duas espadas. Basta, respondeu ele.
39 Jesǔ o dố vǐ̤kǔ rò htecuố dố Oliva sokhu phú alé̤klǒ cuố ní̤dyé nuô, rò a khǒpacè̤̌ tahe krwǒcuố tố̤kuô̌ ná lǔ.
39 Conforme o seu costume, Jesus saiu dali e dirigiu-se para o monte das Oliveiras, seguido dos seus discípulos.
40 Bí a cuốtuố̤hò́ dố sokhu akhè̌, a hé èthǐ, “Thyáphú thǐ ki cuốnuô̌ tố̤kuô̌ tǎ dố tè̤ilo-ilyá akǔ tǎmé̤nuô, kwǐcò́bè̌ lahyǎ ní꤮.”
40 Ao chegar àquele lugar, disse-lhes: Orai para que não caiais em tentação.
41 Htuô̌rò a htecuố taphǎye̤ ná èthǐ bá ǔ vǐcuốye̤ lò̤́ tômě nuô, rò a cuốdángṳ̂ kwǐcò́bè̌ bínuô.
41 Depois se afastou deles à distância de um tiro de pedra e, ajoelhando-se, orava:
42 A kwǐcò́bè̌ rò a hé, “Kố꤮ Phè̌ Cò́marya, nè̤ ki thè́plò tǒ hérò, phyé taphǎkyǎ pé̤ vǎ tè̤cyě̤tè̤cṳ̂ abělò̤́ yětôbè, manárò cṳ́꤮ dû vǎ thè́plò a tè̤thè́zṳ̂́ má̤to, cṳ́꤮ dû prè́ nè̤ thè́plò ní꤮.”
42 Pai, se é de teu agrado, afasta de mim este cálice! Não se faça, todavia, a minha vontade, mas sim a tua.
43 Tanémò́khuphú tôprè̤ hyǎ oluô̌htya rò, a hyǎ dyéhè̌dyére lǔ.
43 Apareceu-lhe então um anjo do céu para confortá-lo.
44 A thè́plòkṳ́ thè́plòkyǎ̤ hyǎshyo rò, a lé kwǐcò́bè̌ shyolố pó̤pó̤. Rò akṳ́thǎ htwítǎ̤ dố hekhu rò a thyá cò́ ná thwitǎ̤mè̌ nuô cò́.
44 Ele entrou em agonia e orava ainda com mais instância, e seu suor tornou-se como gotas de sangue a escorrer pela terra.
45 A kwǐcò́bè̌ htuô̌rò a ka̤khyětǒ khyěthyá dố a khǒpacè̤̌ tahe a o. A khǒpacè̤̌ tahe thè́plòkṳ́kyǎ̤ talwósû́lû̌ akhu-akhyě, Jesǔ ka̤myáhtye ná èthǐ omyění̤ sǒtapa̤ lò̌plǐ cò́ pwǒ̤꤮ tôprè̤.
45 Depois de ter rezado, levantou-se, foi ter com os discípulos e achou-os adormecidos de tristeza.
46 Jesǔ hé èthǐ, “Thǐ omyě sǒtapa̤ lò̌ lahyǎ phútě? Thyáphú thǐ ki cuố latǎ̤nuô̌ tǎ dố tè̤ilo-ilyá akǔ tǎmé̤ nuô ihtòkwǐcò́bè̌ lò̌ mò̌ lahyǎ.”
46 Disse-lhes: Por que dormis? Levantai-vos, orai, para não cairdes em tentação.
47 Bí Byacè Jesǔ hébè pǎprè́ akhè̌nuô, kayǎ bè́mṳ tômṳ hyǎtuố̤. Juda dố a khǒpacè̤̌ shyéthè́nyě̤ aklè̌ yětôprè̤nuô, a thǔhyǎ èthǐ dố Jesǔ a o, htuô̌rò a hyǎtǒ Jesǔ rò a hyǎnuô̤mû́ lǔ.
47 Ele ainda falava, quando apareceu uma multidão de gente; e à testa deles vinha um dos Doze, que se chamava Judas. Achegou-se de Jesus para o beijar.
48 Manárò Jesǔ hé lǔ, “Juda꤮ yěma nè̤ isè̌tǎ̤kyǎ hò́ prè̤lukayǎ aphúkhǔ má̤hò́ vǎ yěnuô ná nè̤ tè̤nuô̤mû́ yěnuô hò́ è̌?”
48 Jesus perguntou-lhe: Judas, com um beijo trais o Filho do Homem!
49 A khǒpacè̤̌ dố a okuô̌ ná lǔ tahenuô, a thè́gněhò́ ná ǔ kíré̤ pṳ̂́ hò́ Jesǔ hò́ akhu-akhyě, èthǐ sudyǎ lǔ, “Byacè, pè̤ tǒbè pǎ̤sû ná pè̤ nè́yě è̌?”
49 Os que estavam ao redor dele, vendo o que ia acontecer, perguntaram: Senhor, devemos atacá-los à espada?
50 Rò dố èthǐ aklè̌ tôprè̤nuô, a pǎ̤tṳ̂̌kyǎ bwídukhulố a prè̤me̤tè̤phú tôprè̤ akhǎlè tôkhó.
50 E um deles feriu o servo do príncipe dos sacerdotes, decepando-lhe a orelha direita.
51 Manárò Jesǔ hé èthǐ, “Okuố lahyǎ, me̤pǎ tǎmé̤ hò́” htuô̌rò Jesǔ byáícû̌ ka̤khyě pé̤ khyěthyá kayǎ yětôprè̤ a khǎlèkuố̤ rò a zari̤ pé̤ khyěthyá lǔ.
51 Mas Jesus interveio: Deixai, basta. E, tocando na orelha daquele homem, curou-o.
52 Htuô̌rò prè̤lǔtyǎ khuklò́ nuôtahe ná kayǎ opò̤́ tè̤lǔhǒdu khuklò́ nuôtahe ná Judaphú muố̤prû̌muố̤prè̤́ khuklò́khuklyǎ dố a hyǎpṳ̂́ lǔ yětahenuô, Jesǔ hé èthǐ, “Thǐ hyǎpṳ̂́ lahyǎ vǎ tôkuôrò thǐ hyǎ cò́ ná nè́ ná imṳ̂̌ thǐtahe cò́ rò vǎ ma kayǎ cyě̤ricyá̤ dố a cuốpṳ̂́phezè́plè́ e ǔtè̤ tôprè̤ nyǎ è̌?
52 Voltando-se para os príncipes dos sacerdotes, para os oficiais do templo e para os anciãos que tinham vindo contra ele, disse-lhes: Saístes armados de espadas e cacetes, como se viésseis contra um ladrão.
53 Vǎ okuô̌ ná thǐ dố tè̤lǔtyǎ hǒkǔ nuô pwǒ̤꤮ tônyě cò́ rò thǐ pṳ̂́ vǎ toto, manárò bí khǐnéricyá̤ khuklò́ a taryěshyosò̌ pốtè̤ akhè̌yě, ashuốkhè̌ bèhò́ dố thǐ bè me̤nyǎ hò́ phúyě hò́.”
53 Entretanto, eu estava todos os dias convosco no templo, e não estendestes as mãos contra mim; mas esta é a vossa hora e do poder das trevas.
54 Èthǐ pṳ̂́ Jesǔ rò è́cuốkyǎ lǔ dố bwídukhulố tôprè̤ ahikǔ, rò Petru krwǒcuố lǒ kuô̌ lǔ dốkhyě.
54 Prenderam-no então e conduziram-no à casa do príncipe dos sacerdotes. Pedro seguia-o de longe.
55 Dố prè̤lǔtyǎdulố yětôprè̤ ahi vǐ̤klǎměkǔnuô, ǔ sû́kyǎ̤ o mi bínuô tôphè, rò Petru hyǎonyǎtǎ̤ tố̤kuô̌ ná kayǎ onyǎ iswími bínuô tahe.
55 Acenderam um fogo no meio do pátio, e sentaram-se em redor. Pedro veio sentar-se com eles.
56 Prè̤me̤tè̤ prè̤mòphú tôprè̤ myárè̤̌tǎ̤tǎ̤ Petru onyǎo bí miphèshyé nuôrò a hé lǔ, “Yětôprè̤ ma má̤hò́ a krwǒkuô̌ Jesǔ akhyě nuôtôprè̤ vǎ꤮!”
56 Uma criada percebeu-o sentado junto ao fogo, encarou-o de perto e disse: Também este homem estava com ele.
57 Manárò Petru htésû lǔ, “Mòmuố̤! Vǎ thè́gněnò́ lǔ to.”
57 Mas ele negou-o: Mulher, não o conheço.
58 Dốkhyě taplô̤phúnuô, prè̤khǔ dố aruôtôprè̤ myáhtyeke è rò a hé lǔ, “Nè̤ ma tômṳmṳ꤮ tuô̌ prè́ ná èthǐ kayǎ nuôtahe prè́ vǎ!”
58 Pouco depois, viu-o outro e disse-lhe: Também tu és um deles. Pedro respondeu: Não, eu não o sou.
59 Htuô̌rò dốkhyě ashuốkhè̌ phûnyě̤hò́ tômû̌ akhè̌nuô, kayǎ dố aruôtôprè̤, hésò̌kadố cò́, “Kayǎ yětôprè̤ ma a otố̤kuô̌ ná Jesǔ nuôtôprè̤ hò́, vǎ héyě athû́ ná taki꤮ to, me̤těhérò è ma Galileaphú tôprè̤ prè́.”
59 Passada quase uma hora, afirmava um outro: Certamente também este homem estava com ele, pois também é galileu.
60 Manárò Petru hésû lǔ, “Khǔphè̌꤮, nè̤ hékryá꤮ ǐtě nuô, vǎ thè́gně to!” Bí a hébè pǎprè́ phúyě akhè̌nuônuô ná shyěphè̌ i-uhtya.
60 Mas Pedro disse: Meu amigo, não sei o que queres dizer. E no mesmo instante, quando ainda falava, cantou o galo.
61 Byacè tarí myácuố tǒdè̌ lǔ akhè̌, a tane̤htya tuố̤bè Byacè Jesǔ héonekyǎ lǔ ngó̤, “Yětôthè̌ pǎ, bí shyěphè̌ i-uhtya tyahíto nuô, nè̤ htébíkyǎré̤ vǎ thuô̌phuố pǎ,” a hé lǔ phúnuô.
61 Voltando-se o Senhor, olhou para Pedro. Então Pedro se lembrou da palavra do Senhor: Hoje, antes que o galo cante, negar-me-ás três vezes.
62 Phúnuôrò a htecuốkyǎ dố aklò̌ rò a cuố nguố̤thyěnguố̤o cò́.
62 Saiu dali e chorou amargamente.
63 Kayǎ dố a opò̤́myá Jesǔ tahenuô, a hézò́hélě lǔ rò amṳ̂̌apò̤ lò̌ lǔ.
63 Entretanto, os homens que guardavam Jesus escarneciam dele e davam-lhe bofetadas.
64 Èthǐ cò̌bí Jesǔ mèthè rò sudyǎ lǔ, “Maǔpě mṳ̂̌ nè̤ pě? Pro̤ myámyá!”
64 Cobriam-lhe o rosto e diziam: Adivinha quem te bateu!
65 Htuô̌rò èthǐ pacyé̤ishyé hémǔmyá̤ricyá̤ lǔ ná ngó̤ dố aruôtahe nuô a o è́lǎpǎ.
65 E injuriavam-no ainda de outros modos.
66 Bí mò̤́lǐbǔhò́ akhè̌nuô, kayǎ htwǒ Judaphú aplò́amṳ a khuklò́khuklyǎ tahe, ná bwídukhu, ná prè̤ithyó tè̤thyótè̤thya athárá tahe hyǎ oplò́lò̌ lǔ tôphotuô̌, rò èthǐ è́hyǎ Jesǔ dố kayǎ htwǒdu tahe anyěhyǎ.
66 Ao amanhecer, reuniram-se os anciãos do povo, os príncipes dos sacerdotes e os escribas, e mandaram trazer Jesus ao seu conselho.
67 Rò èthǐ hé, “Héso pé̤myá pè̤, nè̤ ma Krístu dố Cò́marya nwóhtya è dố a ki me̤lwóhteka̤ prè̤lukayǎ nuôtôprè̤ hò́ è̌?”
67 Perguntaram-lhe: Dize-nos se és o Cristo! Respondeu-lhes ele: Se eu vo-lo disser, não me acreditareis;
68 Vǎ ki sudyǎ thǐ꤮ ma thǐ hésû ná vǎ toto.
68 e se vos fizer qualquer pergunta, não me respondereis.
69 Manárò cáhtya khǒnyá̤yě tǎ̤plehyǎ pǎnuô, prè̤lukayǎ aphúkhǔ má̤hò́ vǎyě ǔ ki dyéonyǎo è dố tè̤taryědu taryěhtǔ a Cò́marya takhu cò́htwó nuôtôkyě pǎ.”
69 Mas, doravante, o Filho do Homem estará sentado à direita do poder de Deus.
70 Èthǐ pwǒ̤꤮ tôprè̤ hé, “Ki héphúnuô rò nè̤ ma Cò́marya aphúkhǔ tôprè̤ hò́ nuô̌?”
70 Então perguntaram todos: Logo, tu és o Filho de Deus? Respondeu: Sim, eu sou.
71 Rò èthǐ hé lahyǎ, “Pè̤ cuố lo pǎ prè̤khyáthè́ phútě? A hé pé̤ pè̤ yěnuô, pè̤ ní̤huô̌ lò̌dûhò́ pwǒ̤꤮ tôprè̤ hò́.”
71 Eles então exclamaram: Temos nós ainda necessidade de testemunho? Nós mesmos o ouvimos da sua boca.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Lucas 22, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.